Jeho Svatost Karmapa: Technologie srdce

Tyler Dewar: To jak se cítím právě teď už bylo řečeno mnoha vystupujícími, kteří vyjádřili přesně to, co jsem chtěl říci já. (smích) A tak se zdá, že jediné, co ještě zbývá říci, je poděkovat vám za vaši laskavost.

TD: Ale možná v duchu toho ocenění laskavosti vás všech bych se s vámi mohl podělit o svůj malý, osobní příběh.

TD: Od dob, kdy jsem byl velmi mladý, bylo mi naloženo mnoho břemen zodpovědnosti, a mně se vždy zdálo, když jsem byl mladý, že to všechno bylo do mojí cesty předem naskládáno. Že všechny ty plány pro mne již byly hotové. Byly mi dány šaty, které jsem měl nosit a bylo mi řečeno kde jsem měl být, bylo mi dáno toto velmi cenné a svaté roucho, abych je nosil s porozuměním, že to je něco velice vzácného a důležitého.

TD: Ale předtím, než mne potkala tato formální změna, jsem žil ve východním Tibetu se svou rodinou. A když mi bylo sedm let, znenadání, do našeho domu dorazila skupina vyhledávačů. Těch, kteří hledali dalšího Karmapu, a já jsem si všiml, že hovořili s mou matkou a otcem, a pak ke mě dolehlo, jak mi říkali, že já jsem Karmapa. Lidé se mne nyní často ptají jaké to bylo. Jak jsem se cítil, když přišli a odverbovali si mně, a úplně tak změnili celý můj život? A já na to často odpovídám, že v té době jsem to bral jako velice zajímavý nápad. Myslel jsem si, že to bude veliká zábava, a že budu mít okolo sebe více věcí na hraní.

(smích)

TD: Ale nakonec se to neukázalo až tak úplně zábavné, ne tak, jak jsem si to původně představoval. Byl jsem umístěn do velmi striktně řízeného prostředí. A s okamžitou platností, jsem musel převzít mnoho odpovědnosti jako třeba za své vlastní vzdělávání nebo další. Byl jsem povětšinou oddělen od své rodiny, včetně matky a otce. Neměl jsem mnoho osobních přátel, se kterými bych trávil čas, a očekávalo se ode mně, že budu plnit všechny předepsané povinnosti. Takže se ukázalo, že moje představy o zábavném životě, který jsem jako Karmapa měl vést se bohužel neuskuteční. Zdálo se mi to spíše, jako kdybych byl opečováván jako nějaká socha, a že jsem měl sedět na místě, podobně jako by seděla socha.

TD: Nicméně jsem cítil, že i přesto, že jsem byl oddělen od svých bližních -- že jsem teď samozřejmě ještě více vzdálen. Když mi bylo 14, uprchl jsem z Tibetu a stal se ještě více odděleným od své matky a otce, svých příbuzných a přátel a rodné země. Ale i přesto, nemám žádný pocit oddělení od sebe samotného ve svém srdci, z pohledu lásky kterou cítím k těmto lidem. Cítím stále velmi silnou lásku ke všem těmto lidem a také k té zemi.

TD: A stále jsem ještě v kontaktu s matkou a otcem, i když třeba méně častěji. Mluvívám se svou matkou jednou za čas po telefonu. A moje zkušenost je taková, že když s ní mluvím, s každou sekundou, kterou společně trávíme konverzací, cítíme jak nás vzájemná láska spojuje a přenáší blíže jednoho k druhému.

TD: To je jen pár poznámek o mém osobním životě. Rád bych se s vámi však podělil ještě o něco jiného, a to o myšlenky. A myslím si, že je úžasné být v situaci jako je teď a tady, kdy zde sedí tolik různých lidí s odlišnou zkušeností a z různých míst, že se zde můžeme sejít a vyměnit si názory a zformovat svazky přátelství jednoho s druhým. A také si myslím že je symbolické to, jak dnes všeobecně vnímáme celý svět, jak se nám postupně zmenšuje a zmenšuje, a jak všichni lidé tohoto světa si čím dál častěji užívají této možností spojení jednoho s druhým. To je skvělé, ale měli bychom pamatovat také na to, že by stejný proces měl probíhat také v nás samých. Současně s tím vývojem okolo nás, s tím rozšiřováním příležitostí, by také měl probíhat vývoj uvnitř nás samých, a prohloubení našich vnitřních propojení do srdce stejně jako propojení ze srdce do okolí. Tak jsme tento týden hovořili a poslouchali nějaké přednášky o designu. A já myslím, že je pro nás důležité pamatovat na to, že potřebujeme stále posouvat dopředu tu naši snahu o zlepšení designu našeho srdce. Slyšeli jsme tento týden o technologii, a pro nás je z toho důležité si odnést, že bychom měli vyvinout hodně energie na zlepšení technologie našeho srdce.

TD: Takže i když mne veskrze naplňují všechny tyto úžasné vynálezy, které přicházejí z celého světa, stále pociťuji mnoho překážek, týkajících se naší schopnosti, kterou máme, spojit se jeden s druhým na úrovni srdce nebo mysli. Mám pocit, jako by tam byly věci, které nám v tom brání.

TD: Můj vztah k tomuto konceptu vzájemných propojení srdcí a mysli je velmi zajímavý, neboť, jako duchovní vůdce, se vždy pokouším otevřít své srdce každému a nabídnout se mu k propojení na úrovni srdce i mysli ve své ryzí podobě u každého jedince. Ale současně jsem byl vždy učen, že bych měl zdůrazňovat inteligenci nad propojením srdcí, protože pokud jste v pozici v jaké jsem já, pokud se přímo nespoléháte na inteligenci, může se vám stát něco velmi nebezpečného. Takže to je velmi zajímavý paradox v praxi. Ale jednou jsem měl skutečně nevšední zážítek, když mne přijela navštívit skupina z Afghánistánu, a vedli jsme velmi zajímavou konverzaci.

TD: V našem rozhovoru jsme se dostali až k Bamyianských Buddhům, kteří, jak pravděpodobně víte, byli v Afghánistánu před pár lety zničeni. Ale základem naší konverzace byl odlišný přístup k duchovnímu vnímání na straně muslimských a buddhistických tradic. Samozřejmě, v muslimských, vzhledem k učení kolem konceptu zbožňování, nenalezneme tolik fyzických reprezentací božství nebo duchovního osvícení, jako je tomu u buddhistických tradic, kde, samozřejmě, existuje mnoho soch Buddhy, které jsou vysoce uctívané. Takže jsme hovořili o rozdílech mezi tradicemi a tím, co mnoho lidí vnímalo jako tragédii, tj. zničení Bamyianských Buddhů, a já jsem se snažil navrhnout, že bychom se i na tuto událost mohli dívat pozitivně. To co jsme viděli ve zničení Bamiyanských Buddhů bylo zničení hmoty, řekněme nějaké pevné látky, která padla a rozložila se. Možná bychom se na to mohli dívat podobně, jako na pád berlínské zdi, která dělila dva stejné druhy lidí v odlišných světech a nakonec se zhroutila a otevřela dveře k další vzájemné komunikaci. A myslím, že tímto způsobem stále můžeme odvozovat něco pozitivního, co nám umožní rozumět jeden druhému lépe.

TD: Takže s ohledem na vývoj, o kterém jsme hovořili zde na této konferenci, bych rád podotknul, že ten vývoj, který vytváříme by na nás neměl klást žádná další břemena, na nás jako lidské bytosti, ale měl by být používán ke zlepšení našeho základního způsobu života a toho jak vnímáme svět okolo.

TD: Samozřejmě, velice vítám vývoj, růst a vzestup vznešené země Indie, té úžasné země Indie, ale současně si myslím, jak už někteří z nás uznali, že musíme být ostražití vůči některým aspektům tohoto vzestupu, zejména tomu, že je to na úkor půdy na které stojíme. Takže jako když lezeme na strom a činíme při tom věci, abychom na ten strom mohli vylézt, které přitom podkopávají kořeny tohoto stromu. A tak si myslím, že základní otázkou je nemít pouze informaci o tom co se děje, ale také tomu naslouchat a nechat tím posouvat naši motivaci směrem k upřímnosti a skutečnému pozitivnímu vnímání. Slyšeli jsme tento týden také například o těch strašných utrpeních, která potkávají ženy tohoto světa každý den. Známe tuto informaci, ale to co se nám často stane je, že jí nevěnujeme svou plnou pozornost. Ve skutečnosti se tím bráníme to připustit, protože to by vyvolalo pohnutky v naších srdcích. Takže já myslím, že cesta vpřed na tomto světě -- taková, která přinese posun ve vnějším vývoji harmonii a se skutečným zdrojem štěstí -- je taková, že dovolíme informacím, které máme, aby skutečně změnily naše srdce.

TD: Takže si myslím, že upřímná motivace je velmi důležitá pro naše budoucí štěstí, nebo pro ten hluboký pocit štěstí nás jako lidí, a myslím si, že to znamená ponořit se do čehokoliv, co právě děláte. Cokoli co právě teď děláte, co by mohlo prospět tomuto světu, ponořte se do toho, dejte se do toho s plnou silou.

TD: Tak jak tu sedíme tento týden, společně jsme se milionkrát nadechli a vydechli, a možná jsme ale společně neprožili žádné dramatické změny kurzu v našich životech, přičemž jsme třeba nestačili postřehnout ty nejjemnější změny uvnitř. A já si myslím, že si někdy stavíme obrovské konstrukce o tom jak by naše štěstí mělo pro nás vypadat. Ale pokud si dáme pozor, zjistíme, že ty malé symboly štěstí jsou v každém jednotlivém dechu.

TD: Každý z vás všech, kteří jste sem přišli, je tak talentovaný a může toho okolnímu světu velmi mnoho nabídnout, takže by, myslím, nebylo od věci zakončit krátkým momentem k ocenění toho, jak jsme šťastní, že se tu můžeme společně sejít a vyměnit si názory a zformovat obrovskou snahu a energii mezi námi všemi, která vezme to dobré, co vzešlo z této konference, tu setrvačnost, tu pozitivitu a rozšíří je a rozseje je po všech ostatních koutech této planety.

Jeho Svatost Karmapa: Zítra mne čeká moje přednáška.

TD: Lakshmi si dala tu práci, už přitom, když mě sem zvala, nechala stát všechno ostatní, co měla na práci, aby se toto mohlo uskutečnit. A já jsem chvílemi trochu vzdoroval, a také jsem byl v průběhu tohoto týdne velmi nervózní. Cítil jsem se trochu nesvůj a možná i trochu malátně, a lidé se mne ptali proč. Já jsem jim říkal: "To je proto, že zítra mne čeká ta přednáška." A Lakshmi to všechno se mnou protrpěla, a já si teď velice vážím příležitosti, kterou mi tím dala, příležitosti být tady. A tak vám všem tady z celého srdce děkuji.

(potlesk)

HH: Mnohokrát děkuji.

(potlesk)