Jak odhalit korupčníky

Budu mluvit o korupci, ale chtěl bych nejprve porovnat dvě různé věci. Jednou z nich je velká globální ekonomika, velká globalizovaná ekonomika, a druhý je malá, a velmi omezená, schopnost našich tradičních vlád a jejich mezinárodních institucí řídit a utvářet tuto ekonomiku. Je to tato asymetrie, ze které v podstatě pochází selhání veřejné správy. Selhání správy věcí veřejných v mnoha oblastech, v oblasti korupce, v oblasti ničení životního prostředí, v oblasti vykořisťování žen a dětí, v oblasti změn klimatu. Ve všech oblastech, ve kterých skutečně potřebujeme schopnost znovuvytvořit nadřazenost politiky ekonomice, která probíhá v celosvětové aréně. A myslím, že korupce, a boj proti korupci, a také vliv korupce, je asi jedním z nejzajímavějších způsobů, jak ukázat, co mám na mysli, tím selháním vlády.

Dovolte mi, abych mluvit o své vlastní zkušenosti. Kdysi jsem pracoval jako ředitel kanceláře Světové banky v Nairobi pro východní Afriku. V té době jsem si všiml, že korupce, ta velká korupce, systematická korupce, podkopává všechno, co jsme se snažili vytvořit. A proto jsem začal nejen se snažit bránit práci Světové banky, naše vlastní projekty, naše vlastní programy proti korupci, ale obecně, jsem si myslel, že potřebujeme systém který by chránil lidi v této části světa před pustošivou korupcí. A jakmile jsem začal tuto práci, dostal jsem memorandum od Světové banky, nejprve z právního oddělení, ve kterém řekli, "Tohle nesmíte dělat. Vměšujete se do vnitřních záležitostí našich partnerských zemí. Toto je zakázáno Chartou světové banky. Takže chceme, abyste přestal."

V té době jsem například předsedal konferenci dárců, a mnozí z těch dárců chtěli být v Nairobi - i když to bylo, jedno z nejnebezpečnějších měst světa, jenže oni tam chtěli být, protože ostatní města byla ještě méně vhodná. A při těch setkáních dárců jsem si všiml, že mnohé z těch nejhorších projektů které byly navrženy našimi klienty, vládami, podporovateli, kteří mnohdy zastupují dodavatele ze Severu, mnohé z těch nejhorších projektů byly realizovány první. Uvedu příklad: stavbu obří elektrárny, za 300 milionů dolarů, kterou by plácli rovnou do jedné z nejzranitelnějších a nejkrásnějších oblastí západní Keni. My všichni jsme si okamžitě všimli, že tento projekt nemá ekonomický přínos. Neměli žádné zákazníky. Nebyl tam odběr pro tu elektřinu. Nikdo tam neměl zájem o zavlažovací projekty. Naopak, věděli jsme, že tento projekt by zničil životní prostředí, poškodil by pobřežní lesy, které byly nezbytné pro přežití kočovných skupin Samburu a Tokana žijících v této oblasti. Takže každý věděl, že nejde jen zbytečný projekt, že to je absolutně škodlivý, hrozný projekt, nemluvě o budoucím zadlužení země o stovky milionů dolarů, odčerpávající z omezených zdrojů ekonomiky fondy pro mnohem důležitější činnosti, jako jsou školy, nemocnice, a tak dále. A přesto, že my všichni jsme odmítli tento projekt, a žádný z dárců nebyl ochoten mít své jméno s tím spojené, byl to první projekt, který bude realizován.

Dobré projekty, které bychom jako společenství dárců vzali svá křídla, trvaly roky. Však víte, potřebovali příliš mnoho studií, a velmi často ani neuspěly. Ale ty špatné projekty, které byly naprosto škodlivé pro ekonomiku, na mnoho generací, pro životní prostředí, pro tisíce rodin, které musely být přesídleny. ty byly dány rychle dohromady konsorciem bank, dodavatelských agentur, pojišťoven, jako německé firmy Hermes, a tak dále. Ty byly schváleny velmi, velmi rychle, díky zločinnému spiknutí mezi mocnými elitami těchto zemí, a dodavateli ze severu. No, a těmi dodavateli byly naše velké firmy. Oni byli herci tohoto globálního trhu, o kterém jsem se zmínil na začátku. Byli Siemensové tohoto světa, z Francie, Velké Británie, Japonska, z Kanady, z Německa, ti všichni byli hnáni systematickou korupcí, ve velkém měřítku. Nemluvíme o 50.000 dolarů sem, 100.000 dolarů tam, nebo milionek dolarů tamtomu. Ne. Mluvíme o 10 miliónech, 20 miliónech dolarů, na švýcarských bankovních účtech, na účtech v Lichtenštejnsku, pro ministry, vysoké úředníky v polostátních podnicích.

To byla realita, kterou jsem viděl, a nebyl to jen jeden projekt. Viděl jsem, řekl bych, v průběhu let, co jsem pracoval v Africe, stovky projektů, jako je tento. A tak jsem došel k přesvědčení, že tato systematická korupce, která deformuje hospodářskou politiku těchto zemí, je hlavní důvod, který vede ke strádání, k chudobě, ke konfliktům, násilí, a zoufalství v mnoha z těchto zemí. To že dnes máme více než miliardu lidí pod hranicí absolutní chudoby, že máme více než miliardu lidí bez pitné vody, a dvakrát tolik, více než dvě miliardy lidí bez kanalizace, a tak dále, s následnými nemocemi matek a dětí, dětskou úmrtnost přes 10 milionů dětí ročně, co zemřou dříve, než je jim pět let. Příčinou tohoto je do značné míry velká korupce.

Nyní, proč mi Světová banka nedovolila protikorupční práci? Zjistil jsem to později, poté, co jsem odešel, po velkém boji se Světovou bankou. Důvodem bylo, že členové Světové banky si mysleli, že úplatkářství v cizině je OK, včetně Německa. V Německu bylo povoleno úplatkářství v cizině, dokonce se dalo odečíst z daní. Není divu, že většina z nejdůležitějších mezinárodních operátorú v Německu, ale také ve Francii a Velké Británii a Skandinávii, všude, systematicky uplácela. Ne všichni, ale většina z nich. A to je ten jev který jsem nazval "selhávající veřejná správa," protože když jsem se vrátil do Německa a založil tuto malou nevládní organizaci tady v Berlíně, ve vile Borsig, bylo nám řečeno: nemůžete zabránit našim německým vývozcům, aby upláceli, protože bychom ztratili naše zakázky. Převzali by je Francouzi, prohráli bychom se švédskou, nebo japonskou konkurencí. A tak jsme měli opravdové "vězňovo dilema", které to velmi ztěžovalo pro jednotlivé společnosti, jednotlivé vývozní země říct, my nebudeme pokračovat v tomto smrtícím, katastrofálním zvyku velkých firem dávat úplatky.

Tak tohle je to, co mám na mysli tím "neúspěchem řídicích struktur" protože ani poměrně silná vláda, jakou máme v Německu, nedokázala říci, "Nedovolíme, aby naše firmy uplácely v zahraničí." Potřebovali pomoc. A tak i samy velké firmy mají toto dilema. Mnohé z nich nechtějí uplácet. Mnohé německé firmy jsou přesvědčené, že jsou opravdu schopny vyrobit vysoce kvalitní produkt za dobrou cenu, takže jsou velmi konkurenceschopné. Ale nejsou třeba tak dobré při uplácení jako mnoho z jejich mezinárodních konkurentů a tak nemají možnost ukázat své silné stránky, protože svět je užírán tou velkou korupcí.

A to je důvod, proč vám toto říkám. Občanská společnost se chopila příležitosti. Máme malou nevládní organizaci, Transparency International, a ta začala vymýšlet únikovou cesta z tohoto "vězňova dilematu", Vyvinuli jsme koncepty kolektivní akce, snažíme se přivést různé konkurenty dohromady k jednomu stolu, a vysvětlit všem jak by bylo v jejich zájmu aby uplácení zastavili současně. Takže, zkrátka a dobře se nám nakonec podařilo Německo přivést k podpisu spolu s ostatními zeměmi OECD a několika dalšími vývozci.

V roce 1997, konvence, pod záštitou OECD. Každý signatář je zavázán změnit zákony a trestat úplatkářství v cizině. (Potlesk) Dobře, děkuji vám. Myslím, že bylo zajímavé, že, abychom to dokázali museli jsme se setkat s firmami. Měli jsme tady v Berlíně na ústavu Aspen ve Wannsee, sezení s asi 20 kapitány průmyslu, a diskutovali jsme s nimi co dělat s mezinárodním úplatkářstvím. V prvním sezení jsme měli tři zasedání během dvou let. A, mimochodem, prezident von Weizsäcker předsedal prvnímu z nich, aby ujistil podnikatele, že to je OK. Ti nebyli zvyklí jednat s nevládní organizací. A na prvním zasedání všichni tvrdili, že to není korupce, co děláme. To je obvyklé. To je to, co ty jiné kultury vyžadují. Dokonce tomu tleskají. Ve skutečnosti, to někteří říkají dodnes. A tak stále existuje mnoho lidí kteří nejsou přesvědčeni, že se uplácení musí zastavit. Ale na druhém zasedání, už připustí, že by to nikdy neudělali, to, co jinak v těchto jiných zemích dělají tady v Německu, ve Velké Británii, a tak dále. Ministři to přiznali. A na závěrečném zasedání, v Aspen Institute, jsme je nechali podepsat otevřený dopis vládě, tehdy to byla Kohlova vláda, kde ji žádáme, aby ratifikovala tuto OECD smlouvu.

A to je, dle mého názoru, příklad měkké síly. Protože jsme byli schopni je přesvědčit museli jít s námi. Měli jsme dlouhodobou časovou perspektivu. Měli jsme širší, geograficky mnohem širší, okruh účastníků, které jsme se pokoušeli hájit. A to je důvod, proč se zákon změnil. To je důvod, proč Siemens teď má potíže. A to je důvod, proč i MIN má jisté potíže. V některých zemích OECD tato úmluva zatím není důsledně prosazována. Opět je na občanské společnosti, aby vyvinula tlak na úřady.

Například v Londýně, kde byla BAE zapletena v obrovském korupčním případě, který se pokoušel stíhat Úřad pro velkou korupci. Platili 100 milionů britských liber, každý rok, po dobu deseti let, jistému úředníkovi jisté spřátelené země, který pak koupil vojenské vybavení za 44 miliard liber. Tento případ není ve Velké Británii soudně stíhán. Proč? Protože by považovali že je v rozporu s bezpečnostními zájmy Velké Británie. Občanská společnost je tlačí a snaží se dosáhnout řešení tohoto problému nejen ve Velké Británii ale i v Japonsku, které to také řádně neprosazuje, a tak dále.

V Německu tlačíme na ratifikaci smlouvy OSN, která je navazující konvencí. Německo to zatím neratifikovalo. Proč? Protože že by si to vyžádalo postihovat korupci poslanců. V Německu máme systém, kde nesmíte podplácet úředníka, smíte však podplatit poslance. To je podle německého práva dovoleno. A členové parlamentu to nechtějí změnit, což je důvod, proč nemohou podepsat úmluvu OSN proti úplatkům v cizině. To je prosím jedna ze zemí, která káže celému světu o poctivosti a řádné správě věcí veřejných, ale není schopna ratifikovat úmluvu, kterou se nám podařilo dostat na pořad ve zhruba 160 zemích celého světa.

Vidím, můj čas dochází. Dovolte mi pokusit se vyvodit určité závěry z toho, co se stalo. Věřím, že toho, čeho se nám podařilo dosáhnout v boji proti korupci, lze také dosáhnout v jiných oblastech selhávající státní správy. OSN je dnes je zcela na naší straně. Světová banka se za Wolfensohna z Šavla změnila na Pavla, a stala se, řekl bych, že nejsilnější protikorupční agenturou na světě. Většina velkých společností je nyní zcela přesvědčena o tom, že mají zavést velmi silné procedury proti podplácení a tak dále. Možné to je, protože občanská společnost se spojila s firmami a spojila se s vládou, při analýze problému, při vývoji prostředků, při provádění reforem, a potom, při monitorování reforem.

Pokud ovšem organizace občanské společnosti chtějí hrát tu roli, musí dorůst do této odpovědnosti. Ne všechny organizace občanské společnosti jsou dobré. Ku Klux Klan je nevládní organizace. Musíme si být vědomi toho, že občanská společnost se musí zformovat. Musí mít mnohem transparentnější financování. Mnohem více členů musí mít větší účast na řízení v mnoha organizacích občanské společnosti. Potřebujeme také mnohem více kompetentních vůdců. To je důvod, proč jsme zřídili školu a Centrum pro občanskou společnost zde v Berlíně. Protože věříme, že většina našich vzdělávacích a výzkumných institucí v Německu a kontinentální Evropě obecně, se dosud dostatečně nezaměřuje na posílení občanské společnosti a odborné vedení občanské společnosti.

Ale to, co říkám ze své velmi praktické zkušenosti, je, že když to občanské společnosti udělají dobře, a když se připojí i jiné subjekty, zejména vlády a jejich mezinárodní instituce, a velcí mezinárodní hráči, zejména ti, kteří se zavázali k sociální odpovědnosti podniků. V tomto magickém trojúhelníku, mezi občanskou společností, vládou a soukromým sektorem, je pro nás obrovská šance vytvořit lepší svět pro všechny.

Děkuji vám.

(Potlesk)