Suzanne Lee: Vypěstujte si oblečení

Jako módní návrhářka jsem vždy pracovala s materiály jako jsou tyhle, nebo tyhle, nebo třeba tyto. Pak jsem se ale setkala s biologem a od té doby pracuji spíše s těmito: se zeleným čajem, cukrem, mikroby a trochou času. Základem všeho je kombuchová kultura, což je symbiotická směs bakterií, kvasinek a mikroorganismů, které vytvářejí celulózu kvasným procesem. Během času se tato tenká vlákna v tekutině pospojují a vytvoří na hladině vrstvu.

Nejdřív musíme uvařit čaj. Většinou uvařím najednou asi tak 30 litrů čaje a dokud je ještě horký, přidám několik kilo cukru. Mícháme, dokud se cukr nerozpustí a pak čaj přelijeme do vany. Když teplota klesne pod 30°C, můžeme přidat živé organismy. A spolu s nimi i trochu kyseliny octové. Až se do toho jednou pustíte, můžete znovu použít již dříve zkvašenou tekutinu. Je třeba udržovat optimální teplotu k růstu. Osobně používám topnou rohož a termostat k regulaci teploty. Když je teplo, tak stačí dát vanu ven. Tohle je moje minifarma na výrobu látky.

Asi po třech dnech se na hladině objeví bublinky. Díky tomu víme, že je kvašení v plném proudu. Bakterie se živí rozpuštěným cukrem. Vytvářejí takováto tenká nanovlákna čisté celulózy. Spojují se do vrstev a vytvářejí na povrchu tenkou vrstvu. Asi po dvou až třech týdnech je tato vrstva široká asi 2,5 cm. Lázeň nalevo je po pěti dnech, napravo pak po deseti. Jedná se o statickou kulturu. Nemusíte dělat nic, jen sledujete, jak vám doslova roste před očima. Nepotřebuje ani světlo.

Když je vše hotové, vyndáte to z vany a omyjete studenou mýdlovou vodou. V této fázi je to docela těžké. Ale 90% tvoří voda, takže potřebujeme, aby se vypařila. Rozložím to proto na dřevěnou desku. Znovu ji můžete položit ven a nechat to vysušit na vzduchu. Zatímco schne, scvrkává se. Podle receptu vám pak zůstane cosi, co připomíná buď tenký průsvitný papír, nebo naopak poddajnou rostlinnou kůži. Tu poté můžete buď rozstříhat a klasicky sešít, nebo ještě vlhkou látku natvarujete do požadovaného trojrozměrného tvaru. Jak se bude voda vypařovat, pospojují se kusy dohromady a vytvoří se švy.

Tato blůza byla obarvena zeleným čajem. Myslím, že trochu připomíná lidskou kůži, což mě fascinuje. Vzhledem k tomu, že se jedná o přírodní látku, snažím se minimalizovat přidávání chemických látek na minimum. Změna barvy se dá docílit i bez barviva a to oxidací železa. Pomocí ovoce a zeleniny se dají vytvořit přírodní vzory. A pomocí indiga se látka stane antimikrobiální. Bavlna by musela být ponořena do indiga až 18x, aby látka takto ztmavla. Vzhledem k obrovské absorpci celulózy stačí tuto látku namočit jen jednou a to jen na okamžik.

Co neumím zařídit, je odolnost vůči vodě. Kdybych se proto šla projít v dešti v tomto oblečení, okamžitě by látka začala nasávat obrovské množství vody. Oblečení by pořádně ztěžklo a nakonec by se asi rozpadlo -- takže bych byla úplně nahá. Je to tedy dobrý model pro vystoupení, ale rozhodně ne pro každodenní nošení. Snažím se dát tomuto materiálu další potřebné vlastnosti, abych pak jen v budoucnu mohla říct bakteriím: "Upřeďte mi vlákna. Takhle je pospojujte. Ať odpuzují vodu. A když už jste u toho, ať mají takovýhle tvar."

Bakteriální celulóza se již používá k hojení ran a v budoucnu se možná uplatní i pro biokompatibilní cévy a možná i náhradu kostní tkáně. Pomocí syntetické biologie je ale možné představit si využití této bakterie k výrobě něčeho, co nám poskytne přesnou kvalitu, množství i tvar materiálu, po kterém toužíme. Jako módní návrhářku mě to fascinuje. Pak si totiž řeknu, páni, můžeme si představit i pěstování spotřebního zboží.

Co mě na mikrobech láká nejvíc je jejich efektivnost. Vypěstujeme si jen tolik, kolik bude potřeba. Není z toho žádný odpad. Navíc se to dá vyrábět i z odpadu -- například ze zbytků z potravinářského průmyslu. A až by látka dosloužila, sama by se rozložila společně se slupkami od zeleniny. Netvrdím, že bakteriální celulóza jednou nahradí bavlnu, kůži, nebo jiné látky. Ale myslím, že by to mohl být chytrý a udržitelný přírůstek k našim stále vzácnějším přírodním zdrojům.

Možná že se nakonec tyto bakterie neuplatní v módě, ale jinde. Zkuste si třeba představit, že si vypěstujeme lampu, židli, auto, nebo třeba dům. Má otázka tedy zní: Co byste si v budoucnu nejraději vypěstovali vy? Mnohokrát děkuji.

(potlesk) Bruno Giussani: Suzanne, jen v rychlosti, dnešní oblečení jste si nevybrala náhodně. (Suzanne Lee: Ne.) To je jedna z blůz, které jste si vypěstovala?

SL: Ano, přesně tak. Dost možná ještě není ten proces úplně u konce, protože se právě rozkládá před vašima očima. (smích) Vstřebává můj pot a tím bobtná.

BG: Dobrá, necháme vás tedy jít, abyste ji zachránila. Suzanne Lee. (SL: Díky.)

(potlesk)