Tom Wujec o třech způsobech, kterými mozek tvoří význam

Minulý rok na TEDu jsme se pokoušeli zjednodušit ohromnou složitost a bohatost, kterou zažíváme na konferenci. v projektu zvaném Big Viz. A Big Viz je sbírka 650 kreseb, které vytvořili dva vizuální umělci. David Sibbet z The Grove a Kevin Richards z Autodesku načrtli 650 kreseb, které se pokoušely zachytit podstatu myšlenek každého prezentujícího. A lidé se shodli, že to opravdu funguje. Ty kresby přivedly k životu klíčové myšlenky, obrazy, magické okamžiky, které jsme všichni zažili minulý rok.

Tento rok jsme si říkali "proč to funguje?" Co je to, co se skrývá v animaci, a grafice, ilustracích, a vytváří význam? A je důležité si tuto otázku položit a také na ni odpovědět, protože čím lépe budeme chápat, jak mozek vytváří význam, tím lépe můžeme komunikovat a já si také myslím, že tím lépe můžeme přemýšlet a spolupracovat. Takže tento rok budeme vizualizovat, jak mozek vizualizuje.

Kognitivní psychologové říkají, že mozek nevidí svět jaký skutečně je, ale místo toho si tvoří sady mentálních modelů prostřednictvím sbírky "AHA momentů" či okamžiků objevení, prostřednictvím různých zpracování.

Zpracování samozřejmě začíná u očí. Světlo vnikne, zasáhne zadní sítnici a je uvedeno do oběhu a nejvíce je soustředěno do úplně zadní části mozku do primární vizuální mozkové kůry. A primární vizuální mozková kůra vidí jen jednoduchou geometrii, jen ty nejjednodušší tvary. Ale také se chová jako nějaká přenosová stanice, která znovu vyzařuje a přesměrovává informaci do mnoha jiných částí mozku. Až 30 různých částí, z nichž každá přidává další smysl, vytváří větší význam prostřednictvím "Aha momentů". Budeme mluvit o třech z nich.

Takže první z nich se nazývá ventrální proud. Je na této straně mozku. A to je ta část mozku, která rozpozná co vidí. Je to detektor toho "co". Podívejte se na ruku. Na dálkové ovládání. Na židli. Na knížku. Takže to je část mozku, která je aktivována, když něčemu dáte pojmenování.

Druhé části mozku se říká dorsální proud. A ta dělá to, že lokalizuje předmět ve fyzickém prostoru. Takže když se rozhlédnete kolem tohoto pódia, vytvoříte si cosi jako mentální mapu tohoto pódia. A kdybyste zavřeli oči, byli byste schopni jakési mentální navigace. Pokud byste tak učinili, aktivovali byste zadní mozkovou oblast.

Třetí část, o které bych rád mluvil, je limbický systém. A ten je hluboko uvnitř mozku. Evolučně je velmi starý. A je to ta část, která cítí. Je to takové emocionální centrum, které něco zpozoruje a vy zareagujete jako "O, mám silnou nebo emoční reakci na něco, co teď vidím."

Takže kombinace těchto tří zpracujích center nám pomáhá velmi odlišnými způsoby přiřazovat význam. Takže jak se můžeme z tohoto poučit? Jak můžeme tyto znalosti použít? No, naznačený pohled říká, že oko vizuálně podrobně zkoumá to, co vidíme. Mozek tyto výplody informací paralelně zpracovává, a pokládá spoustu otázek, aby byl vytvořen jednotný mentální model.

Tak například když se podíváte na tento obrázek, tak dobrá grafika zve oko, aby přeskakovalo sem a tam a selektivně vytvářelo vizuální smysl. Takže je to ono zapojení se a dívání se na obrázek, co vytváří význam. Je to ta selektivní logika. A my jsme tyto informace rozšířili a prostorově rozmístili. Mnozí z vás si možná pamatují kouzelnou stěnu, kterou jsme vytvořili ve spojení s Perceptive Pixel a která byla téměř doslova nekonečná. A tak můžeme porovnávat a dávat do kontrastu velké myšlenky. Takže akt zapojování se a vytváření interaktivních představ ohohacuje význam. Aktivuje jinou část mozku. A limbický systém je aktivován, když vidíme pohyb, barvu a jsou tam detektory pro určení prvotních tvarů a šablon o kterých už jsme slyšeli.

Takže o čem vlastně mluvím? Význam vytváříme tím, že vidíme tím, že vizuálně prozkoumáváme. Lekce pro nás obsahuje tři ponaučení. Zaprvé: používejme obrázky, abychom ujasnili, o čem mluvíme. Zadruhé, ať jsou ty obrázky interaktivní, abychom se mnohem více zapojili. A zatřetí: rozšiřujme paměť tím, že vytvoříme něco vizuálně trvalého. To jsou techniky, které mohou být použity, aby... které mohou být použity v mnoha oblastech řešení problémů.

Netechnická verze vypadá takto: A mimochodem, je to také způsob, kterým rozvíjíme a formulujeme strategii v Autodesku, v některých našich organizacích a některých našich divizích. Probíhá to tak, že týmy nakreslí celý strategický plán na velkou zeď. A to je velmi účinné, protože všichni vidí všechno. Vždy máme prostor či místo abychom byli schopni najít význam všech prvků ve strategickém plánu.

To je zrychlený pohled na celý proces. Můžete se zeptat: "Kdo tomu šéfuje?" To určitě poznáte. Takže společná a týmová tvorba celkového obrazu zcela mění způsob spolupráce. Během těch dvou dní nepoužíváme žádný Powerpoint. Místo toho celý tým tvoří společný mentální model, na kterém se všichni shodnou a dále s ním pracují.

A toto ještě může být vylepšeno a rozšířeno některou z nových digitálních technologií. A toto je to naše dnešní velké odhalení. A zde máme nově vznikající technologie, které používají velké obrazovky s inteligentním výpočtem na pozadí, aby vytvořily neviditelné viditelným. A zde už se bavíme i o udržitelnosti. Takže tým se může dívat na všechny části, které zahřívají strukturu a vybírat si a následně vidět koncový výsledek, který je zobrazen na obrazovce.

Takže aby měly obrázky význam, jsou nutné tři složky: První složkou, ještě jednou, je objasnit myšlenky pomocí vizualizace. Zadruhé, obrázky musí být interaktivní. A zatřetí, musí být trvalé. A já věřím tomu, že tyto tři principy mohou být uplatněny k řešení některých velmi obtížných problémů, kterým dnes ve světě čelíme. Díky.

(Potlesk)