Chtěl jsem být rocková hvězda. Snil jsem o tom - a to bylo všechno, o čem jsem snil. Abych byl přesnější, chtěl jsem být popová hvězda, to bylo na konci 80. let, a nejvíc jsem chtěl být pátým členem Depeche Mode nebo Duran Duran. Nevzali by mě. Neuměl jsem noty, ale hrál jsem na syntezátory a bicí automaty. A vyrostl jsem v takhle malém farmářském městečku v severní Nevadě. A byl jsem si jistý, že tohle by měl být můj život.

A když jsem šel na kolej Nevadské univerzity v Las Vegas, to mi bylo 18, byl jsem zmaten, když jsem zjistil, že tam není Popstars 101 (televizní pěvecká soutěž), ani studijní program s tímto zaměřením. A dirigent tamního sboru věděl, že zpívám, a pozval mě, abych se ke sboru přidal a já jsem řekl: "Jo! To bych chtěl dělat! To zní skvěle!" A odešel jsem z místnosti a řekl jsem: "Ani náhodou!" Lidé ve sboru na mojí střední škole byli dost divní a s těmito lidmi jsem v žádném případě nechtěl mít nic společného. A asi za týden za mnou přišel jeden můj kamarád a řekl: "Poslechni, musíš se přidat ke sboru! Na konci semestru jedeme na výlet do Mexika, všechno nám proplatí a sekce sopranistek je zrovna plná úžasných bab." A tak jsem si pomyslel, že kvůli Mexiku a holkám bych byl schopen snad čehokoli,

a šel jsem poprvé do sboru a sedl jsem si k basům a tak nějak se ohlížel přes rameno, abych viděl, co dělají. Otevřeli si svoje partitury, dirigent udal rytmus a bum! Spustili "Kyrie" z Requiem od Mozarta. Celý svůj život jsem viděl černobíle, a najednou bylo všechno ohromně barevné! Nejvíc proměňujícím zážitkem, jaký jsem kdy zažil, je tenhle prostý moment, kdy jsem slyšel disonanci i harmonii a zpívat lidi, lidi dohromady, se společnou vizí. A poprvé v životě jsem cítil, že jsem součástí něčeho většího, než jsem já sám. A v sekci sopranistek byla spousta krásných holek, jak to tak bývá.

Rozhodl jsem se napsat skladbu pro sbor - o pár let později - jako dárek tomuto dirigentovi, který mi změnil život. Do té doby jsem se naučil noty... nebo pomalu jsem se učil noty. A ta skladba byla zveřejněná a pak jsem napsal další skladbu a ta byla zveřejněná a pak jsem začal s dirigováním a dodělal jsem svoje magisterské studium na Juilliardu (soukromá konzervatoř) a octl jsem se na neskutečném místě, stojím tady před vámi všemi jako profesionální hudební skladatel a dirigent.

No před pár lety mi kamarád poslal e-mail s odkazem, s odkazem na YouTube, a uvedl: "Tohle musíš vidět!" A byla to tato mladá žena, která mně poslala fanouškovské video, ve kterém zpívá sopránem moji skladbu nazvanou "Spánek".

(video) Zdravím Vás, pane Eriku Whitacre Jmenuji se Britlin Losee a tohle je video, které bych chtěla udělat pro Vás. Tady mě máte, jak zpívám "Spánek". Jsem trošku nervózní - jenom abyste věděl... ♪ Jsou-li zvuky ♪ ♪ v noci ♪

Žasl jsem. Britlin byla tak nevinná a sladká a její hlas tak čistý! Miloval jsem i pohled za ni. Mohl jsem vidět malého medvídka sedícího za ní na pianu v jejím pokoji. Takové intimní video!

A dostal jsem nápad: Kdybych mohl sehnat 50 lidí, aby všichni udělali to samé, zpívali by svůj part - soprán, alt, tenor a bas - kdekoli na světe by nahráli svoje video na YouTube, mohli bychom to sestříhat všechno dohromady a vytvořit virtuální sbor. Napsal jsem tedy na svůj blog: "OMG, OMG!" (=Ach můj bože) Vlastně jsem napsal "OMG", (=Ach můj bože) doufejme, že veřejně úplně naposledy, (chechot) a rozeslal jsem tuhle výzvu zpěvákům a dal jsem volně ke stažení hudbu ke skladbě, kterou jsem napsal v roce 2000, zvané "Lux Aurumque", což znamená "zlatá záře", a hle, lidé začali nahrávat svoje videa.

Měl bych teď říct, předem, co jsem udělal, bylo, že jsem zveřejnil video, ve kterém diriguji, a když jsem to natáčel, bylo úplné ticho, protože hudbu jsem slyšel jenom v hlavě, představoval jsem si sbor, jaký by jednou mohl být. Poté jsem k tomu zahrál na piano, aby měli zpěváci co poslouchat, a potom, jak začala přicházet videa.

(zpěv) Tohle je Cheryl Ang ze Singapuru.

(zpěv) Tohle je Evangelina Etienne.

(zpěv) z Massachusetts.

(zpěv) Stephen Hanson ze Švédska,

(zpěv) Tohle je Jamal Walker z Dallasu v Texasu.

(zpěv)

Ve skladbě bylo i malé sopránové sólo, a tak jsem udělal konkurz a spousta sopranistů nahrála svůj part. Později jsem se dozvěděl, a taky spousta zpěváků, kteří se do toho zapojili, mi řekla, že nahráli třeba 50 nebo 60 videí, než to bylo to pravé ořechové... Až pak to nahráli. Tady je naše vítězka sopránového sóla. Tohle je Melanie Myers z Tennessee. ♪ Lux ♪ Mám rád ten malý úsměv na vršku tónu, jako by říkal: "Bez problému, všechno je fajn."

(chechot)

A z davu se vynořil tento mladý muž - Scott Haines - a pravil: "Poslouchej, tohle je projekt, jaký jsem hledal celý život. Rád bych byl tím, kdo tohle všechno sestříhá." Já jsem odpověděl: "Děkuji Ti, Scotte, jsem tak rád, že jsi mě objevil." A Scott dal dohromady všechna ta videa, vyčistil zvuk, ujistil se, že všechno sedí, a pak jsme tohle video zveřejnili na YouTube asi před rokem a půl. Toto je "Lux Aurumque" zpívané virtuálním sborem.

(zpěv)

Tady to zastavím, kvůli času. (aplaus)

Děkuji vám, děkuji vám.

(aplaus)

Děkuji vám. Tak ještě no, ještě. Moc vám děkuji.

A já, já na to reagoval stejně jako vy, vlastně jsem byl pohnut až k slzám, když jsem to viděl poprvé. Prostě jsem nemohl uvěřit poezii toho celého, tyto duše, každá na svém opuštěném ostrově, posílají jedna druhé elektronické zprávy v lahvích. A z videa se stal virál. (=rychle se šířící video) Měli jsme milión shlédnutí v prvním měsíci a vysloužili jsme si tím hodně pozornosti. A díky tomu spousta pěvců tehdy začala říkat: "Dobře, a co Virtuální sbor 2? A tak jsem se rozhodl pro Virtuální sbor 2, pro nějž bych mohl vybrat tu samou skladbu, jakou zpívala Britlin - "Spánek" - což je další skladba, kterou jsem napsal v roce 2000 - poezie mého milého přítele jménem Charles Anthony Silvestri. A znovu, zveřejnil jsem video, ve kterém diriguji, a začali jsme přijímat přihlášky. Tentokrát jsme sehnali víc zralých členů (zpěv) a nějaké mladší členy.

(video) ♪ Na mé podušce ♪ ♪ v bezpečí lože ♪ To je Georgie z Anglie. Je jí jenom devět. Není to ta nejsladší věc, jakou jste kdy viděli?

Někdo udělal všech osm videí, bas, a dokonce i sopránové party. Tohle je Beau Awtin. (video) ♪ v bezpečí lože ♪

A náš cíl - byl to takový svévolný cíl - bylo takové MTV video, kde všichni zpívali "Lollipop" (=lízátko), a byli tam lidé z celého světa, jenom aby zpívali ten malý popěvek, a bylo tam 900 lidí, kteří se toho účastnili, tak jsem řekl zpěvákům: "Tohle je náš cíl: Tohle je číslo, které musíme překonat." A přihlášky jsme uzavřeli 10. ledna a konečný počet byl 2.051 videí z 58 různých zemí. Děkuji vám. (aplaus) Z Malty, Madagaskaru, Thajska, Vietnamu, Jordánska, Egypta, Izraele, od Aljašky na severu, až k Novému Zélandu na jihu,

a taky jsme udělali stránku na Faceboku pro pěvce, aby tam posílali svoje zkušenosti, jaký to pro ně byl zážitek, když zpívali a já jsem jich pár vybral: "Já a moje sestra jsme dříve neustále zpívaly ve sboru. Teď je letec v letectvu, neustále na cestách. Je to tak úžasné znovu spolu zpívat!" Miluji tu představu, jak zpívá se svojí sestrou. "Vedle krásné hudby, je skvělé vědět, že jsem součástí celosvětové komunity lidí, které jsem nikdy nepotkala, kteří jsou ale přesto spojeni." A moje oblíbené: "Když jsem řekla manželovi, že se toho zúčastním, odpověděl mi, že na to nemám hlas." Jo, jsem si jist, že spousta z vás to taky slyšela. Já taky. "Zraňuje to, a ronila jsem nějaké slzy, ale něco ve mně to chtělo udělat navzdory jeho slovům. Je to splněný sen - být součástí sboru, nikdy jsem totiž v žádném nebyla. Umístila jsem značku na mapu Google Earth, musela jsem použít nejbližší město, které je vzdálené asi 640 km od místa, kde skutečně žiji. Jelikož jsem ve Velké aljašské buši, se světem mě spojuje satelit."

Takže dvě věci mě hluboko zasáhly. První je, že lidské bytosti půjdou jakkoli daleko, aby se spojily s ostatními. Nezáleží na technologii. A druhá, zdá se, že lidé zažívají opravdové spojení. To nebyl virtuální sbor. Teď jsou online lidé, kteří se přátelí; nikdy se nepotkali. Ale já vím, já taky, cítím ten virtuální esprit de corps, chcete-li, s nimi se všemi. Cítím blízkost s tímto sborem - skoro jako s rodinou.

Čím bych tedy rád dnes skončil, je první pohled na "Spánek" od Virtuálního sboru 2. Dnes to bude premiéra. Ještě nejsme s videem hotovi. Umíte si představit, 2.000 synchronizovaných YouTube videí, množství potřebného času je prostě příšerné. Ale máme první tři minuty a je to pro mě obrovská čest být schopen je vám tady ukázat. Jste úplně první lidé, kteří to uvidí. Toto je virtuální sbor "Spánek"

(video) ♫ Večer splývá ♫ ♫ pod lunou ♫ ♫ Stříbrné vlákno na potemnělé duně ♫ ♫ S klížícíma se očima a hlavou jež spočívá ♫ ♫ Vím, že spánek přijde zakrátko ♫ ♫ Na mé podušce ♫ ♫ v bezpečí lože ♫ ♫ Tisíc obrazů plní mou hlavu ♫ ♫ Nemohu spát ♫ ♫ mám mysl jak roj ♫ ♫ A moje údy již jeví se jak z olova ♫ ♫ Jsou-li v noci zvuky ♫

Děkuji vám mnohokrát. Děkuji... (aplaus) Děkuji vám mnohokrát, děkuji, děkuji...

(aplaus)