Michael Shermer o víře v podivné věci

Ahoj, jsem Michael Shermer, ředitel Skeptics Society, nakladatele časopisu Skeptic. Vyšetřujeme tvrzení o paranormálních jevech, pseudovědě a sektách a kultech i všechno mezi tím: vědu a pseudovědu a ne-vědu a pavědu, voodoo vědu, patologickou vědu, špatnou vědu, ne-vědu i prosté nesmysly. A pokud jste v poslední době nežili na Marsu, víte, že podobných věcí je okolo nás hodně.

Někdy nás nazývají debunkers (doslova vyvraceči hovadin), což je celkem negativní termín. Na druhou stranu - hovadin je mezi námi hodně, a jsme jako Hovadinový útvar policie - splachujeme je z ulic. Vlastně jsme něco jako Ralph Nader špatných nápadů, (Smích) snažíme se špatné nápady nahradit dobrými.

Ukážu vám příklad špatného nápadu. Přinesl jsem si s sebou tuhle věc. Dostali jsme to k otestování od pořadu NBC Dateline. Je to - vyrábí to Quadro Corporation v Západní Virginii. Jmenuje se to Quadro 2000 Virgule. (Smích) Prodávali ji ředitelům středních škol za 900 dolarů za kus. Je to kus plastu, ke kterému je připojena anténa. Můžete s ní hledat všechny možné věci, ale konkrétně tahle byla vyrobena k vyhledávání marihuany ve skříňkách studentů. (Smích)

Funguje to tak, že jdete po chodbě a sledujete, jestli se vychýlí k nějaké skříňce, kterou pak otevřete. Vypadá to asi takhle. Ukážu vám to. (Smích) No, víte, ono to trochu zanáší doprava... Takže když teď - víte, tohle je věda, takže uděláme kontrolovaný pokus. Určitě se pohne tímhle směrem. (Smích)

Pane, byl byste tak hodný a vyprázdnil, prosím, kapsy? (Smích)

Otázkou bylo, zda se takto opravdu dá najít marihuana ve skříňkách studentů. A odpověď zní, že jestli jich otevřete dostatečné množství, pak ano. (Smích) (Potlesk)

Vědci si ale musí všímat i neúspěchů, ne pouze výher. A to je asi základním ponaučením z mé krátké přednášky, takhle fungují psychikové, astrologové, věštkyně a jim podobní. Lidé si pamatují úspěchy a na neúspěchy zapomínají. Ve vědě musíme brát v úvahu celý soubor dat a sledovat, jestli počet úspěchů výrazným způsobem převyšuje číslo, které se dá přisuzovat náhodě.

V tomto případě jsme to otestovali. Měli jsme dvě neprůhledné krabice, jednu s vládou schválenou marihuanou, druhou prázdnou. A v padesáti procentech případů ji virgule odhalila, což je přesně to, co se dá očekávat od hození si mincí. To byl jen takový malý zábavný příklad věcí, kterými se zabýváme.

"Skeptic" je čtvrtletník. Každé číslo má určité téma, tohle je třeba o budoucnosti inteligence. Hloupnou lidé, nebo se stávají chytřejšími? Můj názor na tuhle věc se odvíjí z pole, ve kterém pracuji. Ve skutečnosti jsou ale lidé čím dál chytřejší. IQ stoupá o tři body za deset let. Celkem zvláštní věc.

Nepovažujte skepticismus za konkrétní věc, vlastně ani věda není věc. Je věda kompatibilní s náboženstvím? To je něco jako: "Je věda kompatibilní s instalatérstvím?" Jsou to prostě dva odlišné pojmy. Věda není věc, je to sloveso. Je to způsob nahlížení na věci. Je to pátrání po příčinách všech fenoménů.

Asi tak, co je pravděpodobnější: že mimozemská stvoření nebo vícerozměrné bytosti cestují skrz nesmírné dálky mezihvězdného prostoru, aby vytvořily kruh v obilí na poli farmáře Boba v Puckerbrushi v Kansasu, kterým propagují naše stránky skeptic.com, nebo že to čtenář Skepticu vyrobil ve Photoshopu? A ve všech případech se musíme ptát, (Smích) co je pravděpodobnějším vysvětlením? A dříve, než něco označíme za nadpřirozené, měli bychom se přesvědčit, že to naopak není zcela přízemní. Co je pravděpodobnější: že Arnoldovi pomohli do guvernérského křesla mimozemšťané, nebo že si World Weekly News prostě vymýšlí? (Smích)

Podobná myšlenka je pěkně zachycena v tomto vtipu Sidneyho Harrise. Pro ty, co sedí vzadu, píše se tu: "Pak se stane zázrak. Myslím, že v kroku číslo dva byste měl být trochu konkrétnější." Tenhle obrázek naprosto rozbíjí argumenty zastánců kreacionismu. Nic víc na tom není. (Potlesk) Můžete říct, že se stal zázrak. To ale prostě nic nevysvětluje. Nic to nenabízí, nic se nedá potvrdit. Pro kreacionisty tím končí diskuze.

Je pravda, že vědci někdy používají různé pojmy jako výplně prázdného místa - temná energie, temná hmota a podobně. Dokud nezjistíme, co to je, jednoduše tomu dáme takové jméno. Pro vědce to je začátek cesty. Kreacionisté tím končí. Znovu se tedy můžeme ptát, co je pravděpodobnější: Jsou to mimozemské talíře, chybná pozorování, nebo dokonce podvod?

Tohle je UFO vyfocené z mého domu v Altadeně v Kalifornii, nad městem Pasadena. A pokud vám to připadá jako poklice z kola Buicku, máte naprostou pravdu. Nepotřebujete ani Photoshop, ani moderní vybavení, nepotřebujete počítače. Tohle bylo vyfoceno jednorázovým fotoaparátem Kodak. Stačí, aby někdo stál stranou s poklicí v ruce. Připravit foťák, a je to. (Smích)

Takže i když je možné, že většina z těchto věcí jsou podvody či iluze a zbytek je pravý, pravděpodobnější je, že jsou podvržené všechny, jako ty kruhy v obilí.

Ale teď vážně. Ve vědě vždy hledáme rovnováhu mezi daty z pozorování a teorií. Galileo, například, měl dva problémy, když svůj dalekohled zaměřil na Saturn. Jednak neexistovala žádná teorie o planetárních prstencích, a také měl z pozorování nepřesná a nejasná data, takže nemohl s jistotou říci, na co se vlastně dívá. Popsal tedy to, co viděl: "Pozoroval jsem, že nejvzdálenější planeta je tvořena třemi tělesy." A tím své pozorování uzavřel. Bez povědomí o prstencích a přesných dat nemůžete mít dobrou teorii. Bylo to vyřešeno až v roce 1655.

Toto je kniha Christiaana Huygense, v níž shrnul všechny chyby, kterých se lidé dopustili ve snaze přijít na to, co je se Saturnem. Nepovedlo se to, dokud... Huygens měl dvě věci. Měl dobrou teorii o prstencích a o tom, jak funguje sluneční soustava. Měl také lepší teleskop a tedy přesnější data, z čehož si odvodil, že protože Země obíhá kolem slunce rychleji, podle Keplerových zákonů, než Saturn, mění se jejich vzájemná poloha a my vidíme prstence pod různými úhly. A my už ted víme, že to je pravda.

Problémem ale je, když je vaše teorie ovlivněna předsudky v poznávání. Takže jedním z problémů při vysvětlování proč lidé věří podivným věcem je, že máme... Začnu jednoduše, pak se dostanu k vážnějším věcem. Máme třeba tendenci vidět obličeje.

Toto je obličej na Marsu, který v roce 1976 dokonce vyvolal hnutí snažící se přimět NASA fotografovat tuto oblast, protože si lidé mysleli, že se jedná o monumentální marťanskou architekturu. No, ve skutečnosti - tady je detail z roku 2001. Když přivřete oči, uvidíte obličej. A když máte přivřené oči, tak vlastně z ostrého obrazu děláte neostrý. Redukujete kvalitu svých dat. A i kdybych vám neřekl, co máte hledat, pořád byste viděli obličej, protože jsme evolučně naprogramování hledat obličeje.

Obličeje jsou pro nás důležité společensky. A samozřejmě šťastné obličeje. Obličeje všech druhů najdete lehce. (Smích) Najdete šťastný obličej tady na Marsu. Pokud by astronomové byli žáby, možná by viděli Žabáka Kermita, vidíte ho tam? Malé žabí nožky. A co kdyby geologové byli sloni?

Náboženská ikonografie... (Smích) Objevena pekařem z Tennessee v roce 1996. Účtoval si pět dolarů za návštěvu "Sestry Housky", dokud mu to nezakázal právník Matky Terezy. Tady máme Panna Marie z Guadalupe a Panna Marie z Watsonville, jen kousek dál ulicí, nebo opačným směrem? Kůra stromů je zvlášť vděčný materiál, protože je pěkně zrnitá, větvená, černobíle flekatá a dobře se na ní hledají vzorce - lidé jsou zvířata vyhledávající vzorce.

Tohle je Panna Marie na okně v Sao Paulo. A tady máme Pannu Marii, která se zjevila na sýrovém sendviči, na který jsem si dokonce v jednom kasinu v Las Vegas mohl sáhnout, samozřejmě, kde jinde než v Americe. (Smích) To kasino zaplatilo za tento sýrový sendvič na eBay 28 500 dolarů. (Smích) Ale vypadá to skutečně jako Panna Marie? (Smích) Má tak našpulené rty, ve stylu čtyřicátých let.

Panna Marie v Clearwateru ve Floridě. Na tuhle jsme se jeli podívat... Bylo tam hodně lidí, jezdí tam věřící v kolečkových křeslech a s berlemi a tak podobně. A my tam jeli vyšetřovat. Jen pro měřítko, to je Dawkins, já a Úžasný Randi vedle tohoto dvě a půl poschodí velký obraz. Všechny ty svíčky, ty tisíce svíček, tam lidé přinesli na jeho počest. No a my obešli budovu, jen abychom zjistili, o co tam šlo, a nakonec jsme zjistili, že kdekoliv je postřikovač trávy a palma, vznikne i podobný efekt. Tohle je další Panna Marie na zadní straně, kterou už začali stírat. Asi můžete mít jen jeden zázrak na budovu. (Smích) A je to vůbec zázračná Marie, nebo spíš zázračná Marge? (Smích)

Nakonec vám ukážu další příklad tohoto jevu, tentokrát se zvukovými iluzemi. Existuje film, "Hlas smrti", ve kterém hraje Michael Keaton. Je o mrtvých, kteří k nám hovoří ze záhrobí. Mimochodem, celá tahle záležitost s mluvením k mrtvým není až tak zajímavá. Dokáže to totiž kdokoliv. Opravdu těžké je ale přimět mrtvé, aby odpovídali. (Smích)

V případě Hlasu smrti jsou údajně tyto zprávy skryty v elektronických fenoménech. Na stránce ReverseSpeech.com jsem stáhnul tuhle věc. Tohle je asi nejznámější příklad. Pustím vám jednu velmi známou píseň. Hm, tohle byste mohli poslouchat celý den, že? (Smích)

No dobře, teď si to přehrajeme pozpátku. Schválně jestli dokážete najít skryté zprávy, které tam někde údajně jsou. Co jste objevili?

(Publikum: Satan.)

Satan? Dobře, aspoň Satana jsme našli. Teď podstrčím sluchové části vašeho mozku co máte slyšet, a poslechněte si to znovu. (Smích) (Potlesk)

Když vám řeknu, co tam je, nemůžete se splést. (Smích)

Fajn, skončíme pozitivním, milým příběhem. Skeptics Society je nevýdělečná vzdělávací organizace. Neustále hledáme malé dobré skutky, které lidé konají.

A v Anglii je jedna populární zpěvačka, jedna z nejpopulárnějších anglických zpěvaček dneška, Katie Melua. A ta napsala krásnou píseň. V roce 2005 byla v Top 5 a jmenuje se "Devět miliónů bicyklů v Pekingu" Je to příběh o lásce - je něco jako britská Norah Jones - o tom, jak moc miluje svého přítele a porovnává to s devíti miliony bicyklů, a tak dále. A je v ní tahle pasáž:

♫ Jsme 12 miliard světelných let od okraje ♫

♫ To jen hádám ♫

♫ Nikdo to nikdy nepotvrdí ♫

♫ Ale vím, že vždy budu s tebou ♫

No, to je hezké. Aspoň byla blízko. V Americe by to bylo "Jsme 6 000 světelných let od okraje."

(Smích)

Ale můj přítel, Simon Singh, částicový fyzik, ze kterého se teď stal učitel, napsal mimo jiné knihu "Velký třesk", využije každou šanci propagovat kvalitní vědu. Napsal tedy komentář do The Guardian o Katiině písni, ve kterém říká: "No, my víme přesně, jak daleko jsme od okraje vesmíru. Je to 13,7 miliard světelných let, a to určitě jen nehádáme. Známe tu vzdálenost s přesně definovanou mírou chyby a můžeme tedy říct, že i když ten údaj není absolutně přesný, je dost blízko pravdy."

A kupodivu mu Katie po vydání toho komentáře zavolala a řekla: "Já se tak stydím, byla jsem členka astronomického kroužku a měla jsem to vědět." A předělala tu píseň. Na závěr tedy pustím tu novou verzi. ♫ Jsme 13,7 miliard světelných let ♫ ♫ od okraje pozorovatelného vesmíru, ♫ ♫ což je dobrý odhad s definovanou mírou chyby ♫ ♫ a vzhledem ke všem dostupným informacím ♫ ♫ předpokládám, že budu vždy s tebou ♫ (Potlesk)

Senzační, že? (Potlesk)