Paul Romer: První charterové město na světě?

V roce 2007, jsem se rozhodl, že potřebujeme přehodnotit, jak vnímáme ekonomický pokrok. Naším novým cílem by mělo být, že ve chvíli, kdy jakákoliv rodina přemýšlí o tom, kde chce žít a pracovat, měla by mít na výběr mezi několika různými městy, jež se uchází o nové obyvatele. Nyní jsme od tohoto cíle velice daleko. Existují miliardy lidí v rozvojových zemích, pro které není ani jediné město, které by je vítalo. Úžasné na městech je to, že jejich hodnota je mnohem vyšší, než kolik stojí je postavit. Takže bychom mohli jednoduše zásobit svět tucty, možná stovkami nových měst.

Toto se vám může zdát absurdní, pokud jste nikdy neuvažovali o nových městech. Pro příklad stačí zaměnit bytové domy za města. Představte si, že polovina lidí, kteří chtěli bydlet v bytových domech, v nich bydlí, druhá polovina ne. Mohli byste se pokusit zvětšit kapacitu přistavováním k existujícím bytům. Ale víte, že byste narazili na to, že tyto byty a jejich okolí mají pravidla, aby se předešlo nepříjemnostem a rušení stavebními pracemi. Takže je velice těžké uskutečnit tyto přístavby. Vy byste ale mohli jít na úplně jiné místo, postavit úplně nový bytový dům, za předpokladu, že tamní pravidla podporují výstavbu, na rozdíl od potlačování výstavby. Proto jsem navrhl, aby státy vytvořily nové reformní oblasti, dostatečně velké, aby pojmuly města, a nazval jsem je charterová města.

Později jsem se dozvěděl, že v podobnou dobu Javier a Octavio přemýšleli o reformě v Hondurasu. Věděli, že okolo 75 000 Hondurasanů chce každý rok opustit zemi a odejít do Spojených států a oni se ptali, co mohou udělat, aby se ujistili, že tito lidé zůstanou a budou dělat to samé v Hondurasu. V jednu chvíli řekl Javier Octaviovi: "Co kdybychom vzali volný kus země -- a dali jej ambasádě -- dali jej ambasádě USA nebo Kanady -- a poté, pokud by lidé chtěli pracovat pod stejnými podmínkami jako v Kanadě nebo USA, dostali by práci, a dělali vše na tomto území tak, jako by odešli za prací do Kanady nebo USA?"

V létě 2009 prošel Honduras sužující ústavní změnou. V dalších regulérních volbách drtivě vyhrál Pepe Lobo s programem, který sliboval reformu, stejně jako uklidnění situace. Požádal Octavia, aby byl jeho náčelník štábu. Mezitím jsem se chystal na svoji přednášku na TEDGlobal. Pomocí postupného vylepšování, metodou pokusu a omylu a mnoha testování, jsem se pokusil přijít s nejdůležitějšími zásadami charterového města. První věcí byla důležitost pravidel, podobná pravidla, jako ta, že se nesmíte přistěhovat a obtěžovat dosavadní obyvatele domu. Věnujeme se novým technologiím, ale jsou to právě technologie a pravidla, co umožňuje pokrok. A jsou to většinou právě pravidla, co nám brání.

Na podzim roku 2010 poslal Octaviovi přítel z Guatemaly odkaz na moji přednášku na TEDu. Octavio ji ukázal Javierovi. Zavolali mi a řekli: "Ukažme to našim nejvyšším politikům." Tak jsme se v prosinci sešli v Miami v konferenčním sále v hotelu. Pokusil jsem se vysvětlit, jak moc cenná jsou města, jak je jejich cena vyšší než jejich výstavba. Použil jsem tento slide ukazující, kolik stojí pozemky v městech jako New York. Všimněte si, že v některých případech jsou ceny v tisících dolarů za čtvereční metr. Ale byla to pouze teoretická diskuze a během jedné přestávky Octavio řekl: "Paule, měli bychom možná shlédnout tvoji přednášku na TEDu."

(Smích)

Moje přednáška na TEDu jednoduše vysvětlila, že charterové město je místo, kde začnete s neobydlenou půdou a tzv. charter udává pravidla, která zde platí, a také možnost pro lidi se přihlásit a žít pod těmito pravidly. Byl jsem tedy požádán prezidentem Hondurasu, který řekl, že je tento projekt potřebný a důležitý a může to být příležitost pro Honduras. Byl jsem pozván do Tegucigalpa udělat prezentaci 4. a 5. ledna. Tak jsem udělal další přednášku plnou faktů, která obsahovala slidy jako je tento, který se pokoušel vysvětlit, že pokud chcete vytvořit ve městě hodnotu, musí být velmi velké. Toto je obrázek Denveru, a ten obrys je nové letiště, které bylo v Denveru postaveno. Letiště samotné, zabírá více než 100 čtverečních kilometrů. Proto jsem se pokusil přesvědčit Honduras, že pokud budujete město, musíte mít k dispozici nejméně 1000 čtverečních kilometrů. To je více než 250 akrů. Každý zdvořile tleskal. Obličeje v obecenstvu byly vážné a zaujaté. Ředitel kongresu poté přišel na pódium a řekl: "Děkujeme za přednášku, profesore Romere, ale možná bychom mohli shlédnout vaši přednášku na TEDu. Mám ji zde na mém laptopu." Posadil jsem se a oni pustili moji přednášku.

A ukázalo to podstatu, tedy že nová města mohou nabídnout nové příležitosti pro lidi. Člověk by měl na výběr, ve kterém městě žít a které by bylo v Hondurasu a ne tisíce mil na sever. Také to zahrnuje nové možnosti pro politiky. Protože přední politici Hondurasu by potřebovali spolupráci od partnerských zemí, ze které by mohli těžit, a tyto země by pomohly ustanovit pravidla a jejich prosazování v této chartě. Takže každý může mít důvěru v to, že charta bude opravdu dodržována. A z pohledu presidenta Loba byl příslib dodržování, o kterém jsem mluvil, způsob přilákání zahraničních investorů k výstavbě měst. To by bylo důležité pro všechny politické strany v Hondurasu, které musely po několik let snášet obavy a nedůvěru.

Šli jsme se na potencionální staveniště podívat. Odkud je tento obrázek. Místo lehce pojme 1000 čtverečních kilometrů. Krátce poté, 19. ledna, byla v kongresu odhlasována novela ústavy o změně, která povoluje zvláštní rozvojové oblasti. V zemi, která zrovna prošla těžkou krizí, byla tato novela přijata v poměru 124 : 1. Všechny politické strany, všechna uskupení to podpořila. Ústavní změny vyžadují dvojí hlasování. 17. února prošel zákon podruhé s poměrem 114 : 1.

Bezprostředně po hlasování, mezi 21. a 24. únorem, se delegace z Hondurasu vydala do dvou míst na světě, které se zajímají o toto stavění měst. Jedním je Jižní Korea. Na tomto obrázku je obrovské nové centrum města, jehož stavba probíhá v Jižní Koreji -- je větší než centrum Bostonu. Vše, co vidíte, bylo postaveno za pouhé 4 roky, poté co strávili 4 roky sháněním povolení. Dalším místem je Singapur. Singapur už postavil dvě města v Číně a chystají se postavit třetí.

Takže, když se nad tím zamyslíte, jsou v této fázi. Mají místo a už se přemýšlí o druhém místě pro další město. Připravují se zákony, které dovolí manažerům zapojit se a také externí zákony. Jedna země se už nabídla poskytnou svůj vrchní soud jako nejvyšší soud pro nový justiční systém. Existují architekti a stavitelé, kteří mají velký zájem. Dokonce mohou přinést finance. Věc, která je již nyní jistá je, že je mnoho zájemců o bydlení. Je mnoho firem, které by rády působily v Amerických státech, obzvláště v zónách volného obchodu, a je mnoho lidí, kteří by zde chtěli žít. Na světě je 700 milionů lidí, kteří by se chtěli na stálo přestěhovat.

Každý rok opustí Latinskou Ameriku milion lidí a odejde do Spojených států. Mnozí z nich jsou otcové, kteří opustí rodinu, aby mohli pracovat -- často jsou to svobodné matky, které nemají dostatek peněz ani na oblečení. Bohužel to jsou děti, které se snaží setkat s rodiči, které v některých případech neviděly celých deset let.

Takže jaký je nápad postavit zcela nové město v Hondurasu? Či postavit takových tucet, či stovku po celém světě? Jaký je nápad, abychom vyžadovali, aby každá rodina měla na výběr z několika měst, která se uchází o nové obyvatele? Je to nápad hodný rozšíření. A mí přátelé z Hondurasu mě požádali, abych poděkoval TEDu.

(Potlesk)