Shea Hembrey: Jak jsem se stal 100 umělci

Jsem současný umělec s trochu nečekaným původem. Poprvé jsem šel do muzea až ve svých dvaceti. Vyrostl jsem uprostřed ničeho na prašné cestě venkova Arkansasu, hodinu od nejbližšího kina. Myslím, že to bylo skvělé místo kde vyrůst jako umělec, protože jsem vyrostl mezi výstředními a pestrými osobnostmi, které byly šikovné v ručních pracech. Mé dětství bylo neotesanější, než jsem schopný vám popsat, a také intelektuálnější, než byste čekali. Například když jsme byli malí, s mou sestrou jsme závodili kdo dokáže sníst víc veverčích mozků. (Smích) Ale na druhou stranu jsme byli velkými čtenáři. A když jsme zapli TV, koukali jsme na dokumenty. A můj táta je nejdychtivější čtenář co znám. Přečte román nebo dva denně.

Vzpomínám si, když jsem byl malý, zabíjel mouchy v domě s mojí vzduchovkou. A co mě na tom udivovalo -- seděl ve svém křesle, zavolal na mě abych přinesl vzduchovku, a já jí přinesl. A co mě na tom udivovalo -- byl celkem nářez, že zabíjel mouchy v domě pistolí -- Ale co mě udivovalo bylo, že věděl přesně jak jí natlakovat. Dokázal střelit přes dvě místnosti a nepoškodit to na čem seděla, protože věděl jak jí natlakovat tak, aby zabila mouchu ale nepoškodit nábytek.

Měl bych ale mluvit o umění. (Smích) Nebo tu budeme celý den s příběhy z dětství. Miluji současné umění, ale často jsem frustrovaný světem moderního umění a jeho scénou. Před pár lety jsem strávil pár měsíců v Evropě návštěvami největších výstav, abych viděl to co se teď odehrává ve světě umění. Byl jsem zasažen tím, jak jsem procházel jednu po druhé, s jistou představou toho, po čem toužím. A toužil jsem po pár věcech, které se mi nedostávaly, nebo se mi jich nedostávalo dost. Hlavně dvou věcí: první, toužil jsem po díle, které by oslovilo širokou veřejnost, které by bylo přístupné. A druhá věc, po které jsem toužil bylo více precizního řemesla a techniky.

Tak jsem začal přemýšlet co je to, co by vytvořilo skvělé bienále. Tak jsem se rozhodl, že udělám vlastní bienále. Budu ho organizovat a řídit a rozjedu po světě. Řekl jsem si, dobře, musím mít požadavky jak vybírat. Kromě kritérií, která mám, jsou tu dvě hlavní věci. První nazývám Mimawin test. Představím si jak vysvětluji dílo své babičce v pěti minutách. Když to nedovedu v pěti minutách je to moc hloupé nebo nesrozumitelné a není to ještě dopilované. Musím na tom pracovat dokud nemluvím plynule. A má druhá sada pravidel -- nerad říkám "pravidla", jde o umění -- má kritéria jsou HSR což jsou hlava, srdce a ruce. A skvělé umění má mít hlavu: má mít zajímavé a chytré nápady a koncepty. Má mít srdce, které má v sobě vášeň a cit a duši. A mělo by mít ruku, která ho skvěle vyrobí.

A tak jsem začal přemýšlet jak to bienále udělám, jak budu cestovat po světě a hledat ty umělce. A pak jsem si uvědomil, že je i snazší řešení. Všechno to udělám sám. (Smích) A to je to co jsem udělal. Řekl jsem si, že budou potřeba umělci. Budu dělat mezinárodní bienále, potřebuji umělce z celého světa. Takže, vymyslel jsem stovku umělců z celého světa. Vymyslel jsem jim biografii, jejich vášně a styly jejich umění. A začal tvořit jejich díla.

(Smích)

(Potlesk)

Připadalo mi to jako ten projekt, kterým bych mohl strávit celý život. Tak jsem se rozhodl, že z toho bude skutečné bienále. A že to budou dva roky práce. A že to zvládnu za dva roky. A zvládl. Měl bych o nich něco říct. Je jich celá škála. A jsem takový hračička, že jsem se zamiloval do hraní se všemi těmi technikami. Například v realistických malbách je rozsah od klasických mistrů přes realistická zátiší až po malby, kde maluji jedinou štětinkou. A na druhé straně tu jsou představení a krátké filmy a vnitřní instalace jako tato instalace a tahle a venkovní instalace jako tato a tato. Měl bych říct, že to všechno vytvářím. Není to Photoshop. Jsem pod vodou s těmi rybami.

Teď mi dovolte představit vám některé z mých umělců. Toto je Nell Remmel. Nell se zajímá o zemědělské procesy a její dílo je na nich založeno. Toto dílo se jmenuje "Otočená Země" -- chtěla vzít oblohu a vyčistit s ní neúrodnou půdu. Tím, že vzala obrovská zrcadla -- (Potlesk) Vzala obrovská zrcadla a zandala je do země. Je to 7 metrů dlouhé. A co se mi líbí na jejím díle je, že když jdete kolem a díváte se dolů na oblohu, pohled na oblohu dolů je úplně nový pocit. Nejlépe pak dílo vypadá za úsvitu a soumraku když slunce zapadá a zem je tmavá ale nad ní je stále světlo. A vy tam stojíte a všechno ostatní je potemnělé, ale je tam tato brána, do které chcete skočit. Bylo to skvělé dílo. Je to na zahradě mých rodičů v Arkansasu. Rád kopu díry. Takže to byla opravdu legrace, protože to byly dva dny kopání v hlíně.

Další umělkyně je Kay Overstry, zaměřuje se na pomíjivost a prchavost. A její poslední projekt se jmenuje "Počasí co vytvářím." Ona tvoří počasí na úrovni svého těla. Tohle dílo je "Jinovatka". Udělala to, že šla za suché, mrazivé noci ven a dýchala sem a tam na trávu aby zanechala -- aby zanechala známku života, známku svého života (Potlesk) Je to 150 na 12 centimetrů jinovatky kterou po sobě nechala. Slunce vyjde a vše roztopí. Hrála jí má máma.

Další umělec, je to skupina japonských umělců, kolektiv japonských umělců -- (Smích) z Tokia. Ti chtěli vytvořit místo pro nové, alternativní umění. A potřebovali na něj peníze, a tak se rozhodli je získat zajímavými projekty. Jedním z nich byla "stírací díla." (Smích) Takže dělali to -- každý z nich na papír které prodávali za 10 babek, nakreslili originální díla. A vy si jedno koupíte a možná to bude pravé dílo, možná ne. V Japonsku z toho byla mánie, protože každý chtěl mistrovské dílo. A ta nejvyhledávanější jsou ta jen sotva setřená. A všechna ta díla, jistým způsobem, vypráví o štěstí, osudu nebo náhodě. Ta první dvě jsou portréty výherců loterie roky před a po výhře.

A tomuhle se říká "Malování klacíku" (Smích) Toto dílo mám rád kvůli svému malému bratranci, který mě představil -- myslím že opravdu skvěle -- kamarádovi jako "Tohle je bratranec Shea. Maluje klacky fakt dobře." (Smích) Což byl asi nejlepší kompliment vůbec.

Tenhle umělec je Gus Weinmueller a dělá velký projekt s názvem "Umění pro lid." V rámci tohoto projektu dělá menší projekty "Umělci v obydlích." Dělá to -- (Smích) že stráví týden s rodinou. Objeví se jim u dveří, jen s kartáčkem a pyžamem, připraven strávit s nimi týden. Používá jen co je po ruce, jde a vytvoří malé studio ve kterém pracuje. A stráví ten týden mluvením s rodinou o tom, co je skvělé umění. Vede s rodinou nejrůznější debaty. A prochází se vším co mají, aby našel materiál na práci. A vytvoří dílo, které odpovídá jejich představě o umění Pro tuto rodinu vytvořil tohle zátiší. A cokoliv vytvoří odkazuje na hromadění majetku, osobní vlastnictví a prostor.

Tento další projekt, vytvořený Jaochimem Parisvegem, který se zaměřuje na -- Věří, že umění čeká všude -- potřebuje jen trochu popostrčit. A on popostrkává využitím přírodních sil, jako v jeho sérii, kde využil déšť k vytvoření maleb. Tento projekt se jmenuje "Hnízdečka lásky". Využil zde divoké ptáky, aby vytvořili umění za něj. Umístil materiály tak, aby je ptáci posbírali a vytvořili hnízda za něj. Toto se jmenuje "Lovelockovo hnízdo". Toto je "Hnízdo milostních písniček". (Smích) A tohle se jmenuje "Hnízdo milování". (Smích)

Další je Sylvia Slater. Sylvia se zabývá výukou umění. A je velmi seriózní švýcarskou umělkyní. (Smích) Myslela na své přátele a rodinu, kteří pracují v nebezpečných oblastech a rozvojových zemích, a říkala si, co bych mohla udělat, aby to pro ně mělo hodnotu v případě, že se něco stane a budou si muset zaplatit cestu přes hranice nebo vyplatit lupiče. A vymyslela tato kapesní umělecká díla, která jsou potrétem osoby, která je vlastní. Vy je budete mít u sebe a kdyby se mělo něco stát, můžete zaplatit a vykoupit se. Tahle cena života je pro ředitele neziskovky. Takže snad to nikdy nepoužijete a bude to dědictvím, až odejdete navěky. A buď je vytváří tak, aby se daly rozbít na menší platby, nebo jsou jako tyto listy, kterými se dá zaplatit. Jsou to hodnotné a drahé kovy a kameny. A toto muselo být rozbito. Musel nedávno kousek ulomit, aby se mohl dostat z Egypta.

Toto je dílo dua Michaela Abernathyho a Bud Hollandové. Ti se zabývají tvorbou kultury, jen tradicemi. Dělají to, že se někam nastěhují a pokusí se v té oblasti založit novou tradici. Tohle je východní Tennessee, kde se rozhodli, že potřebujeme pozitivní tradici spojenou se smrtí. Tak přišli s "vykopávkami". Vykopávka -- vykopávka je, když na významné výročí nebo narozeniny pozvete všechny přátele a rodinu a tančíte na místě, kde budete pochováni. (Smích) A dostalo se nám při tom velké pozornosti. Přemluvil jsem k tomu rodinu, aniž by věděli o co půjde. Řekl jsem "Oblečte se na pohřeb, čeká nás jedna práce." Dojeli jsme na hřbitov a udělali tohle, byla to sranda -- ta pozornost, které se nám dostalo. A když tančíte u toho hrobu, tak po tom, co dotančíte, si na vás všichni připijí a řeknou jak jste skvělí. A vy v podstatě máte pohřeb, na kterém můžete být. To je má máma a táta.

Tohle je Jason Birdsong. Zabývá se tím, jak vidíme jako zvíře, jak se zajímáme o mimikry a maskování. Znáte to, díváme se temnou uličkou nebo cestou v pralese a snažíme se rozpoznat obličeje nebo tvory. Je to náš přirozený způsob dívání. A on si hraje s touhle myšlenkou. U tohoto díla to nejsou skutečné listy. Jsou to části motýlů, kteří mají přirozené maskování. Takže to propojil. To je další hromada listí. Jsou to všechno skuteční motýli. Takže toto propojil s malbami. Jako u této malby hada v krabici. Otevřete krabici a říkáte si "Ha, je tam had." Ale ve skutečnosti je to malba. Takže vytváří tyto zajímavé dialogy o realismu a mimikrech a našem sklonu nechat se napálit maskováním.

(Smích)

Další umělec je Hazel Clausen. Hazel je antropoložka, která si vzala vědeckou dovolenou a řekla si, "Dozvěděla bych se víc o kultuře, kdybych jednu vytvořila od základu." A přesně to udělala. Vytvořila švýcarský lid jménem Uvulité, kteří velice typicky jódlují pomocí své uvuly. A také odkazují na to jak uvula -- Všechno co říkají je hříšné kvůli zakázanému ovoci. To je symbolem jejich kultury. A tohle je z dokumentu "Sexuální praktiky a kontrola porodnosti mezi Uvulity." Toto je jejich klasická angorská výšivka. A tohle je jedna z jejich zakladatelů, Gert Schaefferová. (Smích) Ve skutečnosti je to má teta Irene. Byla sranda využít smyšlenou osobu na tvorbu smyšlených věcí. Vždycky se směju, protože vím, že to je francouzská angora a různé starožitné německé stuhy a vlna z mlýna v Nebrasce, kterou jsem s sebou nosil 10 let, a pak staré čínské sukně.

Další je umělecký kolektiv nazývaný Stříbrní dobrmani. Jejich mottem je šíření pragmatismu u každého zvlášť. (Smích) Hodně se zabývají tím, jak moc jsme se nechali zhýčkat. Takhle vypadá jejich komentář k naší rozhýčkanosti. Udělali to, že dali varovný lísteček na každý osten na tomto plotě. (Smích) (Potlesk) Nazvali to "Koní smysly"

Další umělec je K. M. Yoon, velice zajímavý jihokorejský umělec. Ten přepracovává konfucianské tradiční umění pohledových kamenů. Další je Maynard Sipes. Mám Maynarda rád, ale žije si ve vlastním světě a, žehnej jeho duši, je tak paranoidní. Další je Roy Penig, zajimavý umělec z Kentucky, opravdu milý chlapík. Jednou dokonce vyměnil své dílo za cihlu vládního sýra, protože ho ten člověk tak chtěl.

Další je australská umělkyně Janeen Jackson, a tohle je z jejího projektu nazvaného "Co umění dělá, když se nedíváme". (Smích) Další je litevský věštec Jurgi Petrauskas. Další je Ginger Cheshire. Tohle je z jejího krátkého filmu "Poslední člověk". To je moje sestřenice a sestřin pes, Gabby. Další je Sam Sandy. Je australský aboriginský stařec, který je také umělcem. A toto je z velkého projektu cestujících soch, na kterém pracuje.

Toto je od Estelle Willoughsbyové. Ta léčí barvami. A je nejvyhraněnější z té stovky umělců, i když jí příští rok bude 90. (Smích) Tohle je Z. Zhou, ten se zabývá nehybností. Další je Hilda Singhová, dělá celý projekt nazvaný "Společenský oděv".

Další je od Very Sokolové A musím říct, že Vera mě trochu děsí. Nemůžete se jí podívat přímo do očí, protože je trochu děsivá. A je dobře, že není skutečná, byla by naštvaná, že jsem to řekl. (Smích) Je optometrička v Petrohradu, a hraje si s optikou. Další, to je od Thomase Swiftona. Tohle je z krátkého filmu "Hubeňourova dobrodružství". (Smích) Tohle je od Cicily Bennettové a je to ze seriálu krátkých filmů.

A po ní je tu dalších 77 umělců. A dohromady s těmi 77, které nevidíte, to je mé bienále. Děkuji vám. Děkuji vám. Děkuji. (Potlesk) Děkuji vám. Díky. (Potlesk)