9 životních lekcí Matthewa Childse, které se naučil při lezení

Je to celkem jednoduché. Tady je 9 pravidel, na která jsem přišel za 35 let lezení. Většinou jsou dost základní.

Číslo jedna: Nevzdávajte to -- velmi osvědčená metoda. Ale opravdu -- často přemýšlíte, že to vzdáte dávno předtím, než to vzdá vaše tělo. Takže držte se a napadnou vás celkem neobvyklá řešení.

Číslo dvě: Neváhejte. Toto je lezení na "tření" v Tuolumne Meadows v Yosemitské vrchovině. Lezení na tření nemá žádné výrazné hrany. Lezete na malých jamkách a hrbolech ve skále. Největší tření máte v momentu, kdy položíte ruku nebo nohu na skálu. A od toho momentu prakticky padáte. Takže pohyb je dobrý. Nezastavujte se.

Pravidlo číslo tři: Plánujte. Toto je cesta Naked Edge (Nahá hrana), v kaňonu El Dorado u Boulderu. Tento horolezec je v posledním úseku. Je přesně tam, kde jsem spadl. Pod ním je asi 300 metrů vzduchu. Všechny těžké úseky už má za sebou. Často se stane, že úporně plánujete: "Jak se dostanu přes tu nejtěžší část? Jak se dostanu přes tu nejtěžší část?" A co se stane? Dostanete se do posledního lehkého úseku. A dojde vám pára. Toho se vyvarujte. Musíte plánovat, jak se dostat až nahoru.

Nezapoměňte, že musíte být schopný dokončit každý jednotlivý krok. Toto je cesta s názvem Dike Route (Hrázová cesta) na Pywiack Dome, v Yosemitské vrchovině. Zajímavá je tím, že není až tak těžká. Ale když jdete jako první, v nejtěžším místě vám hrozí asi 30-ti metrový pád na desku pod tupým úhlem. Musíte se proto soustředit. Nechcete se zaseknout uprostřed jako Coleridgův Kubla Khan. Musíte pokračovat.

Pravidlo číslo pět: Naučte se odpočívat. Je fascinující, jak nejlepší lezci dokážou i v nejextrémnějších situacích dostat své tělo do pozice, ve které si oddychnou, dají se dohromady, zkoncentrují se, a pokračují. Toto je cesta v Needles, rovněž v Kalifornii.

Strach dokáže být fakt otrava, protože se nestoustředíte na to, co děláte. Soustředíte se na důsledky selhání toho, co děláte. Každý jednotlivý krok si vyžaduje vaši plnou pozornost a soustředění, pokud má být účinný.

V lezení na to lidé často jdou přímočaře. Jdou po nejnápadnějším řešení. Toto je Ďáblova věž ve Wyomingu, sloupcovitý čedičový monolit, který asi většina z vás zná z "Blízkých setkání". Tady většinou spároví lezci vtěsnají ruce a nohy a začnou hned lézt. Spáry jsou příliš úzké na vtěsnání špičky, takže jediný způsob lezení, je vložit prsty do spáry a "lezením na sokolíka" se tahat nahoru.

Pravidlo číslo osm: Síla nezaručuje vždy úspěch. Celých 35 let jsem byl horolezecký průvodce a učil jsem na umělých stěnách a tak, to nejdůležitější co jsem se naučil je, že chlapi budou stále zkoušet shyby. Začínající chlapi to tam namakají, dostanou se do výšky 5 metrů. Vždyť vědí jak udělat 15 shybů, ne? A pak jim prostě dojde pára. Ženy jsou daleko vyvovnanější, protože je ani nenapadne, že by mohly udělat 100 shybů. Přemýšlejí, jak přesunou váhu na nohy, což je v podstatě přirozené. Nosí nás celý den. Rovnováha je nezbytná, takže přeneste váhu na nohy, které jsou vaším nejsilnějším svalem.

A na závěr je tu pravidlo číslo devět. Na toto pravidlo jsem přišel, když jsem neplánoval spadnout, ale přesto jsem spadl asi 12 metrů a zlomil si žebro. Jakmile víte, že se to má stát, musíte zvážit, jak se pustit, protože to je to podstatné, aby se vám nic nestalo -- jak spadnete do lana nebo, pokud lezete bez lana, jak spadnout někam, kde můžete pád kontrolovat. Takže, nedržte se až do trpkého konce. Mockrát díky. (Potlesk)