R.A. Mashelkar: Průlomový design extrémně levných produktů

Velká odměna má vždy peněžní hodnotu. Celou dobu zkoušíme získat hodnotu za peníze. To, co nehledáme je hodnota pro mnohé, zatímco vytváříme hodnotu za peníze. Zajímají nás ty čtyři miliardy lidí s příjmem pod dva dolary na den, ten tzv. spodek pyramidy? Jaké jsou výzvy v získávání hodnoty za peníze jakož i hodnoty pro mnohé? Tady jsme to znázornili v podobě výkonu a ceny. Máte-li peníze, pak jistě můžete získat hodnotu. Můžete mít mercedes za velmi vysokou cenu, s vysokým výkonem. Pokud ale nemáte peníze, co se stane? No, můžete jezdit na kole, vozit sami sebe a k tomu něco dalšího, a tak si vydělávat na svůj denní chléb. Chudí ale nezůstanou chudými, bude z nich nižší střední vrstva. Až se tak stane, pak se podmínky jistě zlepší, a oni začnou jezdit na skútrech. Výzvou je, že opět nedostanou velkou hodnotu, protože si nemohou dovolit více než ten skútr. Jde o to, zda jsme schopni jim za tu cenu dát nějakou hodnotu navíc? Mimořádnou hodnotu, ve smyslu, aby mohli řídit auto, získali důstojnost, bezpečnost. Vypadá to jako nemožné, že?

Je to něco, co vidíme v Indii na ulicích po celou dobu. Mnozí lidé však vidí tutéž věc a o věcech přemýšlejí jinak, a jeden z nich je zde, Ratan Tata. Na našich lídrech je skvělé že nemusí mít v sobě pouze nadšení, což je prakticky vše, čím disponují, jsou také velmi inovativní. Inovátor je ten, kdo neví, že něco nejde udělat. Oni věří, že věci jsou realizovatelné. Ale velcí lídři jako Ratan mají soucit. A co jsi, Lakšmí, řekla, je absolutně pravda: není to jen Ratan Tata, takových Tatů je celý zástup. Potvrzuji její slova. Chodil jsem bosý do svých 12. Bojoval jsem [nejasné] den byl velkou výzvou. A poté, co jsem dokončil střední školu, stal jsem se jedenáctým ze 125.000 studentů. Měl jsem však ze školy odejít, protože moje chudá matka neměla na školné. A byl to [nejasné] Tata Trust, jenž mi věnoval šest rupií na měsíc, téměř dolar na měsíc po dobu šesti let. To je ten, kdo dnes stojí před vámi. A takový je House of Tata. (potlesk) Inovace, soucit a nadšení. Kombinují to všechno.

A byl to soucit, který je trápil, protože když viděl -- ve skutečnosti mi řekl před osmi - devíti lety jak řídil své vlastní auto -- mimochodem, svá auta si řídí sám -- a viděl, jak za deště, rodina podobná té na ukázce mokla v lijáku spolu s nemluvnětem. Tehdy si řekl, "Musím jim poskytnout dostupné auto, v ceně do 2.000 dolarů." Jistě, jakmile se řekne něco takového, lidé reagují, "to je nemožné," a poslechněte si, co řekl Suzuki. "On snad chce vyrábět tříkolku s rezervou. A tady můžete vidět obrázek. Tak tohle opravdu nevyrábějí. Dělají plnohodnotné auto, Nano. A pozor: já mám 184 cm, Ratan je vyšší než já, pro oba je v tomto konkrétním autě dost místa vepředu, ale i vzadu. Mimořádném autě. A, samozřejmě, nic netáhne tak jako úspěch, ti, co nevěřili, změnili názor, a jeden po druhém začali prohlašovat, "Ano, také my chceme vyrábět auto třídy Nano. Budeme vyrábět auto třídy Nano."

Jak došlo k tomu, co vedlo k výrobě Nano? Dovolte mi o tom něco říci. Například, jak jsme začínali: Ratan do toho šel s týmem pěti inženýrů, mladých lidí, kolem pětadvaceti. Řekl jim, "Nevymýšlím koncept auta pro vás, ale koncept ceny pro vás. Je to jeden lakh, 100.000 rupií, a na vás je, abyste se do toho vešli." Také jim řekl, "K otázkám existují odpovědi. Posouvejte hranice." A okamžitě ho samotného ta výzva tak zaujala, že se sám stal členem týmu. Věřili byste tomu? Dodnes vykládám tuto příhodu o návrhu jediného stěrače, na němž spolupracoval. Až do půlnoci, myslel na to. Brzy ráno pak přišel zpět, s jistým návrhem řešení. Kdo však byl šéfem týmu? Byl to Girish Wagh, 34-letý hoch v [nejasné]. A průměrný věk v Nano týmu byl přesně 27 let.

Přišli s inovacemi v designu a dál. Byli první, kdo prolomil mnohé normy standardních konvencí. Tak třeba, dvouválcový spalovací motor použili v autě s jediným vyvažovacím hřídelem. Lepením nahradili nýty. Široce spolupracovali při vývoji s prodejci a dodavateli. V týmu se vítaly všechny nápady. v okolí továrny bylo soustředěno 100 prodejců, a vymyslely se inovativní obchodní modely pro auto-dealerství. Představte si, že spolupracovník například prodávající textil, bude prodávat Nano. Mimořádnou inovací bylo hledání řešení v sektorech mimo autoprůmysl. Byla to otevřená inovace, nápady odevšad byly vítány. Tak třeba se použil mechanismus sedadel a oken helikoptér, jakož i řídicí deska, inspirovaná jednostopými vozidly. Přívod paliva a světla byly jako u motorek.

Podstatou bylo, nicméně, získat více z méně. Po celou dobu zde byl daný rámec. Nepřekročitelný rámec 100.000 rupií, 2.000 dolarů. Proto také každý díl musel mít dvojí funkcionalitu. Tak třeba zvedák sedadel sloužil jako upevnění sedadel, a také jako součást struktury funkčního zpevnění. Nano obsahuje poloviční počet dílů ve srovnání s typickým osobním autem. Délka je mimochodem menší o osm procent. Avšak dnešní auta nižší třídy jsou sice o osm procent delší, Nano však je o 21 procent prostornější.

To bylo ono, -- více z méně -- sledujte, "o kolik více" za "o kolik méně." Model T byl uveden -- všechny ceny jsou mimochodem převedeny na ceny roku 2007 v dolarech -- Ford Model T stál 19.700. Volkswagen byl za 11.333. British Motor stál kolem 11.000. A Nano stál neuvěřitelných 2.000. Tady začal skutečně nový posun paradigma, kde ti samí lidé kteří nemohli snít, že budou řídit auto, kteří vozili celou rodinu na skútru, začali snít, že pojedou v autě. A tyto sny se začínají plnit. Na této fotografii je dům a řidič se svým autem nedaleko mého domova. Řidič se jmenuje Naran. Koupil si svůj vlastní Nano. Jak lze vidět, je zde fyzický prostor který byl pro něj vyčleněn, parkování toho auta, spolu s autem majitele, co je však důležitější, oni vytvořili prostor v jejich mysli, jenž "Ano, můj šofér přijíždí ve svém vlastním autě a parkuje jej." A to je důvod, proč tomu říkám transformační inovace. Není pouze technologická, je to sociální inovace, o které mluvíme.

A zde, dámy a pánové, toto slavné téma získat více z méně pro více se stává důležitým. Pamatuji si, jak jsem o tom poprvé mluvil v Austrálii, zhruba před rokem a půl. když mě, spolu s nadací, ocenila jejich akademie. K neuvěření, za 40 let jsem byl prvním oceněným Indem. Také proto se má přednáška jmenovala "Indická inovace, od Gándhího ke gándhíovskému inženýringu." Ono "více za méně pro více a více lidí" jsem nazval gándhíovským inženýringem. A gándhíovský inženýring, dle mého soudu, je jedna z věcí, které posouvají svět kupředu, což přinese změnu, ne jen pro několik, ale pro každého. Přesuňme se od mobility v autě k mobilitě jednotlivce s těmito nešťastníky kteří ztratili nohy. Zde je Američan se svým synem který má protézu nohy. Jaká je cena? 20.000 dolarů. Přitom ovšem jsou tyto nohy navrženy pouze k chůzi po dokonale dlážděné cestě.

To ale není případ Indie. Můžete jej vidět chodit bosého po nerovné, někdy i blátivé cestě, a tak dále. Co je důležitější, neslouží to jenom k cestě do práce, nebo k jízdě na kole do práce, ale i k práci ve formě jízdy, jako třeba tady. Také lezou do výšky v rámci své práce. Navrhnout umělou nohu pro takové podmínky je ovšem výzvou. 4 miliardy lidí mají příjem pod dva dolary denně. A byla-li zde řeč o protéze za dvacet tisíc, vydělávalo by se na ni asi 10.000 dní. To zkrátka nejde. Proto musíte hledat alternativy.

A tak vznikla v Indii Jaipur Foot. Jejich systém výroby a dodávek prostetických komponentů byl revoluční, rychlé formování a modulární komponenty, pro zákaznicky vyráběné, v mžiku dostupné součásti končetin. Můžete se s tím naučit doslova za hodinu, zatímco s jinou protézou vám to vezme zhruba den. Vnější ložisko vzniklo z nahřátých, polyetylénových trubek vysoké hustoty, oproti použití nahřátých povlaků. Unikátní "desing vysokého kotníku" a lidský vzhled, [nejasné] a funkce. Rád ukazuji, jak to vypadá a jak to funguje. (hudba) Sledujte, jak skáče. Můžete vidět, o jaký stres se jedná.

(Text: ... každý, komu chybí noha od kolene dolů, si tohle může dovolit. ... nad končetinou, ano, by to bylo těžké. ... "Bolelo to?" "Ne ... vůbec." ... může běžet kilometr za 4,5 minuty ...)

Jeden kilometr za 4,5 minuty. (potlesk) Tak o tomhle to je. A proto Time vydal zprávu o této 28 dolarové protéze. (potlesk) Mimořádný příběh.

Pojďme dál. Mluvil jsem o tom, jak získávat více z méně pro více. Přejděme ke zdraví. Mluvili jsme o mobilitě a teď nás zajímá zdraví. Co se to děje v oblasti péče o zdraví? Víte, máte tu nové nemoci, které vyžadují nové léky. A pokud si vezmete vývoj léků před 10 lety a dnes, k čemu došlo? Před 10 lety to stálo kolem čtvrt miliardy. Dnes to stojí 1,5 miliardy dolarů. Čas, potřebný k tomu, aby se molekula dostala na trh, po všech testech na lidech a zvířatech, býval 10 let. Nyní je to 15 let. Dostanete snad více léků tím, že spotřebujete více času a utratíte více peněz? Bohužel ne. Mívali jsme jich 40 a nyní to spadlo někam ke 30. Takže dostáváme méně za více pro méně a méně lidí. Proč méně a méně lidí? Protože je to tak drahé, takže velmi málo lidí si to bude moci dovolit.

Vezměme si příklad. Lupenka je velmi ošklivé onemocnění kůže. Náklady na léčbu: 20.000 USD. 1.000 dolarů za injekci s protilátkou, mimochodem, a potřebujete jich 20. Doba vývoje - kolem 10 let a 700 miliónů dolarů. Začněme v duchu "více za méně a více pro mnohé" a začněme stavět určité cíle. Například, nebude to 20.000 USD, nemáme je. Lze to udělat za 100 USD? Lhůta na vývoj - nikoli 10 let. Máme naspěch: 5 let. Náklady na vývoj -- 300 miliónů USD. Ale ne. Nemáme více než 10 miliónů USD. Vypadá to troufale, či přímo absurdně.

A víte o tom? Toho se dosáhlo v Indii. Těchto cílů bylo dosaženo v Indii. A jak jsme to dokázali ... Sir Francis Bacon jednou řekl, "Chcete-li dosáhnout výsledků kterých nebylo dosaženo dříve, je hloupé si myslet že toho může být dosaženo metodami které se používaly dříve." A proto standardní procesy, kde vyvíjíte molekulu, vkládáte ji do myši, do člověka, nepřinášejí tyto výsledky -- ovšem utrácíte miliardy dolarů. Indická důmyslnost využívá tradičních znalostí, nicméně vědecky potvrzených, a vytvářející tu cestu od člověka k myši k člověku, a ne molekulu do myši a do člověka. A takto přišla ta změna. Můžete vidět toto mísení tradiční medicíny s moderní medicínou, moderní vědou. Před zhruba 9 lety jsem spustil [nejasné] rozsáhlý program CSIR. Není zaměřen pouze na lupénku, rakovinu a celou řadu věcí, pro kompletní změnu paradigma. Můžete sledovat tento indický průlom v lupénce dosažený tímto zvratem od [nejasné] tím, že děláme věci jinak. Můžete vidět stav před léčbou a po léčbě. Takto skutečně funguje "více za méně pro více a více lidí," protože toto se nyní stává dostupnou léčbou.

Dovolte mi připomenout co řekl Mahátmá Gándhí. Tedy, "Země poskytuje dost pro uspokojení každé lidské potřeby, ne však každé hrabivosti." Takže jeho poselství bylo že musíme dostávat více z méně a méně a méně takže to lze sdílet s více a více lidmi, ne pouze současná generace, ale budoucí generace. Také řekl, "Ocením každý vědecký vynález přinášející prospěch pro všechny." Takže přicházel s poselstvím, že to musí být pro více a více lidí, ne jen pro pár lidí. A proto, dámy a pánové, to je to téma, poskytování více z méně pro více. A všimněte si, nejde o získávání "o trochu více" za "o trochu méně." Nejde o nízké, ale o extrémně nízké náklady. Zapomeňte, že pokud jde o péči za 10.000 USD, že mi cenu jako chudému snížíte na 9.000. Lituji, to nepůjde. Musíte to dát za 100 USD, 200. Je to možné? Mimochodem, možné to bylo z jistých dalších různých důvodů. Takže nemluvíme o nízkých nákladech, ale o extrémně nízkých. Nemluvíme o cenové dostupnosti, ale o extrémní cenové dostupnosti. To kvůli 4 miliardám lidí s příjmem pod dva dolary na den. Nemluvíme o výhradní inovaci. Mluvíme o všeobecné inovaci. Tudíž nemluvíme o přírůstkové inovaci, ale o rozvratné inovaci. Musíme být vedeni idejemi že myslíme ve zcela odlišných pojmech. Rád bych dodal, že nejde jen o získání více z méně pro více při více a více lidech, a celý svět na to pracuje.

Zasáhlo mě, když jsem viděl zásadní objev další den. Víte, například inkubátory pro kojence. V Africe nejsou k dispozici. Ale ani v indických vesnicích. A kojenci umírají. Inkubátor stojí 2.000 USD. A tady je 25-dolarový inkubátor poskytující to, co takový inkubátor poskytovat má. Kdo jej vymyslel? Mladí studenti ze Stanfordovy univerzity v rámci jejich projektu extrémní dostupnosti. Mají srdce na pravém místě, jako Ratan Tata. Není to jenom inovace, soucit a zaujetí -- soucit v jejich srdci a zaujetí v těle. Toto je nový svět, který chceme vytvořit. A proto je toto poselstvím gándhíovského inženýringu.

Dámy a pánové, rád bych skončil před vypršením času. Obával jsem se těch 18 minut. Zbývá mi ještě jedna a půl. Poselství, finální poselství, je toto: Indie dala světu skvělý dar. O co šlo? Ve 20. století jsme světu dali Gándhího. Náš dar pro 21. stol. velmi důležitý dar pro celý svět, ať už v globální ekonomické krizi, ať dochází či nedochází ke změně klimatu -- jakýkoli problém, o kterém mluvíte je získávání více z méně pro více a více -- ne pouze pro dnešní generaci, pro příští generace. A to nám může dát gándhíovský inženýring. Takže dámy a pánové, je mi velkou ctí vyhlásit tento dar 21. století světu právě z Indie, Gándhíovský inženýring.

(potlesk)

Lakshmi Pratury: Děkuji vám, Dr. Mashelkare. (R.A. Mashelkar: Děkuji mnohokrát.)

LP: Dovolte krátký dotaz. Když jste byl mladým studentem v této škole, na co jste myslel, čím jste se chtěl stát? Co si myslíte, že vás pohánělo? Měl jste tehdy nějakou vizi? Co vás povzbuzovalo?

RAM: Řeknu vám příběh, který mě poháněl, a změnil můj život. Vzpomínám, jak jsem přišel do chudé školy, protože moje matka nesehnala 21 rupií, půl dolaru, což bylo potřeba v rámci vyhrazeného času. Byla to [nejasné] střední škola. Škola byla chudá, ale s bohatými učiteli. Skutečně. A jeden z nich byl [nejasné], učitel fyziky. Jednoho dne nás odvedl na slunce a ukazoval nám, jak zjistit ohniskovou vzdálenost konvexní čočky. Čočka byla zde. Kus papíru tady. Pohyboval s tím nahoru a dolů. Tady vznikal jasný bod. Pak řekl, "Toto je ohnisková vzdálenost." Ale pak to podržel trochu déle, Lakshmi. A ten papír se vzňal. Jak papír hořel, bůhvíproč se obrátil ke mně, a řekl, "Mashelkare, tady to vidíš, pokud nerozptýlíš svoji energii, když ji soustředíš, můžeš dosáhnout čehokoli na světě." To bylo skvělé poselství pro mě: soustředíš a dosáhneš. Řekl jsem, "Teda, věda je tak krásná, stanu se vědcem." Ale důležitější, soustředit a můžeš dosáhnout. Na rovinu: toto poselství je cenné pro dnešní společnost.

Co plyne z ohniskové vzdálenosti? Máme paralelní čáry, sluneční paprsky. Vlastností paralelních čar je, že se nikdy nesetkají. Co způsobuje konvexní čočka? To, že se setkají. To je vůdcovství konvexní čočky. Co je však modelem současného vůdcovství? Rozptylovací čočka. Ještě více je odděluje. Já jsem dostal lekci o spojovací čočce. A když jsem byl v National Chemical Laboratory [nejasné]. Když jsem byl v Council of Scientific Industry Research -- 40 laboratoří -- z nichž dvě spolu nekomunikovaly, Já bych [nejasné]. Momentálně jsem prezidentem Global Research Alliance, 60.000 vědců v devíti zemích, od Indie po USA. Zkouším vybudovat globální tým, který se zaměří na velké globální výzvy, jimž čelí svět. To byla ta lekce. To byl ten inspirativní moment.

LP: Děkuji vám mnohokrát. (RAM: Děkuji vám.)

(potlesk)