Marla Spivak
2,840,753 views • 15:57

Toto je náš život se včelami a toto je život bez včel. Včely jsou nejdůležitější opylovači ovoce, zeleniny, květin a plodin jako vojtěška, které slouží jako krmivo pro zvířata. Více než 1/3 světové zemědělské produkce je závislá na včelím opylování. Ironií je, že včely neopylují naši potravu záměrně. Dělají to, protože potřebují jíst. Včely získávají veškerý protein, který ve stravě potřebují z pylu a veškeré potřebné sacharidy z nektaru. Živí se z květů a jak přelétají z květu na květ během nákupu na místním květinovém tržišti, poskytují tuto cennou opylovací službu. Tam, kde žádné včely nejsou nebo kde rostliny nejsou pro včely dost atraktivní, jsou zaměstnáni lidé, kteří opylují ručně. Tito lidé přemisťují pyl z květu na květ pomocí štětce. Tento způsob ručního opylování je docela běžný. Pěstitelé rajčat často opylují rajčatové květy pomocí ručního vibrátoru. Takové rajčatové dráždidlo. (Smích) V rajčatovém květu je totiž pyl velice pevně uchycen v samčí části květu, v prašníku, a jedině vibrací se docílí uvolnění pylu. Čmeláci jsou jedním z mála druhů včel na světě, které se dokáží na květu udržet a vibrovat s ním chvěním svých letových svalů na frekvenci podobné tónu C. Čmelák květ rozvibruje, rozvlní a uvolní tak vydatnou dávku pylu, který ulpí na celé ploše jeho chlupatého těla a odnese jej domů jako potravu. Pěstitelé rajčat nyní umisťují kolonie čmeláků do skleníků, aby opylovali rajčata, protože přirozený způsob opylení je mnohem efektivnější a rajčata jsou kvalitnější. Jsou další, asi více osobní důvody, proč pečovat o včely. Na světě je více než 20 tisíc druhů včel a jsou naprosto úchvatné. Tyto včely tráví většinu svého životního cyklu ukryté v zemi nebo v dutině kmenů a jen několik těchto překrásných druhů si vyvinulo tak vysoce sociální chování jako včely medonosné. Včely medonosné považujeme za charismatické představitelky dalších více než 19 900 druhů, protože včely a lidi nemálo věcí spojuje. Lidé se o včely zajímali již od dávných dob, zejména o jejich med, skvělé přírodní sladidlo. Mě do včelího světa přivedla šťastná náhoda. Bylo mi 18, nudila jsem se, v knihovně jsem popadla knihu o včelách a celou noc se od ní neodtrhla. Nikdy jsem nepřemýšlela o hmyzu jako o společenstvech. Bylo to jako zhmotnění toho nejlepšího sci-fi. A co bylo podivnější, ti lidé, včelaři, milovali své včely jako vlastní rodinu. Když jsem tu knihu dočetla, věděla jsem, že to musím spatřit na vlastní oči. Šla jsem pracovat ke včelaři, do rodiny, která vlastnila dva tisíce včelstev v Novém Mexiku. A tam jsem tomu propadla. Včely medonosné můžeme chápat jako superorganismus, kde tímto organismem je kolonie složená ze 40-50 tisíc individuálních včelích jedinců. Toto společenstvo nemá žádnou řídící jednotku. Nikdo nevelí. Jak se tedy kolektivně rozhodují, jak si přidělují úkoly a rozdělují práci, jak si sdělují, kde jsou květy, veškeré jejich kolektivní sociální chování je ohromující. Mnoho let jsem studovala to, co mě na včelách fascinuje nejvíc. Jejich systém zdravotní péče. Ano, včely mají zdravotnictví. V mé laboratoři studujeme, jak se včely udržují zdravé. Studujeme například hygienu, kdy některé včely umí vyhledat a odstranit nemocné jedince pryč z plástve, ven z úlu a udržet kolonii zdravou. V poslední době se zabýváme pryskyřicemi, které včely sbírají na rostlinách. Včely přiletí k nějaké rostlině, seškrabují tyto velmi lepkavé pryskyřice z listů a odnášejí je zpět do úlu, kde je zabudují do pláství a my to nazýváme propolis. Zjistili jsme, že propolis je přirozený desinfektant. Je to přírodní antibiotikum. Ničí bakterie, plísně a jiné choroboplodné zárodky uvnitř kolonie a posiluje zdraví a sociální imunitu kolonie. Lidé znají sílu propolisu od biblických dob. Sbíráme propolis ze včelích úlů pro účely lidské medicíny, ale nevěděli jsme, že je tak prospěšný i včelám. Včely mají tyto pozoruhodné prostředky přirozené obrany, aby se udržely zdravé a prospívaly, již více než 50 milionů let. Před sedmi lety, kdy se v USA poprvé objevily zprávy o masovém úhynu včelích společenstev, bylo jasné, že je něco velmi, velmi špatně. V našem kolektivním vědomí instinktivně víme, že o včely nemůžeme přijít. Co se tedy děje? Včely vymírají z mnoha vzájemně souvisejících příčin a každou zde objasním. První příčinou je, že vymírání včel souvisí s krajinou bez květů a nefunkčním potravním systémem. O včelách máme spoustu údajů, takže je zde použiji. V USA mizí včely již od druhé světové války. V porovnání s rokem 1945 máme nyní v USA jen polovinu chovných úlů. Odhadujeme, že máme asi jen dva miliony úlů. Došlo k tomu tak, že jsme po druhé světové válce změnili způsob zemědělského hospodaření. Již nevyséváme krycí plodiny. Nevyséváme jetel a vojtěšku, přirozené zdroje hnojení, které zachycují v půdě dusík. Místo nich používáme syntetická hnojiva. Jetel a vojtěška jsou pro včely velmi výživné rostliny. Po druhé světové válce jsme nasadili herbicidy, abychom se na polích zbavili plevelů. Mnohé z těchto plevelů jsou kvetoucí rostliny, které včely potřebují ke svému přežití. A pěstujeme stále větší a větší monokultury. Hovoříme o potravních pouštích, o místech v našich městech, kde nejsou obchody s potravinami. Farmy, kde se dříve včely chovaly, jsou nyní zemědělskými pouštěmi, kde převažuje jeden nebo dva rostlinné druhy, třeba kukuřice a sója. Od druhé světové války systematicky hubíme mnoho kvetoucích rostlin, které jsou nutné pro přežití včel. Tyto monokultury se týkají dokonce plodin, které jsou pro včely vhodné, například mandloně. Před 50 lety včelaři navezli několik včelstev do mandloňových sadů za účelem opylení a také proto, že pyl v mandloňových květech má vysoký obsah bílkovin. Je pro včely velmi dobrý. Velikost mandloňových monokultur nyní vyžaduje, aby se většina našich včel, více než 1,5 milionů včelích úlů, převážela přes celou zemi, abychom opylili tuto jedinou plodinu. Převážejí se v kamionech tam a zase zpátky, protože odkvetlé mandloňové plantáže jsou jen rozlehlou krajinou bez květů. Včely posledních 50 let vymírají a my pěstujeme stále více plodin, které je potřebují. Máme o 300 % více zemědělské produkce, která vyžaduje opylení včelami. A pak jsou zde pesticidy. Po druhé světové válce jsme začali používat pesticidy ve velkém rozsahu, což bylo nezbytné kvůli monokulturám, které by jinak byly sežrány rostlinnými škůdci. Vědci z Penn State University nedávno začali zkoumat rezidua pesticidů v pylu, který včely přinášejí do úlu, a zjistili, že každá dávka pylu, kterou včela nasbírá, obsahuje nejméně 6 různých pesticidů, což zahrnuje všechny druhy insekticidů, herbicidů a fungicidů a dokonce inertních a neoznačených složek, které jsou součástí určitého pesticidu a mohou být toxičtější než jeho aktivní složky. Malinká včela nám nastavuje velké zrcadlo. Kolik je třeba k otrávení člověka? O jednom z druhů insekticidů, neonikotinoidech, se teď píše ve všech světových novinách. Možná jste o tom slyšeli. Je to nová třída insekticidů. Proniká do celé rostliny, takže hmyzí škůdce požírající listy si kus ukousne, dostane smrtelnou dávku a zemře. Pokud je některý z neonikotinoidů aplikovaný ve vysoké koncentraci třeba aplikací na půdu, do rostliny pronikne dostatek látky, dostane se do pylu a nektaru a v takovém případě může včela pozřít vysokou dávku tohoto neurotoxinu a v křečích zahynout. Na většině polí, na většině našich farem se insekticidem obaluje jen semeno, takže v rostlině proudí nižší koncentrace, která se dostane do pylu a nektaru, a pokud včela zkonzumuje tuto malou dávku, nestane se buď nic, nebo je včela přiotrávena, dezorientována a nemusí najít cestu zpět domů. A jako by to nestačilo, včely mají své vlastní nemoci a parazity. Úhlavním včelím nepřítelem je toto. Varroa destructor neboli kleštík včelí. Příhodné jméno. Tento velký, krevsající parazit oslabuje včelí imunitní systém a roznáší viry. Dejme si to dohromady. Nevím, jak se včela cítí, když po ní leze tento velký, krevsající parazit, a nevím, jak se včela cítí, když je napadena virem. Ale vím, jak se cítím já, když mě schvátí virus, třeba chřipka, a vím, jaké mám pak potíže dostat se do obchodu a nakoupit si potraviny. Ale kdybych bydlela v potravinové poušti? A kdybych do obchodu měla hodně daleko a až bych se tam konečně dostala, najedla bych se jídla obsahujícího pesticidy a neurotoxiny a nemohla bych se pak dostat domů? Toto máme na mysli, když hovoříme o mnohonásobných navzájem provázaných příčinách smrti. Netýká se to jen včel medonosných. Všechny naše krásné divoké včelí druhy jsou ohroženy, včetně těch čmeláků opylujících rajčata. Tyto včely jsou zálohou našich medonosných včel. Jsou pojistkou opylení vedle našich včel medonosných. Potřebujeme všechny tyto včely. Co s tím tedy uděláme? Co uděláme s tímto obrovským včelím průšvihem, který jsme zavinili? Zdá se, že máme naději. Každý z nás může včelám pomoci dvěma přímými a jednoduchými způsoby. Vysazujte rostliny prospěšné včelám, a nekontaminujte tyto květiny, toto včelí jídlo, použitím pesticidů. Hledejte na internetu rostliny, které jsou ve vaší oblasti doma, a zasaďte je. Vysaďte je do truhlíku u svých dveří, osázejte s nimi svou zahrádku, trávník, svou ulici. Vyžadujte, aby byly vysázeny ve veřejných zahradách, veřejných parcích, na loukách. Nechte pole ladem. Potřebujeme nádhernou rozmanitost rostlin, které kvetou celé vegetační období od jara do podzimu. Potřebujeme okraje silnic oseté květinami pro naše včely, ale také pro migrující motýly, ptáky a jiné živočichy. A musíme se důkladně zamyslet, jak navrátit krycí plodiny, které vyživují půdu a živí včely. Musíme oživit své farmy. Musíme vysadit kvetoucí meze a živé ploty, abychom narušili zemědělskou pustinu, a začít napravovat nefunkční potravinový systém, který jsme stvořili. Možná se to zdá jako velmi nicotná obrana proti obrovskému problému — vysévat kvetoucí rostliny — ale když budou včely mít přístup ke zdroji potravy, budeme i my mít přístup k dobré potravě díky jejich opylovacím službám. Když budou včely dobře živeny, budou moci lépe využít své přirozené obranné prostředky, svůj zdravotní systém, na který spoléhaly miliony let. Podle mě je pravá krása pomoci včelám v tom, že každý z nás se musí chovat trochu jako ve včelím, hmyzím společenstvu, kde každý čin jednotlivce přispívá k velkému cíli a vytváří bohatství které je mnohem více než souhrnem našich individuálních činů. Nechť je malý počin vysévání květin a nepoužívání pesticidů hnacím motorem velkých změn. Děkuji vám jménem včel. (Potlesk) Chris Anderson: Děkuji. Rád bych se zeptal, zda je podle posledních údajů nějaký náznak, že se věci mění? Doufáte, nebo si zoufáte? Marla Spivak: Ano, alespoň v USA průměrně 30 % všech včelích úlů mizí každou zimu. Před 20 lety byly ztráty 15%. Takže je to na pováženou. - To není 30 % za rok, to je... - Ano, 30 % za rok. - 30 % za rok. - Ale mnoho včelařů umí rozdělit svá včelstva a tak mohou zachovat stejný počet a zotavit se ze ztrát. Jsme nyní v bodě zvratu. Nemůžeme si dovolit ztrácet více včel. Všech včelařů si musíme velmi vážit. Sázejte květiny. Děkuji vám. (Potlesk)