Nandan Nilekani a jeho vize Indie budoucnosti

Dovolte mi, abych vám představil Indii prostřednictvím myšlenkové evoluce. Věřím, že je to zajímavě zvolený způsob pohledu, protože v každé společnosti, zvláště v otevřené demokratické společnosti, dojde ke změně jen tehdy, pokud myšlenky zapustí kořeny. Myšlenky postupně vedou k ideologii, k politice, která vede k činům.

V roce 1930 prošla tato země Velkou hospodářskou krizí, která vedla k úvahám o státu a sociálním zabezpečení a všem ostatním událostem, které se odehrály během Roosveltova prezidentství. V osmdesátých letech minulého století proběhla Reaganova revoluce, která vedla k deregulaci. A dnes, po světové ekonomické krizi, byla zavedena celá řada nových pravidel upravujících způsob státních zásahů. Myšlenky tedy mění státy.

Přemýšlel jsem o Indii a dospěl jsem k tomu, že jsou čtyři druhy myšlenek, které ji výrazně ovlivňují. První jsem označil jako "uplatněné myšlenky". Tyto myšlenky s sebou přinesly něco, co udělalo z Indie zemi, jak ji dnes známe. Druhý typ myšlenek nazývám "myšlenky uplatňované". Tyto myšlenky byly přijaty, nebyly však zatím realizovány. Třetí druh myšlenek nazývám "sporné myšlenky" -- myšlenky, kde existuje spor, ideologický boj o to, jak věci dělat. A čtvrtý druh myšlenek, který považuji za nejdůležitější, jsou "myšlenky budoucnosti". Když jste totiž rozvojová země, v době, kdy můžete sledovat problémy jiných zemí, jste schopni předvídat, co některé kroky zapříčinily a dělat věci jinak.

V případě Indie existuje šest myšlenek, které ji dovedly tam, kde dnes je. První věc je samotné pojetí lidí. V šedesátých a sedmdesátých letech jsme lidi brali jako břímě. Považovali jsme je za pasivum. Dnes o nich mluvíme jako o aktivu. Lidé jsou povážováni za lidský kapitál. Myslím, že tato proměna v chápání lidí, původně označovaných jako přítěž a nyní jako lidský kapitál, byla jednou z hlavních změn v indickém myšlení. Tato proměna myšlení v oblasti lidského kapitálu souvisí s tím, že Indie prochází demografickým přechodem. Se zlepšováním zdravotní péče, a snižováním kojenecké úmrtnosti začíná klesat míra porodnosti. Toto teď Indie zažívá. V Indii bude mnoho mladých lidí představovat v dalších 30 letech demografickou dividendu. Tato demografická dividenda je unikátní tím, že bude vyplácena Indii, jako jediné zemi na světě. Jinak řečeno, Indie bude jedinou mladou zemí ve stárnoucím světě. Toto je velmi důležité. Pokud zároveň oddělíme demografickou dividendu, zjistíme, že v Indii existují dvě demografické křivky. Jedna je pro jih a pro západ Indie. Ta bude do roku 2015 plně vyplacena, protože v této části země je míra porodnosti téměř shodná se zeměmi západní Evropy. Pak tu máme celou severní část Indie, která reprezentuje část budoucí demografické dividendy. Demografická dividenda je ovšem pouze tak dobrá jak dobrá je investice do vašeho lidského kapitálu. Pouze za předpokladu, že jsou lidé vzdělaní, že jsou zdraví, infrastruktura funguje, mají silnice, po kterých pojedou do práce, světlo pro noční studium -- pouze tehdy můžete plně využít demografickou dividendu. Pokud tedy neinvestujete do lidského kapitálu, z původní demografické dividendy můžete mít demografickou katastrofu. Indie je tedy v kritickém bodě, kdy může buď využít své demografické dividendy, nebo může skončit s katastrofálními následky.

Druhá věc, která se v Indii změnila, je role podnikatelů. Když Indie získala nezávislost, byli podnikatelé vnímáni jako zloduchové, lidé, kteří budou zemi zneužívat. Dnes, po 60 letech, díky vzestupu podnikání, jsou však podnikatelé dáváni za vzor, a nesmírně prospívají společnosti. Tato změna přispěla k lepší životaschopnosti celé ekonomiky.

Třetí velká věc, která změnila Indii, je náš přístup k angličtině. Angličtina byla vnímána jako jazyk imperialistů. Dnes, v době globalizace a outsourcingu, se však angličtina stala jazykem ctižádosti. To zapříčinilo, že se ji chce každý naučit. To, že mluvíme anglicky, se nyní stává obrovskou strategickou výhodou.

Další věc je technologie. Před 40 lety, jsme brali počítače jako něco odpudivého, děsivého, něco, co ukrajovalo práci. Dnes žijeme v zemi, která měsíčně prodá 8 milionů mobilních telefonů, z nichž je 90 procent předplacených, protože lidé nemají kreditní historii. 40 procent z těchto předplacených mobilů, je dobíjeno za méně než 20 centů na jedno nabití. To je míra, s osvobozujícími účinky, do které byla technologie zpřístupněna. Došlo k velké změně ve vnímání technologie. Kdysi ji lidi brali jako něco odpudivého a děsivého, dnes dává nové možnosti. Před 20 lety zprávu o bankovní komputerizaci, nepojmenovali jako zprávu o počítačích, nazývali je "účtovacími stroji". Nechtěli, aby odbory věděly, že jsou to ve skutečnosti počítače. A když chtěli mít lepší a výkonnější počítače, nazývali je "moderní účtovací stroje". Od té doby jsme urazili velký kus cesty, a byl to telefon, který posilnil postavení lidí a podstatně změnil to, jak Indové vnímají technologii.

Dále si myslím, že jsou dnešní Indové mnohem otevřenější vůči globalizaci. Indové, kteří žili více než 200 let v područí Východoindické společnosti a imperiální nadvlády, reagovali na globalizaci velmi citlivě, protože pro ně představovala druh imperialismu. Dnes však, se vzrůstajícím počtem indických firem a Indů působících v zemích celého světa, jsou Indové mnohem jistější a uvědomili si, že se do procesu globalizace mohou aktivně zapojit. Skutečnost, že je demografie na naší straně, protože jsme jedinou mladou zemí ve stárnoucím světě, globalizaci v očích Indů ještě více zatraktivňuje.

Na závěr, indická demokracie se prohloubila. Když jsme před 60 lety získali demokracii, jednalo se o elitářský koncept. Skupinka lidí chtěla zavést demokracii, ve snaze představit pojmy jako všeobecné volební právo, parlament a konstituce apod. Dnes se z demokracie stal proces začínající zdola nahoru, kdy každý využívá výhod svobodného projevu a je součástí otevřené společnosti. A takto demokracie zakořenila.

Těchto šest faktorů -- rozšíření vnímání populace jako lidského kapitálu, vzestup indických podnikatelů a angličtiny jako jazyka ctižádosti, technologie jako nástroje zlepšení, vnímání globalizace jako pozitivního faktoru a prohloubení demokracie -- přispělo k rapidnímu růstu, jaký Indie ještě nikdy nezažila.

Nyní se ale dostáváme k tomu, co označuji jako myšlenky uplatňované. Myšlenky, na kterých se společnost shodne, ale není je schopna realizovat. Máme zde čtyři oblasti. Jednou z nich je vzdělání. Z nějakého důvodu -- nedostatku peněz, či priorit, kvůli původním myšlenkách náboženství -- nebyla základnímu vzdělání nikdy přikládána potřebná pozornost. Nyní jsme však v době, kdy se vzdělání stalo velmi důležitým. Státní školy jsou, bohužel, nevalné kvality, takže dnes děti chodí do soukromých škol. Dokonce i v indických slumech navštěvuje více než 50 procent dětí z měst soukromé školy. Stojí před námi tedy velká výzva, abychom zlepšili kvalitu škol. Všichni silně touží, včetně chudých, po tom, aby jejich děti měly vzdělání. Základní vzdělání tedy považuji za myšlenku, která k nám dorazila, ale zatím jsme ji nezrealizovali.

Podobné je to s infrastrukturou -- infrastruktura dlouho nepatřila mezi priority. Ti z vás, co navštívili Indii, si toho všimli. Rozhodně to není jako v Číně. Myslím však, že dnes v otázce infrastruktury panuje obecná shoda a lidé ji chtějí rozšířit. Je to patrné v politických prohlášeních. Před 20 lety politický slogan zněl: "Roti, kapada, makaan," což znamenalo: "Jídlo, oblečení a střechu nad hlavou." Politickým sloganem současnosti je: "Bijli, sadak, pani," což znamená: "Elektřinu, vodu a silnice." Při takovéto změně v uvažování je infrastruktura obecně přijímána. Je to myšlenka, na které se shodneme, ale jednoduše jsme ji nezrealizovali.

Třetí oblast se opět týká měst. Jelikož Gandhi upřednostňoval vesnice a protože Britové vládli z měst, Nehru nepovažoval Dillí za indické město. Po dlouhá léta jsme naše města zanedbávali. A toho si můžete všimnout v každodenních situacích. Dnes, konečně, po ekonomických reformách a ekonomickém růstu, si myslím, že byla přijata představa měst, jako zdroje ekonomického růstu, kreativity a inovací. Domnívám se, že nyní cítíme potřebu zlepšit naše města. Opět, jedná se o myšlenku, která není ničím nová, ale nebyla zatím realizována.

Poslední oblastí je pojetí Indie jako jednotného trhu -- když jste totiž nebrali Indii jako trh, nelámali jste si hlavu s myšlenkou jednotného trhu, protože na tom stejně nezáleželo. Dostali jste se tedy do situace, kdy měl každý stát svůj vlastní trh pro výrobky. Každá provincie měla svůj vlastní zemědělský trh. Stále častěji se dnes daňová politika a infrastruktura a vše okolo, přibližují k vytvoření jednotného indického trhu. Dochází zde tedy k jakési vnitřní globalizaci, která je stejně důležitá jako ta vnější. Tyto čtyři oblasti -- základní vzdělání, infrastruktura, urbanizace a jednotný trh -- podle mě představují myšlenky, které jsou v Indii akceptovány, ale nebyly ještě realizovány.

Pak tu máme sporné myšlenky. Myšlenky, o kterých se dohadujeme. Myšlenky, které nás dovedly do patové situace. O jaké myšlenky se jedná? Spadají jednak podle mě do ideologické oblasti. Může za to historické pozadí indického kastovního systému, díky kterému byla spousta lidí opomíjena. Velká část politiky se týká řešení této otázky. Byly představeny afirmativní akce a další metody. Týká se to také způsobu, jakým subvencujeme naše obyvatele a všech názorů, ať už z levého, nebo pravého politického spektra. Spousta indických problémů se točí kolem kastovní ideologie a dalších záležitostí. Tato politika nás dostala do mrtvého bodu. Je jedním z problémů, který je potřeba vyřešit.

Druhým problémem je naše politika zaměstnanosti, která podnikatelům nesmírně ztěžuje vytváření standardizovaných pracovních míst, takže 93 procent indické pracovní síly je v neorganizovaném sektoru. Nemají žádné benefity: žádné sociální pojištění, důchod, ani zdravotní pojištění; nemají nic z těchto věcí. To je třeba vyřešit, protože jestli tyto lidi nedokážete zapojit do oficiální pracovní síly, skončí to tím, že z nich vytvoříte armádu odpadlíků. Potřebujeme tedy vytvořit nový zákoník práce, který je méně svazující než ten současný. Zároveň je třeba zavést politiku pro mnohem větší zapojení lidí do oficiálního sektoru a vytvořit práci pro miliony těch, kteří ji potřebují.

Třetí oblast je vyšší vzdělání. Indické vysoké školství je zcela regulováno. Je velmi obtížné založit soukromou univerzitu. Pro zahraniční univerzity je velmi obtížné do Indie proniknout. Výsledkem je, že naše vyšší školství jednoduše zaostává za poptávkou. To je příčina spousty problémů, na kterých musíme začít pracovat.

Za nejdůležitější však považuji myšlenky budoucnosti. Indie se zde může inspirovat nejen západem, ale i jinde ve světě a určit, co je třeba změnit. Máme zaprvé velké štěstí, technologie je nyní na mnohem pokročilejší úrovni, než v zemích, které procházely ekonomickým rozvojem v minulosti. Můžeme tedy technologii využít ve veřejné správě, pro přímé benefity, transparentnost a v mnoha dalších oblastech.

Dále tu máme otázku zdraví.. Indická čísla výskytu kardiovaskulárních nemocí cukrovky a vyšších stádií obezity jsou hrozivá. Nemá tedy smysl vyměňovat soubor nemocí chudé země za soubor nemocí té bohaté. Musíme tedy přehodnotit náš pohled na zdraví. Musíme zavést strategii, která nás nepřivede do zdravotních extrémů.

Podobně dnes na Západě jsme svědky problému s pojištěním -- náklady na sociální pojištění, zdravotní programy Medicare a Medicaid. Jako mladá země máte tedy možnost zavést moderní penzijní systém tak, abyste nevytvořili problém s vyplácením penzí v budoucnosti.

Indie si také nemůže dovolit znečišťovat životní prostředí, protože musí skloubit čisté životní prostředí s rozvojem. Jen pro představu, svět se musí stabilizovat na nějakých 20 giga tunách ročně. Na populaci čítající 9 miliard lidí bude muset připadnout průměrná emise uhlíku 2 tuny ročně. Indii už je na 2 tunách ročně. Pokud však Indie poroste osmiprocentním tempem, roční příjem na hlavu bude do roku 2050 16-krát vyšší. Říkáme tedy: příjem bude 16-krát vyšší a emise uhlíku zůstane nezměněna. Budeme tedy muset zásadně přehodnotit způsob našeho pohledu na životní prostředí, energetiku, budeme muset vytvořit úplně nové paradigma rozvoje.

Proč se vás to týká, když žijete 10 tisíc mil daleko od místa, kde probíhá tato změna? Zaprvé, dotýká se vás to, protože v Indii žije více než miliarda lidí. To je šestina světové populace. Dotýká se vás to, protože se jedná o demokracii. A je důležité dokázat, že růst a demokracie se dají skloubit tak, že můžete mít demokracii, otevřenou společnost a také ekonomický růst. Je to důležité, protože jestliže vyřešíte tyto problémy, budete moci vyřešit světovou chudobu. Je to důležité, protože to povede k vyřešení globálních problémů týkajících se životního prostředí.

Pokud opravdu chceme dosáhnout toho, abychom omezili emise uhlíku, pokud opravdu chceme snížit spotřebu energie -- musíme to vyřešit v zemích jako Indie. Pokud se podíváte na rozvoj Západu v posledních 200 letech, všimnete si, že průměrný růst byl kolem dvou procent. My se tady bavíme o zemích, které rostou osmi až devítiprocentním tempem. A to je ohromný rozdíl. Když Indie rostla 3,5 procentním tempem a populace dvěma procenty, příjem na hlavu se dvojnásoboval každých 45 let. Pokud je ekonomický růst osmiprocentní a populační růst klesne na 1,5 procenta, příjem na hlavu se zdvojnásobuje každých devět let. Jinak řečeno, zrychlujete tím celý proces jedné miliardy lidí ubírající se k prosperitě. A musíte mít jasnou strategii, která je důležitá jak pro Indii, tak pro celý svět. Proto si myslím, že by vás to mělo zajímat stejně jako mě. Děkuji. (Potlesk)