Michael Shermer: Vzorce sebeklamu

Od roku 2006, kdy jsem tu byl naposled, jsme zjistili, že se globální oteplování stává docela závažným problémem. Věnovali jsme se mu tedy dost podrobně v časopisu Skeptic magazine. Prošetřujeme všechny možné vědecké i pseudvědecké kontroverze. Nakonec to ale vypadá, že si s tím nemusíme dělat starosti, protože svět bude zničen v roce 2012.

A další novinka: Možná si vzpomínáte, že jsem vám představil Quadro Tracker. Je to něco jako virgule. Dutý kus plastu s otáčecí anténou. A vy se pak procházíte a ona ukazuje na různé věci. Když třeba hledáte marihuanu ve skříňkách studentů, na někoho se přesně zaměří. Ach, promiňte. (Smích) Konkrétně tahle, kterou jsem dostal, vyhledává golfové míčky, zvláště když jste na golfovém hřišti a podíváte se do dostatečného množství keřů. No a pokud se ptáte, jak nám můžou škodit takové hlouposti: Tenhle přístroj, ADE 651, byl prodáván irácké vládě za 40 000 dolarů za kus. A byly, stejně jako tenhle kus, naprosto bezcenné. Údajně měly pracovat na principu "elektrostatické magnetické přitažlivosti iontů", což se dá přeložit jako "pseudovědecký žvást", jemně řečeno - prostě k sobě přilepíte pár slov, která dobře zní, ale absolutně nic neznamenají. V Iráku se používaly na kontrolních stanovištích - pouštěli některé lidi dál, protože tenhle malý přístroj tvrdil, že jsou v pořádku - a to stálo lidské životy. Takže pseudověda představuje hrozbu, je nebezpečné v tyto věci věřit.

Dnes chci mluvit o víře. Chci něčemu věřit a vy také. Vlastně si dovolím tvrdit, že víra je přirozený stav. Je standardem, prostě všichni věříme. Věříme všem možným věcem. Víra je přirozená. Nedůvěra, skepticismus a věda přirozené nejsou. Jsou těžší. Není jednoduché věcem nevěřit. Takže, stejně jako Fox Mulder v "Aktech X", který chce věřit na UFO, v ně chceme věřit všichni. Chceme v ně věřit, protože máme v mozcích stroj na víru. V podstatě jsme vzorce vyhledávající primáti. Spojujeme body: A si spojíme s B, B pak s C. No a někdy je A spojeno s B i ve skutečnosti. Tomuhle se říká asociační učení.

Hledáme vzorce, vytváříme si tyhle vztahy, jako třeba Pavlovův pes, který si spojil zvuk zvonce s podáváním žrádla a slinil, když slyšel zvonění nebo třeba Skinnerův potkan, který asociuje své chování s odměnou za něj a proto toto chování opakuje. Skinner dokonce objevil, že pokud do krabice jako je tato dáte holuba a necháte ho mačkat jedno ze dvou tlačítek, bude se snažit najít vzorec, pokud mu budete dávat do košíku odměnu. Když ho budete odměňovat náhodně tak, aby neexistovala žádná správná sekvence, naučí se jakýkoliv jiný vzorec. Zapamatují si, co dělali těsně předtím, než dostali odměnu a opakují to. Někdy se třeba dvakrát otočili doprava, jednou doleva a pak dvakrát klovli do tlačítka. A tomuhle se říká pověrčivost. Bojím se, že s tou se budeme potkávat pořád.

Říkám tomuto procesu "patternicity" - hledání vzorců, tedy snaha nacházet smysluplné vzorce jak ve smysluplných věcech, tak v nesmyslném šumu. Když tohle děláme, dopouštíme se dvou druhů chyb. Chyba prvního typu, falešná pozitivita, je víra ve vzorec, který ve skutečnosti neplatí. Druhým typem chyby je falešná negativita. Chyba druhého typu je neuvěření vzorci, který platí. Zkusme si teď v duchu provést experiment. Jste hominid žijící před třemi miliony let na afrických pláních. Jmenujete se Lucy. A uslyšíte šramot ve vysoké trávě. Je to nebezpečný predátor, nebo jen vítr? Vaše další rozhodnutí může být tím nejdůležitějším ve vašem životě. Pokud usoudíte, že ten zvuk vydával predátor a ve skutečnosti to byl vítr, chybně jste jej rozpoznali a udělali chybu prvního typu, falešně pozitivní závěr. Ale vlastně se nic nestalo, jen jste utekli. Jste opatrnější a bdělejší. Na druhé straně, pokud uvěříte, že šramot v trávě je jen vítr a nakonec to opravdu je predátor, jste oběd. Právě jste vyhráli Darwinovu cenu. Přestali jste být součástí genofondu.

Problémem tedy je, že "hledání vzorců" se bude uplatňovat vždy, když je důsledek chyby prvního typu méně závažný než u chyby druhého typu. Tohle je mimochodem jediný vzorec v celé přednášce. Máme problém v rozpoznávání vzorců, protože posuzování rozdílů mezi chybami prvního a druhého typu je velmi složité, a to hlavně ve zlomku vteřiny, v otázkách života a smrti. Standardním stavem je prostě "Věř, že všechny vzorce jsou skutečné." "Každý šramot v trávě je predátor, ne pouhý vánek." A proto si myslím, že jsme se vyvinuli - existoval přirozený tlak na naše "stroje na víru", na naše vzorce vyhledávající děje v mozku, aby vždy hledaly smysluplné vzorce a aby je vztahovaly k různým nebezpečným či důležitým jevům, ke kterým se ještě vrátím.

Co například vidíte na tomto obrázku? Je to koňská hlava, že? Vypadá to jako kůň. Musí to být kůň. Je to vzorec. Ale je to opravdu kůň? Nebo spíš žába? Vidíte, že náš rozpoznávač vzorců, který se asi v mozku nachází v přední části gyrus cinguli, náš vlastní malý detektor, jde lehce oklamat, což představuje problém. Co například vidíte tady? Ano, samozřejmě, je to kráva. Jakmile to mozku prozradím - jmenuje se to kognitivní priming - jakmile mozku řeknu, co má vidět, okamžitě se to znovu objeví, klidně i bez nápovědy, která tam byla předtím. A co vidíte tady? Někteří lidé vidí dalmatina. Ano, je tam. A tohle byl právě priming. Takže když se teď vrátím zpátky, váš mozek už má model a vy opět vidíte psa. Co vidíte zde? Planetu Saturn, ano, to je dobré. A co tady? Prostě zakřičte cokoliv co vidíte. To je dobré publikum, Chrisi. Protože v tomhle obrázku nic není. No, údajně tam nic není.

Je to pokus, který provedla Jennifer Whitson na univerzitě v Austinu. Je o prostředí ve velkých firmách a o tom, jestli pocity nejistoty a ztráty kontroly způsobí, že lidé vidí iluzorní vzorce. Takže zatímco skoro všichni vidí Saturn, lidé, kteří cítí, že ztratili vládu nad situací, s větší pravděpodobností něco uvidí na tomhle obrázku, který údajně žádný vzorec neobsahuje. Jinými slovy, náchylnost k nacházení neexistujících vzorců je větší, pokud nekontrolujeme situaci. Například hráči baseballu jsou notoricky pověrčiví, když jsou na pálce, ale když jsou v poli, už je to přejde. Hráči v poli jsou totiž úspěšní asi v 90 až 95% případů, zatímco nejlepší pálkaři selžou v sedmi případech z deseti. Jejich pověrčivost a "hledání vzorců" je spojena s pocity ztráty kontroly a tak dále.

Co vidíte na tomhle slidu? Vidí tam někdo něco? Ve skutečnosti tam nějaký obrázek je, ale je rozostřený. Tak přemýšlejte. Tohle je pokus, který provedla Susan Blackmore, anglická psycholožka, která pokusným osobám ukázala tenhle degradovaný obrázek a pak porovnala jejich skóre v ESP testu, tedy to, nakolik věří v paranormální jevy, nadpřirozeno, anděly a tak... A ti s vysokým ESP skóre měli tendenci nejen vidět více vzorců v rozostřených obrázcích, ale také viděli vzorce nesprávné. Tohle ukazujete pokusným osobám: Tahle ryba je degradovaná z 20%, tahle z 50% a pak ta, kterou jsem vám ukázal, ze 70%.

Podobný experiment provedl jeden švýcarský psycholog jménem Peter Brugger, který zjistil, že významně více smysluplných vzorců je vnímáno pravou hemisférou přes levé zrakové pole, než hemisférou levou. Když tedy pokusným osobám předkládáte obrázky tak, aby byly analyzovány pravou hemisférou, je více pravděpodobné, že uvidí nějaký vzorec, než kdyby použily levou hemisféru. Naše pravá hemisféra se zdá být místem, kde se odehrává značná část tohoto "hledání vzorců" Snažíme se tedy proniknout do tajů mozku a zjistit, kde se to všechno odehrává.

Brugger a jeho kolegyně, Christine Mohr, podali pokusným osobám L-DOPA. L-DOPA je, jak víte, používána jako lék na Parkinsonovu chorobu, která je spojena se sníženým vylučováním dopaminu. L-DOPA zvyšuje hladinu dopaminu. Zvýšený dopamin pak způsobil, že pokusné osoby viděly více vzorců, než ty, které dopamin nedostaly. Dopamin je tedy nejspíše látkou spojenou s "hledáním vzorců". Vezměme si třeba neuroleptika, léky, které potlačují psychotické chování, tedy věci jako paranoiu, přeludy a halucinace, což je vlastně druh "hledání vzorců". Jsou to nesprávné vzorce, falešně pozitivní, chyby prvního typu. A když takovým pacientům dáte léky, které jsou antagonisté dopaminu, poruchy vnímání zmizí. Snížíte tedy hladinu dopaminu a tendence vidět tenhle typ vzorců se utlumí. Na druhé straně stojí amfetaminy jako je kokain, které jsou agonisté dopaminu. Zvyšují jeho množství a vy se pak cítíte spíše euforicky, jste kreativní a vidíte více vzorců.

Nedávno jsem viděl Robina Williamse, který mluvil o tom, jak byl daleko vtipnější, když byl závislý na kokainu, než je teď. Možná tedy zvýšená hladina dopaminu nějak souvisí se zvýšenou kreativitou. Myslím, že dopamin mění náš poměr signál-šum, tedy to, jak přesní jsme v nacházení vzorců. Pokud je ten poměr příliš nízký, spíše uděláte hodně chyb druhého typu. Nevšimnete si skutečných vzorců. Není dobré být příliš skepický, protože pak minete spoustu zajímavých a dobrých nápadů. Se správnou hodnotou poměru jste kreativní a zároveň nenaletíte každé ptákovině. No a pokud je poměr příliš vysoký, uvidíte vzorce všude. Pokaždé, když se na vás někdo podívá, myslíte si, že vás ostatní sledují, že o vás mluví. A pokud to zajde příliš daleko, říkáme tomu prostě šílenství. Je to jako rozdíl mezi dvěma laureáty Nobelovy ceny, Richardem Feynmanem a Johnem Nashem. První třeba viděl přesně tolik vzorců, aby získal Nobelovu cenu. Ten druhý také, ale možná jich viděl až příliš mnoho a to se pak nazývá schizofrenie.

Poměr signál-šum tedy představuje problém s detekcí vzorců. Všichni určitě víte, co to je, že? A jaký vzorec vidíte tady? Znovu teď zkouším váš přední gyrus cinguli, vyvolávám ve vás protichůdné rozpoznávání vzorců. Jistě víte, že toto jsou boty Via Uno. Jsou to sandály. Musím říct, že to jsou docela sexy nohy. Možná trochu upravené ve Photoshopu. Samozřejmě, třeba tyhle nejasné tvary se zdají být každou chvíli něčím jiným. Je to způsobeno tím, že když na něco hodně myslíte, ovlivňuje to, co spíše uvidíte. A já vím, že tady vidíte lampu. Protože tady nahoře to svítí. A pochopitelně, díky ekologickému hnutí všichni víme o těžkém údělu mořských savců. Takže to, co vidíte v těchto nejasných tvarech, jsou samozřejmě delfíni, že ano? Jeden je tady, další támhle, tady je ještě jeden. A tamto je delfíní ocas, pánové.

(Smích)

Když dostáváte protichůdná data, váš gyrus cinguli se zblázní. Když se podíváte sem dolů, je vše v pořádku. Když se podíváte nahoru, dostanete protichůdná data. A pak musíme obrázek převrátit, abyste viděli, jak byl vyroben. Iluze nemožné krabice. Je jednoduché oklamat mozek ve dvou dimenzích. Takže si můžete říkat: "Nech toho, Shermere, tohle může udělat každý v jakékoli základní učebnici psychologie." No ale tady je výborná iluze Jerryho Andruse: "nemožná krabice" ve 3D, ve které Jerry stojí uvnitř té nemožné krabice. Byl tak laskav a ukázal nám, jak toho docílil. Všechno samozřejmě spočívá v úhlu, ze kterého fotíte. Fotograf stojí támhle. A tahle deska vypadá, jako by překrývala tuhle, tato zase tuto a tak dále. Ale i když to dám pryč, ta iluze je kvůli způsobu našeho uvažování tak silná, že znovu nacházíme tytéž vzorce.

Tohle je docela nová věc, která nás vyvádí z míry protichůdnými dojmy při porovnávání tohoto úhlu s tímto. Ve skutečnosti to jsou dva stejné obrázky vedle sebe. Vy pak neporovnáváte tento úhel s tímto, ale s tímhle. A váš mozek je oklamán. A oklamány jsou znovu i vaše nástroje na rozeznávání vzorců.

Obličeje najdeme snadno, protože se u nás vyvinul další systém na jejich rozpoznávání. Nachází se ve spánkových lalocích mozku. Tady máme nějaké obličeje na skále. Ani si nejsem jistý, jestli to je pravé, může to být Photoshop. Každopádně jste je hned rozpoznali. Který z nich vám připadá zvláštní? Na první pohled si všimnete, že jeden je divný. Ten levý. Fajn. Takže je otočíme, teď tedy bude na pravé straně. A máte pravdu. Tohle je docela známá iluze, poprvé ji provedli s Margaret Thatcherovou. Teď už jen vždycky vymění politiky. A proč se to děje? No, víme přesně, kde se to děje. Ve spánkovém laloku, zhruba nad uchem, je malá struktura, která se nazývá gyrus fusiformis. A v ní jsou dva druhy buněk, které se tohoto procesu účastní, jedny zachytí rysy obličeje celkově, druhé specifičtěji. Tyto velké, rychlé buňky nejprve zhodnotí obličej obecně. Takže okamžitě poznáte Obamu. A pak si všimnete něčeho trochu zvláštního u očí a úst, zvlášť pokud jsou vzhůru nohama. Používáte váš obecný software na rozpoznávání obličejů.

Na začátku jsem v našem malém pokusu řekl, že jste hominid procházející se po pláních Afriky. Je to jen vítr, nebo nebezpečný predátor? A jaký je mezi nimi rozdíl? No, vítr je neživý, zatímco predátor je živoucí činitel. Tomuto procesu říkám "agenticity" - hledání činitelů. Je to tendence dávat vzorce do souvislosti s významem, úmyslem a činitelem, často nějakou neviditelnou bytostí shůry. Tuhle ideu jsme získali od jiného zdejšího přednášejícího, Dana Dennetta, který mluvil o úmyslném postoji.

Určitý druh tohoto postoje lze rozšířit tak, aby vysvětloval spoustu věcí: duše, duchy, bohy, démony, anděly, mimozemšťany, vyšší vědomí, konspirační teorie a všechny možné neviditelné činitele a jejich síly a úmysly, o kterých si myslíme, že bloudí světem a ovládají naše životy. Myslím, že to je základ animismu, polyteismu a monoteismu. Ta víra, že tito činitelé jsou nějakým způsobem vyspělejší než my, morálnější než my. Hlavní příběh je pak vždycky o tom, že za námi přijdou, spasí nás a zachrání. Stvořitel je vždy popisován jako vševědoucí, morálně vyspělá bytost, která přijde shůry vytvořit život. Dokonce i představa, že nás dokážou zachránit vlády. To už není moc trendy. Podle mě se ale i tady jedná o druh "hledání činitele", ta představa někoho na nebi, kdo je velký a silný a přijde nás zachránit.

Také je to základ konspiračních teorií. Někdo se tam vzadu schovává a tahá za nitky, ať už to jsou Ilumináti nebo klub Bilderberg. Ale je to zase problém s hledáním vzorců, že? Některé jsou skutečné a některé ne. Stála za vraždou Kennedyho konspirace, nebo osamělý vrah? Když zajedete na místo, kde se to stalo, každý den tam budou lidé, a stalo se to i mně, kteří vám budou ukazovat, kde byli jednotliví střelci. Můj oblíbený se schovával v kanále, v poslední chvíli vylezl a vystřelil. Ale Lincoln byl zase opravdu zavražděn konspirací. Nemůžeme tedy zamítnout všechny takovéto vzorce, protože, ať už chceme nebo ne, některé jsou pravdivé. Některé konspirace skutečně existují. ARNOLDA V KANDIDATUŘE NA GUVERNÉRA PODPOŘIL MIMOZEMŠŤAN. A mnoho se tím vysvětluje.

I 11. září má svou konspirační teorii. Je to totiž konspirace. Věnovali jsme jí celé číslo časopisu. Když 19 členů Al-Kájdy plánuje navést letadla do budov, určitě se už jedná o konspiraci. Ale to si hledači "pravdy o 11. září" nemyslí. Tvrdí, že to byla práce Bushovy administrativy. No, to by bylo na celou přednášku. Ale víte, jak se dá poznat, že 11. září nebylo zorganizováno Bushovou vládou? Protože fungovalo.

(Smích)

(Potlesk)

Jsme od přírody dualisté. Naše "hledání činitelů" pramení z toho, že si dokážeme užít filmy jako jsou tyto. Umíme si představit, že v podstatě pokračujeme dál. Je známo, že když stimulujeme spánkový lalok, můžeme vyvolat mimotělní zkušenosti, pocity jako těsně před smrtí, které můžete vyvolat pouhým dotekem elektrody na spánkový lalok, Dá se toho docílit i ztrátou vědomí, velkým zrychlením v centrifuze. V mozku začne docházet kyslík, dojde k hypoxii, a vy pak zažijete mimotělní zkušenost. Můžete použít - což jsem sám zkusil - Božskou přilbu Michaela Persingera, která bombarduje vaše spánkové laloky elektromagnetickými vlnami. A opět zažijete mimotělní zkušenost.

Zakončím svou přednášku krátkým videem, které ji svým způsobem celou shrnuje. Má jen minutu a půl. Shrnuje všechno do síly očekávání a síly víry. Můžete to pustit.

Tohle je místo, které si zvolili pro svůj falešný konkurz na reklamu na balzám na rty.

Žena: Doufáme, že část z toho budeme moci použít v celonárodní reklamě. Je to test několika balzámů na rty, které máme tady vedle. A tohle jsou naši modelové, kteří nám s tím pomohou, Roger a Matt. Porovnáváme náš vlastní balzám a nejprodávanější značku. Máte nějaký problém s políbením našich modelů, abyste ho vyzkoušela?

Dívka: Ne.

Žena: Nemáte? Dívka: Ne. Žena: Takže je to v pořádku.

Dívka: Je to v pořádku. Žena: Fajn.

Budete je zkoušet naslepo. Teď vás poprosím, abyste si uvázala pásku přes oči. Vidíte teď něco? Dívka: Ne. Dejte si ji tak, abyste neviděla ani dolů. Dívka: Dobře.

Takže teď vůbec nic nevidíte, že?

Dívka: Ano. Žena: Dobře.

Takže v tomto test chceme zjistit, jak dobře chrání vaše rty, jaké jsou na dotek a jestli rozeznáte nějakou chuť, nebo ne.

Dívka: Jasně. Žena: Už jste se někdy zúčastnila takového testu?

Dívka: Ne.

Žena: Pojďte prosím sem. Fajn, teď prosím našpulte rty. Hodně je našpulte a trochu se předkloňte.

(Hudba)

(Smích)

(Smích)

Fajn. Jaké to bylo, Jennifer?

Dobré.

(Smích)

Pane bože...

(Smích)

Moc vám děkuji, děkuji, díky.