Monika Bulaj: Skryté světlo Afghánistánu

Moje cesty do Afghánistánu začali již před mnoha a mnoha lety, na východní hranici mojí země, mojí vlasti, Polska. Procházela jsem se lesy příběhů mojí babičky. Krajinou, kde každé pole skrývá hrob, kde byli miliony lidí deportováni nebo zabiti ve 20. století.

Za touto skázou jsem našla duši těchto míst. Poznala jsem skromné lidi. Poslechla jsem si jejich modlitbu a jedla jejich chléb. Potom jsem 20 let putovala východem - od východní Evropy po střední Ásii - přes Kavkazské hory, Blízký východ, Severní Afriku, Rusko. A pokaždé jsem potkala skromnější lidi. A dělila jsem se s nimi o chléb a modlitbu. Proto jsem šla do Afghánistánu.

Jednoho dne, jsem předcházela most přes řeku Oxus. Šla jsem pěšky a sama. A Afghánský voják byl tak překvapený, že mě vidí, že mi zapomněl označit pas. Ale dal mi šálek čaje. A pochopila jsem, že jeho překvapení bylo mojí záchranou.

Takže jsem chodila a cestovala, na koních, na yakovi (zvíře), kamionem, stopem, od Íránských hranic až dolů, do kraje Wakhanského koridoru. A tímto způsobem jsem mohla najít Noor, skryté světlo Afghánistánu. Mojí jedinou zbraní byl můj notebook a můj fotoaparát Leica. Slyšela jsem modlitby Sufiů - skromných muslimů, nenáviděných Talibanem. Skrytá řeka, propojená s mysticismem z Gibraltaru do Indie. Mešita, kde je zdvořilí cizinec zahrnutý požehnáními a slzami, a vítaný jako dar.

Co víme o zemi a lidech, u kterých předstíráme, že je ochraňujeme, o vesnicích, kde jediným lékem na utišení bolesti a zastavení hladu je opium? Tito lidé jsou závislí na opiu na střechách Kábulu 10 let po začátku naší války. Toto jsou nomadské (kočovné) děvčata, které se stali prostitutkami pro afghánské obchodníky.

Co víme o ženách 10 let po válce? Oblečené v nylonových pytlích, vyrobených v Číně, kterým říkají burka. Jednoho dne jsem viděla největší školu v Afghánistánu, je to dívčí škola. 13 000 dívek zde studuje v podzemních místnostech plných škorpionů. A jejich láska k učení byla tak velká, že mě to rozplakalo.

Co víme o výhružkách smrti od Talibanu přibitých na dveřích lidí, kteří se opováží poslat své dcery do škol jako je ta v Balhk? Oblast není bezpečná, ale plná Talibanu a ti to udělali.

Mým cílem je dát hlas němým lidem, ukázat skryté světla v zákulisí této velké hry malých světů ignorovaných médii a proroky globálních konfliktů.

Děkuji.

(Potlesk)