Patricia Kuhl: Lingvistická genialita nemluvňat

Chci, abyste se podívali na toto mimino. Zaujmou vás její oči a kůže vás bude nabádat k dotyku. Ale dnes budu mluvit o něčem, co nemůžete vidět, o tom, co se děje v jejím malém mozečku. Moderní nástroje neurovědy ukazují, že to, co se v něm děje, nemá daleko k hotovým zázrakům. A to, co zjišťujeme vrhá světlo na to co spisovatelé a básníci popisují jako „nadpozemskou otevřenost“ dětské mysli.

Zde vidíme matku v Indii hovořící jazykem Koro, což je nově objevený jazyk. Mluví jím ke svému dítěti. Tato matka – a dalších 800 lidí na světě mluvících jazykem Koro – chápe, že – aby byl jazyk zachován – jím musí mluvit na své děti. A v tomto spočívá ta kritická hádanka. Proč nemůžete zachovat jazyk tím, že jím budete mluvit na vás a na mě, na dospělé? Inu, má to něco málo do činění s vaším mozkem. Co vidíme zde je fakt, že jazyk má kritické období pro učení. Přečíst tento snímek, vyžaduje podívat se na svůj věk na horizontální ose. (Smích) Na vertikální pak uvidíte svou schopnost osvojit si druhý jazyk. Kojenci a děti jsou géniové dokud jim není sedm a od té doby schopnost neustála upadá. Po pubertě mizíme z grafu. Žádní vědci tuto křivku nezpochybňují, ale laboratoře na celém světě se snaží přijít na to, proč to tak funguje.

Práce v mé laboratoři se zaměřuje na první kritické období ve vývoji – to je období, ve kterém se kojenci snaží ovládnout zvuky užívané v jejich jazyce. Myslíme si, že studiem toho, jak se ty zvuky učí, získáme model pro zbytek jazyka, možná i pro kritická období, která mohou nastat v dětství pro sociální, emocionální a kognitivní vývoj. Takže studujeme děti za použití techniky, kterou používáme po celém světě a se zvuky všech jazyků. Dítě sedí na klíně jednoho z rodičů a my je učíme obrátit hlavu, když se zvuk změní – třeba z „á“ na „í“. Když to udělají v příslušném čase, rozsvítí se černá krabička a malá panda zabuší na bubínek. Šestiměsíční děti to milují.

Co jsme zjistili? Nu, děti po celém světě jsou něco co ráda popisuji jako občané světa; dokáží rozlišit všechny zvuky všech jazyků bez ohledu na to, v jaké zemi testujeme a jaký jazyk používáme. Je to pozoruhodné zejména proto, že to vy ani já nedokážeme. Jsme kulturou omezení posluchači. Dokážeme rozlišit zvuky našeho vlastního jazyka, ale už ne těch cizích. Takže se nabízí otázka: kdy se tito obyvatelé světa změní v jazykem omezené posluchače jako jsme my? Odpověď je: před jejich prvními narozeninami. Tady můžete vidět výkony na onen úkol s hlavou u dětí testovaných v Tokiu a ve Spojených státech, tady v Seattlu, jak poslouchají „ra“ a „la“ – zvuky důležité v angličtině, ale ne v japonštině. Od šesti do osmi měsíců si děti vedou naprosto stejně. O dva měsíce později se děje něco pozoruhodného. Děti ve Spojených státech si vedou mnohem lépe, děti v Japonsku se rapidně zhoršují, ale obě skupiny dětí se připravují pro naprosto stejné jazyky, které se budou učit.

Otázkou je, co se děje během toho dvouměsíčního kritického období? Je to období zvukového vývoje, ale co se tam přesně děje? Dějí se tam dvě věci. Za prvé, děti nám pozorně naslouchají a vedou si statistiky o tom co slyší – vedou si statistiky. Poslechněte si teď dvě matky hovořící řečí matek – univerzálním jazykem, kterým mluvíme k dětem – první ukázka je anglicky, druhá japonsky.

(Video) Anglická matka: Ách, miluju ta tvá velká modrá očka – jsou tak pěkná a milá.

Japonská matka: [japonština]

Patricia Kuhl: Během výkonu mluvení, kdy děti jen poslouchají, si pro sebe dělají statistiku jazyka, který slyší. Tato rozdělení rostou. A zjistili jsme, že děti jsou na tyto statistiky citlivé, a že statistiky japonštiny a angličtiny jsou velmi, velmi rozdílné. Angličtina má hodně R a L, jak ukazuje toto rozdělení. Rozdělení japonštiny je naprosto odlišné, zde vidíme skupinu zvuků mezi R a L, známých jako japonské R. Takže, děti vstřebávají statistiku jazyka a to mění jejich mozek; mění je to z občanů světa na kulturou omezené posluchače jako jsme my. Avšak my, jako dospělí již nejsme schopni vstřebat tyto statistiky. Jsme ovládáni zpodobněními v naší paměti, které se vyvinuly během našeho raného vývoje.

Takže zde pozorujeme, jak se mění naše modely tohoto kritického období. Z matematického hlediska můžeme tvrdit, že učení se jazykovému materiálu se může zpomalit, když se ono rozdělení ustálí. Přináší to spoustu otázek o bilinguálních lidech. Bilinguální musí v mysli opatrovat dvojí statistiky najednou a přeskakovat mezi nimi, jednu po druhé, podle toho, s kým zrovna mluví.

Zeptali jsme se tedy sami sebe, jestli mohou děti zaznamenávat statistiku nového jazyka? Testovali jsme to tak, že jsme americké děti, které nikdy druhý jazyk neslyšely, poprvé vystavili mandarínštině během kritického období. Věděli jsme, že když byli testováni monolingvisté v Taipei a Seattlu na zvuky mandarínštiny, vykazovali stejný vzorec. V šesti až osmi měsících si jsou naprosto rovni. O dva měsíce později se děje to neuvěitelné. Děti z Taiwanu si vedou lépe, ne ty americké. Provedli jsme to, že jsme vystavili americké děti během onoho období mandarínštině. Bylo to jak kdyby přijeli mandarínští příbuzní na měsíční návštěvu a nastěhovali se do vašeho domu a mluvili na děti na 12 sezeních. Takhle to vypadalo v laboratoři.

(Video) Mandarínský mluvčí: [mandarínština]

PK: Co jsme to tedy provedli těm malým mozečkům? (Smích) Museli jsme zřídit i kontrolní skupinu, abychom se ujistili, že jen samotný příchod do laboratoře nevylepší vaše znalosti mandarínštiny. Takže jsme vzali skupinku dětí a nechali je naslouchat angličtině. Jak můžeme vidět na tomto grafu, vystavení angličtině nevylepšilo jejich mandarínštinu. Ale podívejte se, co se stalo dětem, které byly vystaveny mandarínštině během 12 sezení. Byly stejně dobré jako děti na Taiwanu, které jí naslouchaly po deset a půl měsíce. Ukazuje to, že děti si vedou statistiku nového jazyka. Cokoli jim předložíte, to si zaznamenají.

Zajímalo nás však také, jakou roli v tomto cvičení hrály lidské bytosti. Vytvořili jsme tedy další skupinu dětí, ve které se dětem dostalo stejné dávky dvanácti sezení, ovšem z televizní obrazovky, a jinou skupinu dětí, které byly vystaveny jen zvuku a dívaly se na obrazovce jen na plyšového medvěda. Co se tedy v jejich mozcích dělo? Tady vidíte výsledky jen zvukového záznamu – naprosto žádné učení – a výsledky videa – opět žádné učení. Lidská bytost je nezbytná pro to, aby si dítě vedlo statistiku. Společenská část mozku řídí, kdy si děti vedou své statistiky.

Chceme se dostat dovnitř mozku a pozorovat, jak se to děje, když děti sedí před televizí oproti tomu, když sedí před lidskou bytostí. Naštěstí máme nový přístroj, MEG (měřící magnetickou aktivitu mozku), který nám to umožňuje. Vypadá jako fén z Marsu. Ale je naprosto bezečný, neinvazivní a tichý. Díváme se s milimetrovou přesností co se týče prostoru a s milisekundovou přesností v čase užítím 306 SQUIDů – to jsou supravodivé senzory které užívají kvantovou intereferenci – k zachycení magnetického pole, které se mění podle toho, jak zrovna myslíme. Jsme první na světě, kteří zaznamenávali děti na přístroji MEG během toho, co se učily.

Toto je malá Emma. Je jí šest měsíců. Poslouchá nejrůznější jazyky ve sluchátkách v jejích uších. Můžete vidět, jak se tam vrtí. Monitorujeme posici její hlavy pomocí terčíků v čepičce, takže se může hýbat naprosto bez omezení. Je to technická přehlídka síly. Co vidíme? Vidíme dětský mozek. Jakmile díte uslyší slovo ve svém jazyce, vnímání zvuku se rozjasní a následně i oblasti okolo, takže si myslíme, že se vztahují ke spojování, udržují mozek koordinovaný s jinými oblastmi, a následkem toho že jedna oblast mozku aktivuje jiné.

Vstupujeme do významného a zlatého věku znalosti mozkového vývoje u dětí. Budeme schopni pozorovat dětský mozek při tom jak zažívají emoce, jak se učí mluvit a číst, jak řeší příklady v matematice, jak dostávají nápad. Budeme schopni vynalézt řešení ovlivňující přímo mozek pro děti s poruchami učení. Jak popisovali básníci a spisovatelé, budeme schopni vidět, myslím, tu úžasnou otevřenost, bytostnou a naprostou otevřenost dětské mysli. Při výzkumu dětského mozku odhalíme hluboké pravdy o tom, co to znamená být člověkem, a během toho můžeme být schopni napomoci udržovat naše mysli otevřené učení po celý život.

Děkuji vám.

(Potlesk)