Larry Lessig: Přezkoumejme remix

Rád bych hovořil o tom, co se učíme od konzervativců. Jsem v takové fázi života, kdy prahnu po starých časech, takže se vám chci přiznat, že jsem v mládí byl vlastně konzervativec. Byl jsem mladý republikán, dospívající republikán, dokonce předseda mladých republikánů. Vlastně jsem byl nejmladším republikánem ze všech delegací na sjezdu v roce 1980, kde byl Ronald Reagan zvolen kandidátem na prezidenta USA.

Vím, co si teď myslíte. (smích) Myslíte si: "Páni, tohle na internetech nepíšou." Myslíte si: "Wikipedie tento fakt nezmiňuje." A máte pravdu, toto je další ukázka toho, kolik nesmyslů koluje v drátech těch internetů. Wikipedie říká, že tento člověk, tento bývalý kongresman z Erie v Pensylvánii, byl ve věku 20 let jedním z nejmladších účastníků celostátního sjezdu republikánů, ale to prostě není pravda. (smích) Vlastně mě to tak rozčiluje, že tuto informaci prostě změním. (smích) (potlesk) Dobře. Tak... Perfektní. Perfektní. (smích) Tak, přednášející Lawrence Lessig. Fajn. Konečně vyjde najevo pravda. Vidíte to? Už to skoro je. A už to je. "...nejmladší republikán." Tak, a je to. To je celé. Teď to uložím. A je to. A... Wikipedie je konečně opravená. Ale tohle je vlastně mimo téma.

(potlesk)

Byl bych rád, abyste si o konzervativcích mysleli jednu věc - ani ne tak tu událost z roku 1980, jako spíš tohle: chodí do kostela. Ano, mnoho lidí chodí do kostela. Neříkám, že do kostela chodí jenom konzervativci. Ani mi nejde o Boha. Do toho se vůbec nechci zaplést, o to mi nejde. Chodí do kostela, čímž myslím, že dělají mnoho věcí zdarma jeden pro druhého. Pořádají večeře připravené dobrovolníky. Prodávají i kuchařky pro takové večeře. Připravují jídlo pro chudé lidi. Sdílejí, dávají a rozdávají zadarmo. A jsou to titíž lidé, šéfové firem na Wall Street, kteří se tam v neděli objeví a sdílejí. A samozřejmě nejen jídlo.

Titíž lidé silně věří, ve spoustě různých kontextů, v omezování trhů. Ve spoustě důležitých aspektů jsou proti trhu. Stejně jako my všichni oslavují tento druh vztahu. Ale horlivě se snaží, abychom do něj netahali peníze, jinak by se z něj mohlo stát něco takového. Chtějí nás regulovat, tito konzervativci. Chtějí nám zabránit v tom, aby se trh rozšiřoval na tato místa. Protože chápou, že existují místa pro trh vhodná a místa, kde by trh existovat neměl, kde bychom měli být svobodní, abychom se těšili ze společenství druhých. Uznávají, že obě tyto věci mají existovat společně.

A druhá skvělá věc na konzervativcích: chápou ekologii. Byl to první velký republikánský prezident dvacátého století, kdo nás učil o ekologickém myšlení - Teddy Roosevelt. Nejprve nás učili o ekologii v kontextu přírodních zdrojů. A následně nás to začali učit i v kontextu inovace a ekonomiky. Chápou, že v tomto kontextu - věcí zdarma - jsou věci zdarma důležitou, nezbytnou součástí i kulturního ekosystému. A chci, abyste si o nich mysleli právě tohle.

Vím, že mi opravdu nevěříte. Takže tady je důkaz číslo jedna. Chtěl bych vám ukázat svého nejnovějšího hrdinu, Juliana Sancheze, liberála, který pracuje - jak si mnoho lidí myslí - v tom "zlém" Cato Institutu. Julian natočil toto video. Je příšerný producent, ale jeho video má skvělý obsah, takže vám kousek pustím. Tohle je začátek.

Julian Sanchez: Rád bych poukázal na to, jak se kultura remixů postupně vyvíjí...

Larry Lessig: Začne vyprávět o třech krátkých videonahrávkách. Tohle je fantastický remix skupiny Brat Pack na motivy skladby Lisztomania. Šířil se samozřejmě po internetu. S velkým úspěchem.

(hudba) A pak to viděli nějací lidé z Brooklynu. Rozhodli se, že udělají totéž. (hudba) A pak to pochopitelně viděli lidé ze San Franciska. I ti se rozhodli, že musí udělat totéž. (hudba) Vznikly krásné klipy, a tento liberál nám na nich chce ukázat pár velmi důležitých věcí. Zde je lekce číslo jedna.

JS: Vzniklo očividně něco velmi úžasného. Účinkují tak, že napodobují původní klip. A ten, co to natáčel, měl očividně dobré oko a nějakou zkušenost s úpravou videa. Ale jde také o skupinku přátel, kteří prožívají autentický společný moment a tráví spolu volný čas. Mělo by to být povědomé a oslovit všechny, kteří kdy zpívali nebo chodili tancovat se skupinou dobrých přátel.

LL: Nebo...

JS: Tím jsou tato videa zásadně odlišná od těch, která jsme viděli předtím, protože zde nejde jen o remix jedince, který něco bastlí doma ve sklepě. Stává se z toho akt skupinové kreativity. A nejde jen o to, že na konci vznikne úplně jiný produkt, ale i o to, že to potenciálně mění způsob, jak spolu navazujeme vztah. Všechny naše normální sociální interakce se tak stávají určitou pozvánkou k tomuto kolektivnímu vyjádření. Naše skutečné sociální chování se takto proměňuje v umění.

LL: A z těchto dvou věcí tento liberál vyvozuje...

JS: U jednoho remixu jde o jedince, kteří využívají naši sdílenou kulturu jako určitý jazyk, kterým něco sdělují divákům. Ve druhé fázi jde o sociální remix, který ho využívá ke zprostředkování vzájemných lidských vztahů. Nejprve jsou u každého videa postavy z klipu Brat Pack využity jako určitý vzor pro vytvoření sociální reality každé skupiny. Mezi těmi klipy ale dochází také k dialogu, kdy - jakmile vznikne základní struktura - video se stává prostředkem k vyjádření podobností a rozdílů mezi sociálními a fyzickými světy skupin.

LL: A tady je pro mne nejdůležitější klíč k tomu, co chce Julian říci.

JS: Autorská práva nepředstavují jen způsob, jak podpořit produkci určitého druhu uměleckých děl. Je to také úroveň kontroly nad tím, co dovolíme v našich sociálních realitách, sociálních realitách, do kterých teď nevyhnutelně prostupuje populární kultura. Myslím, že je důležité mít tyto dva odlišné druhy veřejných statků na paměti. Pokud se soustředíme pouze na maximalizaci produkce jednoho, myslím, že riskujeme potlačení tohoto jiného, bohatšího a v jistém ohledu možná i mnohem důležitějšího.

LL: Ano. To je ono. Správně. Svoboda projevu tuto příležitost potřebuje, aby přinesla komerční úspěch skvělým autorským dílům i příležitost vytvářet tuto odlišnou kulturu. A aby se toto mohlo stát, potřebujeme zakotvit a chránit principy jako spravedlivé užití, abychom umožnili tento druh inovace, jak nám říká tento liberál, mezi dvěma tvůrčími kulturami, kulturou komerční a kulturou sdílení. Jde o to, že oni... on tuto kulturu chápe.

A já mám obavy, že my demokraté ji velmi často nechápeme. Vezměte si například tuto skvělou společnost. Ve starých dobrých časech, kdy ji řídil tento republikán, čerpala většina jejích největších děl z minulosti. Disney ve všech svých velkých dílech využil díla, která byla volně šiřitelná, remixoval je nebo počkal, až se volně šiřitelnými stala, a remixoval je pak, aby tak oslavil přidanou hodnotu kreativity remixu. I Mickey Mouse ve filmu "Parník Willie" je remixem tehdy velmi známého a populárního "Plavčíka na sladké vodě" Bustera Keatona. Tento člověk byl králem remixů! On sám je oslavou a ideálem přesně tohoto druhu kreativity.

Ale pak společnost přejde temným obdobím do rukou tohoto demokrata. A všechno je úplně jiné. To on je duchovní otec konečného prosazení takzvaného zákona o prodloužení autorských práv Sonnyho Bona, který prodloužil stávající autorská práva o dvacet let, aby Disneymu nikdo nemohl udělat to, co Disney udělal bratrům Grimmovým. Když jsme se to snažili zpochybnit žádostí u Nejvyššího soudu, získat ho a tamní partu konzervativců, snažili jsme se, aby to pochopili a zrušili to. Měli jsme podporu laureátů Nobelovy ceny, včetně tohoto pravičáka a laureáta Nobelovy ceny Miltona Friedmana, který řekl, že se k nám připojí jen tehdy, když se někde v případu objeví slovo "pitomost". (smích) Jenže pitomost zjevně vládla spíš na tomto místě, když demokrati tento návrh schválili jako nový zákon. Jenom malilinkatá poznámka na okraj. Můžete říct, že Sonny Bono byl republikán, ale já tomu nevěřím. Tenhle chlápek není žádný republikán.

U druhého příkladu se zamysleme nad tímto kulturním hrdinou, ikonou levice, tvůrcem této postavy. Podívejte se na web "Star Wars MashUps", který stvořil pro fanoušky, aby na nich využili svou tvůrčí energii a vytvořili novou generaci zájmu o tuto mimořádně důležitou kulturní ikonu. Přečtěte si licenční smlouvu. Podle ní autoři remixů přenechávají všechna práva na remix Lucasovi. Ten mashup vlastní Lucas. Ať do něj přidáte cokoli, třeba hudbu, Lucas má trvalé právo z toho celosvětově zdarma těžit. Žádnému tvůrci se nedostane uznání. Tvůrce nemá žádná práva. Tvůrce je otrok pracující za naturálie. A měli bychom si pamatovat, kdo tyto otroky zaměstnal: byli to demokraté, že?

Takže jde o to, že republikáni uznávají, že je tu jistá potřeba ctít vlastnictví, respektovat je, a že tento respekt bychom měli vyjádřit tvůrci, tvůrci remixu, vlastníku díla, vlastníku autorského práva na toto výjimečně působivé dílo, ne generaci otroků. Měli bychom si z to měli vzít poučení, konkrétně o otevřenosti. Své činnosti v životě sdílíme, alespoň zčásti. I ředitel firmy Goldman Sachs, alespoň zčásti. A aby ke sdílení mohlo dojít, musíme mít dobře chráněné prostory spravedlivého užití.

To zaprvé. Zadruhé: tato ekologie sdílení potřebuje svobodu, ve které lze tvořit. Svobodu, tedy bez svolení někoho jiného, tedy možnost tvořit. A zatřetí: musíme respektovat tvůrce, tvůrce těchto remixů, prostřednictvím práv, která přímo náleží jemu. To vysvětluje vznik pravicové neziskovky Creative Commons. Není vlastně pravicová a nezisková, ale samozřejmě - a tady bych to rád spojil - organizace Creative Commons autorům nabízí jednoduchý způsob označení jejich obsahu i se svobodami, které chtějí poskytnout.

Takže se přesouváme ze světa "všech práv vyhrazených" do světa "některých práv vyhrazených", kdy lidé vědí, které svobody k obsahu přidali svou tvorbou vzniklou na základě tvůrčí, autorsky chráněné práce. Tyto nástroje, které jsme vytvořili, umožňují částečné sdílení prostřednictvím vymezujících licencí a svobody tvorby bez nutnosti žádat nejprve o autorské svolení, protože to již bylo uděleno při zachování respektu k tvůrci, protože staví na jeho autorském právu, které on volně licencoval. A to vysvětluje to ohromné pravicové spiknutí, které se zjevně kolem těchto licencí vyvinulo, neboť dnes už existuje přes 350 milionů digitálních položek, které jsou volně dostupné tímto způsobem.

Je tento obraz ekologie kreativity, obraz ekologie vyvážené kreativity, tou ekologií kreativity, kterou teď máme? Jak všichni víte, mnoho z nás si to nemyslí. Já jsem na realitu této ekologie kreativity narazil právě minulý týden. Vytvořil jsem video založené na mých materiálech pro přednášku Wireside, které jsem nahrál na YouTube. Pak jsem dostal od YouTube tento e-mail, ve kterém mi tajuplně oznámili, že ve videu je obsah vlastněný tajemnou společností WMG, který se shoduje s jejím obsahem. Moc jsem si z toho nedělal.

Pak mi někdo na Twitteru napsal: "Vaše přednáška na YouTube není volně přístupná. To byl záměr?" Zjevně si představoval, že jsem se zapletl do spiknutí, které má odhalit zjevné chyby v autorském zákonu DMCA. Odpověděl jsem: "Ne." Ani jsem o tom nepřemýšlel. Ale pak jsem se na ten server podíval a celá zvuková stopa v mém videu byla pryč. Celých 45 minut té přednášky bylo bez zvuku, protože se tam objevovaly úryvky - ve videu o principu spravedlivého užití - obsahující hudbu Warner Music Group. Zajímavé bylo, že stále nabízeli reklamu na hudbu, která byla v tom videu bez zvuku. Stále jste si tu hudbu mohli koupit, ale nemohli jste slyšet vůbec nic, protože to bylo bez zvuku.

Takže jsem udělal to, co současný režim říká, že musím udělat, abych mohl volně použít YouTube pro přednášku o principu spravedlivého užití. Na jejich serveru jsem musel odpovědět na tyto otázky. Pak je neuvěřitelně dětinsky jako Bart Simpson musíte opsat podle předlohy a mít to správně, abyste znovu nabyli svobodu projevu. Cítil jsem se, jako bych byl znova ve třetí třídě. Nebudu dávat připínáčky na učitelskou židli. Nebudu dávat připínáčky na učitelskou židli. To je absurdní. Skandální. Je to mimořádná perverze systému svobody, který bychom měli podporovat.

A já se vás ptám: "Kdo s tím bojuje?" A co je zajímavé: kdo byl v posledních prezidentských volbách hlavním, aktivním protivníkem tohoto systému regulace v online projevech? John McCain. Dopis za dopisem útočil na to, že YouTube odmítla více respektovat princip spravedlivého užití svým pozoruhodným systémem upozornění a odstraňování obsahu, kvůli němuž jeho kampaň byla tolikrát stažena z internetu.

Zazněl tu příběh o mně ve starých dobrých časech pravičáckého blouznění. Teď se vrátím do současnosti, kdy jsem tak trochu levičák - píšu totiž levou, takže jsem přinejmenším levák. A já se ptám: můžeme my na levici očekávat vybudování této ekologie svobody nyní, ve světě, ve kterém známe mimořádně silné vlivy proti, ve kterém i ikony levice, jako je tato, berou v úvahu a prosazují návrhy, které by fakticky znemožnily požadovat volný přístup k výsledkům průzkumu dotovaného vládou? Tento prezident podpořil proces, který tajně vyjednává dohody, jež nás fakticky uzavírají do vyšinutého systému autorského zákona DMCA, který jsme schválili, který nás pravděpodobně uvrhne do systému "třikrát a dost" a který samozřejmě čím dál víc přijímá zbytek světa. Zatím nevznikl ani jeden jediný příklad reformy. A změnu tohoto systému hned tak neuvidíme.

Takže tohle je poučení o otevřenosti, které si myslím musíme odnést. Otevřenost je závazek k určité skupině hodnot. Musíme o těchto hodnotách hovořit. Je to hodnota svobody. Hodnota komunity. Hodnota omezené regulace. Hodnota respektu vůči tvůrci. Pokud se dokážeme tyto hodnoty naučit od alespoň některých vlivů na pravici, pokud je budeme umět přijmout a vzít za své, možná budeme moct udělat malý obchod. My na levici se naučíme tyto hodnoty a pravice možná přijme zákony o zdravotní péči nebo globálním oteplování či něčem jiném.

Každopádně, pomozte mi prosím předávat tyto hodnoty.

Velmi vám děkuji.

(potlesk)