Yasheng Huang: Brání demokracie ekonomickému růstu?

Mým tématem je ekonomický růst Číny a Indie. A otázkou, na kterou s vámi chci nalézt odpověď, je zda či nikoli demokracie napomáhá ekonomickému růstu, nebo jej brzdí. Můžete říct, že to není fér, že vybírám dvě země, abych argumentoval proti demokracii. Ve skutečnosti hodlám udělat pravý opak. Hodlám tyto dvě země použít jako ekonomický argument pro demokracii než proti ní.

První otázkou je, proč Čína roste mnohem rychleji než Indie. Za posledních 30 let – co se týče tempa růstu HDP – Čína rostla dvakrát rychleji než Indie. V posledních pěti letech začaly obě země ve svém ekonomickém růstu určitým způsobem konvergovat. Avšak během těch 30 let si Čína nepochybně vedla mnohem lépe než Indie. Jednoduchou odpovědí může být, že Čína má Šanghaj a Indie Bombaj. Podívejte se na panorama Šanghaje. Tohle je čtvrť Pudong. Pro Indii tu mám obrázek slumu Dharavi v Bombaji v Indii. Myšlenka skrytá za těmito dvěma obrázky je, že čínská vláda může jednat nad pravidly zákona. Může plánovat dlouhodobé přínosy pro svou zemi a kvůli tomu vystěhovat miliony lidí – je to jen drobný technický problém. V Indii to však udělat nemůžete, protože musíte naslouchat veřejnosti. Jste omezováni názorem lidu. Dokonce i premiér Manmohan Singh s tímto názorem souhlasí. V rozhovoru otištěném v indických finančních novinách řekl, že chce z Bombaje udělat novou Šanghaj. Je to absolvent ekonomie z Oxfordu, plný humanistických hodnot, a přeci souhlasí se silně nátlakovou taktikou Šanghaje.

Nazvěme to šanghajským modelem ekonomického růstu, který zdůrazňuje tyto rysy jako nástroje ekonomického rozvoje: infrastruktura, letiště, dálnice, mosty, podobné záležitosti. K tomu všemu potřebujete silnou vládu, protože nemůžete respektovat soukromé vlastnictví. Nemůžete se nechat omezovat názorem veřejnosti. Potřebujete státní vlastnictví, zejména vlastnictví půdy, abyste mohli vybudovat a rozšiřovat infrastrukturu svižným tempem. Z tohoto modelu vyplývá, že demokracie je překážkou ekonomického růstu spíše než nástrojem k jeho povzbuzení. Klíčová otázka: Jak důležitá je infrastruktura pro ekonomický růst? To je to důležité. Pokud věříte, že infrastruktura je pro ekonomický růst důležitá, pak byste měli souhlasit, že silná vláda je nezbytná k podpoře růstu. Pokud věříte, že infrastruktura není tak důležitá, jak si mnoho lidí myslí, pak budete na silnou vládu klást menší důraz.

Ukážu to na případě dvou zemí. Kvůli stručnosti je nazvu Země 1 a Země 2. Země 1 má absolutní výhodu nad Zemí 2 co se týče infrastruktury. Země 1 má více telefonů a delší systém železnic. Kdybych se vás zeptal: „Která z nich je Čína a která je Indie – a která země roste rychleji?“, kdybyste věřili v infrastrukturální pojetí, museli byste říct: „Země 1 musí být Čína. Musí se jí dařit lépe, co se týče ekonomického růstu. Země 2 bude asi Indie.“

Ve skutečnosti je zemí s více telefony Sovětský svaz a data se vztahovala na rok 1989. Když tato země představila velmi úchvatné statistiky telefonních linek, zkolabovala. To není příliš dobré. Na tomto obrázku je Chruščov. Vím, že v roce 1989 už nevládl Sovětskému svazu, ale je to nejlepší obrázek, který jsem našel. (Smích) Telefony a infrastruktura vám nezaručují ekonomický růst. Země 2, ta s méně telefony, je Čína. Od roku 1989 země rostla dvouciferným tempem každý rok posledních 20 let. Kdybyste o Číně a Sovětském svazu nevěděli nic než ten fakt o telefonech, učinili byste o ekonomickém růstu velice špatnou předpověď na nejbližší dvě desetiletí.

Země 1, která má delší vedení železnic, je ve skutečnosti Indie. Země 2 je Čína. O tomto se mnoho neví, o těchto dvou zemích. Ano, dnes má Čína v infrastruktuře obrovskou výhodu nad Indií. Ale po spoustu let, až do konce 90. let 20. století, byla Čína v infrastrukturální nevýhodě oproti Indii. V rozvojových zemích je nejobvyklejším způsobem přepravy železnice a Britové v Indii vybudovali železnic opravdu hodně. Indie je z těch dvou zemí menší a i přesto měla delší železnice až do 90. let. Jednoduše řečeno, infrastruktura nevysvětluje, proč si Čína vedla lépe až do konce 90. let v porovnání s Indií.

Dokonce když se na to podíváme ve světovém měřítku, najdeme důkazy podporující spíše názor, že infrastruktura je vlastně důsledkem ekonomického růstu. Ekonomika roste, vláda akumuluje stále více zdrojů, které pak může investovat do infrastruktury – spíše než že by infrastruktura byla příčinou ekonomického růstu. A to je právě případ čínského ekonomického růstu. Podívejme se na to zpříma. Je demokracie špatná pro ekonomický růst? Vezměme si dvě země, Zemi A a Zemi B. Země A měla v roce 1990 HDP na hlavu zhruba 300 dolarů na rozdíl od Země B, která měla HDP na hlavu kolem 460 $. V roce 2008 Země A předčila Zemi B s HDP na hlavu ve výši 700 $ oproti 650 dolarům. Obě země jsou v Asii.

Kdybych se vás zeptal: „Které dvě asijské země to jsou? A která z nich je demokratická?“, mohli byste říct: „Nu, možná je Zemí A Čína a Zemí B Indie.“ Ve skutečnosti je Zemí A demokratická Indie a Zemí B Pákistán – země, která má již velmi dlouho vojenskou vládu. Je velmi obvyklé, že srovnáváme Indii s Čínou. Zejména proto, že populace těchto dvou zemí je přibližně stejná. Mnohem přirozenější srovnání se však nabízí mezi Indií a Pákistánem. Tyto dvě země jsou si geograficky podobné. Sdílí složitou, ale společnou historii. V tomto srovnání demokracie vypadá velmi, velmi dobře co se týče ekonomického růstu.

Proč tedy ekonomové padají k nohám autoritářským vládám? Jedním z důvodů je východoasijský model. Ve východní Asii známe několik úspěšných příběhů ekonomického růstu jako je Korea, Tchaj-wan, Hongkong a Singapur. Některé z těchto ekonomik byly ovládány autoritářskými vládami v 60., 70. a 80. letech. Problém s tímto pohledem je stejný, jako kdybyste se ptali výherců v loterii: „Vyhráli jste v loterii?“ Všichni vám řeknou: „Ano, vyhráli jsme v loterii.“ A vy si z toho odvodíte, že šance na výhru v loterii je 100 procent. Důvodem je, že se nikdy neobtěžujete zeptat těch, co nevyhráli, kteří si také koupili lístky do loterie, ale neodnesli si žádnou cenu.

Pro každou z úspěšných autoritářských vlád ve východní Asii najdete protějšek, jenž selhal. Korea uspěla, ta Severní nikoli. Tchaj-wan uspěl, Čína za Mao Ce-tunga nikoli. Barma neuspěla. Filipíny neuspěly. Když se podíváte na světové statistiky, nenajdete žádnou podporu pro tvrzení, že autoritářské vlády mají nad demokraciemi nějakou absolutní výhodu, co se týče ekonomického růstu. Východoasijský model tedy trpí ohromným výběrovým zaujetím – také známým jako výběr dle závislé proměnné, což je něco, před čím studenty vždy varujeme.

Co přesně tedy způsobilo rapidní čínský růst? Vraťme se do doby kulturní revoluce, kdy Čína zešílela, a srovnejme čínskou výkonnost s Indií za Indiry Gándhí. Ptejme se: Která země si vedla lépe, Čína nebo Indie? Čína byla pod vlivem kulturní revoluce. Vychází najevo, že i během ní Čína předčila Indii měřeno růstem HDP, v průměru o 2,2 procenta ročně, co se týče HDP na osobu. To bylo když Čína šílela. Celá země zešílela. To musí znamenat, že země měla něco tak zvýhodňujícího, že to v rámci ekonomického růstu překonalo negativní důsledky kulturní revoluce. Výhodou, kterou země měla, byl lidský kapitál – nic jiného než lidský kapitál.

Toto jsou data z indikátoru indexu světového rozvoje ze začátku 90. let. Jsou to ta nejranější data, která jsem dokázal najít. Míra gramotnosti dospělých v Číně je 77 procent oproti 48 procentům v Indii. Rozdíl v mírách gramotnosti je obzvláště patrný mezi čínskými a indickými ženami. Ještě jsem tu nezmínil definici gramotnosti. V Číně se gramotnost definuje jako schopnost přečíst a napsat 1500 čínských znaků. V Indii je definice gramotnosti, praktická definice gramotnosti, je schopnost, základní schopnost napsat vlastní jméno v jakémkoli jazyce, kterým mluvíte. Propastný rozdíl v gramotnosti mezi těmito dvěma zeměmi je tak mnohem výraznější, než tato data. Když se ponoříte do dalších zdrojů dat, jako je třeba index lidského rozvoje (HDI), datové řady jdou až do začátku 70. let a vidíte zde přesně ten stejný kontrast. Čína si držela obrovskou výhodu v podobě lidského kapitálu oproti Indii.

Očekávaná délka života: kolem roku 1965 měla Čína obrovskou výhodu v očekávaném dožití. V průměru Číňané v roce 1965 žili o 10 let déle než průměrný Ind. Kdybyste si mohli vybrat mezi tím být Číňan nebo být Ind, chtěli byste být Číňanem, abyste žili o 10 let déle. Kdybyste se tak rozhodli v roce 1965, stinnou stránkou toho by byl fakt, že za rok byste zažili kulturní revoluci. Musíte tedy o takovýchto rozhodnutích pečlivě přemýšlet.

Kdybyste si nemohli vybrat národnost, chtěli byste se stát indickým mužem. Protože jako indický muž byste měli dvouletou výhodu v očekávané délce života oproti indické ženě. Je to velice zvláštní fakt. Jen zřídkakdy mezi zeměmi pozorujeme takovýto obraz. Ukazuje to systematickou diskriminaci a zaujetí oproti ženám v indické společnosti. Dobrou zprávou je, že rokem 2006 se v Indii uzavřela propast mezi mužskou a ženskou očekávanou délkou života. Dnes mají dokonce indické ženy značný náskok v délce života oproti indickým mužům. Indie se tedy obrací k normálu. Stále však mají co dělat co se týče rovnosti pohlaví.

Toto jsou dva obrázky z textilní továrny v provincii Guangdong a z textilní továrny v Indii. V Číně to jsou všechno ženy. 60 až 80 procent pracovní síly v Číně jsou ženy na pobřežní části země, zatímco v Indii to jsou všechno muži. Financial Times otiskly tento obrázek indické textilní továrny s titulkem „Indie v textilním průmyslu dohání Čínu.“ Jak se tak dívám na ty dva obrázky, říkám si ne, Indie Čínu ještě nějaký čas nepředčí. Když se podíváte na další východoasijské země, ženy zde hrají ohromně důležitou roli co se týče ekonomického vzestupu – co se týče tvorby výrobního zázraku spojovaného s východní Asií. Indie musí ještě ujít dlouhou cestu, jestli chce dohnat Čínu.

Pak nastává otázka, co třeba čínský politický systém? Je řeč o lidském kapitálu, ať se tedy mluví i o vzdělávání a zdravotnictví. Co třeba politický systém? Není pravda, že systém jedné politické strany usnadnil v Číně ekonomický růst? Tato otázka je ve skutečnosti mnohem rafinovanější a citlivější. Záleží na rozdílu, který vidíte mezi statikou politického systému a jeho dynamikou. Ze statického pohledu má Čína vládnu jedné, autoritářské strany – o tom není pochyb. Z dynamického pohledu se v průběhu času změnila na méně autoritářskou a více demokratickou. Když vysvětlujete změnu – například ekonomický růst; ekonomický růst je založen na změně – když vysvětlujete změnu, použijete k vysvětlení změny další věci, které se změnily, než abyste se změnu pokoušeli vysvětlit něčím stálým. Někdy může neměnný efekt změnu vysvětlit, ale tento neměnný efekt změnu vysvětluje ve spojení s dalšími věcmi, které se změnily.

Co se týče politických změn, představili jsme volby ve vesnicích. Zvýšily bezpečnost vlastníků. A zvýšily také bezpečnost dlouhodobých pronájmů půdy. Ve vesnické Číně probíhají také finanční reformy. Čína také zažívá zemědělskou podnikatelskou revoluci. Pro mě je tempo politických změn příliš pomalé, příliš postupné. A můj soukromý názor je, že země bude čelit mnoha obrovským výzvám, protože se v politických reformách neposouvala dostatečně daleko a rychle. Nicméně se celý systém pohnul liberálnějším směrem, mnohem demokratičtějším směrem.

Přes tu stejnou dynamickou perspektivu můžete nahlížet i na Indii. Indie ve skutečnosti rostla hinduistickým tempem – okolo jednoho či dvou procent ročně – to bylo když byla Indie nejméně demokratická. Indira Gándhí vyhlásila v roce 1975 nouzový stav. Indická vláda vlastnila a provozovala všechny televizní stanice. Méně známým faktem o Indii 90. let je, že země podnikla nejen ekonomické reformy, ale že podnikla také politické reformy představením vesnické autonomie, privatizací médií a zavedením svobody informací. Dynamický pohled tedy sedí jak Číně, tak Indii, co se týče směřování.

Proč si spousta lidí stále myslí, že růst v Indii nestojí za nic? Jedním důvodem je, že stále Indii srovnávají s Čínou. Čína je však superstar co se týče ekonomického růstu. Když jste hráčem NBA a všichni vás stále srovnávají s Michaelem Jordanem, nebudete nikdy budit velký dojem. To ale neznamená, že jste mizerný hráč basketbalu. Srovnávání se superstar je špatné měřítko. Když totiž porovnáte Indii s průměrnou rozvíjející se zemí, a to i před současným obdobím zrychleného indického růstu – Indie nyní roste kolem osmi až devíti procenty – i před tímto obdobím byla Indie v mezích ekonomického růstu čtvrtá mezi rozvíjejícími se ekonomikami. To vskutku činí dojem.

Zamysleme se nad budoucností: drak versus slon. Která země má v růstu větší spád? Podle mě má Čína stále výborné předpoklady – ponejvíce sociální kapitál, zdravotnictví, rovnostářské cítění, které v Indii nenajdete. Ale věřím, že ten spád má Indie. Má rostoucí základy. Vláda investovala do základního vzdělávání, investovala do zdravotnictví. Řekl bych, že by vláda mohla dělat více, nicméně se alespoň posouvá správným směrem. Indie má ty správné institucionální podmínky pro ekonomický růst, zatímco se Čína stále potýká s politickými reformami.

Věřím, že politické reformy jsou pro Čínu pro zachování růstu nezbytné. A je velmi důležité nastolit politické reformy, abychom mohli všichni společně těžit z ekonomického růstu. Netuším, jestli se to podaří nebo ne, ale jsem optimista. Snad vám tu, ode dneška za pět let, budu moci na TEDGlobal říct, že se v Číně politické reformy uskutečnily.

Mnohokrát vám děkuji.

(Potlesk)