Neil Harbisson: Poslouchám barvy

Narodil jsem se s vzácnou poruchou zraku zvanou achromatopsie, což je naprostá barvoslepost, takže jsem nikdy neviděl barvy, a nevím, jak která barva vypadá, protože můj svět je šedivý. Pro mě je obloha vždycky jen šedá, květiny jsou vždycky šedé, a televize je stále černobílá.

Ale od mých 21 let, místo abych barvy viděl, tak je slyším. V roce 2003 jsem zahájil projekt s informatikem Adamem Montandonem, a výsledkem, s pomocí dalších spolupracovníků, s Peterem Keše ze Slovinska a Matiasem Lizanou z Barcelony, je toto elektronické oko. Je to čidlo pro snímání barev, které zjišťuje barevnou frekvenci přede mnou — (Zvuk frekvence) — a posílá tuto frekvenci čipu nainstalovanému v zadní části mojí hlavy a já slyším tuto barvu přede mnou skrze kosti díky tomu, že kosti přenášejí chvění. (Zvuk frekvence) Takže například, pokud mám něco jako — Toto je zvuk fialové. (Zvuk frekvence) Například toto je zvuk trávy. (Zvuk frekvence) Toto je červená, jako nápis TED. (Zvuk frekvence) Toto je zvuk špinavé ponožky. (Smích) Zní jako žlutá, tahleta.

Slyším barvy už celých osm let, od roku 2004, takže už je to pro mě naprosto normální, že celou tu dobu slyším barvy. Jenže ze začátku jsem se musel naučit zpaměti jméno každé barvy, takže jsem si musel zapamatovat jejich noty, ale po nějaké době se všechny tyto informace staly součástí vnímání. Nemusel jsem o těch notách přemýšlet. A po nějaké době, se toto vnímání dostalo na úroveň pocitu. Začal jsem mít oblíbené barvy a začal jsem mít barevné sny.

A když jsem začal mít barevné sny, tehdy jsem měl pocit, že ten software a můj mozek jsou propojené, protože v mých snech to byl můj mozek, který vytvářel elektronické zvuky. Nebyl to ten software, takže od té doby jsem si začal připadat jako kyborg. Tehdy jsem začal cítit, že to kybernetické zařízení už není jenom zařízení. Stalo se součástí mého těla, rozšířením mých smyslů a po nějaké době se dokonce stalo součástí mojí oficiální podoby.

Tohle je můj pas z roku 2004. Na anglickém pasu nejsou povoleny fotky s elektronickým zařízením, ale já jsem naléhal na pasový úřad, že to co vidí, je vlastně nová část mého těla, příslušenství mého mozku, a nakonec mi dovolili mít na pasu takovou fotku.

Od té doby, co slyším barvy, se mi život dramaticky změnil, protože barvy jsou téměř všude, takže například největší změna je, když jdu do galerie, můžu poslouchat Picassa, například. Je to, jako bych šel na koncert, protože můžu poslouchat obrazy. A supermarkety, ty mě vždycky šokují, je opravdu velmi lákavé procházet se po supermarketu. Je to jako bych šel na diskotéku. Je plný různých melodií. (Smích) Ano. Zvlášť regály s čistícími prostředky. Je to prostě báječné. (Smích)

Také se změnilo moje oblékání. Dřív jsem se oblékal tak, aby to dobře vypadalo. Teď se oblékám tak, aby to dobře znělo. (Smích)

(Potlesk)

Dnes jsem oblečený v C dur, což je takový veselý akord. (Smích) Leč kdybych musel jsem jít na pohřeb, oblékl bych se v B moll, což by byla tyrkysová, fialová a oranžová. (Smích)

A také se změnil způsob, jakým se dívám na jídlo, protože teď si můžu vystavit jídlo na talíři a jíst si svoji oblíbenou písničku. (Smích) Záleží na tom, jak si to naskládám. Můžu slyšet a můžu skládat hudbu pomocí jídla. Představte si restauraci, kde byste mohli mít, třeba, Lady Gaga saláty jako předkrm. (Smích) Chci říct, že tohle by třeba donutilo teenagery jíst zeleninu. A také, některý Rachmaninův klavírní koncert jako hlavní chod, a třeba Björk nebo Madonnu jako dezert, to by byla naprosto úžasná restaurace, kde můžete skutečně jíst písně.

A také se změnil způsob, jak vnímám krásu, protože, když se na někoho podívám, slyším jeho tvář, takže někdo může vypadat hezky, ale znít příšerně. (Smích) Ale může se stát i opak, platí to i naopak. Rád vytvářím takové zvukové portréty lidí. Místo abych si někoho nakreslil, jako nakreslil tvar, zamířím na ně svoje oko a zapíšu si všechny různé noty, které slyším, a pak si vytvořím zvukové portréty. Tady jsou některé tváře.

(Hudební akordy)

Jo, Nicole Kidman zní dobře. (Smích)

Některé lidi bych vůbec nespojoval, ale zní podobně. Princ Charles se v něčem podobá Nicole Kidman. Mají podobný zvuk očí.

Takže spojujete lidi, které byste si nikdy nedali dohromady a také můžete vytvářet koncerty, když se podíváte na tváře v publiku. Takže zapojím svoje oko, a přehraju si tváře v publiku. Dobré je na tom to, že pokud koncert nezní dobře, je to jejich chyba. Není to moje chyba, protože — (Smích)

A stává se mi jiná věc, že jsem začal mít takové vedlejší účinky, kdy se běžné zvuky začínají proměňovat v barvy. Slyšel jsem oznamovací tón a cítil jsem zelenou, protože zněl jako zelená barva. Pípání BBC, zní jako tyrkysová, a z poslouchání Mozarta se stal žlutý zážitek,

tak jsem začal malovat hudbu a malovat lidské hlasy, protože lidské hlasy mají frekvence, které přiřazuji k barvám.

A zde je hudba přeložená do barev. Například Mozartova Královna noci vypadá takto. (Hudba) Velice žlutá a barevná, protože obsahuje mnoho různých frekvencí. (Hudba) A toto je úplně jiná písnička. (Hudba) Je to "Baby" od Justina Biebera. (Smích) (Hudba) Je velice růžová a velice žlutá.

A také hlasy, dokážu přeměnit řeč na barvu, například, toto jsou dva velice známé projevy. Jeden z nich je "Mám sen" od Martina Luthera Kinga, a další je Hitlerův. A rád bych vystavil tyto obrazy ve výstavních halách, bez popisků a pak se zeptal lidí: "Který se vám líbí víc?" A většina lidí mění svoje priority, když jim řeknu, že ten vlevo je Hitler a ten napravo je Martin Luther King.

Dostal jsem se na úroveň, kdy jsem schopen rozeznat 360 barev, stejně jako lidský zrak. Dokázal jsem rozlišit všechny odstíny na barevném kruhu. Ale pak jsem si pomyslel, že tento lidský zrak není dostatečně dobrý. Kolem nás existuje daleko víc barev, které nedokážeme vnímat, ale které elektronické oči vnímat dokážou. A tak jsem se rozhodl pokračovat v rozšiřování svého barevného vidění a přidal jsem infračervenou a ultrafialovou do svého zvukobarevného spektra, takže teď můžu slyšet barvy, které lidské oko nedokáže vnímat.

Například vnímání infračervené je užitečné, protože můžete zjistit, jestli jsou v místnosti detektory pohybu. Uslyším, když na mě někdo namíří dálkové ovládání. A vnímání ultrafialové je užitečné v tom, že můžete slyšet, jestli je dobrý nebo špatný den na opalování, protože ultrafialová je nebezpečná barva, barva, která nás vlastně zabíjí, takže myslím, že bychom všichni měli chtít umět vnímat věci, které vnímat nedokážeme.

A proto jsem před dvěma lety, založil Kyborgskou nadaci, což je nadace, která se snaží pomáhat lidem stát se kyborgy, snaží se povzbudit lidi, aby si rozšířili smysly používáním technologií jako částí těla.

Všichni bychom měli pochopit, že znalosti mají původ v našich smyslech a pokud si smysly rozšíříme, následkem toho si rozšíříme i znalosti. Myslím, že život bude daleko zajímavější, když přestaneme vytvářet aplikace pro mobilní telefony a začneme vytvářet aplikace pro naše tělo. Myslím, že to bude velikánská změna, které se v tomto století dočkáme.

A tak bych vás všechny chtěl povzbudit, abyste začali přemýšlet o tom, které smysly byste si chtěli rozšířit. Chtěl bych vám dodat odvahu k tomu, abyste se staly kyborgy. Nebudete sami. Děkuji vám. (Potlesk)

(Potlesk)