Rick Warren o cílevědomém životě

Často se mě lidé ptají, co mě na té knize překvapuje. A já říkám, že to, že jsem zvládl to napsat. Nikdy bych si nepředstavil, myslím, že ani v mých nejdivočejších snech, že bych se vůbec považoval za spisovatele. A často se mě lidé ptají: Proč si myslíš, že to čte tolik lidí? Téhle věci se prodává zhruba milion kopií za měsíc. A já myslím, že kvůli tomu, že duchovní prázdnota je všeobecná nemoc. Myslím, že v určitém bodě boříme naše hlavy do polštáře a říkáme: "Přece musí být život o něčem víc." Ráno vstát, jít do práce, přijít domů a koukat na televizi, jít spát, ráno vstát, jít do práce, přijít domů, koukat na televizi, jít spát, o víkendu chodit na párty. Mnoho lidí říká: "Já žiju." Ne, ty nežiješ – to je jenom existování. Jenom existování. Opravdu si myslím, že existuje vnitřní touha. Věřím tomu, co řekl Chris. Věřím tomu, že nejsi náhoda. Možná tě tvoji rodiče neplánovali, ale Bůh ano. Myslím, že jsou neúmyslní rodiče, o tom není pochyb. Myslím ale, že nejsou neúmyslné děti.

A myslím, že na tobě záleží. Myslím, že máš význam pro Boha, myslím, že máš význam pro historii, myslím, že máš význam pro tento vesmír. A myslím, že rozdíl mezí tím, co nazývám stupeň přežívání v žití, stupeň úspěchu v žití a významný stupeň žití, je uvědomění si, k čemu tady na Zemi jsem. Potkávám mnoho velmi chytrých lidí, kteří říkají: "Ale proč si nemůžu vyřešit své problémy?" A potkávám mnoho úspěšných lidí, kteří říkají: "Proč se necítím více spokojený? Proč se cítím jako podvod? Proč cítím, že musím předstírat, že jsem víc, než jsem?" Myslím, že to sestupuje k tématu smyslu, podstaty, záměru. Myslím, že to sestupuje k tématu, proč jsem tady? K čemu tady jsem? Kam jdu? To nejsou náboženská témata – to jsou lidská témata.

Ještě než Michael mluvil, chtěl jsem mu říct, že si opravdu vážím toho, co dělá, protože to dělá moje životní dílo o mnoho jednodušší. Jako kazatel vidím mnoho cvoků. A naučil jsem se, že cvoci jsou ve všech oblastech života. Náboženství nemá na to monopol, ale je mnoho náboženských cvoků. Jsou světští cvoci, jsou inteligentní cvoci, hloupí cvoci. Jsou lidé – jednou ke mně přišla jedna dáma a měla bílý kus papíru. "Michaeli, to se ti bude líbit," a zeptala se: "Co na tom vidíš?" A já se na to podíval a řekl: "Hmm, nevidím nic." A ona na to: "No, já vidím Ježíše," začala plakat a odešla. A já: Dobře. Znáte to. V pohodě. Hmm… To je dobře pro tebe.

Když se ta kniha stala nejprodávanější knihou na světě za poslední tří roky, měl jsem takovou malou krizi. A ta byla v tom, jaký je účel toho všeho? Protože to přineslo nesmírné množství peněz. Když napíšete světový best-seller, jsou to tuny a tuny peněz. A to přineslo spoustu pozornosti, což jsem také nechtěl. Když jsem založil sbor Saddleback, bylo mi 25. Začal jsem v roce 1980 ještě s jednou rodinou. A rozhodl jsem se, že nikdy nepůjdu do televize, protože jsem nechtěl být celebrita, nechtěl jsem být, cituji, "evangelista, televangelista" – na to já nejsem. A najednou mi to přineslo spoustu peněz a spoustu pozornosti. Nemyslím si – ne, tohle je pohled na svět, řeknu vám, každý má pohled na svět.

Každý vsází svůj život na něco. Vy vsázíte svůj život na něco – jenom byste měli spíš vědět, proč sázíte, než na co vsázíte. Takže každý vsází svůj život na něco, a když jsem já, chápete, vsadil, najdou jsem uvěřil, že Ježíš byl tím, kým říkal, že je. Ale každý musí – a já věřím v pluralitní společnost – každý vsází na něco. A když jsem založil tu církev, chápejte, neměl jsem žádné plány, dělat to, co se dělá teď. A potom, když jsem napal tu knihu, a najednou se to prostě vzneslo, potom jsem se začal ptát, co je tedy účel toho? Protože, jak jsem už začal, nemyslím, že dáváte peníze nebo slávu svému egu, nikdy. Prostě tomu nevěřím. A když napíšete knihu, kde první věta té knihy je "To není o tobě", potom, když se najednou stane nejprodávanější knihou v historii, musíte usoudit, no, hádám, že to není o mně. To je druh idiota. Takže k čemu to je?

Začal jsem přemýšlet o tom, co nazývám dozor nad hojností a dozor nad vlivem. Já věřím, v podstatě, že vedení je dozor. Že pokud jsi vedoucí v jakékoliv oblasti – v podnikání, v politice, ve sportu, v umění, v akademické oblasti, v jakékoliv oblasti – nevlastníš to, jsi nad tím dozorce. Ku příkladu to je to, proč věřím v ochranu životního prostředí. Tohle není moje planeta. Nebyla moje před tím, než jsem se narodil. A nebude moje ani po tom, co umřu. Jsem tu jenom na 80 let a to je všechno.

Jednou jsem diskutoval v nějaké talk-show a jeden člověk mě vyzýval a ptal se: "Co dělá kazatel k ochraně životního prostředí?" A já se ho zeptal, řekl jsem: "No, věříte, že lidé jsou zodpovědní zlepšit o něco svět pro další generaci? Myslíte, že tady máme dozor, abychom brali životní prostředí vážně?" A on řekl: "Ne." Já jsem řekl: "Aha, že ne?" Řekl jsem: "Zkusím to trochu vysvětlit. Věříte, že jako lidské bytosti – nemluvím o náboženství – věříte, že jako lidské bytosti máme zodpovědnost starat se o tuhle planetu a udělat ji jenom o malinko lepší pro příští generaci?" A on řekl: "Ne. Ne o nic víc než jiné druhy." Když řekl to slovo "druhy", odhalil svůj pohled na svět. Říkal: "Nejsem o nic víc zodpovědnější starat se o životní prostředí než kachna." No teď už vím, že často jednáme jako kachny, ale vy nejste kachna. Vy nejste kachna. A vy jste zodpovědní – to je můj pohled na svět. A proto potřebujete porozumět, jaký je váš svět, jaký je váš pohled na svět.

Problém je, že většina lidí to nikdy nepromyslí. Nikdy to opravdově – nikdy si to opravdově neuspořádají, neohodnotí, nespočítají, a říkají: "To je to, čemu věřím. To je to, proč věřím tomu, čemu věřím." Já osobně nemám dost víry k tomu, abych byl ateista. Ale vy možná ano, vy možná ano. Přesto váš pohled na svět určuje všechno ostatní ve vašem životě, protože určuje vaše rozhodnutí, určuje to vaše vztahy, určuje to míru vašeho sebevědomí. Opravdu to určuje všechno ve vašem životě. To, čemu věříme, očividně – a vy to víte – určuje naše chování, a naše chování určuje, čím se v životě staneme.

Takže všechny ty peníze se začaly sypat a všechna ta sláva přicházela, tak jsem si říkal, co s tím budu dělat. Moje žena a já jsme nejdřív udělali pět rozhodnutí, co budeme s těmi penězi dělat. Řekli jsme si: "Zaprvé, nepoužijeme to všechno pro nás." Nešel jsem a nekoupil jsem větší dům. Nemám penzion. Pořád jezdím tím stejným, čtyři roky starým Fordem, kterým jsem jezdil. Prostě jsme si řekli, že to nepoužijeme na nás. Druhá věc byla, že jsem přestal brát výplatu v kostele, kde kážu. Třetí věc je, že jsem jsem si spočítal, kolik mi církev zaplatila během posledních 25 let a vrátil jsem to. A vrátil jsem to proto, protože jsem nechtěl, aby si kdokoliv myslel, že dělám to, co dělám, pro peníze – to nedělám. Ve skutečnosti, osobně, jsem nikdy nepotkal kněze nebo kazatele nebo duchovního, který by to dělal pro peníze. Vím, že je to stereotyp. Nikdy jsem žádného nepotkal. Věřte mi, jsou mnohem snazší cesty k penězům.

Kazatelé jsou jako 24 hodinová linka. Jsou jako doktoři. Dneska jsem odešel pozdě. Doufal jsem, že jsem tu mohl být včera, protože můj tchán už má pravděpodobně svých posledních 48 hodin, než zemře na rakovinu. A já sleduji člověka, který žil svůj život – je mu teď okolo 85 – a umírá s pokojem. Víte, zkouška vašeho pohledu na svět není v tom, jak se chováte v dobrých časech. Zkouška vašeho pohledu na svět je v tom, jak se chováte na pohřbu. A bytí na doslova stovkách, možná i tisících, pohřbech ho změní. Změní to, čemu věříte.

Takže jsme to všechno vrátili a poté založili tři nadace, které se zabývají třemi hlavními světovými problémy: negramotnost, chudoba, pandemie – hlavně HIV/AIDS – a založili jsme tyhle tři nadace a dali jsme do toho ty peníze. Poslední věc, kterou jsme udělali, je to, že jsme se stali tím, čemu říkám "opační dárci desátků". To je, že když jsme se s mojí ženou vzali před třiceti lety, začali jsme dávat desátky. Tedy je to zásada v Bibli, která říká, že bychom měli 10 procent toho, co dostaneme, dát zpět na dobročinnost, dej to dál, aby to pomohlo ostatním lidem. Tak jsme to začali dělat a každý rok jsme tu část zvedali o jedno procento. Takže první rok po svatbě to bylo 11 procent, druhý rok to bylo 12 procent třetí rok to bylo 13 procent a dál a dál. Proč jsem to dělal? Protože pokaždé, když dám, naruší to moje sevření materialismem v mém životě. Materialismus je celý o dostávání – dostaň, dostaň, dostaň, dostaň všechno, co můžeš, zakonzervuj to, co dostaneš, sedni si na tu konzervu a všechno ostatní nech shnít. Celé je to o množství, že máte víc. A my si myslíme, že dobrý život vlastně vypadá dobře. To je ze všeho nejdůležitější – vypadat dobře, cítit se dobře a mít věci. Ale tohle není dobrý život. Potkávám mnoho lidí, kteří to mají, ale nejsou nezbytně šťastní. Kdyby vás peníze skutečně udělali šťastnými, potom by ti nejbohatší lidé na světě byli ti nejšťastnější. A osobně vím, že to není pravda. Prostě to není pravda.

Takže dobrý život není o vypadání dobře, cítění se dobře nebo vlastnění věcí, je to o bytí dobrým a dělání dobra. Rozdání svého života. Významnost v životě nepřichází z postavení, protože vždycky můžete najít někoho, kdo má větší než vy. Nepřichází ze sexu. Nepřichází z vašeho platu. Přichází ze služby. Je to rozdávání našeho života, v čem nacházíme smysl, v čem nacházíme význam. To, věřím, je způsob, jakým jsme byli Bohem propojeni. A tak jsme začali rozdávat, takže nyní, po třiceti letech, moje žena a já jsme opační dárci desátků – rozdáváme 90 procent a žijeme z 10. To byla vlastně ta lehká část. Ta těžká je v tom, co dělám se vší tou pozorností. Protože jsem začal dostávat všemožné druhy pozvánek. Prostě jsem vypadl na skoro měsíční přednáškovou cestu na tři různé kontinenty a o tom nebudu mluvit, ale byla to úžasná věc. A říkám si, co s tím budu dělat, s tou proslulostí, kterou ta kniha přinesla.

A protože jsem pastor, začal jsem číst Bibli. V Bibli je kapitola, která se jmenuje Žalm 72, a je to Šalamounova modlitba o větší vliv. Když čtete tuhle modlitbu, zní to neuvěřitelně sobecky, sebestředně. Zní to, jakoby říkal: "Bože, chci, abys mě udělal slavným." Tak se modlí. Říká: "Chci, abys mě udělal slavným. Chci, abys rozptýlil slávu mého jména do všech krajin, chci, abys mi dal moc, chci, abys mě učinil oblíbeným. Chci, abys mi dal vliv." A zní to jednoduše jako ta nejegoističtější věc, o kterou můžete žádat, kdybyste se chtěli modlit. Dokud nepřečtete celý žalm, celou kapitolu. A potom říká: "Aby král" – on byl králem Izraele na vrcholu své moci – "aby král mohl pečovat o vdovy a sirotky, podpírat sklíčené, bránit bezbranné, starat se o nemocné, pomáhat chudým, přimlouvat se za cizince, za ty ve vězení." V podstatě mluví o těch, kteří jsou ve společnosti na okraji.

A jak jsem to četl, díval jsem se na to a myslel si, víte co, to, co tohle říká, je, že cíl vlivu je přimlouvat se za ty, kteří nemají žádný vliv. Účel vlivu není, abyste si budovali svá ega, nebo svoji hodnotu ve společnosti. A mimochodem vaše hodnota ve společnosti není to stejné jako vaše sebepřijetí. Vaše hodnota není založená na vašich cennostech, je založená na úplně jiném souboru věcí. A proto účel vlivu je přimlouvat se za ty, kteří žádný vliv nemají. A já jsem musel přiznat, nemůžu si vzpomenout, kdy naposled jsem přemýšlel o vdovách a sirotcích. Nejsou na mém radaru. Spravuji církev v jedné z nejzámožnějších oblastí Ameriky – několik oplocených komunit. Mám církev plnou ředitelů podniků a vědců. A mohl bych jít pět let a nikdy bych nezahlédl bezdomovce. Prostě nejsou na mé cesté. Jsou totiž v Santa Ana, což je 13 mil po silnici. Tak jsem musel říct: "OK, použiji veškerých prostředků a veškerého vlivu, co mám, abych pomohl těm, kteří nemají ani jedno z toho."

Víte, v Bibli je příběh o Mojžíšovi. Jestli tomu věříte nebo ne, na tom mi moc nezáleželo. Ale Mojžíš, jestli jste viděli film "Desatero přikázání", Mojžíš vychází a tam je hořící oheň a Bůh k němu promlouvá. A Bůh říká: "Mojžíši, co to máš v ruce?" Myslím, že to je jedna z nejdůležitějších otázek, na kterou se vás kdy kdo zeptá. Co máš v ruce? Mojžíš říká: "To je hůl. Pastýřská hůl." A Bůh říká: "Hoď ji na zem." A jestli jste viděli ten film, tak to znáte, hodí ji na zem a stane se z ní had. A pak Bůh říká: "Zvedni ji." A on ji zvedá a znovu se z toho stává hůl. Jak to tak čtu, ptám se, o čem to všechno je? Dobrá. O čem to všechno je? No, vím několik věcí. Číslo jedna, Bůh nikdy nedělá zázraky, aby se předvedl. Není to jenom "Wow, není to hustý?" A mimochodem, můj Bůh se nemusí ukazovat na toustovém chlebu. Víte, když se bude chtít Bůh ukázat, nebude to na toustovém chlebu.

(Smích)

OK? To je prostě to, proč mám rád to, co dělá Michael, protože to je jako OK, jestli on odhalí podstatu toho, já nemusím. Ale Bůh – můj Bůh – se neukazuje na obrázcích postřikovačů. Má několik mocnějších způsobů než udělat cokoliv, co chce udělat. Ale On nedělá zázraky jenom aby se předvedl.

Druhá věc je, že jestli vám Bůh někdy položí otázku, už zná odpověď. Očividně, jestli On je Bůh, pak by to znamenalo, že když pokládá otázku, je to pro váš prospěch, ne Jeho. Tak se ptá: "Co máš v ruce?" A teď, co je v Mojžíšově ruce? No, je to pastýřská hůl. A teď mě poslouchejte.

Tahle hůl označuje tři věci v Mojžíšově životě. Zaprvé označuje jeho identitu. Byl pastýř. Je to symbol jeho povolání. Já jsem pastýř. Je to symbol jeho identity, jeho kariéry, jeho práce. Zadruhé je to symbol nejen jeho identity, je to symbol jeho příjmu, protože všechno jeho jmění je spojeno s ovcemi. V těch dnech neměl nikdo účty v bance, nebo platební karty nebo ohrazené zásoby. Vaše jmění je spojeno s vašimi stády. Takže je to symbol jeho identity a je to symbol jeho příjmu. A ta třetí věc: je to symbol jeho vlivu. Co děláte s pastýřskou holí? No, víš, s tím posuneš ovcí z bodu A do bodu B, hákem nebo holí. Tlačíš je nebo šťoucháš, jednu nebo druhou. Tak říká: "Chystáš se položit svou identitu. Co máš v ruce? Máš svou identitu, máš svůj příjem, máš svůj vliv. Co máš v ruce?" A říká: "Když to položíš, udělám to živým. Udělám věci, které sis nikdy nepředstavil jako možné." A jestli jste viděli ten film "The Ten Commandments", všechny ty velké zázraky, které se staly v Egyptě, se staly skrz tuhle hůl.

Minulý rok jsem byl pozván, abych mluvil na NBA All-Stars. A tak říkám těm hráčům, protože většina týmů v NBA, v NFL a všechny ostatní týmy, si prošli těmito 40 dny účelu, na základě té knihy. A zeptal jsem se jich: "Co máte v ruce? Tak co máte v ruce?" Řekl jsem: "Je to baskebalový míč a ten basketbalový míč označuje vaši identitu – to, kdo jste. Vy jste hráči NBA. To označuje váš příjem. Díky tomu malému míči vyděláváte hodně peněz. A označuje váš vliv. A i když hodláte být v NBA už jen několik let, budete hráčem NBA po zbytek svého života. A to vám dává obrovský vliv. Tak co děláte s tím, co vám bylo dáno?"

A hádám, že ten hlavní důvod, proč jsem dneska přišel, za vámi, velmi bystrými lidmi na TEDu, je, abych se zeptal: "Co máte v ruce?" Co z toho, co vám bylo dáno, máte? Talent, zázemí, vzdělání, svoboda, kontakty, možnosti, bohatství, nápady, tvořivost. Co děláte s tím, co vám bylo dáno? To je pro mě ta nejpodstatnější otázka o životě. To je pro mě to, o čem je být řízen ke smyslu. Ve své knize mluvím o tom, jak jste spleteni dělat určité věci, jste tvarovaní. Tahle křižovatka obsahuje duchovní dary, srdce, schopnosti, osobnost a zkušenosti. Tyhle věci vás tvarují. A jestli chcete vědět, co byste měli dělat ve svém životě, musíte se podívat na svůj tvar. K čemu jsem spleten? Proč by vás Bůh pojil k něčemu a pak vás nenechal to dělat? Jestli jste spojeni k tomu, abyste byli antropologové, budete antropology. Jestli jste spojeni k tomu, abyste byli podmořští výzkumníci, budete podmořští výzkumníci. Jestli jste spojeni k uzavírání obchodů, uzavíráte obchody. Jestli jste spojeni k malování, malujete.

Víte, že se Bůh usmívá, když vy jste vy? Když moje malé děti byli malé – všechny už vyrostli, teď už mám vnoučata – chodíval jsem k nim a sedával jsem u jejich postele a díval jsem se, jak spí. A jenom jsem pozoroval jejich malá tělíčka zvedat se a klesat, zvedat se a klesat. A já se na ně koukal, tohle není náhoda. Zvedat se a klesat. A těšilo mě to, sledovat je, jak spí. Někteří lidé si chybně myslí, že Bůh je nadšený, jenom když děláte, cituji, "duchovní věci", jako chození do kostela nebo pomáhání chudým nebo, víte co, vyznávání se nebo tak podobně. Pravda ale je, že Bůh je nadšený, když vidí, že vy jste vy. Proč? On vás stvořil. A když děláte to, k čemu jste byli stvořeni, říká: "To je můj kluk. To je moje holčička. Používáš svůj talent a schopnosti, které jsem ti dal." Takže moje rada zní: "Podívej se, co máš v ruce – tvoji identitu, tvůj vliv, tvůj příjem – a řekni: "To není o mně. Je to dělání tohoto světa lepším místem."

Děkuji za pozornost.