Stephen Hawking o velkých otázkách vesmíru

Není nic většího nebo staršího než vesmír. Rád bych hovořil o následujících otázkách: Odkud jsme přišli? Jak vznikl vesmír? Jsme ve vesmíru sami? Existuje mimozemský život? Jaká je budoucnost lidstva?

Až do 20. let 20. století se předpokládalo, že vesmír je svou podstatou statický a nemění se v čase. Později se zjistilo, že se vesmír rozpíná. Daleké galaxie se od nás vzdalují. To znamená, že v minulosti u sebe musely být blíže. Posuneme-li se dále do minulosti, zjistíme, že všechny galaxie byly nahuštěné na sobě asi před 15 miliardami let. To byl velký třesk, počátek vesmíru.

Bylo ale něco ještě před velkým třeskem? Pokud ne, co vesmír vytvořilo? Proč vznikl zrovna takový vesmír, jak ho známe? Dříve se vědci domnívali, že studium vesmíru lze rozdělit do dvou částí. Zaprvé - zákony, například Maxwellovy rovnice a obecná relativita, které určují vývoj vesmíru a jeho stav v každém časovém úseku. A zadruhé - otázka, jaký byl původní stav vesmíru.

V první části jsme se již dostali poměrně daleko, rozumíme už zákonům, podle nichž se vesmír vyvíjí za všech podmínek, kromě těch nejextrémnějších. Ale až donedávna jsme nevěděli téměř nic o počátečních podmínkách vesmíru. Takové rozdělení na zákony vývoje a počáteční podmínky ale předpokládá, že čas a prostor jsou vzájemně oddělené entity. V extrémních podmínkách obecná teorie relativity a kvantová teorie umožňují, aby se čas choval jako další prostorová dimenze. Tím mizí hranice mezi časem a prostorem, což znamená, že evoluční zákony mohou také určit počáteční stav. Vesmír může spontánně vzniknout z ničeho.

Kromě toho můžeme spočítat pravděpodobnost, že vesmír vznikl v různých stavech. Tyto výpočty se dokonale shodují s údaji sondy WMAP, která měří reliktní záření na kosmickém pozadí, což jsou stopy velmi raného vesmíru. Domníváme se, že jsme rozluštili záhadu stvoření. Možná bychom si měli dát vesmír patentovat a vybírat poplatky za jeho používání.

Zastavím se teď u té druhé otázky: Jsme ve vesmíru sami nebo existuje mimozemský život? Domníváme se, že život na Zemi vznikl spontánně, proto by se mohl objevit i na ostatních vhodných planetách, kterých je v naší galaxii, zdá se, velmi mnoho.

Nevíme ale, jak se život poprvé objevil. Pozorováním jsme získali dva důkazy pravděpodobnosti, že život vznikne. Tím prvním jsou zkameněliny řas z doby před 3,5 miliardami let. Země vznikla před 4,6 miliardami let a po dobu první půlmiliardy let byla nejspíš příliš horká. Takže život se na Zemi vyvinul v rozmezí půl miliardy let, kdy k tomu byly vhodné podmínky, což je krátká doba ve srovnání s 10 miliardami let - životností planet podobných Zemi. To naznačuje, že pravděpodobnost vzniku života je poměrně vysoká. Pokud by pravděpodobnost byla nízká, předpokládali bychom, že vznik života zabere většinu z oněch 10 miliard let.

Na druhé straně se ale nezdá, že by nás navštěvovali mimozemšťané. Nahlášená UFO neberu vážně. Proč by se ukazovali jenom bláznům a podivínům? I kdyby šlo o spiknutí politiků ve snaze utajit údaje a vědecké poznatky mimozemských civilizací, zatím se nezdá, že by takový přístup příliš fungoval. Ani prostřednictvím rozsáhlého výzkumu SETI jsme zatím nezachytili vysílání žádné mimozemské televizní soutěže. To pravděpodobně znamená, že žádné mimozemské civilizace na naší vývojové úrovni v okruhu několika set světelných let neexistují. Vydávání pojištění pro případ únosu mimozemšťany by pro pojišťovny bylo poměrně bezpečným krokem.

To mě přivádí k poslední velké otázce: Jaká je budoucnost lidstva? Pokud jsme jedinými inteligentními tvory v naší galaxii, měli bychom zajistit, že sami sebe nezničíme. Nyní ovšem vstupujeme do stále nebezpečnějšího období dějin. Populace a spotřeba omezených zdrojů na Zemi rostou exponenciálně, společně s našimi technickými schopnostmi měnit okolní prostředí k lepšímu i horšímu. Náš genetický kód ale stále obsahuje sobecké a agresivní instinkty, které byly v minulosti výhodné pro přežití. Bude těžké vyhnout se katastrofám v následujících staletích, a to nemluvím o dalších tisících a miliónech let.

Naší jedinou šancí na dlouhodobé přežití je opustit planetu Zemi a rozšířit se na další místa ve vesmíru. To, že známe odpovědi na tyto velké otázky, znamená, že jsme během posledního století učinili obdivuhodný pokrok. Ale jestli chceme přežít i déle než dalších sto let, naší budoucností je vesmír. Proto vítám lety do vesmíru s lidskou posádkou.

Celý svůj život se snažím porozumět vesmíru a nalézt odpovědi na své otázky. Měl jsem opravdové štěstí, že má nemoc není tak závažnou překážkou; spíše naopak, díky ní mám více času než většina lidí zabývat se poznáváním světa. Konečným cílem je úplná teorie vesmíru a k ní se skutečně přibližujeme. Děkuji vám za pozornost.

Ch. Anderson: Pane profesore, pokud byste si měl tipnout, domníváte se, že je pravděpodobné, že jsme jedinou civilizací v Mléčné dráze na takovéto vývojové úrovni? Připravit odpověď zabralo sedm minut, a pochopil jsem, jak neskutečně vstřícným gestem tato přednáška je.

Stephen Hawking: Myslím si, že je velmi pravděpodobné, že jsme jedinou civilizací v okruhu několika set světelných let; jinak bychom totiž zachytili rádiové signály. To by se ale dalo vysvětlit i tak, že civilizace nemají dlouhé trvání, protože se samy zničí. Ch. A.: Pane profesore, děkuji vám za odpověď. Myslím, že to budeme brát jako varování, které prolne celou konferencí. Pane profesore, mnohokrát děkujeme za vaše obrovské úsilí, s nímž jste připravil svůj příspěvek. Ještě jednou děkuji. (Potlesk)