James Hansen: Proč musím vystoupit na téma změny klimatu

Co vím takového, že to vedlo k zadržení mě, celkem slušného vědce ze středozápadu, při protestu před Bílým domem? A co byste dělali vy, kdybyste věděli to, co vím já? Začněme tím, jak jsem se do této situace dostal. Měl jsem to štěstí vyrůstat v době, kdy pro dítě nájemního farmáře nebylo těžké se dostat na státní univerzitu.

A měl jsem opravdu štěstí, že jsem šel na Univerzitu v Iowě, kde jsem mohl studovat u profesora Jamese Van Allena, který stavěl přístroje pro první americké družice. Profesor Van Allen mi řekl o pozorováních Venuše, že z ní jde intenzivní mikrovlnné záření. Znamená to, že Venuše má ionosféru? Nebo že je extrémně horká? Správná odpověď, kterou potvrdila sovětská kosmická loď Venera, je, že Venuše je extrémně horká - 470 stupňů Celsia. A horkou ji udržuje hustá atmosféra tvořená oxidem uhličitým.

Měl jsem to štěstí nastoupit do NASA a s úspěchem navrhnout experiment - let na Venuši. Náš přístroj pořídil tento snímek kotouče Venuše, na kterém se ukázal být smog kyseliny sírové. Avšak zatímco se stavěl náš přístroj, zapojil jsem se do výpočtů skleníkového jevu zde na Zemi, neboť jsme si uvědomili, že se složení naší atmosféry mění. Nakonec jsem opustil místo hlavního výzkumníka našeho experimentu s Venuší, neboť planeta měnící se před našima očima je zajímavější a důležitější. Její změny zasáhnou celé lidstvo.

Skleníkový jev dobře chápeme už déle jak jedno století. Britský fyzik John Tyndall provedl v 50. letech 19. století laboratorní měření infračerveného záření, což je teplo, a prokázal, že plyny jako CO2 pohlcují teplo, chovají se tedy jako pokrývka ohřívající povrch Země.

Pracoval jsem s dalšími vědci na analýze klimatických pozorování Země. V roce 1981 jsme publikovali článek v časopise Science, jehož závěr byl, že pozorované oteplení o 0,4 stupně Celsia v předcházejícím století je konzistentní se skleníkovým efektem narůstajícího CO2, že Země se bude pravděpodobně oteplovat během 80. let a že koncem století oteplování překročí míru šumu náhodného počasí. Také jsme řekli, že ve 21. století dojde k posunu podnebných pásem, vzniku oblastí náchylných k suchu v Severní Americe a Asii, narušení ledových štítů, vzestupu hladiny moří a otevření proslulého severozápadního průjezdu. Všechny tyto dopady již buď nastaly nebo nyní zřetelně probíhají.

O našem článku psaly na titulní straně New York Times a vedl k tomu, že jsem koncem 80. let svědčil v Kongresu. V tomto svědectví jsem zdůraznil, že globální oteplování zesiluje oba extrémy vodního cyklu na Zemi. Na jedné straně horké vlny a sucha přímo z oteplování, ale také proto, že teplejší atmosféra udrží více vodní páry s její latentní energií, srážky se stanou extrémnějšími jevy, vyskytnou se silnější bouře a větší záplavy. Frmol globálního oteplování se stal časově náročným a odváděl mě od vědecké práce. Částečně proto, že jsem si stěžoval, že Bílý dům upravil mé svědectví. A tak jsem se rozhodl vrátit se zpět, dělat výhradně vědu a nechat její sdělování na jiných.

O 15 let později byly důkazy o globálním oteplování mnohem silnější, většina věcí zmíněných v našem článku z roku 1981 byla skutečností. Měl jsem tu čest dvakrát promluvit k prezidentově pracovní skupině pro klima, ale energetická politika se dále soustředila na hledání dalších fosilních paliv. V té době jsme měli dvě vnoučata, Sophii a Connora. Rozhodl jsem se, že nechci, aby v budoucnu řekli: „Děda chápal, k čemu dochází, ale neřekl to jasně.“ A tak jsem se rozhodl udělat veřejnou přednášku kritizující chybějící vhodnou energetickou politiku.

Přednášku jsem pronesl v roce 2004 na Univerzitě v Iowě a v roce 2005 na setkání Americké geofyzikální unie. To vedlo k telefonátům z Bílého domu na ředitelství NASA a mě bylo řečeno, že nesmím vůbec vystupovat nebo hovořit s médii bez předchozího výslovného souhlasu ředitelství NASA. Poté, co jsem o těchto omezeních informoval New York Times, NASA byla donucena k ukončení cenzury, ale to mělo důsledky. Používal jsem první řádku textu poslání NASA, „Porozumět domovské planetě a chránit ji,“ k ospravedlnění svých projevů. Brzy nato byla první řádka textu poslání NASA vymazána a už se nikdy znovu neobjevila.

Během následujících několika let jsem byl stále více tažen snahou sdělovat naléhavost změny energetických politik, zatímco jsem dále zkoumal fyziku klimatické změny. Dovolte mi popsat nejdůležitější závěr fyziky, nejprve z energetické bilance Země a za druhé z historie klimatu na Zemi.

Přidávání CO2 do ovzduší je jako shození další přikrývky na postel. Omezuje tepelné vyzařování Země do vesmíru, takže dochází k dočasné energetické nerovnováze, kdy více energie přichází než odchází, dokud se Země neoteplí dost na to, aby do vesmíru opět vyzařovala stejné množství energie, jako pohlcuje ze Slunce. Klíčovou hodnotou tedy je energetická nerovnováha Země. Přichází více energie, než odchází? Pokud ano, čeká nás další oteplování, ke kterému dojde, aniž bychom přidávali další skleníkové plyny.

Nyní konečně můžeme energetickou nerovnováhu Země přesně stanovit měřením tepelného obsahu zásobáren tepla na Zemi. Největší zásobárna, oceán, byl měřen nejhůře až do doby, kdy bylo po světových oceánech rozmístěno více než 3000 plováků ARGO. Tyto plováky odhalují, že horní polovina oceánu podstatným tempem získává teplo. Hluboký oceán rovněž menším tempem získává teplo a energie jde na výsledné tání ledu po celém světě. A pevnina do hloubky desítek metrů se také otepluje.

Celková energetická nerovnováha je nyní zhruba 0,6 wattu na metr čtvereční. To nemusí znít jako mnoho, ale když to sečteme za celý povrch planety, je to strašně moc. Je to asi dvacetkrát více než spotřeba energie celého lidstva. Je to ekvivalent 400 000 výbuchů hirošimské atomové bomby denně, 365 dní v roce. To je, kolik energie navíc získává Země každý den. Pokud chceme stabilizovat klima, znamená tato nerovnováha, že musíme snížit CO2 z 391 ppm (částic z milionu) zpět na 350 ppm. To je změna nutná ke znovuobnovení energetické rovnováhy Země a zamezení dalšímu oteplování.

Popírači globálního oteplování argumentují, že hlavní příčinou změny klimatu je Slunce, ale největší energetická nerovnováha nastala během nejhlubšího zaznamenaného minima sluneční aktivity, kdy sluneční energie dopadající na Zemi bylo nejméně. Přicházející energie bylo přesto více než odcházející. To ukazuje, že vliv proměnlivosti sluneční aktivity na klima je převážen nárůstem skleníkových plynů, hlavně ze spalování fosilních paliv.

Nyní uvažme historii klimatu na Zemi. Tyto křivky globální teploty, obsahu CO2 v atmosféře a výšky hladiny moře byly odvozeny z oceánských a ledových vrtných jader, z mořských usazenin a sněhových vloček, které se kupily rok za rokem po 800 000 let a vytvořily 3 km mocný ledový štít. Jak vidíte, je zde vysoká korelace mezi teplotou, CO2 a výškou hladiny moře. Pečlivé zkoumání ukazuje, že změny teploty o několik století předcházejí změnám CO2. Popírači globálního oteplování tento fakt s oblibou používají k matení a klamání veřejnosti, když říkají: „Podívejte, změny teploty způsobují změny CO2, a ne naopak.“ Avšak toto opoždění je přesně to, co lze očekávat.

Malé změny dráhy Země, ke kterým dochází během desítek až stovek tisíc let, mění rozložení slunečního záření na Zemi. Když je v létě více slunce ve vyšších zeměpisných šířkách, ledové štíty tají. Zmenšující se ledové štíty dělají planetu tmavší, takže pohlcuje více slunečního záření a otepluje se. Teplejší oceán uvolňuje CO2 stejně, jako to dělá teplá coca-cola. A více CO2 způsobuje další oteplování. Takže CO2, metan a ledové štíty byly zpětné vazby, které zesilovaly změnu globální teploty a způsobovaly, že tyto dávné klimatické oscilace byly obrovské, ačkoli změna klimatu byla spuštěna velmi slabým působením.

Důležitým faktem je, že stejné zesilující zpětné vazby budou probíhat dnes. Fyzika se nemění. Jak se Země otepluje, nyní kvůli extra CO2, který dodáváme do atmosféry, led bude tát a CO2 a metan se budou uvolňovat z oteplujícího se oceánu a roztávajícího permafrostu. Přestože nejsme schopni říct přesně, jak rychle se tyto zpětné vazby budou projevovat, jisté je, že se budou projevovat, nezastavíme-li oteplování. Máme důkazy, že zpětné vazby již začínají. Přesná měření GRACE, družice měřící gravitaci, odhalují, že jak Grónsko, tak Antarktida nyní ztrácejí hmotu, několik set kilometrů krychlových za rok. A to tempem, které se zrychluje které se během devíti let od počátku měření zrychluje. Metan také začíná unikat z permafrostu.

Na jaký vzestup hladiny moře se můžeme těšit? Když byl CO2 naposledy na 390 ppm, což je dnešní úroveň, hladina moře byla výše nejméně o 15 metrů. Místo, kde nyní sedíte, by bylo pod vodou. Většina odhadů je, že v tomto století získáme aspoň jeden metr. Myslím si, že to bude více, pokud budeme dál spalovat fosilní paliva, možná až pět metrů v tomto století nebo trochu později.

Důležité zde je to, že bychom tím zahájili proces, který bude mimo lidskou kontrolu. Ledové štíty se budou dál rozkládat po tisíciletí, nebude existovat stabilní čára pobřeží, ekonomické důsledky jsou téměř nepředstavitelné, stovky katastrof podobných té neworleanské po celém světě. Co může být ještě zavrženíhodnější, bude-li odmítání změny klimatu pokračovat, je vyhubení druhů. Monarcha stěhovavý by mohl být mezi 20 až 50 procenty všech druhů, o kterých Mezivládní panel pro změnu klimatu odhaduje, že budou odsouzeni k vyhynutí do konce tohoto století, budeme-li využívat fosilní paliva jako doposud.

Globální oteplování již postihuje lidi. Loňská horká vlna a sucho v Texasu-Oklahomě-Mexiku, v Moskvě o rok předtím a v Evropě v roce 2003 byly všechno výjimečné události, více než tři směrodatné odchylky od normálu. Před padesáti lety se takové anomálie vyskytovaly pouze na 0,2 až 0,3 procenta plochy pevniny. V posledních letech v důsledku globálního oteplování se vyskytují na 10 procentech, což je 25 až 30 násobný nárůst. Můžeme tedy s vysokou mírou jistoty prohlásit, že vážné horké vlny v Texasu a Moskvě nebyly přirozené, byly způsobeny globálním oteplováním. Bude-li globální oteplování pokračovat, bude mít významný dopad na obilnici našeho státu i světa – Velké prérie středozápadu – předpokládá se, že budou náchylné extrémnímu suchu. Horšímu než „dust bowl“ 30. let, už za pár desítek let, pokud dovolíme, aby globální oteplování pokračovalo.

Jak jsem se nechal zatáhnout hlouběji a hlouběji do pokusu sdělovat, přednášet v deseti zemích, nechat se zatknout, spalovat čas dovolené, nashromážděný za třicet let? Pomohla mi v tom další vnoučata. Jake je velice pozitivní, entuziastický chlapec. Tady ve věku dva a půl roku si myslí, že může chránit svojí dvou a půl denní sestřičku. Bylo by nemorální zanechat těmto mladým lidem klimatický systém řítící se mimo kontrolu.

Tragédií ohledně změny klimatu je to, že ji můžeme vyřešit prostým čestným přístupem postupně rostoucí uhlíkové daně vybírané od společností fosilního průmyslu a rozdělované ze 100 procent elektronicky každý měsíc rovným dílem všem legálním obyvatelům, takže vláda by nedostala ani pěťák. Většina lidí by dostala na měsíční dividendě více, než by platila ve vyšších cenách. Tato daň s dividendou by stimulovala ekonomiku a inovace a vytvořila milióny pracovních míst. Je to základní předpoklad, jak se můžeme rychle dostat do budoucnosti s čistou energií.

Několik špičkových ekonomů je spoluautory tohoto návrhu. Jim DiPeso z Republikánů za ochranu životního prostředí jej popisuje takto: „Transparentní. Tržní. Nezvětšuje stát. Nechává rozhodování o energetice na individuálním volbě… To zní jako konzervativní klimatický plán.“

Ale namísto uvalení rostoucí daně na uhlíkové emise tak, aby fosilní paliva zaplatila svou skutčnou cenou společnosti, naše vlády nutí veřejnost fosilní paliva dotovat celosvětově 400 až 500 miliardami dolarů ročně, a tak podporovat těžbu všech fosilních paliv - mountain-top removal, longwall mining, frakování, ropné písky, ropné břidlice, hlubokomořské vrty i vrty v Arktidě. Budeme-li pokračovat touto cestou, zaručuje nám to, že překročíme body zvratu vedoucí k rozkladu ledových štítů, který se bude zrychlovat mimo kontrolu budoucích generací, velká část druhů bude odsouzena k vyhynutí a rostoucí intenzita sucha a záplav vážně dopadne na obilnice světa, což způsobí rozsáhlý hladomor a ekonomický pokles. Představte si obrovský asteroid na přímé dráze ke srážce se Zemí

– to je ekvivalent toho, čemu nyní čelíme. My však váháme, neděláme nic, abychom ten asteroid odklonili. ačkoli čím déle budeme čekat, tím obtížnější a nákladnější to bude. Kdybychom začali v roce 2005, vyžadovalo by obnovení energetické rovnováhy planety a stabilizace klimatu v tomto století snižování emisí o 3 procenta ročně. Začneme-li příští rok, je to 6 procent ročně. Pokud budeme čekat deset let, je to 15 procent ročně - extrémně náročné a drahé, možná nereálné. Ale my ani nezačínáme.

Tak teď víte, co vím já a co mě pohání vyhlašovat poplach. Toto mé sdělení zřejmě nebylo pochopeno. Věda hovoří jasně. Potřebuji vaši pomoc v účinnější komunikaci závažnosti a naléhavosti této situace a jejího řešení. Dlužíme to našim dětem a vnoučatům.

Děkuji.

(potlesk)