Iqbal Quadir říká: Mobilními telefony proti chudobě

Na minutu vás vezmu do Bangladéše.

Ještě než povím příběh, měli bychom se sami sebe zeptat: Proč existuje chudoba? Mám na mysli, že existuje mnoho poznání a vědeckých objevů. Žijeme všichni na stejné planetě, ale stále je obrovská část světa chudobná. A já myslím -- chci ukázat mé hledisko, abychom mohli přistoupit k tomuto projektu, nebo jakémukoli jinému projektu, za účelem, abychom viděli, zdali přispívá chudobě nebo se ji snaží zmírňovat.

Bohaté země posílaly pomoc chudým zemím během posledních 60 let. Celkově vzato, tento způsob selhal. A podívejte na tuto knihu, napsano někým, kdo pracoval 20 let ve Světové bance, kdo shledává ekonomický růst v této zemi za nezaznamentelný. Celkově vzato, nefungovalo to. Otázkou je, proč to nefungovalo?

Podle mě, se dá něco naučit z historie Evropy. Myslím tím, dokonce zde, včera, když jsem šel přes ulici, ukazovali tři biskupy, kteří byli popraveni před pěti sty lety, přímo naproti přes ulici. Co tím chci říci je, že v Evropě proběhlo hodně bojů, kdy obyvatelé byli posíleni technologií. A požadovali po tehdejších autoritách aby slezli dolů ze svých koní. A na konec z toho vyplývá lepší vyjednávání mezi autoritami a obyvatelstvem a demokracie, kapitalismus - to všechno vzkvétalo. A tak můžete vidět, reálný proces toho, a to je zahrnuto v této 500 stránkové knize, jak moc autorit klesala a moc obyvatelstva rostla.

Ale když se podíváte, když máte tento pohled na věc, pak vidíte, co se událo v posledních 60 letech. Pomoc v podstatě dělala opak. Posilovala autority. A v konečném důsledku opomíjela obyvatelstvo Autority neměly důvod aby nastartovaly ekonomický růst aby mohli zdanit obyvatelstvo a měli tak více peněz ze svých obchodů. Protože to dostávali od jiných zemí. A vskutku, když se podíváte na země zbohatlé těžbou ropy, kde obyvatelé doposud nemají moc, tak zde se dějí stejné věci. Nigérie, Saudská Arábie, všechny tyto země. Protože pomoc a peníze z ropy nebo drahých nerostů působí stejně. Dávají moc autoritám bez toho, aby aktivovaly obyvatelstvo jejich ruce, nohy, mozky a podobně.

A pokud s tím souhlasíte, pak já si myslím, že nejlepší způsob, jak zlepšit situaci v těchto zemích je uvědomit si, že ekonomický rozvoj je od lidí lidmi, pro lidi. A to je skutečný efekt skupiny. Pokud obyvatelé spojují a stávají se organizovanější a produktivnějí, tak jsou jejich hlasy slyšet, a pak se věci zlepší.

A jako kontrast můžete vidět nejdůležitější instituci na světě, světová banka, je organizace vlády řízena vládou, pro vlády. Jen se podívejte na ten kontrast. A to je perspektiva, kterou mám já, a nyní mohu začít svůj příběh.

Ovšem, jak byste dali moc obyvatelstvu? Mohly by zde být všechny možné technologie. A jedna z nich jsou mobilní telefony. Nedávno to znal týdeník The Economist, ale já jsem na této myšlence postavil koncept před 12 lety, a to je to, na čem pracuji. Takže před 12 lety jsem se snažil být investiční bankéř v New Yorku.

Bylo nás několik kolegů, co jsme byli propojeni počítačovou sítí. A stali jsme se produktivnějšími, jelikož jsme si nemuseli vyměňovat diskety; mohli jsme informovat jeden druhého častěji. Jednoho dne se systém pokazil. A to mi připomnělo jeden den roku 1971. V mojí zemi probíhala válka. Já a moje rodina jsme se přestěhovali z městské oblasti, kde jsme žili, na vzálený venkov, kde bylo bezpečněji. Jednou mě matka požádala, abych sehnal nějaké léky pro mladšího sourozence. A já jsem šel asi 10 mil, celé dopoledne, abych tam došel, k lékárníkovi. A on tam nebyl, tak jsem šel celé odpoledne zpět. Tak jsem měl další neproduktivní den.

Když jsem tak seděl ve vysoké budově v New Yorku, porovnal jsem si tyto dvě zkušenosti, jednu vedle druhé, a stručně shrnuto, propojitelnost rovná se produktivita bez ohledu na to, jestli je to v moderní kanceláři nebo nerozvinuté vesnici. Přirozeně co z toho vyplývá je, že telefon je zbraň proti chudobě. A pokud je tomu tak, pak otázkou je, kolik telefonů jsme tehdy měli?

A ukázalo se, že v Bangladéši byl jeden telefon na každých 500 obyvatel. A všechny tyto telefony byly v urbanizovaných oblastech. Ve vzdálených vesnických oblastech, kde žilo 100 milionů lidí nebyl žádný telefon. Jen si představte, kolik "člověko-měsíců" (práce jednoho člověka za měsíc), bylo zahozeno, prostě jako "zabitý den". Pokud vynásobáte 100 miliony lidí, řekněme ztrátu jednodho dne v měsíci, můžete vidět to obrovské množství nevyužitých zdrojů. Všechny chudé a bohaté státy mají přece jen něco sobě rovného, je to den, který má pro všechny stejnou délku: 24 hodin. Takže pokud ztratíte tak vzácný zdroj, v němž jste si rovni s bohatšími zeměmi, je to obrovské plýtvání.

Začal jsem tedy pátrat po nějakém důkazu, zda propojitelnost opravdu zvyšuje produktivitu. A skutečně jsem nemohl najít mnoho, ale našel jsem tento graf vytvořený ITU, což je Mezinárodní telekomunikační unie, sídlící v Ženevě. Ukazují zajímavou věc. Můžete vidět horizontální osu, kde můžete umístit svou zemi. Tak USA a Velká Británie by byly zde, mimo grafu. A tak vliv každého nového telefonu, jenž je znážorněn na vertikální ose, je velmi malý.

Avšak pokud se vrátíme zpět k chudším zemím, kde poměr HDP na kapitál je řekněme 500 dolarů, nebo 300 dolarů, pak je vliv obrovský: 6000 dolarů. Nebo 5000 dolarů. Otázka zněla, kolik stála instalace nového telefonu v Bangladéši? Ukázalo se, že 2000 dolarů. Takže utratíte 2000 dolarů a telefon má životnost řekněme 10 let. A pokud 5000 ročně - to je 50 000 dolarů.

Zjevně, telefon byl pro své majitele velký vynález. A samozřejmě, cena instalace telefonu klesá, jelikož probíhá digitální revoluce, pak to bude ještě dramatičtější.

A do té doby jsem znal něco málo z ekonomiky - Adam Smith nás naučil, že specializace vede k produktivitě. Ale jak byste specializovali? Řekněme, že jsem rybář a farmář. A Chris je rybář a farmář. Oba jsme všestranní. Jde o to, že bychom mohli být závislá jeden na druhém pouze v případě, že se můžeme jeden s druhým spojit. A pokud jsme sousedé, mohu jen dojít pěšky do jeho domu.

Ale pak omezujeme naši ekonomickou sféru na velmi malou oblast. Ale abyste ji mohli rozšířit, potřebujete řeku, nebo dálnici, nebo potřebujete telefonní linky. Ale v každém případě je to propojitelnost, která vede k závislosti. A to vede ke specializaci. Ta vede k produktivitě.

Takže jsem začal tento problém sledovat, a šel jsem zpět mezi Bangladéš a New York. Lidé mi pověděli, že je mnoho důvodů, proč nemáme dostatek telefonů. A jedním z nich je nedostatek kupní síly. Chudí lidé zjevně nemají kupní sílu.

Ale vtip je v tom, že pokud je jedná o produktivní nástroj, proč se tím zabývat? Myslím tím, že lidé v Americe kupují auta a skládají velmi malou zálohu. Dostanou auto a jdou do práce. Práce jim dává mzdu; mzda jim umožní platit za auto postupem času. Auto se zaplatí samo.

Takže pokud telefon je produktivním nástrojem, pak se celkem nemusíme obávat o kupní sílu. A samozřejmě, i pokud je tohle pravda, co potom prvotní kupní síla? Pak je otázka, proč bychom nemohli mít nějaký způsob společného přístupu? Každý z nás ve Spojených státech potřebuje bankovní služby, ale velmi málo z nás se snaží koupit banku. Je to banka, která se snaží obsloužit celou komunitu. Můžeme tedy udělat to samé pro telefony.

A taky mi lidé říkali, že mají spoust primárních potřeb, které musí uspokojit: jídlo, oblečení, střecha nad hlavou, Ale znovu, je to velmi autoritářské. Měli byste zvyšovat příjmy a nechat lidi rozhodnout co chtějí s jejich penězi dělat.

Avšak skutečným problémem je nedostatek další infrastruktury. Potřebujete nějakou infrastrukturu, abyste mohli přinést novou věc. Například internet se prudce rozvíjel ve Spojených státech protože lidé měli počítače. Měli modemy. Měli telefonní linky, takže bylo velmi jednoduché přijít s novým nápadem, jako je internet. Ale to je to, co v chudých zemích chybí.

Například jsme neměli možnost mít šeky, několik bank shromažďujících peníze a podobně. Ale proto jsem si všiml Gramen Banky, která je bankou pro chudé lidi, a má 1 100 poboček, 12 000 zaměstnanců a 2,3 milionu vypůjčovatelů. A oni měli tyto pobočky. Myslel jsem, že můžu vztyčit vysílače a vytvořit síť.

Zkrátka a dobře, abych to zkrátil - začal jsem, jako první jsem přišel k nim a řekl, „Víte, možná bych mohl propojit všechny vaše pobočky a učinnit vás tak efektivnějšími.“ Ale víte, oni se ostatně vyvíjeli v zemi bez telefonů, takže jsou decentralizované. Myslím, samozřejmě zde mohou být dobré důvody ale tohle je jedním z důvodů, který měli. A tak tedy neměli zájem spojit své pobočky, a pak narušit existující stav.

Začal jsem se tedy koncentrovat - co je to, co skutečně dělají? Tak co se stane, když si někdo vypůjčí peníze z banky. Obvykle si koupí krávu. Kráva dává mléko. A ona prodává mléko vesničanům a splácí půjčku. A tohle je pro ni práce, ovšem je to mléko pro každého jiného.

A najednou jsem si uvědomil, že mobilní telefon může být kravou. Protože nějakou cestou si může půjčit 200 dolarů z banky, koupit si telefon a mít jej pro všechny. A je to pro ni práce.

Napsal jsem tedy do banky. Chvíli přemýšleli a řekli, „Je to trochu bláznivé, ale logické. Pokud si myslíte, že to může fungovat, pojďtě a udělejte to.“ Dal jsem tedy výpověď v práci a vrátil se zpět do Bangladéše. Založil jsem společnost v Americe zvanou Gonofone, Což v Bangladéši znamená „lidový telefon“.

A „andělští“ investoři v Americe do ní vložili peníze. Obletěl jsem svět. Asi po milionu... chci říci, že jsem byl na mnoha místech odmítnut, protože jsem se nesnažil jen o to jít do chudé země, snažil jsem se jít do chudoby chudé země.

Asi po milionu mil a smysluplné značné ztrátě vlasů, jsem nakonec dal dohromady společenství, zahrnující norskou telefonní společnost, která poskytla znalosti (know-how), a banka Grameen Bank poskytla infrastrukturu pro rozšíření servisu.

Abych to zkrátil, zde je pokrytí v zemi. Můžete vidět, že velká část je pokrytá. Dokonce i v Bangladéši jsou prázdná místa. Ale letos rovněž investujeme dalších cca 300 milionů dolarů na rozšíření pokrytí.

Nyní k „modelu krávy“ o kterém jsem mluvil. Nyní je zde okolo 115 000 lidí, kteří pronajímají telefonní služby ve svých sousedstvích. A tím obsluhují 52 000 vesnic, což představuje okolo 80 milionů lidí.

A tyto telefony generují přibližně 100 milionů dolarů pro poskytovatelskou firmu. A dva dolary zisku na podnikatele na den, což je 700 dolarů ročně.

A samozřejmě, je to velmi prospěšné v mnoha aspektech. Zvyšuje to příjem, zlepšuje sociální péči a podobně. A výsledkem je, právě teď, tato firma je největší telefonní společností, s 3,5 miliony účastníků. 115 000 telefonů o kterých jsem hovořil, které představují asi třetinu provozu v síti. A roku 2004, čistý zisk, po zdanění, velmi značném zdanění, byl 120 milionů dolarů. A firma přispěla přibližně 190 miliony dolarů do vládní kasy.

A znovu, zde jsou některá ponaučení. „Vláda musí poskytovat ekonomicky životaschopné služby.“ V podstatě, tohle je příklad, na kterém to mohou soukromé společnosti dokázat. „Soukromé společnosti musí být podporovány vládou.“ To je to, co si někteří lidé myslí. A v podstatě, soukromé společnosti pomáhají vládě daněmi. „Chudí lidé jsou příjemci.“ Chudí lidé jsou zdroj. „Služby jsou pro chudé příliš drahé.“ Jejich zapojení zredukuje ceny. „Chudí jsou nevzdělaní a neumějí toho dělat moc.“ Jsou to velmi horliví žáci a velmi schopní přeživší. Byl jsem velmi překvapen. Většina z nich se naučila obsluhovat telefon během jednoho dne. „Chudé země potřebují pomoc.“ Obchod - tato společnost zvýšila, pokud jsou ideální čísla dokonce jen z 5% správná, tato jedna společnost zvyšuje HDP země mnohem více než pomoc, kterou země dostává. A jak jsem se vám snažil ukázat, pokud se mě týká, pomoc dělá škody, jelikož vzdaluje vládu od obyvatelstva.

A toto je nový projekt, který mám s Deanem Kamenem, v americe slavným vynálezcem. On vymyslel nějaký generátor elektřiny, který nyní dělá v Bangladéčši experiment ve dvou vesnicích, kde kravský hnůj produkuje bio plyn, jenž tyto generátory pohání. A každý z těchto generátorů prodává elektřinu do 20 domů. Je to jen pokus. Nevíme, jak daleko to dojde, nicméně stále to běží.

Děkuji vám.