Matt Ridley: Když nápady souloží

Když jsem studoval v sedmdesátých letech zde na Oxfordu, budoucnost světa byla chmurná. Populační exploze byla nezastavitelná. Celosvětový hladomor byl nevyhnutelný. Epidemie rakoviny způsobená chemikáliemi v prostředí zkracovala naše životy. Kyselý déšť padal na lesy. Poušť postupovala o míli nebo o dvě za rok. Docházela ropa. A nukleární zima nás mohla dorazit. Nic z toho se nestalo. (Smích) Ale překvapivě, když se podíváte, co se za mého života skutečně stalo, průměrný příjem na hlavu průměrného člověka na planetě, v reálných hodnotách, očištěný o inflaci, se ztrojnásobil. Délka života se prodloužila o 30 procent za mého života. Dětská úmrtnost klesla o dvě třetiny. Produkce jídla na hlavu stoupla na trojnásobek. A to vše v době, kdy se počet obyvatel zdvojnásobil.

Jak jsme toho dosáhli - ať už si myslíte, že je to dobře nebo ne - Jak jsme toho dosáhli? Jak to, že jsme se stali jediným druhem, kterému se daří stále více prosperovat zatímco je stále početnější? Velikost puntíku v tomto grafu ukazuje velikost populace. A úroveň v grafu ukazuje výši HDP na hlavu. Myslím, že k zodpovězení této otázky potřebujete pochopit jak lidské bytosti spojují své mozky a umožňují svým nápadům se spojovat a kombinovat, sekávat se a, samozřejmě, se spojit. Jinými slovy, potřebujete pochopit jak nápady souloží.

Chci, abyste si představili jak se dostat od tvorby předmětů jako je tento k tvorbě předmětů jako je tento. Oba jsou skutečné předměty. Jeden je acheuléenská ruční sekera z doby před půl milionem let vyrobený Člověkem vzpřímeným. Ten druhý je samozřejmě počítačová myš. Je záhadné, že jsou naprosto stejné velikosti i tvaru. Snažil jsem se zjistit, který je větší, a je to téměř nemožné. A to proto, že jsou oba navrženy tak, aby seděly do lidské ruky. Oba jsou technologiemi. Nakonec, jejich podobnost není až tak zajímavá. Ta vám prostě říká, že jsou oba navrženy pro lidskou ruku. To, co zajímá mě, jsou rozdíly. Neboť ten vlevo byl vyráběn docela beze změn po dobu okolo milionu let - od doby před jeden a půl milionu let až do doby před půl milionem let. Člověk vzpřímený vyráběl stejný nástroj po 30.000 generací. Samozřejmě k několika změnám došlo, ale i tak se nástroje měnily pomaleji než kosterní soustava. Nedocházelo k žádnému pokroku, k žádným inovacím. Je to nezvyklý jev, ale je to pravda. Zatímco předmět napravo je zastaralý po pěti letech. A je tu i další rozdíl: kterým je to, že předmět nalevo je vyroben z jednoho materiálu. Předmět vpravo je vyroben spojením různých materiálů, od křemíku, přes kovy a plasty a tak dále. A nejen to, je to spojení různých nápadů, vynálezu plastů, vynálezu laseru, vynálezu transistorů. Všechny byly spojeny dohromady v této technologii.

A je to toto spojení, toto nahromadění technologie, které mě zaujalo. Protože si myslím, že v tom je podstata pochopení tajemství toho, co se na světě děje. Moje tělo je také nahromaděním nápadů, vynálezu pokožkových buněk, vynálezu nervových buněk, vynálezu jaterních buněk. Spojily se. Jak evoluce spojuje a kombinuje věci? Používá pohlavní rozmnožování. U nepohlavních druhů, pokud máte dvě různé mutace různých tvorů, zeleného a červeného jedince, pak musí být jeden lepší než druhý. Jeden musí vyhynout, aby druhý přežil. Pokud však máte pohlavní druhy, pak je u jednotlivce možné, aby zdědil obě mutace z různých linií. Takže to, co sex dělá je, že umožňuje jednotlivcům čerpat z genetických vylepšení celého druhu. Není to omezeno jen na vlastní linii.

Který proces má stejné účinky v kulturní evoluci jako má rozmnožování v biologické? A já myslím, že odpovědí je směna, zvyk vyměňovat jednu věc za jinou. To je jedinečná lidská vlastnost. Žádné jiné zvíře to neumí. Můžete je v laboratorním prostředí naučit trochu směňovat. Samozřejmě existuje reciprocita i u ostatních zvířat. Ale směna jednoho předmětu za jiný se nikdy neuskuteční. Jak řekl Adam Smith: "Nikdo ještě neviděl, aby nějaký pes poctivě a s rozmyslem vyměňoval s nějakým jiným psem jednu kost za jinou." (Smích) Mužete mít kulturu bez směny. Můžete mít, jaké existovaly, nepohlavní kultury. Šimpanzi, kosatky, tyto druhy tvorů mají kulturu. Dokáží se navzájem učit tradice, které se dědí z rodičů na potomstvo. V tomto případě, šimpanzi se navzájem učí, jak rozbíjet oříšky kameny. Ale rozdíl je, že se tyto kultury nikdy nerozšíří, nikdy neporostou, nikdy nebudou hromadit bohatství a nikdy nezačnou kombinovat. A tím důvodem je to, že nedochází k žádnému rozmnožování, žádné směně nápadů. Různé šimpanzí skupiny mají různou kulturu. Neexistuje však mezi nimi žádná směna nápadů.

A proč vlastně směna zvyšuje životní úroveň? Odpověď poskytl David Ricardo v roce 1817. A tady je jeho příběh zasazený do doby kamenné, třebaže on to říkal z pohledu obchodu mezi státy. Adamovi trvá čtyři hodiny vyrobit kopí a tři hodiny vyrobit sekeru. Ozimu trvá hodinu vyrobit kopí a dvě hodiny vyrobit sekeru. Tedy Oz je lepší v obojím - kopích i sekerách - než Adam. Nepotřebuje Adama. Může si vyrábět vlastní kopí a sekery. Ne, počkat, když se nad tím zamyslíte, pokud Oz vyrobí dvě kopí a Adam vyrobí dvě sekery, a ty si pak smění, pak každý z nich ušetřil hodinu práce. A čím více to budou dělat, tím spíše to bude platit. Protoče čím více to budou dělat, tím lépe se Adam bude moct specializovat na výrobu seker, a tím lépe se Oz bude moct specializovat na výrobu kopí. Takže výnosy z obchodování jen porostou. A to je jedna z krás směny, že to vlastně vytváří tendenci k větší specializaci, která vytváří tendenci k častějšímu směňování a tak dále. Adam i Oz ušetřili hodinu času. To je blahobyt, úspora času při uspokojování svých potřeb.

Zeptejte se sami sebe, jak dlouho byste museli pracovat, aby jste si zajistili hodinu světla, abyste si večer mohli přečíst knihu. Pokud byste měli začít od nuly, řekněme, že byste vyrazili na venkov. Našli byste ovci. Zabili byste jí. Získali byste z ní tuk. Ten byste vyškvařili. Udělali byste svíčku, atd. atd. Jak dlouho by vám to trvalo? Docela dost dlouho. Jak dlouho musíte dnes pracovat, abyste vydělali na jednu hodinu světla na čtení pokud vyděláváte dnešní průměrnou mzdu v Británii? Odpověď je okolo půl sekundy. Vraťme se zpět do roku 1950, museli byste pracovat osm sekund při průměrné mzdě, abyste získali tolik světla. A to znamená sedm a půl vteřiny blahobytu, které jste získali. Od roku 1950. Díky tomu totiž máte sedm a půl vteřiny během kterých můžete dělat něco jiného. Nebo můžete získat jiné zboží či služby. Vraťme se do roku 1880, kdy bylo třeba 15 minut vydělat při průměrné mzdě na ono množství světla. Ještě v roce 1800, jste potřebovali pracovat šest hodin, abyste vydělali na svíčku, která by hořela hodinu. Jinými slovy, průměrný člověk si při průměrné mzdě nemohl dovolit svíčku v roce 1800.

Vraťme se k tomuto obrázku sekery a myši, a zeptejme se sebe: "Kdo je vyrobil a pro koho?" Kamennou sekeru si někdo vyrobil pro sebe. To byla soběstačnost. Tak nazýváme chudobu té doby. Ale předmět vpravo byl pro mě vyroben jinými lidmi. Kolika jinými lidmi? Desítkami? Stovkami? Tisíci? Víte, myslím, že to jsou možná miliony. To proto, že musíte započíst i člověka, který vypěstoval kávu, která byla uvařena pro člověka, který byl na ropné plošině, který vrtal ropu, z níž byla vyrobena plastová hmota, atd. Všichni pracovali pro mě, aby mi vyrobili myš. A to je způsob, jakým funguje společnost. To je to, čeho jsme jako druh dosáhli.

V dávných dobách, když jste byli bohatí, pro vás lidé pracovali v pravém slova smyslu. To je způsob, jak jste se mohli stát bohatými; zaměstnávat je. Pro Ludvíka XIV. pracovalo hodně lidí. Dělali pro něj jeho přihlouplé oblečky jako je tento. (Smích) A dělali mu přihlouplé účesy, zkrátka cokoliv. Měl 498 lidí, kteří mu každý večer připravovali večeři. Ale současní turisti, kteří obchází Versailleský palác a koukají na obrázky Ludvíka XIV. mají také 498 lidí, kteří jim připravují večeři. Jsou v bistrech, kavárnách a restauracích a obchodech po celé Paříži. A jsou schopni vám připravit do hodiny výborné jídlo pravděpodobně vyšší kvality než jakou kdy Ludvík XIV. zažil. A to je to, čeho jsme dosáhli díky tomu, že pro sebe navzájem pracujeme. Jsme schopni čerpat ze specializace a směny k růstu životní úrovně každého z nás.

Můžeme najít zvířata, která pro sebe navzájem pracují. Mravenci jsou klasickým příkladem; dělnice pracují pro královnu a královna pracuje pro dělnice. Ale je tu velký rozdíl, kterým je to, že se tak děje pouze v rámci kolonie. Nepracují pro ostatní napříč koloniemi. Důvodem je to, že mravenci mají reprodukční dělbu práce. To znamená, že se specializují ve vztahu k reprodukci. Kterou má na starosti královna. Náš druh to tak dělá nerad. Jediná věc, kterou si neoblomně děláme sami, je rozmnožování. (Smích) Dokonce ani v Anglii nenecháváme rozmnožování na královně.

(Potlesk)

Kdy se tento zvyk objevil? A jak dlouho už trvá? A co vlastně znamená? Myslím, že nejstarším případem tohoto je pravděpodobně pohlavní dělba práce. Nemám pro to však žádný důkaz. Jen to vypadá tak, že první věc, kterou jsme dělali je, že muži pracovali pro ženy a ženy pro muže. Ve všech dnešních společnostech lovců a sběračů je dělba práce při obstarávání potravy ve směs rozdělena na muže - lovce a ženy - sběračky. Není to sice vždy takto jednoduché. Ale je tu rozdíl mezi specializacemi rolí mužů a žen. A krása toho principu je, že je přínosný pro obě strany. Ženy vědí, tak, jako v případě kmene Hadza zde - okopávajíce kořeny, aby je mohli mužům vyměnit za maso - ví, že vše, co musí udělat, aby se dostala k proteinu je vykopat nějaké další kořeny a směnit je za maso. A nemusí při tom jít na vyčerpávající lov a snažit se zabít prase. A můž zase ví, že nemusí nic okopávat, aby získal kořeny. Jediné co musí udělat, je ujistit se, že když zabije prase, bude dost velké, aby ho mohl sdílet. A tak si obě strany zvyšují svojí životní úroveň prostřednictvím pohlavní dělby práce.

Kdy k tomu došlo? To nevíme, ale je možné, že to ještě neandrtálci nedělali. Byli velmi spolupracujícím druhem. Byli také velmi inteligentním druhem. Jejich mozek byl ostatně větší, než váš nebo můj dnes v této místnosti. Byli nápadití. Pohřbívali své mrtvé. Pravděpodobně měli svůj jazyk, protože víme, že měli gen FOXP2 stejného druhu jako je náš, což bylo objeveno zde na Oxfordu. A vypadá to, ž pravděpodobně měli schopnost mluvit. Byli to vynikající lidé. Neshazuji neandrtálce. Ale neexistují žádné důkazy pohlavní dělby práce. Není žádný důkaz o sběračském chování žen. Vypadá to, že ženy spolupracovaly při lovu s muži. A další věc, pro níž nemáme žádný důkaz je směna mezi tlupami. To proto, že předměty, které můžete najít v neandrtálských nalezištích, nástroje, které vyrobili, jsou vždy vyrobeny z místních materiálů. Například na Kavkaze existuje místo, kde můžete najít neandrtálské místní nástroje. Všechny jsou vyrobeny z místního rohovce. Ve stejném údolí jsou i pozůstatky moderního člověka z přibližně stejné doby - před 30.000 lety. A některé jsou vyrobeny z místního rohovce, ale mnoho z nich je vyrobeno z obsidiánu pocházejícího z velké dálky. A když lidské bytosti začaly přesouvat předměty tímto způsobem, je to pro nás důkazem, že mezi sebou tlupy směňovaly.

Obchod je 10x tak starý, jak zemědělství. Lidé to zapomněli. Myslí si, že obchod je výdobytek současnosti. Směna mezi tlupamy fungovala před stovkami tisíc let. Nejstarší důkaz se objevuje někdy před 80 až 120.000 lety v Africe, když můžete vidět obsidán, jaspis a další věci jak se pohybují na dlouhé vzdálenosti v Etiopii. Také můžete vidět mušle - objevené týmem zde z Oxfordu - jak se pohybovaly 125 mil do vnitrozemí od Středozemního moře v Alžírsku. A to je důkaz, že lidé začali směnu mezi tlupami. A to je povede ke specializaci.

Jak můžeme vědět, že pohyb na dlouhou vzdálenost znamená obchod spíše než migraci? Podívejte se na moderní lovce a sběrače jako na domorodce, kteří těží materiál pro kamenné sekery na místě zvaném Mt. Isa, což byl lom vlastněný kmenem Kalkadoon. Směňovali jej se svými sousedy za věci jakou jsou ostny rejnoka. A v důsledku toho kamenné sekery skončili na druhém konci Austrálie. Tedy přesun nástrojů na dlouhou vzdálenost je znamením obchdou, nikoliv migrace.

Co se stane, když lidi vytrhnete od směny, od schopnosti směňovat a specializovat se? A odpovědí je nejen to, že se zpomalí technický pokrok, může nastat dokonce pravý opak. Příkladem je Tasmánie. Když se hladina moře zvedala a z Tasmánie se stal ostrov před 10.000 lety, lidé, kteří na něm žili, nezažili jen pomalejší růst, než lidé na pevnině, zažili dokonce propad. Vzdali se schopnosti vyrábět nástroje [z kostí] a vybavení pro rybaření a oblečení protože populace okolo 4.000 lidí jednoduše nebyla dost velká k udržení těchto odborných schopností nezbytných k zachování technologie, kterou měli. To je jako kdybychom lidi z tého místnosti hodili na pouštní ostrov. Kolik z věcí, které máte v kapse bychom byli po 10.000 letech stále schopni vyrábět? To se však nestalo v Tierra del Fuego - podobný ostrov, podobní lidé. Důvod? Tierra del Fuego je oddělena od Jižní Ameriky podstatně užším průlivem. A existoval tam obchodní styk napříč průlivem po 10.000 let. Tasmánci byli izolováni.

Vraťme se zpátky k tomuto obrázku a zeptejte se sami sebe, nejen kdo to vyrobil pro koho, ale také kdo ví, jak to vyrobit. V případě kamenné sekery, člověk, který ji vyrobil, věděl jak to udělat. Ale kdo ví, jak vyrobit počítačovou myš? Nikdo, doslova nikdo. Na planetě není nikdo, kdo by věděl, jak vyrobit počítačovou myš. To myslím naprosto vážně. Generální ředitel společnosti vyrábějící počítačové myši to neví. On jen ví, jak se svojí společností podnikat. Člověk na výrobní lince to neví, protože neví, jak vykopat ropný vrt, aby dobyl ropu k výrobě plastů, a tak dále. Každý víme trochu, ale nikdo z nás neví vše.

Samozřejmě cituji ze slavné eseje od Leonarda Read, ekonoma v padesátých letech, která se jmenuje "Já, tužka", ve které píše o tom, jak přichází tužka na svět, a nikdo neví, jak tužku vyrobit, protože lidé, kteří ji skládají nevědí, jak těžit grafit. A nevědí, jak pokácet stromy a takové věci. A to, co děláme v lidské společnosti, skrze směnu a specializaci, je to, že jsme vytvořili schopnost dělat věci, kterým ani nerozumíme. To není totéž jako s jazykem. S jazykem dokážem převádět nápady, kterým rozumíme na kohokoliv dalšího. Ale s technologií můžeme skutečně dělat věci, kterým ani nerozumíme.

Dostali jsme se za hranice lidské mysli na výjimečnou úroveň. A mimochodem, to je také jedním z důvodů, proč mě nezajímá diskuse o I.Q., o tom, že některé skupiny mají vyšší I.Q. než jiné. To je naprosto nepodstatné. Podstatné ve společnosti je, jak jsou lidé schopni diskutovat své nápady, a jak dobře spolupracují, nikoliv jak chytří jednotlivci jsou. Vytvořili jsme něco, co se nazývá společný mozek. Jsme pouhými uzly v síti. Jsme neurony v mozku. Je to právě výměna nápadů, setkávání a spojování myšlenek mezi sebou, co zapříčiňuje technologický pokrok, postupně, kousek po kousku. Nicméně, špatné věci se stávají. A v budoucnosti, pokud se podíváme dopředu, zažijeme, samozřejmě, hrozné věci. Budou tu války; budou tu hospodářské krize; potkají nás přírodní pohromy. Strašné věci se stanou během tohoto století. Tím jsem si jistý. Ale jsem si jistý i tím, že v důsledku spojení lidé tvoří a jsou schopni své myšlenky setkávat a spojovat jako nikdy předtím. Jsem si také jistý, že technologie pokročí, a proto se i životní úroveň zlepší. Protože v síti díky crowdsourcingu, ve světě, který jsme odspodu vytvořili, kde nejen elity, ale každý je schopen mít své nápady a umožnit jim setkat a spojit se, bezpochyby zrychlujeme tempo inovací.

Děkuji Vám.

(Potlesk)