Rodney Brooks o pronikání robotů do našich životů

To, o čem vám chci dnes vyprávět, je, jak vidím pronikání robotů do našich životů na rozličných úrovních, přes mnoho časových stupňů. Když se podívám do budoucnosti, nedovedu si představit svět, dejme tomu za 500 let, kde bychom neměli všude roboty. Předpokládám -- navzdory všem negativistickým předpovědím mnoha lidí o naší budoucnosti -- předpokládám, že jsme stále zde, nedovedu si představit svět, který by nebyl obydlen roboty. A pak je otázkou, když tu budou za pět set let zda tu všude nebudou již dříve? Budou tu už za 50 let? Ano, myslím si, že je to dost možné -- bude tu všude mnoho robotů. A ve skutečnosti si myslím, že to bude ještě mnohem dříve. Myslím si, že jsme na počátku doby, kdy se roboti stávají běžnými, myslím si, že se to dá přirovnat k době osobních počítačů v letech 1978 či 1980, kde se začínají objevovat první roboti.

Počítače se rozšířily skrze hry a hračky. A jak víte, první počítač, který měla většina lidí doma, mohl být počítač na hraní hry Pong, s malým mikroprocesorem, a posléze se objevily i další hry. A všímáme si, že se to samé děje s roboty: LEGO Mindstorms, Furby -- kdo zde -- měl někdo zde Furbyho? Ano, po celém světě se jich prodalo 38 milionů. Jsou velmi běžní, jsou to malí roboti. Jednoduchý robot s pár senzory. Je to trocha zpracování podnětů.

Zde vpravo je jiná robotická panenka, kterou jste si mohli před pár lety pořídit. A tak jako na počátcích, kdy se rozmohlo mnoho typů amatérské interakce s počítači, dnes můžete pořídit různé "bastlicí" soupravy, knihy "jak na to". A vlevo je platforma od Evolution Robotics, kam vložíte PC a programujete tuto věc skrze GUI (grafické uživatelské rozhraní), aby se pohybovala po vašem domě a dělala všemožné věci. A tady je něco kapku dražšího, robotické hračky -- Sony Aibo. A tady vpravo je něco, co vyvinuli v NEC, jmenuje se PaPeRo, o kterém si ovšem nemyslím, že by s ním šli na trh. Nicméně tamti roboti jsou mezi lidmi.

A viděli jsme před dvěma či třemi lety roboty na sečení trávníku, dole Husqvarna, nahoře izraelská společnost Friendly Robotics. A pak v posledních 12 měsících nebo tak nějak jsme si začali všímat expanze mnoha uklízecích robotů. Nahoře vlevo je velmi pěkný uklízecí robot od společnosti s názvem Dyson z Velké Británie. Byl ale velmi drahý -- 3 500 dolarů -- takže jej nedali na trh.

Ale vlevo dole vidíte Electrolux, který je v prodeji. Další je od Karcheru. Vpravo dole je jeden, kterého jsem postavil ve své laboratoři před zhruba deseti lety a nakonec jsme z něj udělali produkt k prodeji. Dovolte mi jej vám ukázat. Tohle po přednášce někomu věnujeme, myslím, že Chris říkal, po přednášce. Toto je robot, kterého si můžete koupit, bude vám uklízet podlahu. Začíná na místě a postupně se točí ve stále větších kruzích. Jestliže do něčeho narazí -- vidíte to? Teď jezdí kolem mých nohou, jako kdyby objížděl zeď a uklízí kolem nich. Pojďme se podívat, pojďme -- kdo mi ukradl rýžové křupky? Ukradli mi rýžové křupky. (Smích) Bez obav, v klidu, ne, v klidu, je to robot, je chytrý! (Smích) Vidíte, tříleté děti by se tím neznepokojovaly. Jsou to dospělí, kdo se tím rozrušují. (Smích) Uděláme tady trochu binec. (Smích) Fajn. (Smích) Nevím, jestli to vidíte -- takže, nasypal jsem tady hromádku rýžových křupek, přidal pár drobných, zaostřete sem kameru, podívejte, jestli to vyčistí. Jo, OK. Takže -- necháme to na později. (Potlesk)

Část triku byla v tom, postavit lepší čisticí mechanismus, inteligence stroje byla skutečně velice prostá. A je tomu tak u mnoha robotů. Všichni jsme se stali, myslím, výpočetními šovinisty a mysleli jsme si, že výpočty jsou všechno, ale mechanika stále hraje roli. Zde je jiný robot, PackBot, kterého jsme pár let vyráběli. Je to vojenský průzkumný robot, má jít v čele jednotek a například prozkoumávat jeskyně. Ale museli jsme jej postavit odolnějším, mnohem odolnějším než roboty, které ve svých laboratořích stavíme. (Smích) V tomto robotovi je PC, na kterém běží Linux. Dokáže vydržet přetížení až 400 G. Robot má lokální inteligenci: může se přetočit, může se sám dostat do oblasti komunikačního dosahu, může stoupat po schodech a podobně. Fajn, takže zde provádí lokální navigaci. Voják mu dává příkaz stoupat po schodech a on jej vykonává. Toto nebyl řízený sestup. (Smích) Teď se obrátí. Skutečný průlom pro tyto roboty bylo 11. září. Měli jsme roboty ve Světovém obchodním centru (WTC) ten den v pozdním večeru. Nemohli udělat mnoho v hlavních troskách, věci byly příliš -- nezbývalo zde nic k práci. Ale šli do okolních budov, které byly evakuovány a pátrali po možných přeživších v budovách, do kterých bylo příliš nebezpečné jít. Zapněme si toto video. Reportér: … pomocníci na bojišti pomáhají snižovat bojová rizika. Nick Robertson má tento příběh. Rodney Brooks: Můžeme mít další? Dobře, dobrá. Takže, toto je desátník, který se s robotem seznámil dva týdny předtím. Posílá roboty do jeskyní, aby zkoumali, co se tam děje. Roboti jsou zcela samostatní. Nejhorší věc, která se v jeskyni zatím stala, byla, že jeden z těchto robotů spadl z desetimetrové výšky.

Před rokem americká armáda tyto roboty neměla. Nyní jsou v aktivní službě v Afghánistánu každý den. A toto je jeden z důvodů, proč se říká, že probíhá invaze robotů. Probíhá obrovská změna jak -- kde se technologie vyvíjí. Díky. A v dalších pár měsících jsme posílali roboty pod zem vykopávat ropné vrty k vydolování posledních zbytků ropy na těch pár let. Velmi nehostinné prostředí, 150 °C, 10 000 PSI. Autonomní roboti se spouští dolů, vykonávají tento typ práce. Ale roboti jako tito jsou trochu nároční na programování. Jak v budoucnosti budeme programovat naše roboty a činit je tak snadněji použitelnými? Chci použít robota zde -- robot jménem Chris -- postav se. Jo. Fajn. Pojď sem. Teď si povšimněte, myslí si, že roboti musí být trochu toporný. On je toho příkladem. Ale hodlám -- Chris Anderson: Jsem Brit. RB: Ach. (Smích) (Potlesk) Hodlám robotovi předvést úkol. Je to velmi komplexní úkol. Teď si povšimněte, přikývl, dával mi signál, že porozuměl toku komunikace. A kdybych řekl něco zcela bizarního, podíval by se na mne podezřívavě a usměrnil by konverzaci. Takže teď tohle před ním vytáhnu. Podíval bych se do jeho očí a viděl bych, že se dívá na vršek láhve. A já dělám tento úkon a on jej pozoruje. Jeho oči kmitají dozadu a dopředu, dívá se na mě, na co se dívám -- takže sdílíme pozornost. A tak dělám tuto úlohu, on sleduje a dívá se na mě, co se bude dít dál. A teď mu dám láhev a podíváme se, jestli dokáže provést tento úkol. Dokážeš to udělat? (Smích) Fajn. Je vážně dobrý. Jo. Dobře, dobře, dobře. Neukázal jsem ti, jak tohle udělat. Teď sledujme, jestli to dokáže vrátit zpět dohromady. (Smích) A myslí si, že robot musí být skutečně pomalý. Dobrý robot, to je dobré.

Takže jsme zde viděli mnoho věcí. Viděli jsme, že když jsme interagovali, pokoušeli jsme se ukázat někomu jak něco udělat, řídili jsme jeho vizuální pozornost. Jiná věc nám sděluje jejich vnitřní stavy, zda rozumí, nebo ne, reguluje sociální interakci. Byla zde sdílená pozornost sledující stejnou věc, na konci dávání najevo rozpoznání sociální komunikace. A snažili jsme se vložit tohle všechno do našich laboratorních robotů, protože si myslíme, že toto je to, jak chcete s roboty v budoucnu interagovat. Chci vám zde ukázat jeden technický diagram. Nejdůležitější věcí pro stavění robota, se kterým chcete sociálně komunikovat, je jeho systém vizuální pozornosti. Protože to, čemu věnuje pozornost, je to, co vidí a s čím interaguje, a čemu rozumíte, co dělá. Takže ve videích, které vám ukážu, uvidíte systém vizuální pozornosti na robotovi, který má -- dívá se po odstínu kůže v HSV prostoru, takže to funguje přes všechna lidská zbarvení. Dívá se po vysoce saturovaných barvách na hračkách. A dívá se po věcech, které se pohybují kolem. A váhuje to vše dohromady v okně pozornosti a hledá místo s nejvyšší hodnotou -- tedy tam, kde se děje nejzajímavější věc -- a sem upře své oči. A vypadá to přesně jako zde. Ve stejný čas ukázka jiných věcí: Může se rozhodnout, že je osamocený a porozhlédne se po odstínu kůže nebo se může rozhodnout, že je znuděný a porozhlédne se po hračce, se kterou si může hrát. A tak se tyto váhy změní.

A tady vpravo je něco, co nazýváme památný modul Stevena Spielberga. Viděli jste film AI? (Publikum: Ano.)

RB: Jo, ten byl hodně špatný, ale --

vzpomínáte si na to, když se Haley Joel Osment, malý robot, díval na modrou vílu 2000 let aniž by z ní spustil oči? Nuže, toho se tento vyvaruje díky tomuto návykovému Gaussianu, který se stává záporným a stále více intenzivním, pokud se dívá na jednu věc. A začne se nudit, takže se začne dívat po něčem jiném. Tedy když už tomu rozumíte -- zde je robot, Kismet, rozhlížející se po hračce. Můžete říci, na co se dívá. Můžete odhadnout jeho směr pohledu z těchto očích bulv, které pokrývají jeho kamery, a tedy poznáte, kdy se dívá na hračku. A taky to dostalo trochu emocionální odezvy. (Smích) Ale stále dává pozor, zda se nenachází něco zajímavějšího v jeho zorném poli -- jako třeba Cynthia Breazeal, stavitelka tohoto robta -- zde zprava. Vidí ji a věnuje jí pozornost. Kismet má zakladní třídimenzionální emocionální prostor, vektorový prostor, podle toho, kde se nachází. A na různých místech v tomto prostoru se vyjadřuje -- můžete zde zesílit zvuk? Slyšíte to už? (Publikum: Ano.)

Kismet: Skutečně si to myslíš? Skutečně si to myslíš? Skutečně si to myslíš?

RB: Tedy vyjadřuje své emoce skrze tvář a hlasovou prozódii. A když jsem pracoval se svým robotem, tady je, Chris, jako robot, měřil prozódii mého hlasu, a tak máme robota, který měří prozódii ve čtyřech základních zprávách, které matky dávají svým dětem pre-lingvisticky. Tady máme jedince chválící robota.

Hlas: Hodný robot. Jsi takový rozkošný malý robot. (Smích) RB: A robot adekvátně reaguje.

Hlas: …velmi dobrý Kismet. (Smích)

Hlas: Podívej se na můj úsměv.

RB: Směje se. Imituje úsměv. To se stává často. Jsou to lidé, kteří nejsou seznámeni s účelem experimentu. Tady jsme je požádali, aby získali robotovu pozornost a označili, kdy robotovu pozornost získali.

Hlas: Hej, Kismete, ach, tady je.

RB: Takže si uvědomila, že má robotovu pozornost. Hlas: Kismete, máš rád hračku? Ach.

RB: Teď jsme je požádali, aby robotovi něco zakázali, a první žena skutečně robota zatlačila do emocionálního rohu.

Hlas: Ne. Ne. Tohle nedělej. Ne. (Smích)

To je nevhodné. Ne. Ne. (Smích)

RB: Tady bych to zanechal.

Složíme si to dohromady. Pak si přidáme předávání slova. Když s někým mluvíme, mluvíme. A rovněž zvedáme obočí, pohybujeme očima, dáváme druhé osobě najevo, že se může ujmout slova. A pak mluví oni, předáváme si takto štafetu jeden druhému. A toto jsme vložili do robota. Pozvali jsme několik jedinců, neřekli jsme jim nic o robotovi, posadili jsme je před robota a řekli jim, ať si s robotem povídají. Co oni ale nevěděli, bylo, že robot jim nerozuměl ani slovo a že robot neuměl mluvit anglicky. Jen říkal nahodilé anglické fonémy. A chci, abyste si pozorně prohlédli začátek tohoto, kde si osoba, Ritchie, povídal s robotem 25 minut. (Smích) Říká: "Chci ti něco ukázat. Chci ti ukázat své hodinky.“ A zvedá své hodinky do robotova zorného pole, ukazuje na ně, dává tak pohybové vodítko, a robot se tak dívá docela úspěšně na hodinky. Nevíme, jestli rozuměl, nebo ne, že robot -- Všimněte si, jak přebírá slovo. Ritchie: OK, chci Ti něco ukázat. OK, toto jsou hodinky, které mi dala má přítelkyně. Robot: Ach, super. Ritchie: Jo, podívej, mají také malé modré světýlko. Skoro jsem je minulý týden ztratil. (Smích) RB: Takže udržuje s ním oční kontakt, sleduje jeho oči. Ritchie: Můžeš udělat tu stejnou věc? Robot: Jo, jasně. RB: A tak spolu úspěšně rozmlouvají.

A zde je jiný druh věcí, které jsme Chris a já dělali. Toto je další robot, Cog. Nejprve naváže oční kontakt, posléze, když se Christie podívá na hračku, odhadne směr jejího pohledu a podívá se na stejnou věc jako se dívá ona. (Smích) Takže uvidíme stále více a více typů tohoto druhu robota v průběhu následujících pár let v laboratořích. Pak jsou ale velké otázky, dvě velké otázky, na které se mě lidé ptají: Pokud vytvoříme tyto roboty stále více podobné člověku, vezmeme je mezi sebe, budou vyžadovat vlastní práva? A druhá otázka, kterou mi lidé kladou, je: Budou nás chtít ovládnout? (Smích) Co se týče první, jak víte, byla velkým tématem v mnoha hollywoodských filmech. Pravděpodobně rozpoznáte tyto postavy zde -- kde v každém z těchto případů chtěl robot více respektu. Nuže, budete někdy potřebovat projevovat robotům úctu? Jsou to jenom stroje. Ale myslím si, víte, že musíme přijmout, že my jsme také jen stroje. Po tom všem, co nám moderní molekulární biologie říká o nás samých. Nevidíte popis, jak se, víte, molekula A přiblíží k jiné molekule a spojí se s ní. A takto se pokračuje dále, poháněno různými náboji a vytváří se spojení mezi molekulami, takže se spojují. Všechno to je mechanické. My jsme mechanismy. Jestliže jsme stroje, pak bychom přinejmenším v principu měli být schopni stavět stroje z jiných materiálů, které by byly stejně živé jako jsme my. Ale myslím si, že abychom toto mohli přijmout, musíme rezignovat na naši výjimečnost. A musíme se vzdát své výjimečnosti pod palbou vědy a technologie mnohých dob za posledních pár stovek let, přinejmenším před 500 lety jsme se museli vzdát představy, že jsme ve středu vesmíru, když Země začala obíhat kolem Slunce. Před 150 lety, díky Darwinovi, jsme se museli vzdát představy, že jsme odlišní od zvířat. A to, jak víte, bylo vždy těžké si představit. V současnosti jsme vystaveni i představě, že náš vznik ani nespadá na planetu Zemi, což se lidem příliš nelíbí. A pak, lidský genom říká, že snad máme jen 35 000 genů. A toto bylo skutečně -- lidem se tato představa nelíbila, musíme mít přece víc genů. Neradi se vzdáváme své výjimečnosti, takže, jak víte, myšlenka, že by roboti mohli mít skutečné emoce, či že by roboti mohli být živými tvory, je, myslím si, pro nás obtížně přijatelná. Ale v následujících přibližně 50 letech ji přijmeme.

A druhá otázka je: Budou chtít stroje převzít vládu nad světem? A standardní vize je, že stvoříme takovéto věci, porostou, vychováme je, mnoho se od nás naučí a pak si pomyslí, že jsme pěkně nudní, pomalí. Budou chtít převzít vládu. A pro ty z vás, kdo máte doma náctileté, víte, jak to vypadá. (Smích) Ale Hollywood toto rozšiřuje na roboty. A otázka je: Vyrobí někdo náhodou robota, který nám převezme vládu? Něco na způsob osamělého chlapíka někde na dvorku, který si náhle uvědomí: "Náhodou jsem postavil (Boeing) 747.“ Rozumíte, nemyslím si, že se to stane. A nemyslím si -- (Smích) -- nemyslím si, že úmyslně vyrobíme roboty, se kterými bychom byli nespokojení. Nebudeme mít extra špatné roboty. Předtím musí, víte, přijít středně zlý robot a předtím ještě ne tak zlý robot. (Smích) A nenecháme to jít touto cestou. (Smích) Takže myslím, že to zanechám s tím, že roboti přicházejí, nemusíme se toho příliš obávat, bude to velká legrace a, doufám, že si všichni užijete cestu skrze následujících 50 let. (Potlesk)