Kevin Kelly o evoluci technologií

Nevím jak vy, ale já osobně jsem ještě nepřišel na to, co přesně v mém životě znamenají technologie. Poslední rok jsem strávil přemýšlením, o čem by to vše vlastně mělo být. Měl bych být pro technologie? Měl bych je plně přijmout? Měl bych být opatrný? Podobně jako vy jsem totiž velice pokoušen novými hračkami. Před pár lety jsem se vzdal svého majetku, prodal jsem veškeré technologie - s výjimkou jízdního kola - a vydal se na 3000 mil vedlejšími silnicemi Ameriky, poháněn jen svým tělem, zásobeným převážně nezdravými a nekvalitními potravinami.

(Smích)

Od té doby jsem se snažil držet si technologie od těla, tak aby se nestaly vládci mého života. Zároveň jsem však provozoval web Cool Tools [Úžasné nástroje], kde jsem denně uspokojoval svou obsesi nejnovějším děním v oblasti techniky. Takže jsem neustále zmatený ohledně skutečného smyslu techniky a jejího vztahu k lidstvu, vztahu k přírodě a také vztahu k duchovnu. Vlastně si ani nejsem jist, zdali víme, co technologie jsou. Mám pro vás jednu definici technologie, tu která byla zaznamenána jako první. Toto je první příklad moderního užití pojmu technologie, který jsem nalezl. Byl součástí sylabu pro aplikovanou vědu a umění na univerzitě v Cambridge v roce 1829.

Předtím technologie zřejmě neexistovala. Ale stejně zřejmě ano. Také mám rád jednu z definic, se kterou přišel Alan Kay. Říká, že technologie je cokoliv, co bylo vynalezeno poté, co jste se narodili.

(Smích)

Což vlastně sumarizuje mnoho z toho, o čem si tady povídáme. Danny Hillis posléze tuto definici aktualizoval -- říká, že technologie je cokoliv, co ještě tak nějak úplně nefunguje.

(Smích)

Což také tak trochu zapadá do našeho současného tématu. Ale mě zajímala jiná definice technologie. Taková, která se upíná k fundamentálním základům a jde do hloubky. A během své usilovné snahy pochopit jsem přišel na způsob pokládání otázek, který se zdál dobrý pro mé pátrání. A dnes o tom budu poprvé mluvit. Takže to, co uslyšíte, je kostrbatý pokus o hlasité přemýšlení.

Otázka, se kterou jsem přišel, byla tato - Co chce technologie? - A tím nemyslím, zdali chce čokoládu nebo vanilku. Myslím tím, jaké jsou její neodmyslitelné trendy a sklony? Jaké jsou její dlouhodobé tendence? Můžeme o tom zkusit přemýšlet jako o biologických organizmech, o kterých jsme tady mnohé slyšeli. Richard Dawkins říká: dívejme se na organizmy jako na geny, jako na nositele genů. Mluví o tom, co vlastně geny chtějí. Sobecký gen. A já používám podobný trik, abych se zamyslel, co kdybychom se podívali na soubor naší kultury skrze oči technologie? Co chce technologie? Je zřejmé, že tato otázka je nekompletní, podobně jako je nekompletní nahlížení na organizmus pouze jako na gen. Na druhou stranu je to velice produktivní. Takže co vlastně technologie chce, pokud se díváme jejím pohledem? Myslím si, že jakmile si položíme tuto otázku, je třeba jít zpět k životu. Protože pokud budeme zrod technologie odsouvat dále a dále, myslím, že v určitý moment se dostaneme k životu samému.

A život je tím místem, kde bych rád začal toto své malé bádání. Jak jste již slyšeli od předchozích řečníků, vlastně nevíme, jaký život se na zemi právě nyní nachází. Skutečně nemáme tušení. Náramný a nádherný pokus Craiga Ventera o sekvencování DNA mořských živočichů je skvělý. Práce Briana Farrella je součástí této agendy, jde o objevení všech druhů života na Zemi. Jednou z věcí, kterou bychom měli udělat, je nakreslit mřížku na glóbus, a náhodně vyšetřit veškerá ta místa, kde se souřadnice protínají, právě abychom viděli, co se zde děje s životem. A pokud bychom udělali to, co děláme na jiných planetách, ale ne na Zemi, začali bychom si všímat neuvěřitelných druhů života.

Toto není na jiné planetě. Tyto věci jsou ukryty na planetě naší. Toto je mravenec, který v břiše skladuje med svých kolegů. Každý z těchto organizmů, které jsme si popsali, které nám ukázala Jamie a další, dělají jednu věc, každý z nich svým způsobem "hackuje" pravidla života. Nedokážu přijít s jediným obecným biologickým principem, který by byl bez výjimky stejně platný pro všechny organizmy. Schválně se nad tím zkuste zamyslet. Pokud jste slyšeli proslov Olivie na téma sexuálních zvyků, uvědomíte si, že neexistuje nic, co bychom mohli pokládat za pravdivé pro veškerý život, protože každý z jednotlivých druhů něco hackuje. Toto je mořská okurka poháněná sluncem. Jedná se o nahožábrého plže, který do sebe včlenil chloroplast pro potřeby zvýšení energie. Toto je jiná verze stejného principu. Řasovník rozedraný. A to modré dole je mladší jedinec, který ještě nepozřel kyselinu, hnědozelenou řasu ze jezerního dna, z níž lze získat energii.

Toto jsou hacky. A pokud se podíváme na obecné uspořádání těchto přístupů k hackování života, zjistíme, že v současnosti známe šest říší. Šest širokých a rozdílných přístupů: rostliny, živočichové, houby, protisté, a ty malé věci - bakterie a archebakterie. Toto jsou obecné přístupy k životu. Je to jeden pohled jak dnes nahlížet na život na Zemi.

Ale zajímavější je současný způsob dlouhodobého pohledu, a to dívat se na věci z evoluční perspektivy. Takže tady máme evoluční perspektivu, kde raději než abychom měli evoluci znázorněnou lineárně, vidíme jí časově se odvíjet od středu. Takže uprostřed máme to nejprimitivnější. Toto je rodopisné schéma všeho života na zemi. Je zde opět vidět všech šest říší. Vidíte, kde se mezi těmito 4 000 reprezentativními druhy nacházíme my. To, co se mi na tomto schématu líbí nejvíce, je, že ukazuje, že každý organizmus žijící na Zemi je stejně vyvinutý. Takže houby a bakterie jsou stejně vyspělé jako lidé. Byly tady stejně tak dlouho a prošly si stejným procesem pokusů a omylů a tak se dožily dneška. Můžeme taky vidět, že každý z nich vlastně hackuje, a má odlišný způsob objevování toho, jak žít.

A pokud se podíváme na dlouhodobé trendy života, můžeme si položit otázku "Co chce evoluce?" A všimneme si hned několika věcí. Jednou z nich je, že jsme nikde na Zemi nenašli místo, kde neexistuje život. Nacházíme život na dně každého dlouhodobého hloubkového vrtu provedeného do horniny - bakterie tam totiž žijí v pórech oné horniny. Ať už je život cokoliv, nikdy není na ústupu. Je všudypřítomný a chce, aby ho bylo více. Více a více netečné hmoty Země je dotčeno a rozpohybováno životem.

Druhou věcí, kterou lze vidět, je diverzita. Také si všimneme specializace. Vidíme přesun směrem od všestranné obecné buňky k vyšší různosti a specializaci. A vidíme tedy velice intuitivní tendenci ke komplexitě. Data o tomto pohybu směrem ke komplexitě jsem vám již ukazoval. Chci ještě připomenout toho plže. Jednou z věcí, kterou lze zpozorovat, je také posun od niternosti ke stoupající společenskosti. Tím chci říct, že existuje čím dál tím víc života v prostředí, jež je tvořeno dalším životem. Jako tyto buňky chloroplastu - jsou kompletně obklopeny dalším životem. Nedotýkají se toho, co je uvnitř. Máme tady více a více koevoluce. Takže celkově, dlouhodobé trendy evoluce jsou přibližně tyto: všudypřítomnost, různorodost, specializace, komplexita a společenskost. Poté jsem dal vše bokem a řekl si, fajn, jaké jsou tedy dlouhodobé trendy v technologiích?

A má otázka opět zní, co technologie chtějí? A překvapivě jsem objevil, že i u nich lze pozorovat posun směrem ke specializaci. Víme, že existovalo nějaké normální kladivo, které se časem stále více specializovalo. Diverzita je velice zřejmá. Vidíme obrovské množství věcí. Toto je obsah japonské domácnosti. Minulé léto jsem dal dceři počítadlo a řekl jí, ať projde naši domácnost, a spočítá, kolik zde máme technologií. A přišla s tím, že máme 6,000 různých zařízení. Rozhodl jsem se zkoumat dál a zjistil, že anglický král Jindřich VIII měl v domácnosti asi jenom 7,000 položek. A to byl král Anglie a tehdy to bylo veškeré bohatství Anglie. Takže zcela jasně vidíme obrovské množství různorodosti.

Toto je scéna z Hvězdných Válek, kde 3PO vyjde ven, a vidí stroje vyrábějící stroje. Jak zvrácené! Toto je ve skutečnosti to, k čemu směřujeme - svět strojů. Technologie jsou nahrazeny pouze dalšími technologiemi. Většina strojů bude v kontaktu pouze s dalšími zařízeními, a ne s ne-technologiemi, nebo dokonce životem.

A zatřetí, ona myšlenka, že stroje se stávají biologickými a komplexními je v současnosti klišé. A s radostí říkám, že jsem byl za toto klišé částečně zodpovědný. Ale to je docela zřejmé. Takže hlavní trendy v technologické evoluci jsou vskutku stejné jako v evoluci biologické. Vidíme posun směrem k všudypřítomnosti směrem k různorodosti, společenskosti, a komplexitě. Toto možná není velkým překvapením, protože pokud zmapujeme, řekněme, evoluci brnění, budeme postupovat podél schématu připomínající strom evolučního kladogramu. To, co navrhuji já, je, že technologie je sedmou říší života. Že to, jak operuje a funguje, je tak podobné, že o ní můžeme přemýšlet jako o sedmé říši. A umístil bych jí zhruba někde sem nahoru, vyvstávající z říše zvířat. A pokud to uděláme, zjistíme, že je skutečně možné k technologii takto přistupovat.

Toto je Niles Eldredge. Společně se Stephenem Jay Gouldem přišel s teorii přerušované rovnováhy. Ale mimo to byl také sběratelem kornetů. Měl jednu z největších kolekcí na světě - měl jich asi 500. A rozhodl se k nim chovat tak jako by to byli trilobiti nebo hadi a udělat tedy morfologickou analýzu, a pokusit se odvodit jejich genealogickou historii. Toto je výsledek, s kterým přišel. Moc se o tom ještě nepíše. Nejzajímavější na tom ale je - podívejte se dolů na ty červené linky. V podstatě ukazují původ jednoho druhu kornetu, který se již nevyráběl. Něco takového se v biologii nestává. Pokud něco vymřelo, nelze, aby to bylo vašim původcem. Ale u technologií to možné je. A toto je tak jedinečné, že se vlastně můžeme podívat na tento strom a použít tuto vlastnost k rozlišení toho, zdali se jedná o technologický nebo biologický systém.

A popravdě řečeno, tato myšlenka vzkříšení je tak důležitá, že jsem začal přemýšlet o tom, co se stává se starými technologiemi. Ukázalo se, že technologie ve skutečnosti neumírají. A takhle jsem to navrhl historikovi vědy a on řekl: "Ale no tak, co třeba parní auta? Ty už tady přece nejsou." Jenže ony tady jsou. Ve skutečnosti jich je tu tolik, že si můžete dokoupit nové součástky pro parní automobil Stanley. Toto je webová stránka chlápka, který prodává úplně nové součástky pro automobil Stanley. A co se mi opravdu líbí je toto tlačítko, které přidá zboží do košíku pouze jedním kliknutím

(Smích)

Bylo hned vedle obrázku parního válce. Prostě to tam bylo. A tak jsem začal přemýšlet. Přece jenom to byl možná pouze náhodný výběr. Možná bych k tomu měl přistupovat konzervativněji.

A tak jsem si vzal velký katalog Montgomery Ward z roku 1895 a zběžně ho prolistoval. Vytrhl jsem stránku - ne tak úplně náhodně - vytrhl jsem stránku, se kterou to nebudu mít tak jednoduché, protože mnoho stránek bylo plné věcí, které se stále vyrábějí. Vzal jsem tu stránku a říkám si, kolik z těchto věcí se stále vyrábí? A neměl jsem na mysli starožitnosti. Zajímalo mě, kolik z nich je stále ve výrobě. A odpověď zní - všechny. Všechny se stále vyrábějí. Takže tady máme například drhlíky na kukuřici. Netuším, kdo je dnes potřebuje. Máme tady rádla, ventilátorové mlýny, a další podobné věci. A opakuji, nejedná se o starožitnosti. Vše si můžete objednat. Můžete jít na web a koupit si je nové, přímo z výroby. Takže svým způsobem technologie neumírají. Vlastně si za 50 dolarů můžete koupit nůž z doby kamenné, vyrobený přesně tím způsobem, jak se vyráběly před 10,000 lety. Je krátký, s rukojetí z kosti, za 50 dolarů. Důležité je, že tato informace vlastně nikdy nevymřela. Nebylo to tak, že by nůž vzkřísili. Přežíval celou tu dobu. Na Papui-Nové Guiney vyráběli kamenné sekyry do doby asi před dvaceti lety, a to protože byly velice praktické.

Takže i pokud se pokusíme nějaké technologie zbavit, je to opravdu velmi těžké. Všichni jsme slyšeli o tom, že Amišové se zbavují aut. Slyšeli jsme o tom, že Japonci se zbavují zbraní. Slyšeli jsme o tom a tom. Ale já jsem se podíval zpět do historie a hledal jsem příklady prohibice technologií, pokoušejíce se zjistit, kdy se tak stalo, a kdy se vrátily zpět, protože ony se vždycky vrátí zpět. A ukázalo se, že délka doby, po kterou byly postaveny mimo zákon a zakázány, se s postupem času snižuje. A že technologii lze zpomalit, ale nelze jí zabít. A to dává smysl. Protože svým způsobem, kultura je akumulace myšlenek. A k tomu nám slouží. Je tady proto, aby myšlenky nevymřely. A pokud vezmeme myšlenku toho, co dělá kultura, a přidáme jí k našim dlouhodobým trajektoriím - těm o evoluci života - zjistíme, že všechny případy hlavních proměn života jsou ve skutečnosti o zrychlování a změně průběhu evoluce. Tyto proměny mění způsob, jak vznikají myšlenky.

Takže všechny tyto kroky evoluce zvyšují schopnost evoluční proměny evoluce. Život během doby rozšířil způsoby, kterými lze generovat nové myšlenky, nové hacky. A toto rozšiřování pokračuje. Skutečnými triky jsou způsoby, kterými tak nějak zkoumáme způsoby zkoumání. A co poté vidíme v této singularitě, prorokované Kurzweilem a dalšími, je myšlenka toho, že technologie urychlují evoluci. Urychlují způsob, kterým hledáme myšlenky a nápady. Takže pokud jde o hackování života, život sám je hackováním, je to hra o přežití. A evoluce je způsob, jak prodloužit hru tím, že změníme její pravidla. A technologie je tedy skutečně o lepších způsobech vývoje. A to je něco, čemu říkáme nekonečná hra. Je to definice nekonečné hry. Konečná hra je hra, kterou je třeba vyhrát. Nekonečná hra se hraje proto, aby se hrála pořád. Já vlastně věřím tomu, že technologie je kosmická síla.

Původ technologií nebyl v roce 1829, původ technologií byl při začátku Velkého třesku, v okamžiku, kdy všechny ty miliardy hvězd vesmíru byly stlačeny. Celý vesmír byl stlačen do malé kvantové tečky, ve které bylo tak těsno, že tam nebylo místo pro jakoukoliv rozdílnost. To je definice. Nebyla tam žádná teplota. Nebyl tam absolutně žádný rozdíl. A to, co to vše při Velkém třesku rozšířilo, byl potenciál pro rozdílnost. Takže jak se vesmír a věci rozšiřují, získáváme potenciál pro rozdíly, diverzitu, možnosti, volby, příležitosti a svobodu. Toto vše je v podstatě jedna a ta samá věc. A to vše jsou věci, které nám dává technologie. Je to technologie, co nám přináší možnosti, volby a svobody. A o tom to je. Jde o expanzi prostoru pro to udělat něco rozdílně. A přesně tohoto se chytáme, když se chopíme kladiva. A přesně proto pokračujeme v uchopování technologií, přesně tyhle věci totiž chceme. Jsou totiž dobré. Rozdíly, svoboda, volby, možnosti. A s tvorbou nové příležitosti vlastně pokaždé vytváříme platformu pro vytvoření příležitostí dalších.

A myslím, že tohle je opravdu důležité. Představte si Mozarta před tím, než byla vynalezena technologie piána. Jaká ztráta pro společnost by to byla. Představte si Van Gogha narozeného před vynálezem technologií levných olejových barev. Představte si Hitchocka před technologií filmu. A právě teď se někde rodí milióny dětí, jejichž technologie sebevyjádření ještě nebyla vynalezena. Máme morální povinnost vynalézat technologie, proto, aby každý člověk na Zemi měl možnost realizace svého skutečného rozdílu. Chceme trilión ziliónů druhů jednotlivců. To je to, co technologie skutečně chce.

Přeskočím některé z námitek, protože nemám odpovědi na to, proč je tady odlesňování. Zdá se, že tady jsou špatné technologie, a já nevím proč. Nemám odpověď jak toto ovlivňuje naši důstojnost, odpověď jinou než návrh toho, že možná tato sedmá říše, protože je tak blízko k tomu, co je život, možná jí můžeme dát další šanci, aby nám pomohla monitorovat život. Možná se určitým způsobem snažíme používat technologie tak, abychom jim našli dobrý domov. Je skutečně hrozné stříkat DDT na pole s bavlnou, ale je skutečně dobré eliminovat milióny smrtí způsobených malárii.

Naše lidská povaha je také definována technologiemi. Všechny ty věci, které máme na lidské povaze skutečně rádi, jsou poháněny technologiemi. Toto je ta nekonečná hra. To je to, o čem tady mluvíme. Technologie jsou způsobem, jak rozvinout evoluci. Jsou způsobem k průzkumu možností a příležitostí a umožňují další tvorbu. A vlastně jsou způsobem hraní této hry, způsobem hraní všech her. To je to, co technologie chce. A tak když tedy přemýšlím nad tím, co technologie chce, domnívám se, a skutečně hluboce věřím, že každý člověk má určitý úkol. A vašim úkolem je trávit váš život objevováním toho, co je váš úkol. Tato rekurzivní povaha je onou nekonečnou hrou. A pokud budete hrát dobře, zapojí se také další lidé, takže daná hra bude pokračovat i poté, co vy už budete pryč. Toto je ona nekonečná hra. A technologie je médiem, ve kterém tuto nekonečnou hru hrajeme. A proto si myslím, že bychom měli technologii přijmout, protože je nezbytnou částí hledání odpovědi na otázku, kdo jsme.

Děkuji.

(Potlesk)