Matt Killingsworth: Chcete být šťastnějšími? Žijte současností

Lidé chtějí od života mnoho věcí, já si však myslím, že víc než cokoliv jiného chtějí štěstí. Aristoteles nazýval štěstí něčím, k čemu všechny ostatní věci směřují. Podle něj netoužíme po velkém domě, hezkém autu nebo dobré práci proto, že by tyto věci měly vnitřní hodnotu. Toužíme po nich proto, že očekáváme, že nám přinesou štěstí.

V posledních 50 letech jsme my, Američani, dostali mnoho věcí, které jsme chtěli. Jsme bohatší. Žijeme déle. Máme přístup k technologii, která by se ještě před několika málo lety zdála být science fiction. Paradoxem štěstí je to, že ačkoliv se objektivní podmínky našich životů dramaticky zlepšily, nestali jsme se v podstatě o nic šťastnějšími.

Možná tím, že nám tyto obvyklé ukazatele pokroku nepřinesly nikterak veliké výhody co do pocitu štěstí, objevil se v posledních letech zvýšený zájem o štěstí jako takové. Lidé již dlouho pátrají po příčinách štěstí, vlastně tisíce let, ale zdá se, že mnoho otázek týkajících se štěstí zůstává nezodpovězeno. Myslím si, že tak, jako pro mnoho jiných sfér života, věděcká metoda skýtá potencionál pro zodpovězení těchto otázek. Pravdou je, že v několika posledních letech probíhá exploze ve výzkumu štěstí. Například, naučili jsme se mnoho o jeho demografii, jak s ním souvisí věci jako příjem a vzdělání, pohlaví a manželství. Ale jednou ze záhad, kterou toto zkoumání odhalilo je, že tyto faktory nemají žádný konkrétní efekt. Ano, je lepší vydělávat víc peněz než méně nebo vystudovat vysokou místo toho, abyste to v půlce vzdali a odešli, ale rozdíly ve štěstí bývají malé.

Čímž se znovu dostáváme k otázce, co jsou významné příčiny štěstí. Myslím si, že tohle je otázka na kterou jsme zatím doopravdy nenašli odpověď. Jednou z možných odpovědí může být to, že štěstí má možná neuvěřitelně mnoho co dočinění s tím, jak prožíváme zkušenosti teď a tady. Určitě se zdá, že to, jak se životem začínáme, co děláme, s kým jsme a o čem přemýšlíme, má na naše štěstí obrovský vliv, avšak tohle jsou přesně ty faktory, které jsou pro vědce nesmírně obtížné, vlastně, téměř nemožné studovat.

Před několika lety jsem přišel na způsob, jak studovat souhrnné lidské štěstí každodenního života po celém světě tak, jako nikdy předtím. Je jím projekt trackyourhappiness.org (sledujsvéštěstí.org), který za pomoci iPhonu monitoruje lidské štěstí v reálném čase. Jak to funguje? V zásadě tak, že posílám lidem signály v náhodných časech během dne a potom se jich ptám na několik otázek týkajících se jejich momentálních zkušeností v okamžiku těsně před zaslaným signálem. Hlavní myšlenkou je, že pokud můžeme sledovat lidské štěstí stoupat vzhůru a klesat během dne, v některých případech z minuty na minutu, a snažit se rozumět tomu jak a co lidé dělají, s kým jsou, o čem přemýšlejí a všechny ostatní faktory, kterými by se dal popsat náš den -- jak mohou souviset s těmi změnami ve štěstí -- budeme možná schopni objevit některé z věcí, které doopravdy mají velký vliv na štěstí. Tento projekt nám přinesl štěstí v tom, že jsme nashromáždili docela hodně údajů, myslím že mnohem víc, než bylo kdy předtím nashromážděno, přes 650 tisíc záznamů v reálném čase od více než 15 tisíc lidí. A není to jenom tak nějaká hromada lidí, je to skutečně rozmanitá skupina, lidé různého věku od 18 do 80 i výše, široká škála příjmů, úrovní vzdělání, lidé, kteří jsou vdaní či ženatí, rozvedení, ovdovělí, atd. Všichni společně reprezentují každou z 86 zaměstnaneckých kategorií a z více než 80 zemí.

Chtěl bych s vámi ve zbývajícím čase této přednášky hovořit o jedné z oblastí, kterou zkoumáme, a tou je toulání mysli. Jakožto lidské bytosti máme unikátní schopnost nechat naše myšlenky odbíhat od přítomnosti. Můžete vidět chlápka pracovat na počítači, ale ve skutečnosti možná přemýšlí o dovolené, kterou měl minulý měsíc, nebo možná přemýšlí o tom, co bude mít k večeři. Možná se bojí, že brzo začne plešatět. (Smích) Tahle schopnost zaměřit naši pozornost na něco jiného, než je přítomnost, je úžasná. Dovoluje nám se učit, plánovat a posuzovat věci způsobem, který není vlastní žádnému jinému druhu, než člověku. A i přesto stále není jasné, jaký je vztah mezi naším užíváním této schopnosti a naším štěstím. Nejspíš jste zaslechli některé lidi navrhovat, že byste měli svou pozornost zaměřit na přítomnost. "Mysli na teď a tady" jste nejspíš slyšeli už stokrát. Možná, abychom byli skutečně šťastní, potřebujeme zůstat zcela ponořeni ve zkušenostech, které získáváme tady a teď. Možná mají tito lidé pravdu. Možná je toulání naší mysli špatná věc. Na druhou stranu, když se nám mysl zatoulá, děje se tak nenuceně. Nemůžeme změnit realitu tak, jak se před námi fyzicky nachází, ale v naší mysli můžeme jít kamkoliv. Víme, že lidé chtějí být štastní, takže možná že když se nám mysl toulá, chodí tito lidé na místo šťastnější než je to, ze kterého do svých fantazií odcházejí. To by dávalo smysl. Jinými slovy, možná že tímto způsobem, kdy necháme svou mysl se toulat, umožňujeme štěstí, aby se znásobovalo.

No, vzhledem k tomu, že jsem vědec, rád bych zkusil tuhle debatu vyřešit za pomoci nějakých dat a především bych vám rád přednesl některá data, která jsem získal z odpovědí na tři otázky, které pokládám v projektu Sledujte své štěstí. Nezapomeňte, tyto data jsou získána ze zkušeností reálných lidí v reálném čase. Nyní k těm třem otázkám. První je otázka týkající se štěstí: Na škále od velmi špatně po velmi dobře, jak se cítíte? Druhá otázka, týkající se aktivity: Ze seznamu 22 různých aktivit zahrnujících věci jako jezení, pracování a dívání se na televizi, co děláte? A konečně otázka týkající se toulání mysli: Myslíte teď na něco jiného, než na to, co zrovna v tuto chvíli děláte? Lidé mohli říct ne -- jinými slovy, soustředím se na svůj úkol -- nebo ano -- myslím na něco jiného -- a tématem těchto mých jiných myšlenek jsou věci příjemné, neutrální nebo nepříjemné. Jakákoliv kladná odpověď na tyto otázky je právě to, co nazýváme toulání mysli.

Co jsme tedy zjistili? Tento graf ukazuje štěstí na svislé ose, která reprezentuje to, jak šťastní lidé jsou, když se soustředí na přítomnost, když nemyslí na něco zcela jiného. Jak se ukazuje, lidé jsou podstatně méně šťastní, když se toulají ve svých myšlenkách. Nyní se možná díváte na tento výsledek a říkáte si, jasně, fajn, v průměru jsou lidé méně šťastní, když myslí na něco jiného než na přítomnost, ale dozajista, když se jim mysl toulá od něčeho, co není příliš zábavné, alespoň tehdy by nám měly myšlenky na jiné věci prospívat. Kdepak. Jak se ukazuje, lidé jsou méně šťastni, když myslí na něco jiného, a to bez ohledu na to, co právě dělají. Například lidé moc nemají v lásce dojíždění do práce. Je to jedna z nejméně příjemných aktivit, a i přesto jsou podstatně šťastnějšími, když se soustředí výhradně na cestu do práce, než když se jim mysl zatoulá k něčemu jinému. To je úžasné.

Jak se tohle může dít? Myslím si, že je to částečně, vlastně z velké míry, způsobeno tím, že když se nám myšlenky zatoulají, často myslíme na nepříjemné věci a lidé jsou tak mnohem méně šťastní, když tak činí. Naše obavy, úzkosti a lítost z nevyužitých příležitostí a dokonce když lidé přemýšlí o něčem neutrálním, stále jsou podstatně méně šťastní, než když se zcela soustředí na současnost. Dokonce i když přemýšlejí o něčem, co by popsali jako příjemné, jsou jenom trošku méně šťastni, než když nemyslí na něco jiného. Kdyby toulání se myslí bylo jako hrací automat, bylo by to jako mít šanci ztratit 50 dolarů, 20 dolarů nebo jeden. Je to tak? Nikdy byste tuhle hru pak nechtěli hrát. (Smích)

Z toho, co jsem vám zatím říkal, můžete nabýt dojem, že toulání se v myšlenkách způsobuje nešťastné pocity, ale to, co jsem vám skutečně ukázal je, že tyto dvě věci spolu souvisí. Možná. Možná je to tak, že když jsou lidé nešťastní, mají tendenci nechávat své myšlenky se toulat. Možná je to skutečně tak. Jak bychom vůbec někdy mohli tyto dvě možnosti od sebe oddělit? Na čem se ale všichni shodneme je to, že čas běží kupředu, nikoliv dozadu. Je to tak? Nejdřív se něco musí stát, než spatříme následek této akce. V tomto případě máme štěstí, že máme mnoho odpovědí od lidí v našem výzkumu, a tedy se můžeme podívat a zkoumat, zda toulání se myslí má tendenci předcházet nešťastným pocitům, nebo zda neštěstí má tendenci předcházet toulání se myslí a tím tak získat vhled do příčinných souvislostí. Jak se ukazuje, existuje silná vazba mezi toulkami myslí a tím, že se vzápětí poté cítíme nešťastní, v souladu s myšlenkou, že toulky myslí navozují lidem pocity nešťěstí. Naproti tomu neexistuje žádná vazba mezi pocity neštěstí, které máme teď a tím, že se vzápětí uchýlíme k toulání se naší myslí. Jinými slovy, toulky myslí se s největší pravděpodobností zdají být pouze současným stavem, nikoliv důsledkem toho, že se cítíme neštastnými.

Před několika minutami jsem připodobnil toulky myslí k hracímu automatu, který byste nikdy nechtěli použít. Inu, jak často se lidská mysl zatoulá? Ukazuje se, že lidé myslí na něco jiného často. Ve skutečnosti velmi často. 47% času myslí lidé na něco jiného, než na to co, v té době zrovna dělají. Jak toto závisí na tom, co lidé dělají? Tady máme podíl toulavých myšlenek zasahujících do 22 aktivit dosahující výše 65% -- (Smích) -- když se lidé sprchují, když si čistí zuby, 50% když pracují, 40% když se věnují cvičení, až semhle dolů do tohoto krátkého sloupečku napravo, kterému se někteří z vás teď smějí. Deset procent zastupuje toulavé myšlenky, během sexu. Je tu však něco, o čem si myslím, že je na tomto grafu docela zajímavé. V zásadě s jedinou výjimkou, bez ohledu na to, co lidé dělají, myslí na něco zcela jiného alespoň 30% veškerého času, což nám podle mě naznačuje, že toulky myslí nejsou jenom časté, ale jsou všudypřítomné. Prostupují v zásadě do všeho, co děláme.

Ve svém dnešním příspěvku jsem vám řekl něco málo o toulání se myslí, proměnné, která se ukazuje býti dosti důležitým členem rovnice stěští. Mou nadějí je to, že pomocí sledování vývoje lidského štěstí a jejich zkušeností všedního života budeme moci odhalit mnoho důležitých příčin štěstí. Vědecké porozumění štěstí nám tak pomůže vytvořit budoucnost, která je nejenom bohatší a zdravější, ale také šťastnější. Děkuji. (Potlesk) (Potlesk)