William Li: Lze stravou vyhladovět rakovinu?

Dobré odpoledne. Všude kolem nás se odehrává lékařská revoluce, která nám pomůže porazit některé z nejobávanějších nemocí naší společnosti, včetně rakoviny. Tato revoluce se nazývá angiogeneze, a vychází z procesu, kterým si naše tělo vytváří nové cévy.

Proč bychom se vlastně měli zajímat o cévy? Lidské tělo je jimi totiž doslova napěchováno: průměrný dospělý člověk jich má v sobě na 97 tisíc kilometrů. Dal by se z nich uplést provaz, který by dvakrát obtočil zeměkouli. Nejmenší cévy se nazývají vlásečnice. Máme jich v těle 19 miliard. Jsou to životodárné cévy, ale jak vám ukážu, mohou se též stát cévami smrtonosnými. Na cévách je pozoruhodné, že mají schopnost přizpůsobit se jakémukoliv prostředí, v němž rostou. Například v játrech vytvářejí řečiště čistící krev od škodlivin. V plicích vystýlají plicní sklípky a umožňují tak výměnu plynů. Ve svalech se šroubovitě kroutí, aby se svaly mohly stahovat, aniž by se tím přerušil krevní oběh. A podél nervových vláken se táhnou jako elektrické vedení, udržujíce nervy při životě. Většina z těchto cév se vytváří ještě když jsme v děloze. A to znamená, že v dospělosti nám další cévy obvykle nenarostou, až na několik výjimečných situací. U žen každý měsíc vyrážejí nové cévy, aby vytvořily novou výstelku dělohy. Během těhotenství se z cév utváří plodové lůžko, které spojuje matku s dítětem. A když se zraníme, cévy musí vyrůst pod strupem, a ránu tak zahojit. A takto to ve skutečnosti vypadá. Stovky cév – a všechny rostou směrem do středu rány.

Tělo má tedy schopnost určovat, kolik cév v sobě v určitý čas má. Dělá to pomocí složitého, ale elegantního systému vzájemných brzd a rovnováh, látek povzbuzujících i tlumících angiogenezi, takže, když potřebujeme krátkodobý nárůst cév, tělo to dokáže zařídit uvolněním povzbuzujících bílkovin, zvaných angiogenní faktory. Ty jsou jakýmsi přirozeným hnojivem, jehož působením vyrážejí nové cévy. A když těchto nových cév už není třeba, tělo je zase oseká až na výchozí stav pomocí přirozených tlumičů angiogeneze. Jindy však můžeme naopak začínat pod normálním stavem, a potřebujeme, aby cévy dorostly zpět do obvyklého počtu. Například když se zraníme. To lidské tělo také dokáže - zastaví se však na obvyklém, ustáleném počtu.

Dnes však víme, že u mnoha nemocí je tento řád narušen, a tělo se pak nemůže zbavit přebytečných cév nebo naopak nedokáže vytvořit dostatek cév nových v pravý čas na pravém místě. Za těchto okolností se angiogeneze ocitá mimo rovnovážný stav. A když je angiogeneze vyvedena z rovnováhy, má to za následek vznik nespočtu nemocí. Například při nedostatečné angiogenezi, - tedy při nedostatku cév - se rány nehojí, dochází k infarktům, špatnému krevnímu oběhu v nohou, úmrtí na mozkovou mrtvici a poškození nervů. Naopak nadměrná angiogeneze - tedy přebujelá tvorba cév - vyvolává choroby. Vidíme to u rakoviny, slepoty, artritidy, nadváhy, či Alzheimerovy choroby. Existuje více než 70 významných chorob, postihujících více než miliardu lidí po celém světě, které se sice na pohled od sebe liší, ale ve skutečnosti všechny vykazují abnormální angiogenezi jako společného jmenovatele. A toto poznání nám umožňuje radikálně změnit náš přístup k těmto chorobám, a to pomocí ovládnutí angioneneze.

Nyní se zaměřím na rakovinu, protože angiogeneze je charakteristickým znakem rakoviny, každého druhu rakoviny. Tak tady to máme. Toto je nádor: tmavá, šedivá, zlověstná hmota rostoucí uvnitř mozku. A pod drobnohledem můžete vidět stovky cév obarvených dohněda, což jsou vlásečnice zásobující rakovinné buňky kyslíkem a živinami. Nádory však takto nezačínají. Na svém počátku zásobování krví zajištěno nemají. Zpočátku jsou nepatrnými, mikroskopickými shluky buněk, které se mohou rozrůst pouze do objemu půl krychlového milimetru. To odpovídá hrotu kuličkového pera. Dále se rozrůstat nemohou, protože nejsou zásobovány krví, a proto se jim nedostává kyslíku a živin.

Ve skutečnosti tyto mikroskopické nádory v našem těle vznikají bez přestání. Pitvy obětí dopravních nehod ukazují, že asi 40 procent žen ve věku mezi 40 a 50 lety má mikroskopické nádory v prsou. Asi polovina mužů ve věku mezi 50 a 70 lety má mikroskopické nádory prostaty. A takřka všichni z nás se do věku sedmdesáti let a výš dočkáme mikroskopických nádorů ve štítné žláze. Jelikož však nejsou zásobovány krví, tyto nádory nás většinou nikdy neohrozí. Dr. Judah Folkman, který byl mým mentorem a průkopníkem výzkumu angiogeneze, to svého času nazval "rakovinou bez onemocnění".

Takže schopnost těla držet angiogenezi v rovnováze, - pokud funguje, jak má - brání cévám vyživovat nádory. A toto se ukazuje jako jeden z nejdůležitejších obranných mechanismů v našem boji proti rakovině. Když totiž skutečně zastavíte angiogenezi a zabráníte, aby se cévy vůbec dostaly k rakovinným buňkám, tak nádory prostě nemohou vyrůst. Jakmile se ovšem angiogeneze spustí, nádory mohou růst exponenciálně. A právě takto se z neškodného nádoru stává nádor zhoubný. Rakovinné buňky mutují a získávají schopnost uvolňovat spoustu angiogenních faktorů, toho přirozeného hnojiva, jehož působením se jazýček vah vychýlí a cévy do nádoru proniknou. A jakmile cévy proniknou dovnitř, nádor se může rozrůst, může napadat okolní tkáně. A tytéž cévy, které vyživují nádory, umožňují rakovinným buňkám dostat se do krevního oběhu jako metastázy. A bohužel, právě v tomto pokročilém stádiu je největší pravděpodobnost, že rakovina bude rozpoznána: když už je angiogeneze spuštěna a rakovinné buňky prudce bují.

Takže pokud je angiogeneze tím jazýčkem na vahách mezi nádorem neškodným a zhoubným, pak k angiogenní revoluci patří také nový přístup k léčbě nádorů jejich odpojením od zásobování krví. Nazýváme to protiangiogenní léčbou; ta se zásadně liší od chemoterapie úzkým zacílením na cévy vyživující nádor. To se nám daří díky tomu, že cévy v nádorech se liší od normálních, zdravých cév, které nacházíme jinde v těle. Cévy v nádorech jsou abnormální; mají velmi špatnou stavbu; a proto velmi snadno podléhají léčbě, která je na ně zacílena. Takže pokud pacientům s rakovinou nasadíme protiangiogenní léčbu -- v tomto případě pokusný lék proti gliomu, což je jeden z mozkových nádorů -- můžete vidět, že došlo k dramatickým změnám, když necháváme nádor hladovět. Zde vidíte případ ženy s rakovinou prsu, léčené protiangiogenním lékem Avastinem, schváleným americkým úřadem FDA (Úřad pro potraviny a léčiva). A jak vidíte, ta korona představující průtok krve po léčbě mizí.

Právě jsem vám tedy představil dva velmi odlišné nádory, které oba ustoupily po protiangiogenní léčbě. Nicméně, před několika lety mě napadlo: "Mohli bychom na toto navázat, a léčit takto i jiné nádory, i u jiných živočišných druhů?" Tady máme devítiletého boxera jménem Milo, který měl na rameni agresivní nádor zvaný maligní neurofibrom. Nádor mu napadl plíce. Zvěrolékař mu dával jen tři měsíce života. Tak jsme pro něj vymysleli koktejl protiangiogenních léků pro přimíchání do krmiva, a také protiangiogenní mast pro aplikaci na povrch nádoru. A během několika týdnů léčby se nám podařilo zpomalit růst nádoru, a nakonec jsme dokázali Milovi prodloužit život: zůstal naživu šestkrát déle, než zvěrolékař původně předpovídal, a to s velmi dobrou kvalitou života.

Po něm jsme léčili více než 600 psů, a u zhruba 60 procent léčba zabrala a prodloužila tak život mazlíčkům, kterým předtím hrozilo utracení. Ukážu vám teď několik ještě zajímavějších případů. Tohle je dvacetiletá samička delfína z Floridy, která měla v ústech léze, z nichž se v průběhu tří let vyvinuly invazivní dlaždicobuněčné nádory. Vyrobili jsme tedy protiangiogenní mast, a ta byla aplikována na povrch nádoru třikrát týdně. A během sedmi měsíců se nádory zcela vytratily, a biopsie zánik nádorů potvrdily.

Zde vidíte nádor na pysku Guinesse, koně plemene Quarter. Je to velmi, velmi zhoubný nádor, zvaný angiosarkom. Rozšířil se mu už do mízních uzlin, a tak jsme na pysk aplikovali protiangiogenní mast a také jsme nasadili perorálně podávaný koktejl, abychom léčili jak zevnitř, tak zvenčí. Šestiměsíční léčba skončila úplnou remisí. A tady ho máte po šesti letech - Guiness, s jeho velice šťastným majitelem.

(Potlesk)

Samozřejmě, protiangiogenní léčba by se dala použít proti celé řadě druhů rakoviny. A vskutku, první průkopnické léčebné metody, určené lidem i psům, se již stávají dostupnými. Existuje 12 různých léků na 11 různých druhů rakoviny, klíčovou otázkou ale je: Do jaké míry se osvědčily v praxi? Zde vidíte skutečné údaje o přežití pacientů u osmi různých druhů rakoviny. Ty proužky představují dobu přežití, a jsou to údaje z doby, kdy existovala pouze chemoterapie, operace, nebo radioterapie. Ale počínaje rokem 2004, kdy se protiangiogenní léčebné postupy poprvé začaly používat, se, jak zde vidíte, o 70 až 100 procent zlepšilo přežití u lidí s rakovinou ledvin, mnohočetným myelomem, kolorektálním karcinomem nebo gastrointestinálními stromálními nádory. To je působivé. Avšak u jiných druhů nádorů a rakoviny se dosáhlo pouze mírného zlepšení.

A tak jsem si začal klást otázku, "Proč nedosahujeme lepších výsledků?" Odpověď se mi zdá jasná: Začínáme rakovinu léčit příliš pozdě, když už se v těle usadila, nebo, často, když už se rozšířila nebo metastazovala. A jako lékař vím, že jakmile nemoc dospěje do pokročilého stadia, vyléčení bývá obtížné, ne-li nemožné. A tak jsem se znovu začal zaobírat biologickými procesy angiogeneze, a začal jsem přemýšlet: Co takhle porazit rakovinu zabráněním angiogenezi? Porazili bychom tak rakovinu na jejím domácím hřišti, a rakovina by se tak nikdy nestala nebezpečnou. Takový přístup by pomohl zdravým lidem, i těm, kteří již rakovinu porazili jednou či dvakrát, a chtějí vědět, jak zabránit jejímu návratu. Abych tedy zjistil, jak zabránit angiogenezi při rakovině, vrátil jsem se k příčinám rakoviny. A co mne opravdu zaujalo bylo to, že strava zodpovídá za 30 až 35 procent nádorů způsobených vlivy prostředí.

Takže se zde evidentně nabízí otázka, co bychom mohli z naší stravy vyřadit, seškrtat, vyjmout. Já jsem se ale naopak začal ptát: Mohli bychom do stravy přidávat něco, co přirozeně potlačuje angiogenezi, co by povzbudilo obranychopnost těla a potlačilo invazi cév vyživujících nádor? Jinými slovy, lze vyhladovět rakovinu stravou? A odpověď zní - ano. Ukážu vám, jak na to. Naše cesta za tímto cílem nás zavedla na trhy, statky i k poličkám na koření. Zjistili jsme totiž, že matka příroda okořenila řadu potravin a nápojů a bylin přirozeně se vyskytujícími látkami potlačujícími angiogenezi.

Zde vidíte pokusný systém, který jsme vyvinuli. Uprostřed je kruh, z něhož se paprsčitě rozbírají stovky cév. A my můžeme pomocí tohoto systému testovat potravinové složky, a to při koncentracích dosažitelných stravou. Ukážu vám, co se stane, když přidáme výtažek z červeného hroznového vína. Účinnou látkou je resveratrol. Nachází se také v červeném víně. Tímto omezíme abnormální angiogenezi o 60 procent. A toto se stane, když přidáme výtažek z jahod. Ten velmi silně potlačuje angiogenezi. Tohle je zase výtažek ze sojových bobů. A zde je stále rostoucí seznam protiangiogenních potravin a nápojů, které zamýšlíme zkoumat. A u každé kategorie potravin zřejmě existují různé účinky podle druhu či odrůdy té které kategorie. A my je chceme změřit, protože když už jíte jahody nebo pijete čaj, proč si nevybrat typ, který zabraňuje rakovině nejúčinněji.

Zde vidíte čtyři různé druhy čajů, které jsme testovali. Všechny jsou běžné: čínský jasmín, japonský sencha, Earl Grey, a zvláštní směs od nás. A zde můžete přehledně vidět, že se tyto čaje liší svou účinností: jsou seřazeny od méně účinných k účinnějším. Opravdu bezvadné ale je, že když smícháme ty dva méně účinné čaje, tak ta kombinace, ta směs, je účinnější než kterýkoliv z těch dvou sám o sobě. To znamená, že dochází k synergii potravin.

Zde vidíte další údaje z našeho testování. V laboratoři dokážeme simulovat angiogenezi v nádoru, kterou zde představuje ten černý proužek. A pomocí tohoto systému můžeme testovat účinnost léků proti rakovině. Takže čím kratší proužek, tím méně angiogeneze, což chceme. A zde je několik běžných léků, které jsou spojovány se snižováním rizika rakoviny u lidí. Statiny, nesteroidní protizánětlivé léky, a pár dalších; také tyto léky tlumí angiogenezi. A zde vidíme ony potravinové složky při střetu tváří v tvář s těmito léky. Jak vidíte, drží se opravdu dobře, a některé jsou dokonce účinnější než opravdové léky. Sója, petržel, česnek, hroznové víno, bobulovité plody; mohl bych jít domů a připravit výborné jídlo z těchto ingrediencí. Představte si tedy, že bychom mohli vytvořit první hodnotící systém na světě, v němž bychom mohli řadit potraviny podle jejich protiangiogenních, protirakovinných vlastností. A na tom právě pracujeme.

Tak tedy, ukázal jsem vám spoustu údajů z laboratoře, takže je třeba se otázat: Jaké důkazy máme - u lidí - že požíváním určitých druhů potravin lze brzdit angiogenezi při rakovině? Nejlepší příklad, který znám, je studie, která sledovala 79 000 mužů po dobu 20 let, a zjistila, že muži, kteří jedli vařená rajčata dva až třikrát týdně, měli až o 50 procent nižší riziko vzniku rakoviny prostaty. Jistě, my víme, že rajčata jsou dobrým zdrojem lykopenu, a že lykopen potlačuje angiogenezi. Ta studie ale přinesla ještě zajímavější poznatek: mezi muži, kteří nakonec onemocněli rakovinou prostaty, ti, kteří jedli více porcí rajské omáčky, měli méně cév vyživujících jejich nádor. Takže tato studie u lidí je vynikajícím příkladem toho, jak protiangiogenní látky, přítomné v potravinách a požívané v běžném množství, mohou působit proti rakovině. A nyní zkoumáme úlohu zdravé výživy - s Deanem Ornishem z UCSF (Kalifornská univerzita v San Francisku) a Tuftsovou univerzitou - úlohu zdravé výživy na ukazatelích angiogeneze v krevním oběhu.

To, co jsem vám sdělil, má ovšem dalekosáhlé důsledky, sahající až za hranice výzkumu rakoviny. Pokud totiž máme pravdu, mohlo by to mít dopad na osvětu spotřebitelů, potravinové služby, veřejné zdravotnictví, i na pojišťovnictví. A vskutku, některé pojišťovny už začínají takto smýšlet. Podívejte se na tento inzerát od pojišťovny Blue Cross Blue Shield of Minnesota. A pro mnoho lidí po celém světě je předcházení vzniku rakoviny zdravou výživou asi jediným možným řešením, protože ne každý si může dovolit nákladnou léčbu rakoviny v posledním stadiu, ale každý může mít užitek ze zdravé výživy založené na místních, udržitelně pěstovaných, protiangiogenních plodinách.

A nyní něco na závěr. Mluvil jsem zde už o stravě, a mluvil jsem také o rakovině, ale je tady ještě jedna nemoc, o níž vám musím něco povědět, a tou je obezita. Jak se totiž ukázalo, tuková tkáň, tuk, je silně závislý na angiogenezi. A stejně jako u nádoru, tuku přibývá, přibývá-li cév. Otázka tedy zní: ustoupí tuk, když ho odřízneme od zásobování krví? Tak tedy, ta křivka nahoře znázorňuje tělesnou váhu geneticky obézní myši, která bez přestání žere, až se z ní stane takovýto chlupatý tenisák. A ta křivka dole ukazuje váhu normální myši.

Budete-li dávat té obézní myši látku tlumící angiogenezi, zhubne. Pokud látku vysadíte, myš přibere, oč zhubla. Nasadíte-li látku znovu, myš nabytou váhu znovu shodí. Přerušíte-li léčbu opět, myš opět přibere, oč zhubla. A opravdu můžeme takto rozkolísat myší váhu, nahoru a dolů, pouze potlačováním angiogeneze. Tento přístup k předcházení rakovině se tedy možná také uplatní u obezity. Na tomto je opravdu velice zajímavé, že tyto obézní myši nedokážeme zeštíhlit natolik, aby vážily méně, než by měla vážit normální myš. Jinými slovy, nedokážeme vytvořit myší supermodelky. (Smích) A toto vystihuje úlohu angiogeneze při určování zdraví prospěšných stavů.

Albert Szent-Györgyi kdysi řekl, že "Objev se rodí tak, že se díváme na něco, co všichni viděli, a napadá nás něco, co nikoho nenapadlo." Doufám, že jsem vás přesvědčil, že u rakoviny, obezity, ale i u dalších chorob, můžeme dosáhnout velkých účinků útokem proti jejich společnému jmenovateli - angiogenezi. Podle mého názoru tohle svět nyní potřebuje. Děkuji vám.

(Potlesk)

June Cohen: Takže tyto léky nepatří tak docela -- v současnosti nepatří tak docela k obvyklým metodám léčby rakoviny. Má-li někdo z posluchačů rakovinu, co byste mu doporučoval? Doporučoval byste většině nemocných rakovinou, aby nyní využili těchto léčebných metod?

William Li: Existují protiangiogenní léčebné postupy, schválené americkým úřadem FDA (Úřad pro potraviny a léčiva). A máte-li rakovinu, nebo pracujete-li pro někoho s rakovinou nebo hájíte-li zájmy někoho s rakovinou, měl byste se na ně zeptat. A je tu celá řada klinických zkoušek. The Angiogenesis Foundation sleduje práci téměř 300 společností, a asi 100 dalších léků je ve stadiu přípravy. Takže zvažte využití schválených léků, pátrejte po klinických zkouškách; ale kromě toho, co pro vás může udělat lékař, se musíme začít ptát, co pro sebe můžeme udělat my sami. A to je jedno z témat, o kterých zde mluvím: můžeme se totiž zrovnoprávnit a dělat pro sebe věci, které lékaři pro nás dělat nemohou - využívat svých vědomostí a řídit se jimi. A nadělila-li nám matka příroda nějaká vodítka, domníváme se, že by před námi mohla ležet nová budoucnost založená na důležitosti toho, jak se stravujeme. Jídlo je vlastně naší chemoterapií, a to třikrát denně.

JC: Ano. A v návaznosti na tohle - u lidí, kteří mohou mít rizikové faktory pro rakovinu, doporučoval byste jim nějakou preventivní léčbu nebo by prostě měli jíst vhodnou stravu se spoustou rajské omáčky?

WL: Víte, existuje velké množství epidemiologických důkazů, a domnívám se, že ve věku informací netrvá dlouho najít nějaký spolehlivý zdroj, jako třeba Pubmed, The National Library of Medicine (Národní lékařská knihovna) a vyhledat v něm epidemiologické studie o snižování rizika vzniku rakoviny pomocí stravy a pomocí běžných léků. A to je zajisté něco, čemu se může věnovat každý.

JC: Dobře. Takže, velice vám děkuji.

(Potlesk)