Return to the talk Watch the talk

Subtitles and Transcript

Select language

Translated by Ivana Izak
Reviewed by Samuel Titera

0:11 Vyrůstal jsem v Evropě a 2. světová válka mě zastihla,

0:19 když mi bylo mezi 7 a 10 lety. Tehdy jsem si uvědomil, jak málo dospělých, které jsem znal, bylo schopno vypořádat se s tragédiemi, jimiž je válka postihla - jak málo z nich dokázalo žít tak, že to aspoň připomínalo normální, spokojený a šťastný život poté, co jim práci, domov a pocit bezpečí zničila válka. Začal jsem se zajímat o pochopení toho, co činí život takovým, že stojí za to žít. A tak jsem se snažil už jako dítě, jako teenager číst filozofické knihy, zabýval se uměním i náboženstvím a zkoušel jsem mnoho dalších cest, které jsem vnímal jako možnou odpověď. Nakonec jsem náhodou narazil na psychologii.

1:31 Byl jsem tehdy v lyžařském středisku ve Švýcarsku zcela bez peněz na to abych se tam mohl nějak bavit, protože sníh roztál a já jsem neměl na to, abych šel do kina. Ale v novinách jsem četl, že někdo bude mít přednášku v centru Curychu, a že bude mluvit o létajících talířích. A tak jsem si řekl – když nemůžu jít do kina, půjdu si aspoň zadarmo poslechnout něco o létajícících talířích. Muž, který na té přednášce mluvil, byl velmi zajímavý. Místo aby mluvil o malých zelených mužících, hovořil o tom, jaké trauma znamenala pro psychiku Evropanů válka, a jak si proto nyní na nebi představují létající talíře. Mluvil o tom, jak mandaly starověkého hindského náboženství byly také jakoby promítány na nebe ve snaze získat po válečném chaosu zpět pocit určitého řádu. To se mi zdálo velmi zajímavé. Tak jsem po té přednášce začal číst jeho knihy. Byl to Carl Jung, o jehož jménu a práci jsem neměl ani ponětí.

3:09 Pak jsem přijel do USA studovat psychologii a snažil jsem se pochopit, v čem tkví kořeny štěstí. Toto je typický výsledek, který prezentovalo již mnoho lidí, a existuje řada jeho variací. Ukazuje např. to, že asi 30 procent lidí v USA, dotazovaných od roku 1956, tvrdí, že jejich život je velmi šťastný. A to se vůbec nezměnilo. Ačkoli reálný příjem – na stále stejné škále kvůli inflaci – se v tomto období téměř ztrojnásobil. Výsledky ale zůstávají v podstatě pořád stejné: od určité základní hranice – která dosahuje několika tisíc dolarů nad hranicí chudoby – růst materiálního blahobytu zdá se nemá vliv na to, jak šťastní lidé jsou. Ve skutečnosti zjistíte, že hmotný nedostatek přispívá k tomu, že lidé nejsou šťastní, avšak růst materiálního bohatství jejich štěstí nezvyšuje.

4:32 Po těchto zjištěních, která odpovídala mé vlastní zkušenosti, se můj výzkum soustředil spíš na pochopení toho, kdy se v každodenním, běžném životě cítíme opravdu šťastní? Výzkum jsem asi před 40 lety začal sledováním kreativních lidí – nejdříve umělců, vědců i jiných – a snažil jsem se pochopit, co je vede k pocitu, že má smysl strávit život prací na věcech, za které mnoho z nich nečekalo ani slávu, ani žádné jmění, ale které dávaly jejich životu smysl a které stály za to.

5:29 Toto řekl v 70. letech jeden z předních amerických skladatelů. (Jste natolik v extatickém stavu, že máte pocit, jako byste neexistovali. Zdá se, že moje ruka mi nepatří a nemám nic společného s tím, co se děje. Jen to s úctou a úžasem sleduji. A hudba prostě sama plyne.) Popisuje, jak se cítí, když se mu daří skládat hudbu. Definuje to jako extatický stav. „Extáze" v řečtině znamenala jednoduše stát vedle něčeho. Později se stala pojmem i pro duševní stav,

6:07 kdy cítíte, že jste vykročili z obyčejného každodenního života. Takže extáze je v podstatě vstup do jiné reality. Je zajímavé, že když přemýšlíme o civilizacích, ke kterým vzhlížíme jako k vrcholům lidského snažení – ať je to Čína, Řecko, hindská civilizace nebo Mayové či Egypťané – to, co o nich víme, vypovídá o jejich extázích, ne o jejich každodenním životě. Známe jejich chrámy, kam mohli přicházet zažít jinou realitu. Víme o závodištích, arénách, divadlech... To jsou pozůstatky civilizací, místa, kam lidé chodili, aby zažili život v koncentrovanější, více uspořádané formě. Ale tento muž nepotřebuje jít na místo, jako je toto, na tuto scénu, která je postavena jako řecký amfiteátr a je také místem k extázi. Účastníme se reality, která se liší od běžného života. Ale ten muž nemusí chodit nikam.

7:36 Stačí mu kus papíru, na který si může psát malé značky, a jak je píše, je schopen si představovat zvuky, které v této kombinaci dosud neexistovaly. Jakmile se dostane do bodu, kdy začne tvořit novou realitu – to je moment extáze, vstupuje do této jiné reality. Je to podle něj tak intenzivní zážitek, že se mu zdá, jakoby ani neexistoval. Zní to jako romantická nadsázka. Náš nervový systém ale není ve skutečnosti schopen zpracovat víc než asi 110 bitů informací za sekundu. Jen abyste mě slyšeli a chápali, co říkám, musíte zpracovat asi 60 bitů za sekundu. Proto nemůžete rozumět, když na vás mluví více než dva lidé. Když jste skutečně ponořeni do toho zcela pohlcujícího procesu vytváření něčeho nového, tak jako tento muž – ten už nemá dost pozornosti, aby sledoval, jak se cítí jeho tělo, nebo myslel na problémy doma. Není schopen cítit ani to, že má hlad nebo je unavený. Jeho tělo zmizí, jeho identita se vytratí z jeho vědomí,

9:20 protože nemá dost pozornosti, stejně jako nikdo z nás, aby opravdu dělal dobře něco, co vyžaduje velké soustředění, a zároveň cítil, že existuje. Existence je dočasně pozastavena. Říká, že se mu zdá, že jeho ruka se hýbe sama. Já bych se mohl dívat na svou ruku 14 dní, a necítil bych žádný zázrak, žádný úžas, protože neumím skládat hudbu. K automatickému, spontánnímu procesu, který popisuje, může evidentně dojít pouze u toho, kdo má velmi dobrý trénink a ovládá potřebnou dovednost. Ve studiích tvořivosti už je tak trochu otřepaná pravda, že nemůžete cokoli vytvářet, pokud za sebou nemáte aspoň 10 let technického a vědomostního ponoření do určité oblasti.

10:30 Ať jde o matematiku nebo hudbu, takto dlouho trvá, než jste schopni začít něco měnit tak, aby to bylo lepší než předtím. Když se to stane, říká, že hudba začne plynout. Protože tolik lidí, s nimiž jsem dělal rozhovory – tenhle rozhovor vznikl před 30 lety – to popisovalo jako spontánní plynutí, nazval jsem tento typ zážitku "flow" (anglicky plynutí, proudění). Děje se to v nejrůznějších sférách. Například básník to popisuje takto: (Je to jako otevřít dveře, které se vznáší uprostřed prostoru. ... Dovnitř se nesmíte cpát. Musíte jen plout.) Popisuje stejný nenucený, spontánní pocit poté, co vstoupíte do extatického stavu. Přirovnává to k otevření dveří, které se vznáší na obloze – popis velmi podobný tomu, jak Albert Einstein líčil stav, kdy si představoval síly relativity a usiloval o jejich pochopení.

11:50 Ale děje se to i v jiných činnostech. Např. moje studentka Susan Jackson z Austrálie vedla rozhovory s některými z nejlepších atletů na světě.

12:04 V tomto citátu olympijského krasobruslaře vidíte stejný základní popis vnímání vnitřního stavu člověka. Nepřemýšlíte, jde to samo, když splynete s hudbou atd. Vypovídá o tom i moje poslední kniha „Good business”. Dělal jsem pro ni rozhovory s výkonnými řediteli, kteří byli druhými považováni za velmi úspěšné a zároveň velmi morální, sociálně zodpovědné. Tito lidé definují úspěch jako něco, co pomáhá druhým, a zároveň vám přináší štěstí, když na tom pracujete. Tito úspěšní a zodpovědní ředitelé říkají: nestačí uspět jen v jedné z těchto oblastí,

12:59 chcete-li mít být úspěšní a mít smysluplnou práci. Jedním z těchto ředitelů je Anita Roddick – zakladatelka Body Shopu, lídra v přírodní kosmetice: (Hledejte svou vášeň a nadšení. Jděte do firem, které oslovují vaši duši.) Je v tom vášeň z toho, že děláte to nejlepší a zatímco pracujete, zažíváte proudění. Toto je zajímavý citát Masaru Ibuka, z doby, kdy zakládal firmu Sony. Neměli peníze, klíčový produkt, nic – ale měli myšlenku. Vytvořit pracoviště, kde inženýři mohou prožívat radost z technologických inovací, být si vědomi poslání vůči společnosti a pracovat na tom, k čemu je srdce táhne. Nevymyslel bych lepší příklad, jak dostat "flow" na pracoviště.

13:57 S kolegy na celém světě jsme vedli přes 8000 rozhovorů s lidmi, kteří si užívají svou práci: od dominikánských mnichů a nevidomých jeptišek, přes himalájské horolezce, po pastýře indiánského kmene Navajo. A bez ohledu na kulturu, vzdělání či cokoli jiného, existuje 7 podmínek, které jsou přítomny, zažívá-li člověk stav flow. Je to soustředění, které začne být tak intenzivní, že vede k pocitu extáze a pocitu jasnosti:

14:38 přesně víte, co máte v dané chvíli dělat, dostáváte okamžitou zpětnou vazbu. Víte, že to, co máte udělat, je možné, ačkoli obtížné. Čas zmizí. Zapomenete na sebe, cítíte se součástí něčeho většího. Jakmile nastanou tyto podmínky, činnost sama se pro vás stane odměnou. V našich studiích vyjadřuje každodenní život lidí toto schéma. Měřit můžeme velmi přesně, protože dáváme lidem pagery, které 10x denně pípnou. Vždy, když se to stane, řeknete, co děláte, jak se cítíte, kde jste a na co myslíte. Měříme, nakolik je okamžitá situace pro lidi výzvou, a míru schopností, kterou cítí. Pro každého člověka můžeme stanovit průměr,

15:37 který je v centru grafu. Znamená vaši průměrnou úroveň výzvy a schopností, která se bude lišit od ostatních lidí. Ale pro vás je to hodnota, která se bude nacházet ve středu. Pokud víme, kde vaše hodnota leží, můžeme dost přesně předpovědět, kdy zažijete flow. Stane se tak, když jak úroveň výzvy dostatečně vysoko nad průměrem, a stejně tak i vaše schopnosti jsou nad průměrem. Můžete věci dělat úplně jinak než druzí, ale pro všechny platí, že do flow se dostanete, když děláte to, co máte opravdu rádi – hrajete na klavír, jste se svým nejlepším přítelem. Nebo možná pracujete, pokud je práce tím, v čem nacházíte flow. Další oblasti už jsou méně příznivé.

16:28 Oblast vzrušení je stále dobrá, protože výzva je tu pro vás příliš vysoká. Vaše schopnosti nejsou úplně takové, jaké by měly být, ale do flow se můžete dostat celkem snadno tím, že své schopnosti trochu rozvinete. Vzrušení je tedy oblast, díky níž se většina lidí učí, protože zde jsou tlačeni za hranice své komfortní zóny. Aby se do ní mohli vrátit – a dostat se zpět do proudění – zvyšují své schopnosti.

16:58 Oblast kontroly je rovněž dobré místo, protože tady se cítíte pohodlně, ale ne příliš vzrušení. Už to není velká výzva. Pokud chcete vstoupit do flow z oblasti kontroly, musíte zvýšit výzvu. Tyto dvě oblasti jsou ideální k tomu, abyste z nich snadno přešli do flow. Ostatní kombinace míry výzvy a schopností jsou k tomu méně a méně vhodné. Relaxace je příjemná – stále se cítíte OK. Nuda tomu ale začíná už velmi bránit a apatie je velice negativní: necítíte, že byste cokoli dělali, nevyužíváte své schopnosti, chybí výzva. Lidé bohužel často cítí apatii.

17:49 Největším zdrojem tohoto pocitu je sledování televize, dál sem patří to, že jste v koupelně a sedíte... Ačkoli někdy jsou lidé při sledování televize ve stavu flow, asi v 7 až 8 procentech času, to platí pouze pokud sledujete program, na který se opravdu chcete dívat a získávate z něj zpětnou vazbu. Otázka, na kterou hledáme odpověď, zní: jak dostat víc z každodenního života do oblasti flow. To je výzva, které se snažíme porozumět. Někteří z vás určitě vědí, jak toho dosáhnout spontánně bez jakýchkoli rad, ale hodně lidí to bohužel neví.

18:42 A to je něco, co je v určitém smyslu naším úkolem. Děkuji vám.