Theme: Nechat se získat (Getting Engaged)

V rámci třetího setkání TEDxPragueSalon se opět chceme ptát vědců. Tentokrát na otázky související s rolí komunikace v naší ochotě spolupracovat a ostatní ke spolupráci získávat. Chceme se na věc podívat z hlediska antropologie, psychologie, sociologie i neurověd.
Stručná úvodní vystoupení ve stylu TEDTalks budou doplněna netradiční diskusí, do které se budou moci zapojit i mnozí z účastníků.

O čem to bude tentokrát?

Člověk je úžasné stvoření a dokáže vymyslet a vytvořit obdivuhodné věci. Každý z nás má různé dary a talenty – nikdy však ne všechny. Nemůže být také najednou na několika místech a zvládnout všechno. Proto neustále potřebujeme často velmi složitou spolupráci s ostatními.

Více než cíle

Jenže: na to, že nás s někým spojí společné cíle, jsme koneckonců celkem zvyklí. Lze ale zažít i mnohem hlubší formu spolupráce.
Už jste někdy okusili, jaké to je, když je spolupráce založena na něčem, co přesahuje pragmatickou orientaci na výsledek? Co se vlastně mezi lidmi děje, když už i společné úsilí je silným prožitkem? Víte, jak docílit takového vzájemného nastavení, ve kterém ani dílčí lidské nedostatky nebo selhání nejsou překážkou a nebrání společné pohodě?

Pocit, že mezi námi proudí energie

Každý z nás si snad vybaví alespoň krátký moment, kdy měl pocit, že vlastně nejde o to “co děláme”, ale že to děláme právě “my – já a ty”. Nebyly pak nakonec i výsledky takové aktivity překvapivě lepší než jindy a s jinými lidmi?

Impact HUB Praha
Drtinova 10
Prague, Praha, hlavní město, 15000
Czech Republic

Jarmila Procházková

Jarmila Procházková se narodila v Třebíči v roce 1961. Od dětství se věnovala se hře na klavír a hru na tento nástroj vystudovala na konzervatoři v Brně. Poté absolvovala obor hudební věda na Filosofické fakultě brněnské univerzity, kde také získala vědecký titul Ph.D. (2002). Nejprve pracovala v Oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea, od roku 1999 začala spolupracovat s brněnským pracovištěm Etnologického ústavu AV ČR, posléze se stala vědeckou pracovnicí v pražském Oddělení/Kabinetu hudební historie téhož ústavu. Zúčastnila se několika krátkodobých stáží v Paříži, ve Frankfurtu a. M. a ve Vídni, pravidelně navštěvuje domácí i zahraniční odborné konference. Je členkou Ediční rady pro Souborné kritické vydání díla Leoše Janáčka a podílí se na přípravě konkrétních svazků.

Mário Bihári

Mário Bihári je od osmi let nevidomý. Poté, co přišel o zrak, pověsil na hřebík atletiku, ve které ho čekala skvělá budoucnost, a začal se věnovat hudbě. Absolvoval pražskou konzervatoř Jana Deyla. Dodnes je jednou z nejslavnějších osobností této školy. Jako fenomenálního akordeonisty a pianisty si ho jako první všimla Zuzana Navarová a objevila v něm také výjimečný skladatelský talent. Po smrti Zuzany se začal věnovat sólové dráze a založil romskou kapelu Bachtale Apsa, se kterou vydal dvě desky a odehrál přes 200 koncertů doma i ve světě. Je také nejmladším členem legendární folkové kapely Plavci, hraje divadlo také divadlo. Jeho hudební projev je nezaměnitelný, originální a zasahuje široké spektrum posluchačů.

Štěpánka Čížková

Štěpánka Čížková vystudovala religionistku, věnuje se zejména prožitkové hudební pedagogice a muzikoterapii. Její Vášní je rozeznívání hlasu. Profesně na volné noze, jako zpěvačka, lektorka a muzikoterapeutka. Provází těhotné, rodiny s dětmi od početí zejména do 7 let, s dospívající i dospělé. Jako muzikoterapeutka působila v Dětském centru v Krči (bývalý Kojenecký ústav), nyní například s klienty s poruchami autistického spektra (spolupracuje s Aplou – asociace pomáhající lidem s autismem). Jako lektorka spolupracuje s pražským A centrem (Průvodce v těhotenství a rodičovství) a dalšími kluby, školkami a centry zabývajícími se rozvojem lidského potenciálu. Zpívá a hraje v improvizačním uskupení LAŠ.