Maz Jobrani: A ten o íránském Američanovi jste už slyšeli?

Byl jsem jedním ze zakládajících členů Komediální turné Osa zla. Mezi dalšími zakládajícími členy byli Ahmed Ahmed, Američan původem z Egypta, který měl vlastně ten nápad jet na Blízký Východ a vyzkoušet to. Předtím, než jsme vyrazili na naše turné, jel tam sám a udělal to jako první. Pak tam byl Aron Kader, Američan pocházející z Palestiny. A pak jsem tam byl já, americký Íránec naší skupiny. Být americkým Íráncem s sebou přináší svoje problémy, jak můžete tušit. Tyto dvě země spolu v poslední době moc nevychází. A to způsobuje mnoho vnitřních konfliktů, třeba že jedna moje část mě má ráda, druhá mě nenávidí. Jedna moje část si myslí, že bychom měli mít jaderný program, druhá část si myslí, že se mi nedá věřit. Toto jsou dilemata, která mám každý den.

Narodil jsem se v Íránu; teď jsem americkým občanem, což znamená, že mám americký pas, což znamená, že můžu cestovat. Protože pokud máte jenom íránský pas, máte tak trochu omezený seznam zemí, kam můžete jet s otevřenou náručí, chápete -- Sýrie, Venezuela, Severní Korea. (smích) Každý, kdo v Americe získá pas, vám poví, že když dostanete ten váš pas, tak je v něm pořád uvedena země, kde jste se narodili. Pamatuji si, jak jsem si vyzvedával svůj americký pas. Bylo to "Juhů! Jde se cestovat." Otevřel jsem ho a uvnitř stálo "Narozen v Íránu." A já: "Ale tak to snad ne." (smích) "Chci si někam vyjet."

Ale co je zajímavé, nikdy jsem neměl problém cestovat se svým americkým pasem do některé západní země , i když v něm stojí "Narozen v Íránu." Žádný problém. Kde jsem ovšem problémy měl, to byly některé arabské země, protože se zdá, že ani některé arabské země nevycházejí s Íránem moc dobře. Nedávno jsem byl v Kuvajtu na představení s několika americkými komiky. Všichni prošli a pak hraniční hlídka uviděla můj americký pas. "A ha! Američan, výborně." Pak si ho otevřeli. "Narozen v Íránu? Moment." (smích) A pak se mě začali ptát. Říkali: "Jaké je jméno vašeho otce?" Řekl jsem: "No, už zemřel, ale jmenoval se Khosro." Pokračoval: "Jak se jmenoval váš dědeček?" Řekl jsem: "Zemřel, už je to dávno. Jmenoval se Jabbar." Řekl: "Počkejte, vrátím se," a odešel pryč. V tu chvíli jsem začal být vyplašený, protože jsem nevěděl, do jakých lumpáren mého dědečka mohli zatáhnout. (smích) Představoval jsem si, jak ten chlápek přichází a říká: "Hledali jsme vás 200 let." (smích) "Váš dědeček dostal pokutu za špatné parkování. Je už prošlá. Dlužíte nám dvě miliardy dolarů."

Ale jak můžete vidět, když mluvím, mluvím s americkým přízvukem, ze kterého byste si mohli myslet, že jako íránsko-americký herec bych měl být schopen zahrát jakoukoliv roli, dobrého, špatného, co si vyberete. Ale v Hollywoodu se velmi často stává, že když režiséři hledají na castingu herce původem z Blízkého Východu, říkají: "Ó, vy jste z Íránu. Výborně. Můžete říct: 'Zabiju vás ve jménu alláha?'" "To bych mohl říci, ale co kdybych řekl: "Zdravím, jsem váš doktor." ? Odpověď je: "Skvěle. A poté zajmete celou nemocnici." (smích) Myslím, že tady vám trochu uniká pointa. Nechápejte mě špatně, nevadí mi hrát záporné hrdiny. Chci hrát záporné hrdiny. Chci vyloupit banku. Chci vyloupit banku ve filmu. Chci vyloupit banku ve filmu, ale chci to udělat s pistolí, s pistolí, ne s bombou kolem pasu, jasné? (smích) Protože si dokážu představit režiséra, jak říká: "Mazi, myslím, že tvoje postava by mohla vyloupit banku s bombou kolem pasu." "Proč bych to dělal? Pokud chci ty peníze, proč bych se zabíjel?" (smích) Jasně. (potlesk) "Dejte mi všechny prachy nebo se vyhodím do vzduchu." (smích) "No tak se vyhoď do vzduchu. Ale venku, prosím." (smích)

Faktem je, že všude na světě jsou dobří lidé. To je to, co zkouším a předvádím ve svém vystoupení. Všude jsou dobří lidé. A na to všechno stačí jeden člověk, který to všechno zkazí. Jako třeba před několika měsíci v New Yorku na Times Square, kde byl ten pákistánský muslim, co se snažil vyhodit do vzduchu auto. Tu noc jsem náhodou na Times Square byl taky, měl jsem vystoupení. Několik měsíců předtím to byl zase jeden bílý Američan v Austinu, v Texasu, který pilotoval svoje letadlo a narazil do budovy finančního úřadu, a já jsem v tu dobu byl v Austinu taky, měl jsem vystoupení. A povím vám, jako muž z Blízkého Východu, když se začnete u těchto aktivit vyskytovat častěji, najednou se začnete cítit vinni. Díval jsem se na zprávy. Říkal jsem si: "Mám v tomhle prsty?" (smích) "Nepřišla mi upomínka. Co se děje?"

(smích)

Ale zajímavé bylo, že ten pákistánský muslim -- dělá špatné jméno muslimům a taky lidem z Blízkého Východu a Pákistáncům na celém světě. Jedna z věcí, která se stala, byla, že pákistánský Taliban se přiznal k tomu výbuchu auta, který selhal. Moje otázka je: proč byste se přiznávali k výbuchu, který se nestal? "Jenom jsme chtěli říct: zkusili jsme to." (smích) "A navíc, myšlenka je to, co se počítá." (smích) (potlesk) "A závěrem: něco vyhrajete, něco ne." (smích) Ovšem když ten bílý chlápek naletěl letadlem do budovy, vím, že všichni mí přátelé z Blízkého Východu a muslimové v Americe si u televize říkali: "Prosím, ať není z Blízkého Východu. Ať není Hassan. Ať není Hussein." Pak se objevilo jméno Jack. A všichni: "Super! Není to jeden z nás." Ale já jsem se díval dál, pro případ, že by se vrátili se zprávami jako třeba: "Před svým činem konvertoval k islámu." "Do háje! Proč, Jacku? Proč?"

Faktem je, že jsem měl štěstí, že můžu předvádět svá vystoupení po celém světě a že jsem jich mnoho předvedl na Blízkém Východě. Nedávno jsem byl sám na turné po sedmi zemích. Byl jsem v Ománu, byl jsem v Saúdské Arábii. Byl jsem v Dubaji. A je skvělé, že všude na světě jsou dobří lidé. O těchto místech se dozvíte úžasné věci. Doporučuji lidem, aby zkusili navštívit tato místa. Například Dubaj -- skvělé místo. Jsou posedlí tím, že musí mít všechno největší, nejvyšší, nejdelší, všichni to známe. Mají tam nákupní centrum, Dubai Mall. Je tak velké, že uvnitř toho centra mají taxíky. Procházel jsem se. Najednou slyším "tú, tú". Říkám si: "Co to tu vyvádíš?" A on na to: "Jedu do obchodu Zara. Je to odsud pět kilometrů. Pryč z cesty. Pryč z cesty. Pryč z cesty." A co je šílené -- máme teď recesi, dokonce i v Dubaji, ale podle cen byste to nepoznali. Tak třeba v tom Dubai Mall prodávají mražený jogurt na gramy. Je to jako obchod s drogami. Procházel jsem okolo. A chlápek na mě: "Psst, Habini, příteli." (smích) "Chceš nějaký mražený jogurt? Pojď sem. Pojď sem. Pojď sem. Mám jeden gram, pět gramů, 10 gramů. Kolik gramů chceš?" (smích) Koupil jsem pět gramů. Za 10 dolarů. 10 dolarů! Říkám mu: "Co v tom je?" A on: "Jen to nejlepší, chlape. Z Kolumbie. Nejvyšší kvalita. Nejvyšší kvalita."

Další věc, kterou se někdy naučíte, když cestujete to zemí na Blízkém Východě, někdy do zemí v Latinské Americe, v Jižní Americe -- častokrát, když se někde něco staví, neexistují předpisy a omezení. Například, vzal jsem na hřiště v Dubai Mall svého dvouletého syna. Už jsem vzal svého syna na hřiště po celých Spojených státech. Když posadíte svého dvouletého syna na klouzačku ve Spojených státech, dávají na ni něco, co děti zbrzdí, když se blíží ke konci klouzačky. Na Blízkém Východě ne. (smích) Posadil jsem svého synka na klouzačku a on najednou frnk! Odletěl. Sehnul jsem se a říkám: "Kde je můj syn?" "Ve třetím patře, pane. Ve třetím patře." (smích) "Vezměte si taxi. Jeďte k Zaře. Odbočte doleva." (smích) "A zkuste jogurt. Je velmi dobrý. Trošku drahý."

Ale jednou z věcí, o které se snažím během svých vystoupení, je bořit stereotypy. A já se taky cítil vinen co se stereotypů týče. Byl jsem v Dubaji. V Dubaji je spousta Indů, kteří tam pracují. A moc dobře jim neplatí. A tak jsem si odvodil, že všichni tamní Indové musí být pracovní síla. Zapomněl jsem, že jsou v Dubaji samozřejmě i úspěšní Indové. Měl jsem vystoupení a řekli mi: "Pošleme vám řidiče, který vás vyzvedne." Tak jsem šel k recepci a uviděl jsem jednoho Inda. Říkal jsem si: "Ten bude můj řidič." Protože tam jenom tak stál, v levném obleku, s úzkým knírkem, a zíral na mě. Přišel jsem k němu: "Promiňte, pane, vy jste můj řidič?" A on: "Ne, pane. Já vlastním tento hotel." (smích) Říkám: "Omlouvám se. Proč jste tedy na mě zíral?" A on: "Myslel jsem si, že vy jste můj řidič."

(potlesk)

(smích)

Rozloučím se s vámi tímto: svými vystoupeními se snažím bořit stereotypy, ukázat lidi z Blízkého Východu v pozitivním světle -- muslimy v pozitivním světle -- a doufám, že v nadcházejících letech nás budou filmové a televizní programy, přicházející z Hollywoodu, prezentovat v pozitivním světle. Kdo ví, možná jednoho dne třeba budeme mít našeho vlastního Jamese Bonda, že. "Jmenuji se Bond. Jamal Bond."

(smích)

Do té doby budu stále vyprávět vtipy. Doufám, že vy se budete nadále smát. Přeji vám hezký den. Děkuji.

(potlesk)