Pranav Mistry: SixthSense - technologie s fascinujícím potenciálem

Vyrostli jsme v těsném kontaktu s objekty kolem nás. Spoustu z nich používáme každý den. Narozdíl od většiny počítačových zařízení, je manipulace s nimi mnohem snazší. Když mluvíme o objektech, a manipulaci s nimi, ruku v ruce s tím jdou i gesta. - To, jak s věcmi zacházíme v každodenním životě. Pomocí těchto gest se nimi propojujeme, ale propojujeme je i navzájem. Gesto "Namaste" vyjadřuje úctu druhému. Nebo třeba v Indii nemusíme děti učit, že toto znamená v kriketu "čtyři body". Je to součást našeho běžného učení.

Mne od začátku zajímá, jak naše znalosti běžných potřeb a gest, a to, jak je používáme, může ovlivňovat náš kontakt se světem počítačů. Proč bych nemohl ve fyzickém světě namísto skrze myš a klávesnici komunikovat s počítačem jako v běžném životě?

Přibližně před osmi lety jsem začal s bližším průzkumem a začal jsem doslova u myši přede mnou. Namísto napojení k pc jsem ji otevřel. Většina z vás asi ví, že tehdejší myši v sobě měly malý míček a dva vodící válečky, které určovaly směr jeho pohybu, přesně podle pohybu myši. A proto mne tyto vodící válečky zajímaly. A jelikož jsem jich chtěl více, půjčil jsem si další od kamaráda - který ji už nikdy neviděl - no a měl jsem čtyři válečky. Ty jsem překvapivě vyjmul z těch myší a seřadil jeden vedle druhého. Přidal jsem několik drátků, tlačítek a pružin, a dostal jsem zařízení pro přenos pohybů, jehož výroba mne stála dva dolary. Takže každý pohyb ruky, který udělám, je zde elektronicky zkopírován díky tomuto malému zařízení, které jsem si vyrobil před 8 lety v roce 2000.

Zájem o propojování těchto dvou světů mne vedlo k úvahám o post-itech. Řekl jsem si: "Proč bych nemohl přenést skutečný post-it do virtuálního světa?" Náhle jsem tedy vzkaz pro mámu z post-itu, psaný rukou mohl poslat jako SMS. Nebo připomínka schůzky se automaticky synchronizuje s mým elektronickým kalendářem, stejně jako seznam ůkolů. Stejně tak můžeme ve virtuálním světě vyhledávat a zadávat dotazy, jako: "Kde bydlí pan Novák"? a tento jednoduchý systém adresu vytiskne. Takže funguje jako papírový systém se vstupy i výstupy.

Jinak řečeno jsem snil o vytvoření tužky, která může kreslit trojrozměrně. A tak jsem takovou tužku, která pomůže designerům nebo architektům nejen ve 3D přemýšlet, ale i kreslit, takže je pro ně práce mnohem jednodušší.

Pak jsem si řekl: "Co takhle napojit Google mapu do fyzického světa?" Namísto vypisování klíčových slov pro vyhledání, tyto objekty jsem na vyhledávač rovnou pokládal. K palubní letence mi ukázal, kde je číslo mé odletové brány. Ke kelímku na kávu, kde dostanu další nebo kde jej vyhodit.

To byly některé z ranných objevů, kterými jsem prošel na cestě za nekomplikovaným propojení těchto dvou světů. Všechny tyto experimenty měly jedno společné: Snažil jsem se přenést kousek fyzického světa do toho virtuálního. Části objektů nebo jiné podvědomé součásti reálného světa a překlápěl je do digitální paralely. Cílem bylo dosáhnout intuitivnější interakce s počítači.

Pak jsem však pochopil, že počítače jsou nám lidem v podstatě ukradené. Ne tak informace. My chceme vědět. Chceme informace. Vědění o okolním dění.

Vloni - počátkem roku - jsem si řekl, respektive začal jsem uvažovat: "Co takhle to zkusit obráceně"? "Co takhle na fyzický svět kolem mne promítnout užitečné informacemi z pc? Všechny pixely jsou ve skutečnosti uvězněny v těchto hranatých krabičkách, do kapsy. A co takhle odstranit tyto hranice a nechat je propojit s věcmi každodenního života tak, abych se nemusel zbytečně učit, jak s nimi zacházet?

Proto, abych toho docílil, mne napadlo dát si na hlavu tento velký projektor. Myslím, že proto se mu říká "projektor na hlavu". Vzal jsem to do slova. Vzal jsem helmu na kolo, trochu jsem jí upravil, aby na ní projektor dobře držel. Takže teď můžu obohatit svět kolem sebe digitálními informacemi.

Později jsem však zjistil, že chci zasahovat i do těch dat. A tak jsem přidal ještě malou kameru, takové digi-oko. Později jsme se vytvořili uživatelsky přijatelnou verzi v podobě jakéhosi přívěšku, kterou mnozí znáte jako SixtSense.

Co je na této technologii nejzajímavější je, že tento digitální svět s sebou můžete brát kamkoliv. Můžete použít jakýkoliv povrch, jakoukoliv zeď jako obrazovku. Kamerka zachycuje všechny vaše gesta. Ať vaše ruce udělají jakékoliv gesto, bude tomu rozumět. Jak můžete vidět, v první verzi využíváme i jakési barevné označovače. Můžete kreslit na jakoukoliv zeď. Zastavíte se před zdí, a začnete na ní kreslit. Nesledujeme tu však jen jeden prst. Máte prostor pro práci obou rukou, můžete tak přibližovat i oddalovat například mapu pouhým pohybem prstu. Kamera v podstatě jen sbírá obrázky a hlídá okraje a barevnost. Na pozadí běží ještě řada drobných algoritmů. Technicky je to poměrně komplexní, ale práce s konečným výstupem je svým způsobem mnohem intuitivnější.

Ještě více mne ale nadchává, že s ním můžete jít ven. Místo lovení fotoaparátu v kapse stačí udělat gesto pro pořízení fotky a fotka je na světě.

(potlesk)

Děkuji.

Později si můžu kdekoliv vybrat zeď, na které si nafocené obrázky projdu, a třeba "tenhle obrázek chci trošku upravit a poslat kamarádovi." Takže se díváme na novou éru, ve které se počítače propojují s fyzickým světem. A pochopitelně, pokud nemáte vhodnou plochu, můžete pro jednodušší operace použít vlastní dlaň. Tady tak například vytáčím telefonní číslo. Kamera totiž rozumí nejen pohybům Vaší ruky, ale překvapivě umí rozeznat i jaké objekty v ní držíte.

V tomto případě jsme napřiklad spojili obálku knihy s tisíci, možná milióny knih online a zjistili, o kterou z nich se jedná. V tom okamžiku na ní najde různé recenze, New York Times má o nich solidní přehled, takže si na vlastní knize můžete poslechnout audio hodnocení. ("slavné vystoupení na Harvardské Univerzitě...")

Toto byla návštěva Obamy na MIT. ("...a zejména bych chtěl poděkovat dvěma vynikajícím MIT...") Mohl jsem tedy sledovat živý záznam jeho vystoupení na kousku novin. Vaše noviny vám ukáží živou předpověď počasí na místo toho jí aktualizovat - jinak byste se museli dívat do pc, nemám pravdu?

(potlesk)

Když bychom se vrátili k palubní letence, můžu si zjistit, na kdy byl můj let odložen, protože se mi zrovna nechce otvírat iPhone a hledat tu správnou záložku. A domnívám se, že tato technologie nezmění jen způsob - ano. (smích) Změní i způsob, jakým jednáme s druhými lidmi nejen ve fyzickém světě. Zatímco jedeme v Bostonu metrem, co se bavit pinkací hrou na zemi uvnitř vagonu? (smích) Myslím, že naše představivost je jediný limit, který máme, v propojování tohoto typu technologie s běžným

Mnozí z vás se však brání, že naše práce není jen o fyzických objektech. Děláme spoustu výpočtů a editujeme mnoho dokumentů Mnozí z vás se nemohou dočkat, až se na trh dostanou tabletové počítače nové generace. Místo čekání jsem si z kousku papíru vytvořil svůj vlastní. Zde jsem odstranil kameru. Všechny webkamery v sobě mají mikrofon. Odstranil jsem ten mikrofon a připojil jej trochu jako mikrofonní klips ke kousku papíru - jakémukoliv kousku papíru, který najdu. Zvuk doteku se přenáší přesně podle toho, kde se papíru dotýkám. Kamera sleduje, kde se pohybují mé prsty.

Pochopitelně si můžete promítat filmy. ("Dobré odpoledne, jmenuji se Russell") ("a jsem Průzkumník Divočiny ve kmeni 54")

Pochopitelně můžete i hrát hry. (Zvuk motoru) A tady kamera chápe a reaguje na to, jak držíte papír, při hře automobilových závodů. (potlesk)

Jak se jistě mnozí správně domníváte, můžete i brouzdat po internetu jakkoliv budete chtít. Na stejném kusu papíru můžete dělat vše, co na běžném počítači. Ještě víc mne zajímá, jak to můžeme využít ještě dynamičtěji. Po návratu ke stolu můžu přenést kus informace opět do počítače a využít klasický počítač.

(potlesk)

A proč jen s počítači? Můžeme si prostě hrát s papírem. Papírový svět je velmi zábavný. Tady si beru část dokumentu a připojuji k další části z jiného dokumentu a dokonce informaci trochu modifikuji. Opravdu. A já říkám: "ok, to se mi líbí, tak to vytiskněme." Teď mám i výtisk a a celá obsluha je mnohem intuitivnější než někdy před 20ti lety, kdy jsme museli přepínat mezi oběma prostředími.

Na konec bych rád řekl, že si myslím, že propojování informací s běžnými věcmi kolem nás nám pomůže se zbavit složitých technických propojení, ale svým způsobem také zůstat lidmi, více přítomnými ve skutečném světě. Zůstat lidmi a ne stroji, sedícími u dalších strojů.

To je vše, děkuji.

(potlesk)

Děkuji.

(Potlesk)

Chris Anderson: Pranave, musím říct, že jste génius. Tohle je opravdu úžasné. Takže, co s tím vším plánujete? Založíte podnik? Nebo budete zkoumat dál a dál?

Pranav Mistry: Mnoho společností, které stojí o další posun v této oblasti Media Lab sponzoruje. Například mobilní operátoři mají zájem o trochu jiný směr než Indické neziskovky, které si říkají - "Proč bychom se měli spokojit se Sixth Sense"? Měli bychom mít "Fift Sense" (pátý smysl namísto šestého třeba pro ty, kdo nemohou mluvit. Tato technologie jim může umožnit se projevit jiným způsobem.

CA: A jaké jsou Vaše vlastní plány? Zůstanete v MIT nebo s tím podniknete něco jiného?

PM: Snažím se jej zpřístupnit více lidem tak, aby si každý mohl vytvořit svoje zařízení SixthSense, neboť hardware vůbec není těžké vyrobit nebo si udělat svůj vlastní. Poskytneme jim open-sourcový software možná už příští měsíc.

CA: Open sourcový? Úžasné!

(potlesk)

CA: Plánujete se s tím někdy vrátit zpět do Indie?

PM: Ano, ano, samozřejmě.

CA: Jaké jsou Vaše vlastní plány? MIT? Indie? Jak chcete rozdělit svůj čas v budoucnu?

PM: Je tu spousta energie. Spousta otázek. Vše, co jste viděli je o mém učení v Indii. - Přiblížím Vám trochu úspornost celého systému: tento stojí ve srovnání s přístroji za 20 000 dolarů pouhých 300. Nebo post-myší snímač pohybů za 2 dolary v době, kdy takové zařízení stálo 5 tisíc dolarů. Takže jsme - ukázal jsem to jednou na konferenci i prezidentu Abdulu Kalamovi - a ten řekl: "Aha, to bychom měli zkusit využít v Bhabha Atomic Research Centre". Více, než uzamknout technologii v laboratoři, mne zajímá cesta, jak ji zpřístupnit běžným lidem.

(Potlesk)

CA: Po tom, co všechno jsme již na TED viděli, řekl bych, že jste jedním ze dvou, tří nejlepších vynálezců současnosti. Vaše návštěva na TEDu je pro nás velkou poctou. Velice děkujeme. Bylo to fantastické.

(Potlesk)