Karen Bass: Neviděné záběry, nezkrocená příroda

Můžu se považovat za šťastného člověka. Měla jsem možnost vidět velkou část naší krásné Země a lidí a tvorů, kteří na ní žijí. A moje vášeň byla započata, když mi bylo sedm, kdy mě rodiče poprvé vzali do Maroka, na okraj Saharské pouště. Představte si malou Britku někde, kde to nebylo tak studené a vlhké jako doma. Úžasný zážitek. A díky tomu jsem chtěla objevovat dál.

Takže jako filmařka, jsem procestovala Zemi z jednoho konce na druhý, snažíc se pořídit nejdokonalejší záběr a zachytit chování zvířat, které ještě nikdo nikdy neviděl. A co víc, mám opravdu štěstí, protože se o to mohu podělit s miliony lidí na celém světě. Možnost zachytit nový pohled na naši planetu a opravdu jej ukázat světu mě každý den žene z postele svižným krokem.

Možná si myslíte, že je docela těžké najít nové příběhy a nová témata, ale nové technologie mění způsob, jak můžeme filmovat. Umožňuje nám získat nové, svěží záběry a zbrusu nové příběhy. V seriálu Fascinující proměny přírody, který jsme dělali s Davidem Attenboroughem pro BBC, jsme přesně toho chtěli dosáhnout.

Záběry medvědů grizzly jsou celkem běžné. Máte pocit, že je vidíte pořád. Ale je tu ještě další stránka jejich života, která je neprozkoumaná a která ještě nikdy nebyla natočena. Takže jsme se vypravili na Aljašku, kde se grizzlyové zdržují na opravdu vysokých, téměř nepřístupných, horských svazích, kde mají brlohy. A jediný způsob, jak to nafilmovat, je točit ze vzduchu.

(Video) David Attenborough: Po celé Aljašce a Britské Kolumbii se tisíce medvědích rodin probouzí ze zimního spánku. Není tu nic k jídlu, ale pro období zimního spánku tu byly ideální podmínky. Spousta sněhu v němž lze vyhrabat doupě. Aby našly jídlo, musí matky vést svá mláďata na pobřeží, kde již taje sníh. Ale dostat se dolů může být pro medvíďata velká výzva. Tyto hory jsou nebezpečné, ale nakonec osud těchto medvědích rodin, a vlastně všech medvědů kolem severního Pacifiku, závisí na lososech.

KB: Zbožňuji ten záběr. Pokaždé dostanu husí kůži, když to vidím. Točili jsme to z vrtulníku pomocí gyroskopicky stabilizované kamery. A je to nádherný kus zařízení, je to jako byste měli létající stativ, jeřáb a jízdu v jednom. Ale jenom technologie nestačí. Abyste dostali ty nejlepší záběry, je třeba být ve správnou dobu na správném místě. Tato sekvence byla obzvlášť náročná.

První rok jsme nenatočili nic. Museli jsme se vrátit příští rok, až do těch nejodlehlejších končin Aljašky. A létali jsme helikoptérou kolem dokola celé dva týdny. A nakonec jsme měli štěstí. Mraky se rozplynuly, vítr přestal foukat, a dokonce se ukázali i medvědi. A nám se podařilo získat onen magický okamžik.

Pro filmaře je nová technologie úžasný nástroj, ale další věc co mi opravdu, ale opravdu dělá radost, je objevení nových druhů. Nedávno, když jsem slyšela o jednom zvířeti, věděla jsem, že ho musím mít pro příští sérii, Nezkrotné Ameriky, pro National Geographic. V roce 2005 byl objeven nový druh netopýra v mlžných pralesích Ekvádoru. Na tomto objevu bylo úžasné to, že také vyřešil záhadu, co opyluje jednu unikátní květinu. Je odkázána výhradně na toho netopýra.

Ta nová série ještě nebyla vysílána, takže jste úplně první, kteří to uvidí. Schválně co tomu řeknete. (Video) Vypravěč: Trubicoústý nektarový netopýr. Jezero lahodného nektaru leží na konci dlouhé flétny každého květu. Ale jak na něj dosáhnout? Nutnost je matka evoluce. (Hudba) Tento šest a půl centimetru dlouhý netopýr má devět centimetrů dlouhý jazyk, vzhledem k délce těla nejdelší ze všech savců na světě. Je to jako by člověk měl jazyk dlouhý tři metry. (Potlesk) KB: To je ale jazyk. Točili jsme to skrze malou dírku, kterou jsme vyřízli do spodu květiny a použili jsme kameru, která umí zpomalit akci čtyřicetkrát. Představte si tedy, jak je to rychlé v reálném čase.

Lidé se mě často ptají: "Kde na planetě je vaše nejoblíbenější místo?" Pravda je, že takové nemám. Existuje tolik úžasných míst. Ale některá místa vás nutí stále se vracet. A jedno vzdálené místo – poprvé jsem tam šla jako baťůžkář a pak se tam několikrát vrátila kvůli natáčení, naposledy pro Nezkrotnou Ameriku – je to Altiplano ve vysokých Andách v Jižní Americe, a je to nejnadpozemštější místo jaké znám. Jenže ve výšce 4 a půl kilometru je to těžké. Mrzne tam až praští, a řídký vzduch vás docela odrovná. Někdy je obtížné dýchat, zejména když s sebou ještě vláčíte těžkou filmovou techniku. A v hlavě vám buší, jako byste měli neutuchající kocovinu. Ale tato neuvěřitelně řídká atmosféra má i výhodu, že umožňuje vidět hvězdy na nebi naprosto jasně. Podívejte se.

(Video) Vypravěč: Zhruba 2400 kilometrů jižně od tropů, mezi Chile a Bolívií, se Andy zcela mění. Říká se tomu Altiplano, neboli "náhorní rovina" - místo extrémů a extrémních kontrastů. Pouště tam mrznou a voda se tam vaří. Vypadá to spíš jako na Marsu než na Zemi, a zdá se stejně nepříznivý pro život. Samotné hvězdy - ve 3600 metrech je vzduch suchý, řídký a ideální pro pozorování hvězd. Někteří světoví astronomové mají poblíž svoje teleskopy. Ale když pohlédnete pouhým okem, zjistíte, že ani žádný nepotřebujete. (Hudba) (Potlesk)

KB: Děkuji vám mnohokrát, že jste se se mnou podívali na obrázky naší nádherné úžasné Země. Děkuji, že jsem se o to s vámi mohla podělit. (Potlesk)