Niall Ferguson: Šesti bomba aplikacemi k prosperitě

Pojďme si promluvit o miliardách. Pojďme si promluvit o minulých a budoucích miliardách. Víme, že na světě dosud žilo či žije asi 106 miliard lidí. Víme také, že většina z nich je mrtvá. Rovněž víme, že většina z nich žije nebo žila v Asii. Dále víme, že většina z nich byla či je velmi chudá -- a nežila dlouho. Pojďme si promluvit o miliardách. Pojďme si promluvit o bohatství v hodnotě $195 tisíc miliard, jež se dnes ve světě nachází. Víme, že většina tohoto bohatství byla vytvořena po roce 1800. A víme, že většina z něho dnes patří lidem, jež bychom mohli nazvat "Zápaďany" - Evropanům, Severoameričanům a obyvatelům Australasie. Představují 19% populace současného světa, přesto Zápaďanům patří 2/3 jeho bohatství.

Ekonomičtí historikové to nazývají "Velkým vzdalováním". A tento obrázek, který zde vidíte je tím nejlepším zjednodušením příběhu Velkého vzdalování, které vám mohu nabídnout. Jsou to v podstatě dva poměry mezi hodnotami HDP na obyvatele, tedy hodnotami hrubého domácího produktu na obyvatele, takže mezi průměrnými příjmy. První, ta červená čára je poměr britského HDP na obyvatele k indickému. A ta modrá čára je poměr amerického k čínskému. Tento graf sahá zpět do roku 1500. A jak zde vidíte, to Velké vzdalování se rozbíhá exponenciálně. Začínají celkem blízko u sebe. A opravdu, v roce 1500 je průměrný Číňan bohatší než průměrný Severoameričan. Když však dospějeme do 70.let 20.století, kde tento graf končí, je už průměrný Brit desetkrát bohatší než průměrný Ind. A to i když zohledníme rozdílné životní náklady. Vycházíme z parity kupní síly. Průměrný Američan se stal téměř dvacetkrát bohatším než průměrný Číňan do sedmdesátých let 20. století.

Proč tedy? To nebyl jenom ekonomický příběh. Podíváte-li se na oněch 10 zemí, z nichž se posléze staly západní impéria, zjistíte, že v roce 1500 byly vlastně maličké: 5% světové pevniny, 16% světové populace, a asi tak 20% světových příjmů. V roce 1913 už těchto 10 zemí – a také USA – ovládalo rozsáhlá globální impéria, představující 58% světové plochy přibližně stejný podíl světové populace, a také vskutku obří, téměř tříčtvrtinový podíl na světovém hospodářském produktu. A všimnětě si, že jeho většina končí v mateřské zemi, v imperiálních metropolích, nikoli v koloniálních državách.

Nemůžete to ale jen tak přičítat imperialismu - byť mnozí se o to pokoušeli - a to ze dvou důvodů. Zaprvé, impérium bylo tou nejotřepanější věcí, do níž se Západ po roce 1500 pustil. Impéria budovali všichni. Západ porazil již existující východní impéria, jako například Mughalskou nebo Osmanskou říši. Opravdu se tedy nezdá, že by budování impérií poskytovalo úžasné vysvětlení pro Velké vzdalování. V každém případě si asi vzpomínáte, že Velké vzdalování vrcholí až v 70.letech 20.století, tedy značnou dobu po dekolonozaci. Tohle není nová otázka.

Samuel Johnson, onen velký slovníkář, ji položil ústy své postavy Rasselase v románu "Rasselas, Princ Habešský," vydaném roku 1759. "Jakými prostředky se Evropané stali tak mocnými; tedy proč, když oni mohou tak snadno zavítat do Asie nebo Afriky jako obchodníci či dobyvatelé, nemohou Asijci nebo Afričané vpadnout na jejich břehy, osázet koloniemi jejich přístavy, a předepsat zákony jejich přirozeným vladařům? Tentýž vítr, jenž je nese zpět, by nás dopravil k nim."

To je vynikající otázka. A představte si, zhruba touž dobou si ji také kladli "Zbytňané" – obyvatelé zbytku světa – jako Ibrahím Muteferrika. Tento osmanský úředník, jenž zavedl knihtisk v Osmanské říši – kam přišel s velkým zpožděním – píše v knize vydané roku 1731, "Jak je možné, že křesťanské národy, jež bývaly o tolik slabší než národy muslimské, začaly v současnosti ovládat tolik zemí a dokonce i porážet dříve vítězná osmanská vojska?" Na rozdíl od Rasselase Muteferrika nabídl na tuto otázku odpověď, a to odpověď správnou. Píše, že je to proto, "že mají zákony a pravidla, na něž přišli rozumem." Na zeměpisné poloze nezáleží.

Možná si myslíte, že Velké vzdalování zeměpisnou polohou vysvětlit můžeme. My ale víme, že to není pravda, protože ve 20. století jsme provedli dva velké přirozené pokusy, abychom zjistili, zda na zeměpisné poloze záleží více než na institucích. Vzali jsme všechny Němce, rozdělili je na dvě zhruba stejně velké skupiny, a dali těm na východě komunismus - a výsledek vidíte sami. Během neuvěřitelně krátké doby, lidé žijící v Německé demokratické republice přišli s Trabantem, Trabim, jedním z nejhorších aut vůbec - zatímco západní skupina vyrobila Mercedes Benz. Pokud mi stále nevěříte, provedli jsme tento pokus také na Korejském poloostrově. Rozhodli jsme se vzít Korejce ze zhruba stejné zeměpisné polohy, a - pozor - s touž základní tradiční kulturou, a rozdělit je na dvě skupiny – a severní skupině dát komunismum. a výsledkem je ještě větší rozdíl – a to po velmi krátkém údobí – než ten v Německu. Uniformy pohraniční stráže se ale moc neliší, to nepopírám; ale v téměř každém jiném ohledu se jedná o ohromný rozdíl. A to mě vede k názoru, že ani zeměpisná poloha, ani národní charakter – oblíbená vysvětlení pro něco takového – nejsou ve skutečnosti důležité.

Důležité jsou ideje, důležité jsou instituce. Tomu tak musí být, protože to řekl Skot. A mám za to, že jsem jediný Skot tady na edinburském TEDu. Tož tedy, abyste věděli, ten nejchytřejší člověk, co kdy žil, byl Skot. Byl to Adam Smith – nikoli Billy Connolly, ani Sean Connery – byť jemu by ten titul jistě slušel. (Smích) Smith ... a chci, abyste se šli poklonit před jeho sochou na Královské míli; je to nádherná socha – Smith píše v "Bohatství národů", vydaném roku 1776 – a to je ta nejdůležitejší událost onoho roku ... (Smích) To si pište, že ano. Došlo sice k menším místním potížím v některých našich druhořadých državách, ale...

(Smích)

"Čína je zjevně už dlouhou dobu bez hnutí, a asi už před dávnými časy naplnila onu míru bohatství, jež odpovídá charakteru jejích zákonů a institucí. Nicméně tato míra je možná mnohem nižší, než ta, již by jiné zákony a instituce, vlastnosti její půdy, podnebí a zeměpisné polohy mohly umožnit." To je tak trefné, no prostě super. A napsal to tak dávno.

Ale víte co, tohle je TEDovské publikum, a budu-li stále mluvit o institucích, vypnete. Takže vám to přeložím do srozumitelného jazyka. Říkejme jim bomba aplikace. Jak vám vysvětlím, existuje šest bomba aplikací, které umožnily Západu vyniknout nad zbytkem světa. Podobají se trochu aplikacím na vašem mobilu, také totiž vypadají velmi jednoduše. Jsou to prostě ikony, na které klikáte. Za ikonem se ale skrývá složitý kód. Tak je tomu i s institucemi. Je jich šest, které podle mě objasňují Velké vzdalování. První je konkurence. Druhou je vědecká revoluce. Třetí jsou vlastnická práva. Čtvrtou je moderní lékařství. Pátou je konzumní společnost. A šestou je etika práce. Můžete se pokusit přijít na další, kterou jsem přehlédl, nebo to snížit jenom na čtyři, ale tuhle hru prohrajete.

(Smích)

Dovolte mi vám velmi stručně říci, co tím myslím. Budu se přitom opírat o syntézu práce mnoha ekonomických historiků. Konkurencí mám na mysli to, že nejenže bylo v Evropě roku 1500 sto různých politických celků, ale uvnitř každého takového celku probíhal konkurenční boj mezi korporacemi a mezi vladaři. Předchůdce moderní korporace – Londýnská korporace – existovala ve 12. století. Nic takového neměli v Číně, kde byl jeden monolitický stát, pojímající pětinu lidstva, a měl-li kdokoli jakékoli ambice, musel složit jednu standardizovanou zkoušku, která trvala tři dny, byla velice těžká a obnášela memorování ohromného množství znaků a velmi složitý konfuciánský esejistický styl.

Vědecká revoluce se lišila od vědy, kterou vybudovali na Východě, v řadě klíčových ohledů, z nichž ten nejdůležitější je to, že v podobě experimentální metody dala lidstvu bezpříkladnou nadvládu nad přírodou. Příklad: Benjamin Robins skvěle využil newtonovskou fyziku v balistice. Jakmile něco takového dokážete, vaše děla jsou najednou přesná. Považte, co to znamená. Tahle aplikace byla fakt bomba. (Smích) Mezitím však nikde jinde k vědecké revoluci nedochází. Osmanská říše není moc daleko od Evropy, ale žádná vědecká revoluce tam neprobíhá. Ba co víc, zničí tam obsevatoř Taki al-Dina, protože zkoumání boží mysli se považuje za rouhání.

Vlastnická práva: nikoli demokracie, pánové, ale právní řád založený na právech soukromého vlastnictví – to je to, co způsobuje rozdíl mezi Severní a Jižní Amerikou. Mohli jste jen tak přijet do Severní Ameriky, jen s podepsanou služební smlouvou (Deed of Indenture), v níž říkáte, "Po dobu 5 let budu pracovat jen za stravu." Ale na konci jste dostali 100 hektarů půdy. To je to rozhodnutí o přídělu půdy ve spodní polovině obrázku. Tohle není možné v Latinské Americe, kde se půdy drží nepočetná elita odvozující svůj původ od conquistadorů. A zde můžete vidět onu propast rozevírající se mezi Severem a Jihem co do vlastnictví pozemků. Do roku 1900 většina lidí na severoamerickém venkově vlastnila kus půdy. V Jižní Americe téměř nikdo. A to je další bomba aplikace.

Moderní lékařství začalo v pozdním 19. století dosahovat zásadních úspěchů v boji proti nakažlivým chorobám, jimž podléhalo mnoho lidí. A to byla další bomba aplikace – na rozdíl od bomby ale životodárná – jelikož zdvojnásobila, a pak více než zdvojnásobila, průměrnou délku života. A dokonce to dokázala i v evropských državách. I v zemích jako Senegal počínaje 20. století docházelo k zásadním průlomům ve zdravotnictví a průměrná délka života začala růst. Nezačne růst rychleji poté, co tyto země získají nezávislost. Impéria nebyla bezvýhradně špatná.

Konzumní společnost potřebujete k tomu, aby průmyslová revoluce měla smysl. Potřebujete, aby lidé chtěli nosit hromady šatstva. Každý z vás si za poslední měsíc pořídil nějaký oděv; za to vám ručím. O to jde v konzumní společnosti, která pohání hospodářský růst ještě více, než dokonce sám technologický pokrok. Japonsko bylo první nezápadní zemí, která si ji osvojila. Alternativou, s níž přišel Mahatma Gandhi, bylo zavést chudobu jako trvalou státní filozofii. Málokterý Ind si dnes myslí, že Indie se měla vydat cestou, kterou jí vytyčil Mahatma Ganghi.

A nakonec – etika práce. Podle Maxe Webera šlo o něco příznačně protestanského. Mýlil se. Každá kultura může etiku práce získat má-li instituce, které vytvářejí motivaci k práci. To víme, protože etika práce dnes už není protestantským, západním jevem. Ba co víc, Západ svou etiku práce ztratil. V současné době, průměrný Korejec odpracuje o 1000 hodin ročně více, než průměrný Němec – považte, tisíc. A to je součástí opravdu pozoruhodného jevu, a tím je konec Velkého vzdalování.

Kdo má etiku práce dnes? Podívejte se na matematické znalosti dosahované patnáctiletými žáky. Na špicce mezinárodních ligových tabulek, podle posledního průzkumu PISA, je čínská provincie Šanghaj. Propast mezi Šanghají na straně jedné a Británií a USA na straně druhé je stejně velká jako propast mezi Británií a USA a Albánií a Tuniskem. Vy si asi myslíte, že jelikož iPhone byl navržen v Kalifornii ale smontován v Číně, tak Západ stále vede co do technologických inovací. Jste na omylu. Co do patentů, není pochyb, že v čele je Východ. Nejenže už značný čas vede Japonsko, na třetí místo se posunula Jižní Korea a Čína se chystá předběhnout Německo. Proč? Protože bomba aplikaci si můžete stáhnout. Jsou to aplikace s otevřeným zdrojovým kódem. Tyto instituce si může osvojit každá společnost, a když tak učiní, dokážou to, co dokázal Západ po roce 1500 – jenže rychleji.

Jedná se o Velké sbližování, a je to ten nejvýznamnější fenomén vašich životů. Děje se to totiž, když na vartě stojíte vy. Je to naše generace, která je svědkem konce převahy Západu. Průměrný Američan býval více než 20krát bohatší než průměrný Číňan. Nyní jenom pětkrát, a zanedlouho to bude dva a půlkrát.

Na závěr bych rád položil tři otázky, určené budoucím miliardám, nedlouho před rokem 2016, kdy Spojené státy ztratí své prvenství ve světovém hospodářství ve prospěch Číny. Zaprvé, je možné tyto aplikace smazat – a nemažeme je právě u nás na Západě? Druhá otázka je, zda při stahování záleží na pořadí aplikací? A hrozí, že si Afrika zvolí pořadí špatně? Z moderní ekonomické historie zjevně vyplývá, že je přetěžké přejít na demokracii dříve, než zavedete a zabezpečíte práva soukromého vlastnictví. Varování: možná to nejde. Otázka třetí: může se Čína obejít bez bomba aplikace číslo 3? Tu zakotvil John Locke, když řekl, že svoboda vychází z práv soukromého vlastnictví a z ochrany poskytované zákonem. To je ten základ, na němž stojí západní model zastupitelské vlády. Na této fotografii vidíte, jak bourají ateliér čínského výtvarníka Ai Wej-Weje v Šanghaji začátkem letošního roku. On sám je opět na svobodě, poté, co strávil, jak víte, značnou dobu ve vazbě. Nedomnívám se ale, že jeho ateliér znovu postavili.

Winston Churchill kdysi definoval civilizaci v projevu, který pronesl onoho osudného roku 1938. A podle mne to těmito slovy opravdu vystihl: "Rozumí se tím společnost postavená na mínění obyčejných občanů. Rozumí se tím, že násilí, vláda válečníků a tyranů, podmínky vojenských ležení a války, nepokojů a despocie, ustupují parlamentům, které stanovují zákony, a nezávislým soudním dvorům, které ony zákony po dlouhá údobí hájí. To je civilizace – a na její půdě vytrvale rostou svoboda, pohodlí a kultura," tedy věci, na nichž všem TEDařům záleží nejvíc. "Když v jakékoli zemi vládne civilizace, poskytuje obyčejným lidem volnější a méně ustaraný život." Pravda pravdoucí.

Nemyslím, že by úpadek západní civilizace byl neodvratný, protože dějiny se podle mne nedrží onoho modelu založeného na životních cyklech, jejž krásně vykresluje Thomas Cole svou sérií obrazů "Osud impéria". Dějiny se takového scénáře nedrží. Podle takového scénáře Západ nevynikl, a podle takového scénáře také nezanikne. Západ se přesto může velmi nečekaně zhroutit. Složité civilizace to dělávají, poněvadž po většinu času balancují na hraně chaosu. To je jeden z nejzásadnějších vhledů, které vzešly z historických rozborů složitých institucí, jakými jsou civilizace. Ano, možná vydržíme, navzdoru obřímu dluhovému břemenu, které jsme na sebe navršili, a navzdory známkám toho, že jsme přišli o etiku práce a o ostatní prvky svého dějinotvorného kouzla. Jedna věc je ale jistá – s tím Velkým vzdalováním je konec, pánové.

Mnohokrát vám děkuji.

(Potlesk)

Bruno Giussani: Nialle, chtěl bych se tě jenom zeptat na tvůj názor na ten další kus světa na vzestupu - mám na mysli Latinskou Ameriku. Jaký máš na to názor ty?

Niall Fergusson: Nemluvím tady jenom o vzestupu Východu; mluvím o vzestupu "Zbytku světa", a tím pádem i o Jižní Americe. Jednou jsem se zeptal kolegy z Harvardu, "Hele, patří Jižní Amerika k Západu?" Byl to znalec latinskoamerických dějin. A on na to, "Já ti nevím; musím si to promyslet." To svědčí o něčem velice důležitém. Podíváte-li se na to, co se děje zejména v Brazílii, ale také v Chile, která v mnohém ukázala ostatním cestu tranformací svých hospodářských institucí, kyne jim opravdu skvělá budoucnost. Takže můj příběh je vlastně rovnou měrou o sbližování mezi oběma Amerikami a o sbližování probíhajícím uvnitř Eurasie.

BG: Je tu také jakýsi dojem, že Severní Amerika a Evropa těmto trendům vlastně nevěnují pozornost. Většinou mají obavy jeden z druhého. Podle Američanů se evropský model zítra zhroutí. Podle Evropanů zítra vybuchne americký rozpočet. A to je asi tak vše, o co se poslední dobou staráme.

NF: Myslím, že fiskální krize, kterou vidíme ve vyspělém světě, na obou stranách Atlantiku, je v zásadě tentýž jev nabývající různých podob v závislosti na politické kultuře. Je to krize, která má svůj strukturální aspekt – má to zčásti co do činění s demografickou strukturou. Má to ale samozřejmě také co do činění s těžkou krizí, která následovala po nadměrném investování vypůjčených peněz po nadměrném zadlužování soukromého sektoru. Tato krize, na niž upírá pozornost tolik lidí – včetně mě – je podle mne epifenoménem. Tato finanční krize je ve skutečnosti poměrně malým historickým jevem, který pouze urychlil onen ohromný posun, který dělá tečku za půl tisíciletím převahy Západu. V tom podle mě spočívá její skutečný význam.

BG: Děkuji, Nialle. (NF: Mnohokrát ti děkuji, Bruno).

(Potlesk)