Joachim de Posada říká: Nejezte to marshmallow

Jsem zde, protože mám velmi důležitou zprávu. Myslím, že jsme zjistili, co je nejdůležitější faktor úspěchu. Bylo to zjištěno kousek odsud - ve Stanfordu. Profesor psychologie vybral několik čtyřletých dětí a odvedl jednotlivě do místnosti, kde zůstaly samy. Poté tomuto čtyřletému dítěti řekl: "Honzíčku, nechám tě tady s marshmallow, a to 15 minut. Pokud tady to marshmallow bude, až se vrátím, dostaneš další. Takže budeš mít dvě." Říci čtyřletému dítěti, aby počkalo 15 minut na něco, co má rádo, je to samé jako říci nám: "Kávu Vám přineseme za 2 hodiny." (smích) Naprosto to samé.

Takže co se stalo, když profesor opustil místnost? Jakmile se dveře zavřeli... dvě ze tří dětí snědli marshmallow. 5 sekund, 10 sekund, 40 sekund, 50 sekund, dvě minuty, čtyři minuty, osm minut. Některé vydržely 14 a půl minuty. (smích) Nezvládly to. Nemohly se dočkat. Zajímavé na tom je, že jedno dítě ze tří se dívalo na marshmallow a dělalo toto... Podívalo se na něj. Vrátilo ho zpátky. Chodilo okolo. Hrálo si se sukní nebo kalhotami.

Toto dítě pochopilo, už ve čtyřech letech, ten nejdůležitější princip úspěchu. Což je schopnost odložit uspokojení. Sebedisciplína - nejdůležitější faktor úspěchu. O 15 let později, o 14 nebo 15 let později, provedli další studii. Co našli? Šli se podívat na tyto děti, kterým v tu chvíli bylo 18 a 19 a zjistili, že sto procent dětí, které nesnědli marshmallow bylo úspěšných. Měly dobré známky. Vedly si skvěle. Byly šťastné. Měly plány. Měly dobré vztahy s učiteli a studenty. Vedly si dobře.

Velké procento dětí, které marshmallow snědly, mělo problémy. Nedotáhli to na vysokou školu. Měly špatné známky. Některé z nich studium ukončily. Některé zůstaly i se špatnými známkami. Pár mělo známky dobré.

Měl jsem v hlavě otázku: Reagovali by hispánské děti stejně jako děti americké? Jel jsem tedy do Kolumbie a zopakoval experiment. Bylo to velmi zábavné. Testoval jsem čtyř, pěti a šestileté děti. Ukážu Vám, co se stalo.

(smích)

Takže co se stalo v Kolumbii? Hispánské děti, 2 ze 3 marshmallow snědli. 1 ze 3 nesnědlo. Tato malá holčička byla zajímavá. Ona snědla vnitřek marshmallow. (smích) Jinými slovy, chtěla, abychom si mysleli, že ho nesnědla a dostala tak další. Ale ona ho snědla. Takže víme, že bude úspěšná, ale musíme jí sledovat. (smích) Neměla by například pracovat v bankovnictví nebo na pokladně. Ale bude úspěšná.

Tento princip platí pro všechno. Dokonce i pro prodej. Prodejce, který -- Zákazník říká: "Chci tohle." A prodavač odpoví "Tady to máte." Tento prodavač snědl marshmallow. Pokud prodavač řekne "Počkejte chvíli, dám Vám pár otázek, abych zjistil, jestli je to správná volba." Tento prodá mnohem více. Můžeme to aplikovat na cokoliv v životě.

Skončím s -- Korejci udělali toto. Víte co? Tohle je tak dobré, že chceme dětskou knihu o marshmallow. A tak jsme jednu udělali a nyní je po celé Koreji. Učí tam děti přesně tenhle princip. My tady ve Státech se potřebujeme tento princip naučit také, protože jsme velmi zadlužení. Jíme více marshmallow než produkujeme. Moc Vám děkuji.