Mikko Hypponen: Tři druhy online útoku

Pokud jste v 80. letech v komunistickém Východním Německu vlastnili psací stroj, museli jste jej registrovat u vlády. Museli jste registrovat vzorový list textu psaného tímto psacím strojem. A bylo tomu tak proto, aby vláda mohla vystopovat, odkud daný text přišel. Pokud nalezli papír, který obsahoval nesprávný druh názorů, mohli vystopovat, kdo tyto myšlenky sepsal. A my na Západě jsme nedokázali pochopit, jak někdo může něco takového udělat, jak moc by toto omezilo svobodu slova. Nikdy bychom to neudělali ve svých vlastních zemích.

Ale dnes v roce 2011, pokud půjdete a koupíte si barevnou laserovou tiskárnu, od jakéhokoliv velkého výrobce laserových tiskáren, a vytisknete si stránku, pak tato stránka bude obsahovat malé žluté tečky, vytištěné na každé jednotlivé stránce v rozložení, které je jedinečné pro vás a vaši tiskárnu. Toto se děje nám, dnes. A nikdo kolem toho nedělá povyk. A toto je příklad způsobu, kterými naše vláda využívá technologii proti nám, občanům. A toto je jeden ze tří hlavních zdrojů online problémů dneška.

Pokud se podíváme, co se skutečně děje v online světe, můžeme roztřídit útoky na základě útočníků. Máme tři hlavní skupiny. Máme online zločince. Zde máme pana Dimitry Golubova z města Kiev v Ukrajině. A motivy online zločinců jsou velice jednoduše pochopitelné. Tito lidé chtějí peníze. Používají online útoky, aby získaly hromadu peněz - hromadu, hromadu peněz. Ve skutečnosti máme několik případů online milionářů, multimilionářů, kteří vydělali peníze prostřednictvím útoků. Zde je Vladimir Tsastsin z Tartu v Estonsku. Toto je Alfred Gonzalez. Toto je Stephen Watt. Toto je Bjorn Sundin. Toto je Matthew Anderson, Tariq Al-Daour a tak dále, a tak dále.

Tito chlápci vydělali své mění online, ale vydělali je prostřednictvím nelegálním prostředků, použitím věcí jako jsou bankovní trojany, sloužící k ukradení peněz z bankovních účtů, během toho, co pracujeme s online bankovnictvím, nebo pomocí keyloggerů, které sbírají informace o našich kreditních kartách, během toho, co nakupujeme přes internet na nakažených počítačích. Tajná služba Spojených států před dvěma měsíci zmrazila švýcarský bankovní účet pana Sama Jaina, kterého zde vidíme, a tento bankovní účet obsahoval 14,9 milionů USD, když byl zmražen. Pan Jain je na útěku, nikdo neví, kde se nachází. A já tvrdím, že již dnes je pravděpodobnější, že se kdokoliv z nás stane obětí zločinu online, než zde v reálném světě. A je to velice očividné, že se situace pouze zhorší. V budoucnu se většina zločinů bude dít online.

Druhá hlavní skupina útočníků, které dnes sledujeme, nejsou motivováni penězmi. Jsou motivováni něčím jiným - motivováni protesty, motivováni názory, motivováni smíchem. Skupiny jako Anonymous se objevily během posledních 12 měsíců a staly se hlavními hráči na poli online útoků.

Tak toto jsou tři hlavní skupiny útočníků: zločinci, kteří to dělají pro peníze, hacktivisté jako Anonymous, jejichž cílem je protest, a poslední skupinou jsou národní státy, vlády stojící za útoky. A nyní se podívejme na případy, jako se staly v DigiNotaru. Toto je ukázkový příklad toho, co se stane, když vláda zaútočí na své vlastní občany. DigiNotar je certifikátní autorita z Nizozemí - nebo vlastně, byla. Minulý podzim zbankrotovala, kvůli tomu, že byla nabourána. Někdo se vloupal dovnitř a naboural ji důkladně. A já se zeptal minulý týden na setkání s představiteli nizozemské vlády - zeptal jsem se jednoho z vedoucích týmu, jestli se mu zdá přijatelné, že lidé zemřeli kvůli nabourání DigiNotaru. A jeho odpověď byla: ano.

Takže jak lidé umírají důsledkem podobného nabourání? DigiNotar je certifikátní autoritou (CA). Prodávají certifikáty. Co děláte s certifikáty? Potřebujete certifikát, pokud chcete mít webovou stránku, která má https, služby kódované SSL, služby jako Gmail. My všichni, nebo velká část z nás, používá Gmail nebo jeden z jeho konkurentů, ale tyto služby jsou zvláště populární v totalitních státech jako Irán, kde disidenti používají zahraniční služby jako Gmail, protože vědí, že jsou důvěryhodnější, než místní služby, a jsou kódované přes SSL spojení, takže je místní vlády nemohou odposlouchávat během jejich rozhovorů. Až na to, že mohou, pokud se nabourají do zahraniční CA a vydají falešný certifikát. A to je přesně to, k čemu došlo v případu DigiNotaru.

A co takové Arabské jaro a věci, které se se děly například v Egyptě? Povstalci v Egyptě vyrabovali ústředí egyptské tajné policie v květnu 2011, a když rabovali budovu, nalezly spousty papírů. Mezi těmito papíry byly také desky nadepsané "FINFISHER." A uvnitř těchto desek byly poznámky od společnosti se sídlem v Německu, která prodala egyptské vládě sadu nástrojů pro zachycení - a ve velmi velkém měřítku - veškerou komunikaci mezi občany v zemi. Tento nástroj prodali egyptské vládě za 280 000 euro. Ústředí této společnosti se nachází přesně zde.

Tak západní vlády poskytují totalitním vládám tyto nástroje proti jejich vlastním občanům. Ale západní vlády toto provádí také sobě navzájem. Například v Německu, jen před pár týdny, byl nalezen takzvaný trojan Scuinst, což je trojan použitý německými vládními představiteli k vyšetřování jejich vlastních občanů. Pokud jste podezřelý v nějakém kriminálním případu, je celkem zřejmé, že váš telefon bude odposloucháván. Ale tím to dnes nekončí. Budou vám kontrolovat internetové připojení. Dokonce použijí nástroje jako je Scuinst, aby vám tímto trojanem nakazili počítač, což jim umožní sledovat veškerou vaši komunikaci, poslouchat vaše online rozhovory, shromažďovat vaše hesla.

Když se nyní zamyslíme hlouběji nad těmito záležitostmi, zřejmá reakce lidí by měla být "Dobře, to zní hrozně, ale mě se to ve skutečnosti netýká, protože jsem řádným občanem. Proč bych se měl obávat? Když nemám, co skrývat." A toto je argument, který nedává žádný smysl. Soukromí je implicitní. Soukromí není něco, o čem se diskutuje. Toto není diskuse o soukromí proti bezpečnosti. To je otázka svobody proti kontrole. A zatímco můžeme důvěřovat našim vládám právě teď, právě tady, v roce 2011, jakékoliv právo, kterého se vzdáme, ztratíme nadobro. A opravdu důvěřujeme, slepě důvěřujeme jakékoliv budoucí vládě, vládě, která nám bude vládnout za 50 let? A toto jsou otázky, kterými bychom se měli znepokojovat dalších 50 let.