Justin Hall-Tipping: Osvoboďme energii od rozvodné sítě

Proč nemůžeme vyřešit tyto probémy? Víme, které to jsou. Pokaždé nás něco zastaví. Proč? Pamatuju si na 15. březen 2000. Ledovec B15 se odlomil od Rossovy ledové stěny. V novinách se psalo "bylo to součástí normálního procesu." Kousek dále v tomto článku se psalo "ztráta, jenž by normálně trvala 50-100 let, aby se znovu obnovila" To samé slovo, "normální," mělo dva rozdílné, skoro až opačné významy.

Pokud bychom šli směrem k ledovci B15, a když vyjdeme dnes, narazíme na něco, co je 300 metrů vysoké, 120 km dlouhé, 27 km široké a bude to vážit 2 giga tuny. Pardon, ale na tomhle není nic normálního. A přesto, myslím, že to je ten náš pohled jako lidí se dívat na náš svět skrz "normální" objektiv, a to je jeden z důvodů, jenž nám zabraňuje přijít na reálná řešení. Za pouhých 90 dní po tomto se objevil nepochybně největší objev minulého století. Byla to posloupnost prvního lidského genomu. To je kód, který je v každé z našich 50 trilionů buňek, které nás dělají tím, čím jsme. A pokud vezmeme pouze jedinou buňku a její kód rozvineme, bude to metr dlouhé a 2 nanometry tlusté. 2 nanometry je 20 atomů v šířce.

A tak jsem si řekl, co když odpověď na některé z našich největších problémů může být nalezena na těch nejmenších místech, kde rozdíl mezi tím, co je cenné a co bezcenné, je pouze o přídání či odebrání pár atomů? A co kdybychom mohli získat dokonalou kontrolu nad podstatou energie, nad elektronem. A tak jsem se vydal okolo světa a hledal jsem nejlepší a nejchytřejší vědce k nalezení na univerzitách, jejichž společné poznatky mají šanci nás tam dostat, a tak jsme vytvořili společnost postavenou na jejich výjimečných myšlenkách.

O šest a půl roku později sto osmdesát vědců dělalo úžasné pokroky v laboratoři. A dneska vám ukážu tři takové, jenž nám umožní přestat spalovat naši planetu, a namísto toho generovat veškerou energii, kterou potřebujeme tam, kde jsme, a to čistě, bezpečně a levně. Představte si místo, kde trávíme většinu našeho času. Neuvěřitelné množství energie na nás proudí ze Slunce. To světlo proudící do místnosti máme rádi, ale co uprostřed léta, všechno to horko proudící do místnosti, kterou se snažíme uchovat chladnou. V zimě se děje naprostý opak tohoto. Snažíme se vytopit prostor, ve kterém jsme, a teplo se snaží dostat skrz okna ven .

Nebylo by opravdu skvělé, kdyby to okno umělo odrazit teplo zpět do místosti, když to potřebujeme nebo odrazit ho pryč dříve, než projde skrz? Jeden z materiálů, který to dokáže, je neuvěřitelný materiál, uhlík, který změnil svoji podobu během této neuvěřitelně krásné reakce, kde grafit je vystřelen výpary, a když se tyto výpary uhlíku kondenzují, kondenzují zpět do jiné podoby: zamotané pletivo. Ale toto uhlíkové pletivo, nazývané uhlíková nanotrubička, je stotisíckrát menší než šířka jednoho vašeho vlasu. Je tisíckrát vodivější než měď. Jak je to možné? Jedna z věcí zajímává na práci v nanosvětě je, že věci vypadají a chovají se jinak. Uhlík si představíte jako černý. Uhlík v nanorozměru je ale průhledný a ohebný. A když je v tomto stavu, pokud ho zkombinuji s polymerem a připevním ho k vašemu oknu, pokud je zabarvený, bude odrážet všechno teplo a světlo a když je odbarvený propustí všechno světlo a teplo skrz a nebo různé kombinace mezi oběma. Aby změnil svoji podobu, potřebuje 2 volty po dobu 2 milisekund. Jakmile změníte jeho podobu, zůstane v ní dokud ji opět nezměníte.

Během naší práce na tomto neuvěřitelném poznatku na University of Florida, bylo nám řečeno, aby jsme šli o chodbu dál, navštívit dalšího vědce, který pracoval na docela úžasné věci. Představte si, kdybychom se nemuseli spoléhat na umělé osvětlení když v noci někam jdeme. Ale my potřebujeme vidět, že jo? Tohle vám to umožní. Je to nanomateriál, dva nanomateriály, detektor a zobrazovač. Celková šířka tohoto je 600 krát menší než šířka desetinného místa. Vezme si všechno infračervené záření dostupné v noci, převede ho na elektron mezi dvěma malými vrstvami filmu a dovoluje zobrazení obrazu, který pak lze vidět při pohledu naskrz. Teď vám TEDstrům ukážu, úplně poprvé, jak to funguje. Prvně vám ukážu průhlednost. Průhlednost je důležitá. Je to vrstva filmu, přes kterou lze vidět. A poté vypnu všechna světla. A můžete vidět, díky malinkému filmu, neuvěřitelnou čistotu.

Během naší práce na tomto se nám rozsvítilo: tohle si bere infračervené záření, vlnové délky a mění to na elektrony. Co se stane, když to zkombinujeme s tímto? Najednou jste přeměnili energii v elektron na umělém povrchu, který můžete připevnit na vaše okno. Ale protože je to ohebné, může to být na jakémkoliv povrchu. Elektrárna zítřka je žádná elektrárna. Mluvili jsme o výrobě a spotřebě. Teď chceme mluvit o ukládání energie a, bohužel, ta nejlepší věc, kterou teď máme, je něco vyvinutého ve Francii před 150 lety známé jako olověný akumulátor. Vztaženo na dolar za to, co je uloženo, je to jednoduše to nejlepší.

S vědomím, že si nedáme padesát takovýchto baterií do sklepa abychom skladovali energii, jsme se vydali na University of Texas v Dallasu a dali jsme jim tento diagram. Bylo to vlastně v malé restauraci vedle letiště Fort Worth v Dallasu. Řekli jsme,"Můžete toto postavit?" A tito vědci, namísto, aby se nám smáli, řekli, "Jasně!" A, co postavili, byl eBox. eBox testuje nové nanomateriály k ukládání elektronů venku, držet je, dokud je nepotřebujete, a pak je uvolnit a předat dále. Schopnost tohle udělat znamená, že můžu vyrábět energii čistě, efektivně a levně tam, kde jsem. Je to moje energie. A když ji nepotřebuji, můžu ji převést zpět na okno, změnit na světelný paprsek a vyslat ho na viditelnou vzdálenost k vám. A na uskutečnění tohoto nepotřebuji mezi námi elektrické vedení.

Vedení zítřka je žádné vedení a energie, čistá, výkonná energie bude jednoho dne zdarma. Pokud se tohle povede, získáme poslední dílek skládačky, což je voda. Každý potřebujeme denně 8 sklenic tohoto, protože jsme lidé. Pokud nám dojde voda, a v některých částech světa už se tak děje, a brzy dojde i v dalších částech světa, budeme muset získat vodu z moře, a pro to budeme potřebovat odsolovací zařízení. Na to budeme potřebovat 19 trilionů dolarů. Tyto zařízení také spotřebují neuvěřitelné množství energie. Ve skutečnosti to vyžaduje dvojnásobek světových zásob ropy ke zprovoznění pump, jenž vyrábějí vodu. Tohle se prostě nestane. Ale ve světě, kde je energie osvobozena a je přenositelná jenoduše a levně, můžeme vzít jakkoukoliv vodu, kdekoliv jsme, a přeměnit ji na vodu, kterou potřebujeme.

Jsem rád, že pracuji s opravdu skvělými a laskavými vědci, kteří nejsou laskavější než mnoho lidí na světě, ale mají kouzelný pohled na svět. A jsem rád, že vidím produkty jejich práce vycházet z laboratoře do reálného světa. Bylo to před velmi dlouhou dobou. Před 18 lety jsem v novinách viděl fotografii. Byla pořízena Kevinem Carterem, který odjel do Sudánu, aby zdokumentoval tamní hladomor. Nosím tuto fotografii se sebou od té doby každý den. Je to obrázek malé dívky umírající žízní. Jakkoliv se na to podíváme, tohle je špatně. Je to velmi špatně. Můžeme být lepší než toto. Měli bychom být lepší než toto.

A pokaždé, když se bavím s někým, kdo říká, "Víš co, ty děláš na něčem, co je příliš složité. Nikdy se to nestane. Nemáš na to dost peněz. Nemáš dostatek času. Jsou mnohem zajímavější věci hned za rohem," Ja odpovím, "Zkus to říct jí." Tohle si řeknu v duchu. Jim řeknu jen "děkuji," a jdu o člověka dál. To je důvod, proč musíme vyřešit naše problémy a vím odpověď na to, jak budeme schopni získat dokonalou kontrolu nad stavebním kamenem přírody, nad věcmi života: jednoduchý elektron.

Děkuji vám.

(Potlesk)