Stephen Ritz: Zelený učitel v jižním Bronxu

Dobré odpoledne. Nejsem farmář.

(Smích)

Nejsem. Jsem rodič, občan a učitel. A tohle je můj svět. Postupně jsem si začal všímat -- učím už třetí generaci dětí -- že jsou čím dál tím větší. Jsou nemocnější. K těmto komplikacím jsem se ještě dozvěděl, že 70 procent těchto žáků, je označováno jako děti se sníženou schopností se učit, což by neplatilo, kdyby měly správnou prenatální výživu.

Realita mojí komunity je jednoduchá. Vypadá takhle. Děti by neměly vyrůstat v takovémto prostředí. A jak ubývá pracovních příležitostí v mojí komunitě, a energie se musí stále dovážet, není divu, že někteří lidé mluví o jižním Bronxu jako o poušti. Já jsem nejstarší šesťák, kterého kdy potkáte, každý den vstávám s obrovskou dávkou nadšení, o kterou se s vámi všemi chci dnes podělit. To jsem chtěl jen poznamenat, než vám sdělím své přesvědčení, že by děti neměly být nuceny opustit svou komunitu při hledání nové, nabízející lepší život, školu a práci.

Jsem tady, abych vám řekl svůj příběh. Tohle je zeď, na kterou jsem narazil venku a kterou jsem přenesl dovnitř. Začíná to třemi lidmi. Šílený učitel -- to jsem já vlevo, jsem hezky oblečený, díky má ženo, miluju tě, žes mi sehnala slušný oblek, nadšený starosta naší čtvrti a chlapík, který se jmenuje George Irwin, z firmy Green Living Technologies, který mi pomáhal s mojí třídou a pomohl mi seznámit se s touto patentovanou technologií. Všechno to začíná semínky ve třídách, takhle to u mě vypadá. Jsem dnes tady a doufám, že neuvěřitelné se stane skutkem. A o tom to je.

Začíná to skvělými dětmi jako jsou tyto, přicházejí brzy a zůstávají dlouho. Mám žáky s různými poruchami učení, většina z nich má spoustu handicapů, většinou jsou to bezdomovci a hodně z nich je umístěno v dětských domovech nebo pečovatelských rodinách. Skoro všichni moji žáci žijí pod hranicí chudoby. Ovšem v mojí třídě pěstujeme od začátku tato semínka a takhle to tam vypadá. Vidíte jak jsou děti k semínkům pozorné. A pak si všimnete, že z rostlinek jsou farmy po celém Bronxu, které vypadají takhle.

Připomínám, že nejsem farmář, ale učitel. Nemám rád pletí záhonku a nemám rád práci, ze které bolí záda. Takže jsem chtěl přijít na to, jak můžu něco takhle úspěšného dostat do něčeho takhle malého a dát to do svojí třídy, aby na tom mohly pracovat i handicapované děti. Aby to mohly dělat i děti, které nechtějí být venku a každý by k tomu měl přístup. Takže jsem zavolal Georgi Irwinovi a víte co? Přišel do mojí třídy a postavili jsme vnitřní jedlou zeď. Je to vlastně škola hrou a učení se na základě vlastních zkušeností. Zkrátka a dobře, stvořili jsme první jedlou zeď v New York City.

Jestli máte hlad, pojďte a dejte si. Můžete to udělat hned teď. Moje děti si hrají na krávy pořád. Dobrý? Ale jsme teprve na začátku. Děti zbožňovaly tu technologii, zavolali jsme tedy Georgovi a řekli: "Potřebujeme se naučit víc!" Starosto Bloombergu, velice vám děkujeme, už nepotřebujeme pracovní povolení a různé licence -- jsme vám k dispozici.

Rozhodli jsme se jít do Bostonu. Moji žáci z nejchudšího volebního obvodu v Americe byli první, kdo instalovali zelenou zeď, kterou navrhl počítač, a udělali ji s výukovými nástroji ze skutečného života. Ta zeď má 21 poschodí -- pokud byste ji chtěli navštívit, nachází se na budově Johna Hancocka. Máme projekty i blíž, začali jsme instalovat tyto stěny ve školách. Ty zdi vypadají takhle, mají LED osvětlení, prostě technologie 21. století. A víte co? Vydělali jsme i peníze 21. století a to bylo převratné. Páni!

Lidi, tohle je moje úroda. A co uděláme s tím jídlem? Uvaříme ho! Toto jsou moji vlastní skvělí studenti, právě vaří svojí vlastní skvělou omáčku s umělohmotnými vidličkami a nabízíme ji do školní jídelny. Něco jsme vypěstovali a krmíme tím naše učitele. Toto je nejmladší celonárodně uznaná pracovní síla v Americe se starostou Bronxu.

A co pak? Potkal jsem milé lidi, jako jste vy a oni nás pozvali do Hamptons. Říkám tomu tomu "z jižního Bronxu do jižního Hamptonu". Začali jsme instalovat střechy, které vypadají takhle. Přišli jsme z chudinských čtvrtí a děláme takovéhle krajinářské úpravy, no to je něco! Lidi si toho všimli a pozvali nás znovu minulé léto, takže jsme se opravdu přesunuli do Hamptons, pronajali jsme si dům za 3500 dolarů týdně a učili jsme se surfovat. A když můžete dělat takovéhle věci -- tohle jsou moje děti zavádějící technologii, když můžete postavit střechu, která vypadá takhle na domě, který vypadá takhle s takovýmhle rozchodníkem, to je nové zelené graffiti.

Možná vás zajímá, co pro děti znamená takováhle zeď, kromě toho, že mění krajinu a myšlení. Dobře, řeknu vám, co to znamená. Pro mě to znamenalo, že jsem se seznámil s neuvěřitelnými staviteli, jako je Jim Ellenberger z Ellenberger Services. A tady už vám ukážu trojnásobný výsledek. Jim si uvědomil, že tyto děti, moji budoucí farmáři skutečně mají schopnosti, které on potřebuje pro výstavbu dostupného bydlení pro Newyorčany, přímo v jejich vlastní čtvrti. Tak moji žáci vydělávají peníze.

Pokud jako já bydlíte v činžovním domě, máte tam sedm nezaměstnaných chlapíků, kteří doufají, že se budou starat o milion dolarů. Já je nemám. Ale když potřebujete spravit toaletu, nebo pověsit nějaké police, znáte to, musíte čekat půl roku, než přijde nějaký řemeslník, který bude mít mnohem lepší auto než já. To je půvab této ekonomiky. Ale moji žáci už mají licenci i praxi v řemeslech. Tohle je můj student, který si otevřel bankovní účet jako první ve své rodině. Tenhle student z přistěhovalecké rodiny je první, kdo ve své rodině použivá bankomat. A tohle je skutečný trojnásobný úspěch, protože můžeme příjít do čtvrtí, které jsou opuštěné a zaostalé a udělat z nich něco takového.

Páni! Lidi si toho všimli, a to vážně. Takže zavolala CNN a my jsme je s radostí pozvali na náš farmářský trh. A pak, když Rockefellerovo centrum řeklo: "NBC, můžete tohle dát na zdi?" byli jsme potěšeni. Tady, ukážu vám, jak děti z nejchudšího volebního obvodu v Americe umějí postavit zeď 9m x 4,5m, navrhnout ji, osadit a instalovat v srdci New York City, to je skutečný moment "Yes, we can". ("Ano, dokážeme to", pozn. překl.) Pokud se mě ptáte, je to vážně akademické.

Toto není obrázek z fotobanky Getty. Vyfotil jsem starostu naší čtvrti v Bronxu, když mluvil k mým žákům na radnici, ne ve vězení, aby se cítili součástí místa, kde bydlí. To je senátor za náš stát, Gustavo Rivera a Bob Bieder. Přicházejí do mé třídy, aby moji žáci cítili, že jsou důležití. Když se objeví starosta Bronxu, když senátor vašeho státu přijde do vaší třídy, věřte mi, může to změnit postoj lidí žijících v Bronxu. Jsme připravení, ochotní a schopní vyvážet náš talent a rozmanitost způsobem, jaký jsme si nikdy neuměli představit. Když si místní senátor stoupne na veřejnosti na váhu a řekne, že musí trochu shodit, tak to já musím taky! A řeknu vám, že na tom dělám a moji žáci taky.

Dobrý? Pak se o nás začaly zajímat známé osobnosti. Pěstitel a propagátor zdravé stravy Produce Pete nemohl uvěřit, co všechno pěstujeme. Lorna Sass nám věnovala knihy. Dobré, že? To, co vypěstujeme, dáváme seniorům. A když jsme si uvědomili, že pěstujeme i pro projekt "Lokální potraviny" v jižním Bronxu, zaznamenali jsme také mezinárodní ohlas. Moji žáci z jižního Bronxu jeli reprezentovat na první mezinárodní konferenci o zelených střechách. A to je prostě skvělé.

Ale co na místní úrovni? Seznámili jsme se s touto ženu, Avis Richards, která vede kampaň Ground Up (Půda nahoru). Neuvěřitelné! S její pomoci mohli moji žáci, zbavení volebního práva a vytlačeni na okraj společnosti, instalovat 100 zahrad na veřejných školách v New York City. To je trojitý úspěch, že?

Před rokem jsem byl pozván do Newyorské lékařské akademie. Domníval jsem se, že tento koncept zavedení silného a zdravého New Yorku má smysl, zejména když jsou zdroje zdarma. Děkuji všem a mám je za to rád. Představili mě ve Strategické alianci pro zdraví města New York. Upozorňuju znovu, zdroje zdarma, neplýtvat. A víte co se stalo? Za půl roku nato byla mojí škole a mým dětem udělena vůbec první cena za znamenitost v oboru tvorby zdravého školního prostředí. Nejzelenější třída v New York City. Ještě důležitější je, že se moje děti naučili kromě přijímání také dávat. Za peníze, které jsme vydělali na našem farmářském trhu jsme začali nakupovat dárky pro bezdomovce a pro potřebné lidi na celém světě. Takže jsme začali i rozdávat. Tehdy jsem si uvědomil, že chceme-li mít Ameriku více zelenou, musíme zapojit nejdřív peněženku, potom srdce a pak mysl.

Byli jsme pro něco zapálení a pořád jsme. A, díky bohu, všimli si toho na Wall Street a pomohli nám ke zrodu projektu Green Bronx Machine. Teď jsou nás 3 tisíce. A o co vlastně jde? Učí to děti podívat se jiným pohledem na místo, kde žijí. Když žijí na místě jako je toto, mohou si ho představit takhle. A moji žáci, školení a s licencí -- mamko, snížili jsme vám daně. Díky starosto Bloombergu -- mohou tyhle čtvrtě proměnit na takovéto prostředí a to je pro mě další skutečný moment "si se puede" -- "Yes We Can".

Jak to začíná? Začíná to ve školách. Už žádní další malí basketbalisti Knicks a Nets. Dělejte dětské party podle brokolice, nebo jiné vaší oblíbené zeleniny, podle něčeho, co máte rádi. Toto jsou moji budoucí američtí farmáři. Vyrůstají v parku Brook na 141. ulici. To je oblast s největším počtem přistěhovalců v Americe. Když se ti malí houževnatí naučí takhle zahradničit, není divu, že pak máme takovouhle úrodu. To miluju! A oni taky. Stavíme týpí v oblastech, kde se dřív zapalovaly domy. To je skutečný moment "si se puede". V parku Brook se vypěstují potraviny pro stovky lidí bez potravinových lístků nebo otisků prstů. I v tom nejchudším volební obvodě v Americe, čtvrti s nejvíce přistěhovalci v Americe, to dokážeme. Zahrady Bissel chrlí potraviny v epických proporcích, a zapojují děti do hospodaření tak, jak si nikdy neuměly představit.

Za sedmero horami, milí přátelé, leží Jižní Bronx Americký. A tam tohle děláme. Jak to začalo? Podívejte se, jak se Jose věnuje detailu. Díky bohu Omar ví, že mrkev roste v zemi a ne v regálu číslo 9 v supermarketu, nebo pod neprůstřelným sklem nebo kouskem styrofoamu. Když Henry ví, že zelená je dobrá, já to vím taky. Když rozšíříte jejich chutě, rozšíříte jejich slovník. Nejdůležitější je, když dáte velké děti dohromady s malými, uprostřed je ten velký bílý chlapík a to je hustý, vytvoříte tím velký pocit vzájemné zodpovědnosti, což je super.

Mám už málo času, takže zrychlím. Tady je moje týdenní výplata pro děti; tohle je naše zelené graffiti. Tohle děláme. Pohleďte na slávu a hojnost Bronxu. Největší radost mám, když děti opylují rostliny a ne jeden druhého. Říkám vám, já jsem starostlivý rodič. Ale tyhle děti teď dělají dýňová políčka na vlakových zastávkách. Taky navrhujeme okrasná jezírka pro bohaté a vlivné lidi. Jsme jako kukuřičné děti, tvoříme farmy uprostřed Fordham Road, aby se o nás vědělo, a okenní záhony z odpadků.

Nečekám, že každé dítě bude farmářem, ale chci, abyste si o tom přečetli, napsali, blogovali o tom, doporučili skvělé služby zákazníkům. Chci, aby se zapojili a oni se fakt zapojují! Tohle je moje skvělá třída a tohle je jídlo. Kam s ním? Nulová vzdálenost na talíř, přímo do jídelny. Nebo ještě lépe, do vývařoven pro chudé, kde většina z mých dětí dostává jedno až dvě jídla denně. A jdeme dál. Na mojí farmě si zatím nikdo boty neponičil. My děláme milionové zahrady a neskutečné instalace.

Něco vám povím. Tohle je nejkrásnější moment. Černé pole, hnědé pole, pole s toxickým odpadem, bitevní pole. V Bronxu dokazujeme, že můžete pěstovat všude, i na betonu. Máme zakázky i na květiny. Zahanbíme i dobročinný prodej domácího pečiva. Přijímám teď objednávky na jaro. To všechno vyroste ze semínek. Učíme se všechno. Když vezmete děti z takhle rozdílných prostředí a oni dělají něco takhle jedinečného, je to skutečně něco.

Můžete se zeptat na tyhle děti. Docházka vzrostla ze 40 procent na 93 procent. Do školy se dostanou starší, než by měly a bez peněz. Moje první třída -- všichni jsou teď na vysoké škole a vydělávají si na živobytí. Další mají maturovat letos v červnu. Šťastné děti, šťastné rodiny, šťastní kolegové. Užaslí lidé. Sláva a hojnost Bronxu.

Přejděme teď k mátě. Kde je moje máta? V mojí třídě pěstujeme sedm druhů máty. Dá si někdo mojito? Později budu u Telepanu. Chápete, tohle je moje intelektuální viagra. Dámy a pánové, musím teď zrychlit, ale chci říct toto: čtvrť, která nám dala plandavé kalhoty a originální muziku, začíná být bio. Moje úroda, to je nejen 12,5 tuny zeleniny, pod rukama mi rostou bio občané, angažované děti. Pomozte nám, ať se posuneme dál. Samostatné jednotky, 18-ti měsíční návratnost investice, plus platíme lidem mzdu, ze které se dá žít, a zdravotní pojištění, zároveň nakrmíme levně další lidi.

Martin Luther King řekl, že lidé musí být povzneseni důstojností. Takže tady v New Yorku vás vyzývám, moji američtí spoluobčané, abyste nám pomohli vrátit Americe její sílu. Je to jednoduché. Podělte se o svou vášeň. Je to vážně lehké. Podívejte se, prosím, na tato dvě videa. Na základě jednoho jsme byli pozváni do Bílého domu, druhé je nejnovější verze.

Nejdůležitější je dostat nejhorší šikanu ze škol. A to už zítra. Lidi, vy všichni to můžete udělat. Držte děti dál od obchodů, které vypadají takhle. Učte je jíst zdravě, zvlášť, když si to můžete utrhnout ze zdi ve vaší třídě -- lahůdka! Buďte vzorem správného chování. Pošlete je do zelených stánků. (stánky s ovocem a zeleninou, populární v New Yorku, pozn. překl.) Velký děti milujou jahody a banány. Učte je, jak podnikat. Díky bohu za projekt GrowNYC. Nechte je vařit. Dneska byl skvělý oběd, ať děti vaří. Nejdůležitější ale je, abyste je milovali. Nic nezabírá tak, jako bezpodmínečná láska.

Můj dobrý přítel Kermit říká, že není lehké být zelený. Není. Tam, kde bydlím, si děti můžou koupit papírky na balení cigaret ve 35 příchutích, zmrzlinové boxy jsou nacpané podřadným alkoholem. Jasný? Moje drahá kamarádka Majora Carter mi jednou řekla: "Můžeme získat všechno a nemáme, co ztratit." Takže teď, když jsme se dostali od troufalých nadějí k nadějné troufalosti, vás vyzývám, abyste něco udělali. Vyzývám vás, udělejte něco.

Teď jsme všichni ještě pulci, ale vyzývám vás, staňme se velkou žábou a udělejme ten velký zelený skok. Nezajímá mě, jestli jste levičáci, pravičáci, na středu, cokoliv. Přidejte se ke mně. Já mám spoustu energie. Pomozte mi ji využít. Můžeme v této oblasti něco dokázat. A při tom, prosím, přivoňte si ke květinám, zvlášť pokud je vy a vaši žáci pěstujete.

Já jsem Steve Ritz, toto je Green Bronx Machine. Musím poděkovat své ženě, rodině i dětem, děkuju, že chodíte každý den. Děkuji mým kolegům, že mi důvěřují a podporují mě. Pěstujeme si naši cestu do nové ekonomiky. Děkuji vám, bůh vám žehnej a hezký den všem. Já jsem Steve Ritz.

Sí se puede!

(Potlesk)