John Meada o jednoduchosti

O jednoduchosti. Úžasný způsob jak začít. Nejprve, poslední dobou jsem sledoval tento trend, kdy jsou k dostání tyhle knihy s názvy "to a to pro hlupáky" Znáte je, tyhle "to a to pro hlupáky"? Moje dcery mě upozornily, že jsem mu hodně podobný, což je tak trochu problém. (Smích) Ale já jsem se koukal na Amazon.com na další knihy jako tyhle. Věděli jste, že existuje něco jako Kompletní průvodce pro idioty? Vznikl tu jakýsi obchodní model kolem toho "být hloupý". Z nějakého divného důvodu máme rádi, když se kvůli technologii můžeme cítit špatně.

Ale já to mám opravdu rád, takže jsem napsal knihu s názvem "Zákony jednoduchosti". Minulý týden jsem jí představoval v Milánu, kde měla italskou premiéru. Je to ten druh knihy o otázkách -- otázkách o jednoduchosti. Jen málo odpovědí. Sám občas pochybuji o tom, co to vlastně je jednoduchost? Je to dobrá věc? Je špatná? Je složitost lepší? Nejsem si jistý.

Poté co jsem napsal "Zákony jednoduchosti", jsem byl jednoduchostí celkem znuděn, jak si asi dovedete představit. A ve svém životě jsem zjistil, že dovolená je nejdůležitější věc pro všechny lidi s přemrštěnými cíli. Protože zaměstnavatel vás vždycky připraví o váš život, ale nikdy vám nemůže vzít vaši dovolenou -- teoreticky. (Smích)

Takže jsem se vydal na Cape minulé léto, abych se schoval před jednoduchostí, a šel do Gapu, protože jsem měl jen jedny černé kalhoty. Takže jsem šel koupit si khaki kraťasy nebo tak něco a naneštěstí jsem zjistil, že jejich moto je "Nechte to jednoduché." (Smích) Otevřel jsem časopis a moto společnosti Visa bylo "Byznys vyžaduje jednoduchost" Vyvolávám fotografie a Kodak říká, "Udržujte to jednoduché." Takže jsem měl pocit, že mě ta jednoduchost tak trochu pronásleduje.

Zapnul jsem tedy televizi, já moc televizi nesleduju, ale znáte tuhle celebritu -- tohle je patrně Paris Hilton. Hraje v jednom seriálu, "Jednoduchý život." Podíval jsem se na to. No, není to moc jednoduché, spíše matoucí. (Smích) Takže jsem se snažil najít jiný pořad. Otevřel jsem televizní program a na kanálu E! byl tenhle "Jednoduchý život" velmi populární. Hrají to pořád dokola. (Smích) To bylo ve skutečnosti tak trochu traumatizující.

Chtěl jsem tedy znovu uniknout, tak jsem šel do svého auta a na Cape Cod jsou perfektní silnice -- všichni po nich mohou jezdit. A když jedete, tak nesmíte přehlédnout tyhle cedule. Je to velmi jednoduchá cedule, která značí "Silnici" a "Blížící se křižovatku." Takže se mi jelo většinou celkem bez problémů, ale pak jsem uviděl tuhle ceduli. (Smích) Z nenadání na mě zaútočila složitost, takže jsem si pomyslel, "Jednoduchost -- velmi důležitá."

Ale pak mě napadlo, "Jaká by byla jednoduchost třeba na pláži?" Když by barva nebe byla 41procentní šedivá -- bylo by to perfektní nebe? Jednoduché nebe. Ale ve skutečnosti to nebe vypadalo takhle; bylo to nádherné, spletité nebe.

Znáte to, všechna ta červená a modrá. Zkrátka si nemůžeme pomoci, prostě milujeme složitost. Jsme lidské bytosti; my milujeme složité věci. Milujeme vztahy. Sami jsme složití. Takže milujeme tento druh věcí.

Pracuji na tomhle místě, které se jmenuje Media Lab. Možná jste o něm někteří z vás slyšeli. Je navržené I. M. Peiem, jedním z hlavních modernistických architektů. Modernismus znamená bílou krabici, a to perfektní bílou krabici. (Smích) Někteří z vás tady jsou podnikatelé, atd. Minulý měsíc jsem byl v Googlu, a teda, ta kavárna... Vy tu v Silicon Valley máte možností jak na burze. V akademické sféře dostáváme tituly, hodně titulů.

Minulý rok tady v TED, toto byly všechny moje tituly. Měl jsem jich dost. Mám standardně titul otce několika dcer. Letos tady v TED, můžu s radostí oznámit, že mám nové tituly, navíc k těm předchozím. Další zástupce ředitelu výzkumu. A také se přihodilo tohle, takže nyní mám již 5 dcer. (Smích) Tohle je moje Reina. Děkuji. Takže můj život je nyní vlastně mnohem složitější, díky dalšímu dítěti. Ale to je v pořádku. Zůstaneme manželé, myslím.

Ale -- když se dívám zpět na své dětství -- víte, já jsem vyrůstal v továrně na tofu v Seattlu. Mnozí z vás pravděpodobně nemají tofu rádi, ale to jen díky tomu, že jste dobré tofu ještě neměli. Tofu je dobré jídlo. Je to jednoduchý druh jídla. Dá to hodně práce jej vyrobit. Jako dítě jsem vstával v jednu ráno a pracoval do šesti večer, šest dní v týdnu. Můj otec byl typ jako Andy Grove, paranoidní co se konkurence týče. Takže často i sedm dní v týdnu. Rodinný podnik se rovná dětské práci.

Byli jsme skvělý modelový příklad. Takže jsem miloval školu. Škola byla skvělá a možná, že právě chození do školy mi pomohlo se dostat do Media Lab. Nejsem si jist. (Smích) Děkuji. Ale Media Lab je velmi zajímavé místo, pro mě velmi důležité, protože když jsem byl student, studoval jsem počítačové technologie a až později objevil design.

A byla tam Muriel Cooper. Kdo zná Muriel Cooper? Muriel Cooper? Nebyla úžasná? Muriel Cooper. Ona byla šílená. Byla typický TEDster, přesně, ukazovala nám svět a jak v něm počítač znovu zkrášlit. Hraje velkou roli v mém životě, protože je to právě ona, kdo mi řekla ať opustím MIT a jdu na školu umění. To byla ta nejlepší rada, jakou jsem kdy dostal. Šel jsem na uměleckou školu kvůli ní. Zesnula v roce 1994. Mě pak zaměstnali na MIT abych zkusil jít v jejích šlépějích, ale bylo to velmi těžké. Úžasná osoba, Muriel Cooper.

Když jsem byl v Japonsku -- Studoval jsem uměleckou školu v Japonsku -- Byl jsem v nádherné situaci, protože jsem byl ve spojení s Paulem Randem. Někteří z vás znají Paula Randa, nejlepšího grafického designera -- pardon -- vůbec. Nejlepší grafický designer Paul Rend: navrhl logo IBM, logo Westinghouse -- on v podstatě řekl, "Já jsem navrhl všechno." A také Ikko Tanaka byl velmi důležitým mentorem v mém životě -- jakýsi japonský Paul Rand. Navrhl většinu důležitých ikon Japonska. jako například značku Issey Miyake a nebo Muji.

Když máte mentory -- a včera Kareem Abdul-Jabbar mluvil právě o mentorech, těchto lidech ve vašem životě -- problém s nimi je, že umírají. To je smutná věc, ale vlastně svým způsobem i veselá věc, protože si je můžete pamatovat v jejich čisté podobě. Myslím, že mentoři, které potkáme, nás tak trochu zlidšťují. Když je člověk starší a začne vyšilovat a podobně, tak právě mentoři nás uklidní. Jsem vděčný za své mentory a jsem si jistý, že vy všichni také.

protože lidský faktor je těžko dosažitelný, když jste v MIT. To T neznamená "lidský", znamená "technologie". A právě proto jsem vždycky přemýšlel o tomto lidském faktoru. Takže jsem vždycky Googlil slovo "človek," abych zjistil, kolik výsledků získám. A v roce 2001 to bylo 26 miliónů a pro "počítač", protože počítače jsou proti lidem, tak trochu,

to bylo 42 milionů. Dovolte mi si teď zahrát na Al Gora. Pokud to tedy srovnáme, například takhle, vidíte, že počítač-versus-člověk -- sleduji to již několik let -- výsledek počítač-versus-člověk se za poslední léta změnil. Bylo to dříve 2:1, ale nyní lidé náskok dohánějí. Velmi dobře, my lidé: doháníme počítač. Ve světě jednoduchosti je to to také zajímavé, pokud srovnáme složitost s jednoduchostí, tak jednoduchost také dohání složitost. Takže si myslím, že lidé a jednoduchost jsou jaksi propojeni.

Musím se přiznat: Nejsem člověk jednoduchosti. Strávil jsem celý počátek své kariéry vytvářením složitých věcí. Spousty složitých věcí. Napsal jsem počítačové programy, které vytvářely takovouhle složitou grafiku. Měl jsem klienty v Japonsku, pro které jsem vytvářel takovéto opravdu komplexní věci. A vždycky jsem se kvůli tomu cítil tak nějak špatně. Tak jsem se schoval v časovém rozměru: vytvářel jsem věci v rozměru časové grafiky. Vytvořil jsem tuhle sérii kalendářů pro Shiseido. Tohle je kalendář pro rok 1997 v květinovém motivu a tohle je ohňostrojový kalendář. Takže odpalujete čísla do vesmíru, protože Japonci věří, že když vidíte ohňostroj, tak jste z nějakého důvodu více cool. To je důvod proč mají ohňostroje v létě. Hodně extrémní kultura. Na závěr ještě, tohle je podzimní kalendář, protože mám takovou spoustu listí na zahradě. Takže tohle jsou právě listy z mé zahrady.

Udělal jsem spoustu věcí podobného typu. Měl jsem štěstí, že jsem to mohl dělat v době, kdy to nikdo jiný nedělal a mohl jsem se věnovat všem těmto věcem, které si pohrávají s vašimi oči. Trochu se kvůli tomu cítím špatně. Zítra bude mluvit Paola Antonelli; Paolu zbožnuji. Má právě teď show v MoMA (Muzeum moderního umění) kde jsou na stěnách k vidění některé z mých ranných děl. Pokud jste v New Yorku, jděte se na to podívat.

Ale měl jsem problém, právě protože jsem dělal tyhle létající věci a lidé říkali, "Á, vaši práci znám, vy jste ten člověk co dělá ty sladkosti pro oči." A když vám tohle někdo řekne, tak se cítíte tak trochu divně. "Sladkosti pro oči" -- zní trochu hanlivě, nemyslíte? Já radši říkám, "Ne, já dělám maso pro oči." (Smích) Maso pro oči je něco jiného, má to více vlákniny, něco výživnějšího. Ale co to vlastně to maso pro oči může být?

O počítačové programy se zajímám celý svůj život. Programy jsou vlastně stromy a pokud chcete dělat umění s počítačovým programem, tak narazíte na problém. Kdykoliv děláte umění s počítačovým programem, jste vždy součástí stromu a paradoxem je, že pro skvělé umění musíte být mimo tento strom. To je typ komplikace, na kterou jsem narazil.

Takže abych se dostal mimo strom, začal jsem používat staré počítače. Vzal jsem tyhle do Tokya v roce 2001, abych vytvořil počítačové objekty. Tohle je nový způsob psaní na mém starém barevném Classicu. Moc se na tom psát nedá. Také jsem zjistil, že IR myš reaguje na vyzařování CRT monitoru a začne se sama pohybovat, takže tohle je samo-kreslící stroj. Jeden rok také, to zářivě modré G3, šuplík vyjížděl ven, takhle nebezpečně, prudce vystřelil. Tak jsem si pomyslel, "Tohle je zajímavé. Co když udělám něco jako test nárazu aut?" Tak jsem vytvořil nárazový test. (Smích) A dokonce to tak trochu měřilo sílu nárazu. Takovéhle věci jsem dělal, jenom abych pochopil jejich samotnou podstatu. (Smích)

Krátce poté, přišlo 11. září a já byl velmi skleslý. Měl jsem starost o současné umění, které bylo jen o hněvu a všech různých smutných věcech, a tak jsem se chtěl soustředit na něco veselého a vybral jsem si jídlo jako svoje téma -- tyhle slupky z mandarinek a podobné věci. V Japonsku je báječná věc oloupat mandarinku na jeden kus slupky. Kdo to už udělal? Jeden kus mandarinkové kůry? Ou, o hodně jste přišli, pokud jste to ještě nedělali. Bylo to skvělé a já jsem zjistil, že z toho mohu dělat sochy, vlastně, v různých podobách. Pokud je rychle usušíte, tak můžete vytvořit slony a další věci a moje žena to neměla ráda, protože to plesnivělo, takže jsem musel přestat.

Tak jsem se vrátil zpět k počítači a koupil si patery velké hranolky a všechny je naskenoval. Hledal jsem nějaký potravinový motiv a napsal program, který automaticky pokládá obrázky hranolků. Víte, když jsem byl dítě, tak jsem slýchával tuhle písničku, "Ó překrasná, pro oblohu svou rozlehlou, pro obilí jak jantarové vlny se vlnící," a tak jsem vytvořil obraz těchto jantarových vln. Je to tak trochu středo-západní kukuřičné pole z hranolků.

A také jako dítě jsem byl nejtlustější ve třídě, miloval jsem totiž Cheetos. Ach, miluju Cheetos, mňam. Takže jsem si chtěl s Cheetos tak trochu pohrát. Nebyl jsem si jistý jak na to. Vymyslel jsem barvu Cheeto. Barva Cheeto je velmi jednoduchý způsob jak kreslit s Cheetos. (Smích) Přišel jsem na to, že Cheetos jsou velmi dobrým vyjadřovacím materiálem. A tak jsem začal přemýšlet, "Co s těmito Cheetos můžu vytvořit?"

A také jsem k tomu ještě přidal bramborové lupínky a preclíky. Hledal jsem určitý druh formy a nakonec jsem vytvořil 100 mastných hranolků. (Smích) A každý mastno-hranolek je složen z rozdílných dílů. Lidé se mě ptají, jak jsou vytvořena tykadla? Někdy najdete v jídle vlas; je to můj vlas. Moje vlasy jsou čisté; takže je to v pořádku.

Jsem profesorem na stálo, což znamená, že už vůbec nemusím pracovat. Je to zvláštní obchodní model. Můžu chodit do práce každý den, orazítkovat pět listů papíru a jen na ně zírat a popíjet latté. Konec příběhu. (Smích) Ale zjistil jsem, že život může být pěkná nuda, a jak tak přemýšlím o životě, tak jsem si všiml svého foťáku -- můj foťák versus moje auto -- velmi podivná věc. Foťák je tak malý, auto tak velké a přeci manuál k foťáku je o tolik větší než manuál k autu. To nedává žádný smysl. (Smích)

Jednou jsem byl v Cape a napsal jsem slovo "simplicity" (jednoduchost) a přišel na to, tak trochu jako ve filmu M. N. Shyamalana, že obsahuje písmena "M-I-T", říká vám to něco? Ve slovech "simplicity" (jednoduchost) a "complexity" (složitost), se "M-I-T" vyskytuje ve stejném pořadí. Trochu záhadné, že? Tak mě napadlo, že se tím možná budu zabývat příštích dvacet let.

A napsal jsem knihu "Zákony jednoduchosti" -- Je to velmi krátká jednoduchá kniha. Obsahuje deset zákonů a tři klíče. Nebudu tu vysvětlovat těch 10 zákonů a tři klíče, protože od toho je ta kniha, a také je to zdarma na mém webu. Ale ty zákony jsou tak trochu jako sushi: spousta druhů. V Japonsku se říká, že sushi je výzvou. Jako je ze sushi Uni největší výzvou, stejně tak i zákon číslo 10 představuje výzvu největší -- lidé nemají rádi desítku stejně jako nemají rádi Uni. Tři klíče jsou lehce stravitelné, jako unagi, již zpracované, jednoduché na snězení. Tak si užijte vaše sushi později společně se Zákony jednoduchosti. Protože vám je chci zjednodušit. Protože o tom to všechno je; Musím tuhle věc zjednodušit.

Takže, pokud zjednoduším Zákony jednoduchosti, mám tu něco, čemu říkám "sušenka versus prádlo". Každý kdo má děti ví, že když dítěti nabídnete velkou nebo malou sušenku, kterou si vezme? Velkou. Můžete říci, že malá sušenka má v sobě lahodné kousky čokolády, ale to nepomůže. Chtějí velkou sušenku. Ale když nabídnete dítěti dvě hromádky prádla ke složení, malou nebo velkou hromádku, kterou si vybere?

Kupodivu ne velkou. Takže si myslím, že je to tak jednoduché jako tohle. Víte, když chcete více, je to protože si chcete užít; a když chcete méně, je to protože jde o práci. A tak abych to všechno shrnul, jednoduchost je o žití života s více požitky a méně zármutku. Myslím, že je to takový druh jednoduchého více versus méně. V zásadě na tom vždycky záleží. Tuhle knihu jsem napsal, protože jsem chtěl pochopit život. Miluji život. Miluji být naživu. Mám rád, když můžu sledovat věci. A tak život je velkou otázkou, myslím, o jednoduchosti, protože se snažíme zjednodušit svůj život.

A já prostě miluji svět. Svět je úžasné místo. Když jsme tady v TED vidíme tolik věcí najednou. A já si nemůžu pomoci a užívám si ten pohled na všechno na světě. Jako vše co vidíte, když se každý den probudíte. Je to radost prožívat všechno na světe. Od podivné haly v hotelu, přes průhlednou fólii umístěnou ve vašem okně, až po tento moment, kdy byla moje cesta před domem znova potažena a bílá můra seděla na černém asfaltu a umírala na slunci.

A tak mě celá tahle věc tak nějak vzala, protože život není nekonečný. Tohle mi bylo darováno předsedou Shiseido. On je expertem na stárnutí. Horizontální přímka představuje věk -- dvanáct let, dvacet-čtyři let, sedmdesát-čtyři let, devadesát-šest let -- a tady jsou nějaké lékařská data. Intenzita mozku stoupá k 60, a pak po 60, jde tak trochu dolů. To je trochu depresivní.

A pokud se podíváte na fyzickou sílu. Víte, mám na MIT spoustu nafoukaných prváků, takže jim vždy říkám: "Vaše těla se opravdu stávají silnějšími a silnějšími, ale až se budete blížit k 30, ty buňky začnou umírat." Dobře. Někdy je to přinutí pracovat tvrději. A pokud jde o zrak, to je zajímavé. Od dětství se zrak zlepšuje, a na začátku dvacátých let, kdy si hledáte partnera, váš zrak jde takhle. (Smích)

Společenská zodpovědnost je také velmi zajímavá. Když stárneme, máme děti a podobně. A když děti odpromují, vy nemáte žádnou zodpovědnost. To je dobré.

Ale pokud se někdo ptáte: "Co jde vlastně pořád nahoru? Co je ta pozitivní část tohohle?" Myslím, že moudrost jde vždycky nahoru. Miluji tyhle osmdesátileté, devadesátileté pány a dámy. Mají tolik myšlenek, tolik moudrosti. A já si myslím, víte, celý tenhle TED, když jsem sem přišel. A je to už po čtvrté a já sem právě chodím kvůli té moudrosti. Ten výsledný TED efekt, tak trochu přidává k moudrosti. A já jsem velmi rád, že tu můžu být, jsem vděčný. A tohle je úžasná zkušenost také pro mě samotného.