Seth Godin o klanech, které vedeme

Někdy mě zvou, abych dával divné přednášky. Pozvali mě, abych mluvil k lidem, kteří se převlékají do zvířecích kostýmů a předvádějí se na sportovních událostech. Bohužel jsem nemohl přijít. Ale přinutilo mě to přemýšlet o skutečnosti, že tito týpci, alespoň většina z nich, ví, čím se živí. Převlékají se za zvířata a baví lidi na sportovních utkáních.

Krátce nato mě pozvali, abych mluvil na schůzi lidí, kteří tvarují z balónků zvířátka. A zase jsem nemohl přijít. Ale je to okouzlující skupina. Dělají zvířátka z balónků. Existuje velká schýza mezi těmi, kdo pracují s náboženskými motivy a kdo s porno motivy. - Ale oni s těmi balónky dovedou hodně skvělých věcí. Někdy se dostávají do problémů, ale ne moc často. A jinou věcí na těch týpcích je, že i oni vědí, čím se živí. Tvarují zvířátka z balónků.

Ale čím se živíme my? Co přesně dělají každý den lidé, kteří se na toto dívají? A já bych chtěl dokázat, že my se pokoušíme vše změnit. Že se pokoušíme najít část současného status quo, něco co nás rozčiluje, něco co potřebuje zlepšit. Něco, co žadoní o změnu, a my to změníme. Pokoušíme se o velkou, stálou, důležitou změnu. Ale my o tom tak nepřemýšlíme. A nestrávili jsme moc času mluvením o tom, jak ten proces vypadá. A já už se tím několik let zabývám. A chci se s vámi dnes podělit o několik příběhů.

Nejdřív o chlápkovi, co se jmenuje Nathan Winograd. Nathan byl druhou nejvýše postavenou osobou ve Spolku proti týrání zvířat. A co možná nevíte o historii tohoto spolku je, že byl založen, aby hubil psy a kočky. Města si je najala, aby se zbavili zaběhlých zvířat na ulicích a zahubili je. V typickém roce byly zabity 4 mil psů a koček. Většina z nich do 24 h poté, co je sebrali na ulici. Nathan a jeho šéf to viděli a nemohli to tolerovat. A tak vyhlásili, že ze San Franciska udělají město bez zabíjení. Že v celém městě bude každý pes a kočka, pokud nejsou nemocní nebo nebezpeční, osvojení a ne zabití. A každý tvrdil, že je to nemožné. Nathan a jeho nadřízený šli na zasedání rady, aby prosadili změnu předpisu. A lidé z ostatních Spolků a humanistických útulků z celé země letěli do San Franciska, aby svědčili proti nim. Aby řekli, že to naruší organizaci a že je to nelidské. Oni vydrželi. A Nathan se vydal přímo mezi občany. Spojil se s lidmi, které to zajímalo. Neprofesionálové. Lidé s nadšením. A během jen několika let se San Francisko stalo prvním městem bez zabíjení. Bez ztráty. Zcela podporováno komunitou. Nathan odjel a zamířil do Tompkins County, New York. Místo od San Franciska odlišné tak, jak jen může v rámci USA být. A udělal to znova. Z oslavovaného odchytávače psů se stal tím, kdo zcela změnil komunitu. A pak se vydal do Severní Karolíny a udělal to znovu. A pak jel do Rena. A udělal to zas.

A když se zamyslím nad tím, co Nathan dělal, a když se zamyslím nad tím, co dělají lidé tady, přemýšlím o myšlenkách. Přemýšlím o konceptu, že vytvořit nápad a šířit ho je složitá operace. Nevím, jestli jste někdy byli na židovské svatbě. Oni tam vezmou žárovku a rozbijí ji. Mají k tomu několik důvodů a příběhů s tím spojených. Jedním z těch důvodů je, že to značí změnu od toho minulého k tomu budoucímu. Jde o okamžik v čase. A já bych chtěl podotknout, že prožíváme a právě se nacházíme v klíčovém okamžiku změny ve způsobu, jakým jsou myšlenky vytvářeny a šířeny a zaváděny.

Začali jsme s myšlenkou továrny. Že byste mohli změnit celý svět, pokud byste měli účinnou továrnu, která by mohla rozvířit změnu. Poté jsme se přesunuli k televizní myšlence. Ta tvrdila, že pokud máte dostatečně pokud se hodněkrát dostanete do televize, pokud si můžete koupit dostatek reklamy, mohlo by to vyjít. A teď se nacházíme v novém modelu vedení. Ve kterém způsob, jakým věci měníme, není o penězích, či síle hýbat se systémem, ale o vedení.

Řekněme si něco o třech cyklech. Prvním je cyklus továrny. Henry Ford přišel s opravdu dobrým nápadem. Umožnil mu najímat si muže, kteří byli zvyklí na plat 50 centů denně a platit jim 5 dolarů za den. Protože měl dostatečně efektivní továrnu. No s takovou výhodou můžete nadělat spoustu aut. Můžete toho hodně změnit. Zařídit stavbu silnic. Můžete změnit character celé země. A v podstatě vaše činnost potřebuje stále levnější pracovní sílu a stále rychlejší stroje. A potíž do které se dostáváme je, že obé nám dochází. Pořád levnější práce a pořád rychlejší stroje. ("Tento semafor nikdy nemá zelenou")

A tak na chvíli přeřaďme rychlost a řekněme, "já vím. Televize. Reklama. Strkat a tlačit.. Vezměte dobrý nápad a protlačte ho do světa. Já mám lepší past na myši.. A pokud získám dost peněz, abych to řekl hodně lidem, tak hodně prodám." A na tom můžete postavit celé odvětví průmyslu. Když je potřeba, dejte do reklamy batolátka. Když je potřeba, použijte děti, aby prodávaly něco jiného. A když děti nefungují, nasaďte doktory. Ale opatrně. Protože nechcete dostat nešťastné situace, v níž mluvíte o jedné věci, místo abyste mluvili o té druhé. ("Dětská obezita. Neberte ji na lehkou váhu." "Moje nakupovací dovádění.") Tento model vyžaduje, abyste se chovali jako král. Jako osoba, která stojí v předu místnosti a rozhazuje věci nevolníkům vzadu. Jako že to máte pod kontrolou. A řeknete lidem, co dělat dál. Rychlý malý nákres toho ukazuje vás tady nahoře. A vy to protlačujete dál do světa. Tato metoda, masový marketing, vyžaduje průměrné nápady, protože míříte na masy a spousty reklamy. Jako spammeři jsme zkusili zhypnotizovat každého, aby si koupil náš nápad. Zhypnotizovat každého, aby přispěl na naši kauzu. Zhypnotizovat každého, aby volil našeho kandidáta. A bohužel, už ani to tak dobře nefunguje. -

Ale začíná se šířit dobrá zpráva, opravdu dobrá... Říkám jí myšlenka klanů. Myšlenka klanů je velmi jednoduchou koncepcí, která sahá 50 000 let zpátky. Jde o vedení a propojení lidí a myšlenek. A je to něco, co lidé vždycky chtěli. Spousta lidí je zvyklá mít duchovní klan, nebo církevní klan, nebo pracovní klan, nebo komunitní klan. Ale teď, díky internetu, díky explozi mass médií, díky spoustě jiných věcí, které probublávají naší společností na celém světě, klany jsou všude.

Internet nás měl všechny homogenizovat tím, že by nás všechny propojil. Místo toho však umožnil lidem se stejnými zájmy se dát dohromady . A tak tu máme dámy s červenými klobouky. A taky tu jsou triatlonisti s červenými čepičkami. Tady máte organizované armády a tady máte neorganizované rebely. Máte lidi v bílých čepicích, co připravují jídlo a lidi v bílých čepičkách, co se plaví na lodích. Jde o to, že můžete najít ukrajinské lidové tanečnice a spojit se s nimi. Protože chcete být ve spojení. A lidé na okrajích se mohou najít, spojit a někam spolu jít. Každé město, které má sbor dobrovolných hasičů, chápe tento způsob myšlení. -

Tohle je skutečná fotka bez úprav ve photo shoppu. Moji známí hasiči mi řekli, že tohle není neobvyklé. A že hasiči občas v rámci cvičení vezmou dům, který se bude bourat a místo toho jej zapálí a nacvičují jeho uhašení. Vždycky se ale zastaví a vyfotí se. -

Třeba pirátský klan je fascinující. Mají vlastní vlajku. Mají pásky přes oko. Poznáte to, když narazíte na někoho z klanu. A ukazuje se, že jsou to klany, ne peníze, ne továrny, které dokáží měnit náš svět, které mohou měnit politiku, které dokáží zorganizovat velké množství lidí. Ne proto, že byste je nutili dělat něco proti jejich vůli. Ale proto, že se chtěli spojit.

To, jak si teď vyděláváme na živobytí všichni, myslím že co děláme, že si najdeme něco hodné změny a následně sestavujeme kmeny, které svolávají další, které šíří a šíří tento koncept. A z toho se stane něco mnohem většího než my sami. Stane se hnutím. Takže když Al Gore hodlal změnit znovu svět, neučinil tak sám. A neučinil tak ani tím, že by nakoupil spoustu reklamy. Udělal to tak, že vytvořil hnutí. Tisíce lidí v celé zemi, kteří za něj mohli přednést prezentaci. Protože on nemůže být ve 100 nebo 200 nebo 500 městech každý večer.

Nepotřebujeme každého. Kevin Kelley nás učil, že potřebujete jen - nevím - 1000 opravdových přívrženců. Tisíc lidí, kteří mají dostatek zájmu, aby vás dostali do dalšího kola a do dalšího a do dalšího kola. A to znamená, že myšlenka, kterou vytvoříte, produkt, který vytvoříte, hnutí, které vytvoříte, není pro všechny. Nejde o masovou věc. O tom to není. Místo toho je to o hledání těch, kdo skutečně věří. Je snadné ohlédnout se za tím, co jsem dosud řekl a říct: "Počkat, já nemám to, co je pro takového vůdce potřeba."

Tady jsou dva vůdci. Nemají toho moc společného. Jsou přibližně stejně staří. Ale to je asi tak všechno. Přesto dokázali, každý svým vlastním způsobem, vytvořit odlišnou cestu navigováním vaší cesty technologií. Někteří lidé jdou a získávají lidi do svého týmu. A jiní lidé zase získávají lidi do jiného týmu.

to ve ovlivňuje vaše rozhodnutí, která činíte když dodáváte výrobky anebo služby. Tohle (Kindle) je jedno z mých nejoblíbenějších přístrojů. Ale jaká škoda, že není vyrobeno tak, aby pomohl autorům vytvářet hnutí. Co by se stalo, kdybyste při používání své čtečky mohli vidět komentáře a citáty a poznámky od všech ostatních lidí, kteří ve stejný okamžik čtou stejnou knihu jako vy. Nebo od čtenářů z vaší skupiny. Nebo od kamarádů, nebo od koho chcete. Co by se stalo, kdyby autoři nebo lidé s nápady mohli používat další verzi, která přijde na trh příští pondělí, a používat ji k organzování lidí, kteří chtějí o něčem mluvit. Je milion věcí, o které bych se s vámi mohl podělit,,které takto fungují, ale zkusme jich jen pár.

Beatles nevynalezli puberťáky. Jen se je rozhodli vést. Většina hnutí, většina vedení, která se dějí, jsou o nalezení skupiny, která není jednotná, ale už po něčem touží. Ne přesvědčovat lidi, aby chtěli něco, co ještě nemají.

Když Diane Hatz pracovala pro The Meatrix, její video, které se rozšířili napříč celým internetem, o tom, jak zacházejí s chovnými zvířaty, nepřišla na myšlenku vegenatiariánstvi. Nepřišla s myšlenkou zajímat se o tento problém. Ale pomohla zorganizovat lidi a pomohla vytvořit z nich hnutí.

Hugo Chavez nevymyslel nespokojenou střední a nižší třídu ve Venezuele. Jen je vedl.

Bob Marley nevymyslel Rastafariány. Jen vykročil z řady a řekl: "Následujte mne."

Derek Sivers vymyslel CD Baby. To umožnilo nezávislým hudebníkům, aby měli prostor prodávat svou hudbu bez jejího prodeje velkému obchodníkovi. Aby měli prostor na uchopení poslání, ke kterému už směřovali, a spojit se s ostatními.

Všichni tito lidé mají společné to, že jsou kacíři. Tito kacíři se podívají na status quo a řeknou, to neobstojí. Takovýto stav nestrpím. Jsem ochotný vstát, být viděn a pohnout s věcmi. Vidím současné status quo a nelíbí se mi. Místo koukání na všechna ta malá pravidla a dodržování každého z nich, místo aby se stali ovcí ve stádu, někým, kdo je náměsíčník, který následuje příkazy, drží hlavu skloněnou, snaží se přizpůsobit, jednou za čas se někdo objeví a řekne - "já ne". Někdo vstane a řekne "tohle je důležité. Potřebujeme se zorganizovat." A ne každý půjde. Ale vy nepotřebujete všechny. Potřebujete jen pár lidí. - kteří se podívají na pravidla, zjistí, že nedávají smysl a uvědomí si, jak moc se chtějí spojovat.

A tak Tony Shea nevlastní obchod s obuví. Zappos není obchod s botami. Zappos je jediným, jediným místem, nejlepším jaké kdy bylo, pro lidi se zálibou v botách, aby se navzájem našli a mluvili o svém nadšení, aby spojilo lidi, které víc zajímají služby pro zákazníky než zítřejší pěťák. Může to být něco tak prozaického jako boty. A nebo něco tak složitého jako svržení vlády. Pořád jde o stejné chování.

Vyžaduje to, jak objevila Geraldine Carter, schopnost říct "sám to nedokáži. Ale když seženu ostatní, kteří se připojí k mému jízdě, pak spolu můžeme dostad něco, co všichni chceme. Čekáme jen na nwkoho, kdo nás povede."

Michelle Kaufman je průkopnicí nového způsobu myšlení o ekologickém stavitelství. Nečiní tak, že by jednou za čas v tichosti postavila dům. Dokazuje to vyprávěním příběhu lidem, kteří jej chtějí slyšet. Propojením klanu lidí, kteří zoufale chtějí být mezi sebou ve spojení. Vedením hnutí. tvořením změny.. A tak pořád dokola a dokola a dokola.

Mám pro vás tři otázky. První zní, komy přesně jdete na nervy? Protože pokud nikomu nejdete na nervy, neměníte status quo. Druhá otázka zní, koho spojujete? Protože pro spoustu lidí je to důvod, proč tam jsou. Spojení, která jsou vytvořena, jedno s druhým. A třetí otázka zní, koho vedete? Protože soustředění se na tuto část, ne na mechanismus toho, co budujete, ale koho vedete, a vedení je , odkud přichází změna.

A Blake z Tom´s Shoes měj velmi jednoduchý nápad. "Co by se stalo, kdyby pokaždé když si někdo koupí boty, bych dal úplně stejný pár bot někomu, kdo vůbec žádné boty nemá?" Není to příběh o tom, jak získáte místo v regálu v luxusním obchoďáku. Je to příběh výrobku s příběhem. A tak se procházíte v těchto neobyčejných botách a někdo se zeptá, "co je to za boty"? A vy řeknete příběh příběh Blakeových bot, za ty lidi, kteří ty boty získali. A najednou už to není pár bot nebo 100 párů bot. Je to 10 000 párů bot.

Můj známý Red Maxwell strávil posledních 10 let bojem s dětskou cukrovkou. Ne proti organizaci, která protí ní bojuje, ale bojoval s ní, vedl je, spojoval je, napadal status quo, protože je to pro něj důležité. A lidé, kterými se obklopuje, potřebují spojení. Potřebují vedení, dělá to rozdíl.

Nepotřebujete od lidí svolení, abyste je mohli vést. Pokud ale ano, pak tady je. Oni čekají, my čekáme, až nám ukážete, kam se dát dál. Vůdci mají společné toto: Zaprvé, zpochybňují status quo. Zpochybňují, co v současnosti existuje. Zadruhé, budují kulturu. Tajnou řeč, sedmivteřinové potřesení rukou. Způsob, jak poznat, jestli k nim patříte nebo ne. Jsou zvídaví. Zajímají je lidé v klanu. Zajímají je lidé mimo klan. Ptají se. Vzájemně spojují lidi. Víte, co chtějí lidé víc než cokoliv jiného? Chtějí někomu chybět. Chtějí, aby je někdo postrádal, když se jednoho dne neukážou. Chtějí někomu chybět, když nás opustí. A vůdci klanů to dokážou. Je to fascinující, protože všichni kmenoví vůdce mají charisma. Ale na to, abyste se stali vůdci, charisma nepotřebujete. Charisma vám dodává to, že jste vůdci. Když se podíváte a zamyslíte nad úspěšnými vůdci - to je odkud se bere charisma - z vedení. A nakonec, odevzdání se. Odevzdají se věci. Odevzdají se klanu. Lidem, kteří jsou v klanu.

Rád bych, abyste pro mě něco udělali. A doufám, že o tom popřemýšlíte, než to smetete ze stolu. Chci po vás - zabere vám to jen 24 h - abyste vytvořili hnutí. Něco, na čem záleží. Začněte. Udělejte to. Potřebujeme to. Díky, moc si toho vážím. -