Hasan Elahi: Tady jsem, FBI!

Ahoj. Jmenuji se Hasan. Jsem umělec. Obvykle, když řeknu lidem, že jsem umělec, podívají se na mě a zeptají se: "Malujete?" nebo "V jakých médiích pracujete?" Pro to, co dělám, je důležitá metodologie práce spíše než konkrétní disciplína či určitá technika. To, co mne opravdu zajímá, je kreativní řešení problémů. Před pár lety jsem měl malý problém. Nechte mne, abych vám z toho něco ukázal.

Začalo to tady. Toto je Detroitské letiště 19. června 2002. Vracel jsem se zpět do USA z výstavy v zahraničí. Vracel jsem se.. tedy byl jsem zadržen agentem FBI, odvedl mě do malé místnosti a ptal se mne na různé otázky -- "Kde jste byl? Co jste dělal? S kým ste mluvil? Proč jste tam byl? Kdo platil vaše cesty?" -- takovéto otázky. A pak doslova z ničeho nic se mě zeptal: "Kde jste byl 12. září?" Když se vás někdo zeptá, "Kde jste byl 12. září?" nebo kterýkoliv jiný den, většinou řeknete: "Nepamatuju si to přesně, ale můžu se podívat."

Vytáhl jsem tedy své PDA, a řekl: "Dobře, podívám se, jaké schůzky jsem měl 12. září." 12.9. jsem od 10:00 do 10:30 platil účet za sklad. 10:30 do 12:00 jsem měl schůzku s Judith, která byla tehdy mojí studentkou. 12:00 - 15:00 jsem učil lekce pro začátečníky, 15:00 až 18:00 jsem učil pokročilé lekce. "Kde jste byl 11.?" "Kde jste byl 10.?" "Kde jste byl 29.? 30.?" "Kde jste byl 5. října?" Přečetli jsme asi 6 měsíců mého diáře. A myslím, že nepředpokládal, že budu mít tolik detailů o tom, co jsem dělal. Ale dobře, že jsem měl, protože oranžová mi nesluší.

(Smích)

Zeptal se mě -- (Potlesk) "Co jste měl ve skladu, za který ste platil?" Bylo to v Tampě na Floridě, řekl jsem: "Zimní oblečení, které na Floridě nevyužiju. Nábytek, který se nevejde do mého omšelého bytu. Nějaké krámy, protože nerad vyhazuju věci." Podíval se na mne zmateně a zeptal se: "Žádné výbušniny?" (Smích) Řekl jsem: "Ne ne. Jsem si jistej, že jsem tam žádné výbušniny neměl. Kdyby jo, tak bych si to pamatoval." Byl pořád trochu zmatený, ale myslím, že každý, kdo se mnou mluví delší dobu pochopí, že nejsem teroristickou hrozbou. Tak sme tam seděli a po hodině a půl, po hodině a půl dělání toho samého dokola řekl: "Dobře, mám už dost informací, předám to kanceláři v Tampě. Oni mě poslali. Oni to prověří a postarají se o to." Řekl jsem, "Dobře."

Dorazil jsem domů a zazvonil telefon a představil se muž. Toto jsou kanceláře FBI v Tampě, kde jsem strávil 6 měsíců mého života -- nemyslím v kuse... Mimochodem, asi víte, že v USA nesmíte vyfotit federální budovy, ale Google to může udělat za vás. Takže díky Google. (Potlesk) Strávil jsem tedy v této budově hodně času. Dávali mi otázky jako: "Účastnil jste se nebo byl ste svědkem činu, který by mohl poškodit USA nebo jiné země?" Musíte si dávat pozor na to, v jakém duševním rozpoložení se nacházíte. Bavíte se s člověkem, který doslova rozhoduje o vašem životě. Nebo otázky jako -- tato byla položena při polygrafu, ke kterému to dospělo po 9 slyšení --

jedna z otázek byla... no vlastně úplně první byla: "Jmenuje te se Hasan?" "Ano." "Jsme na Floridě? "Ano." "Je dnes úterý?" "Ano." Jsou to otázky ano/ne. Další otázka je samozřejmě: "Patříte do nějaké skupiny, co chce poškodit USA?" Pracuji pro univerzitu. (Smích) Takže jsem řekl: "Můžete se zeptat některých z mých kolegů." Ale oni řekli, "Dobře, pryč od toho, o čem jsme mluvili, patříte do skupiny, která by chtěla ublížit USA?" Řekl jsem: "Ne."

A po 6 měsících podobných výslechů a devíti polygafech mi řekli: "Všechno je v pořádku." Já na to: "Já vím. To jsem se vám snažil celou dobu říci. Vím, že je vše v pořádku." Dívali se na mě podivně. Řekl jsem jim: "Chlapi, já hodně cestuju." Toto jsem jim říkal. Řekl jsem: "Jen je potřeba, aby o tom věděl každý stát, abych se nedostal do problémů jinde." To byl opravdový problém. Řekli mi: "Jestli bude problém, zavolejte nám a my se o to postaráme."

Od té doby, když jsem někam jel, dal jsem vědět FBI. Řekl jsem jim: "Hej chlapi, jedu tam a tam. Letím tímhle letadlem. Severozápadní let č. 7 do Seattlu 12. března" a tak podobně. O pár týdnů později jsem jim opět zavolal, abych jim dal vědět. Nemusel jsem, jen jsem chtěl. Jen jsem jim chtěl říci: "Hej chlapi, nechci, abyste si mysleli, že dělám nějaké nepředvídatelné pohyby." (Smích) "Nechci, abyste si mysleli, že se chystám uprchnout. Jen vám to říkám. Tak pozor." Toto jsem dělal pořád dokola. A pak jsem začal psát emaily místo telefonování. A emaily byly delší a delší... s obrázky a tipy o cestování. Pak jsem vytvořil internetové stránky. Vytvořil jsem toto.

Toto jsem vytvořil v roce 2003. Neustále mě to sleduje. Je to spojené s mým telefonem. Rozhodl jsem se tedy, ok, jestli mě chcete sledovat, bez problému. Budu sledovat sám sebe. To je v pořádku. Nemusíte plýtvat energií. Pomůži vám. Mezitím jsem přemýšlel, co by tak mohli ještě chtít vědět. Asi znají všechny lety, které jsem uskutečnil, takže jsem dal všechny lety, na kterých jsem byl od narození. Zde to můžete vidět, Delta 1252 z Kansas City do Atlanty. A tady vidíte jídla, které jsem jedl na palubě. Toto je Delta 719 z JFK do San Francisca. Vidíte to? Nepustí mě s tím na palubu, ale na palubě mi to dají. (Smích) Toto jsou letiště, na kterých sem se pohyboval, mám rád letiště. Toto je Kennedyho letiště, úterý 19. května. Toto je Varšava. Singapur. Jak vidíte, jsou jaksi prázdná.

Fotografie byly pořízeny anonymně, takže autor by mohl být kdokoliv. Ale pokud je spojíte s ostatními daty, tak vlastně děláte práci FBI agenta, dáváte všechno dokupy. A když jste v situaci, kdy musíte odůvodnit každý moment vaší existence, najednou se chováte zcela jinak. "Umělecký projekt" bylo to poslední, co mě během této doby zajímalo. Určitě jsem nepomýšlel, hej, tohle je má nová práce. Ale poté, co jsem tím prošel a uvědomil si, co se stalo... A poté co jsem spojil toto a tamto.. jsem si uvědomil, že se to vyvinulo a vznikl tento projekt.

Toto jsou obchody, ve kterých jsem nakupocal -- některé -- je potřeba, aby věděli. Tady si kupuji kachní omáčku v Ranch 99 v Daly City v neděli 15. listopadu. Tady jsem v Coreana Supermarket, kde jsem kupoval své oblíbené kimchi. Koupil jsem si také krabí maso a chitlin v Safeway v Emoryville. A prací prášek ve West Oakland -- East Oakland pardon. A také zavařované medúzy v Hong Kong Supermarketu na Route 18 v East Brunswick. Pokud se podíváte na mé výpisy z banky, něco vám na nich ukáži, můžete vidět, že jsem si 9. května koupil benzín za $14,79 na Safeway Vallejo.

Takže není to pouze moje informace o tomhle a tamtom, ale je tu i třetí strana, nezávislá strana - banka, to je usvědčující, ten den jsem tam byl. Takže vidíte, že se ta data dají spojit dohromady. Dají se ověřit. Občas jde o malé částky. 34 centů někde v zahraničí. Všechna data jsou z mých bankovních účtů, všechno je zřetelné.

Někdy je informací hodně. Toto je pozice mého bytu v San Franciscu. Někdy máte tolik informací. A někdy pouze tolik, pouze prázdná vstupní hala v Salt Lake City, 22. ledna. Také vám můžu říci přesně s kým jsem byl a kde jsem byl, protože to požadovala FBI. Musel jsem jim říci každý detail. Trávil jsem hodně času na cestách. Toto je parkoviště v Elku, Nevada u Route 80 ve 20:01 19. srpna. Také jsem ztrávil hodně času na benzínkách a prázdných železničních stanicích. Takže jsem tvořil databáze. Pořídil jsem tisíce a tisíce snímků. Aktuálně mám na stránce 46 000 snímků a FBI viděli každý z nich -- nebo aspoň doufám, že je všechny viděli. Občas jsem informací poskytl méně, například tato prázdná postel. Občas je zase hodně textu, ale málo snímků. To vypadá takto. Toto je pozice mého oblíbeného obchodu se sandwichi v Kalifornii -- Vietnamské sandwiche.

Mám tedy různé kategorie míst, kde jsem jedl, dále prázdných železničních stanic a čerpacích stanic. Tyto jídla jsem si vařil doma Jak ale víte, že se jedná o jídla, které jsem si připravil doma? Podle toho, že se jedná často o ten samý talíř. Takže opět musíte udělat trochu detektivní práce. Někdy jsou data velice detailní. Toto jsou tacos, které jsem jedl v Mexico City poblíž železniční stanice z 5. na 6. července. Ve 23:39 to bylo toto. A v 13:56 toto. A v 16:59 zase toto. Zaznamenávám tedy svůj život každou chvíli. Fotím snímky.

Vše dělám skrz můj iPhone a jde to přímo na server a server se postará o ostatní, zařadí snímky a vše spojí dohromady. Je potřeba, aby věděli kde pracuji, protože chtějí vědět na čem pracuji. Takže 4. prosince jsem byl tady. A 14. června 2009 zase tady -- toto bylo ve 2 odpoledne v Skowhegan, Maine -- toto je můj byt. Takže co zde vidíte jsou různé informace.

Když navštívíte moji stránku, najdete tam tuny věcí. A nejedná se o snadno ovladatelnou stránku. Je to celkem chaotické. A důvod, proč je to chaotické je ten, že tam najdete opravdu všechno, jen se k tomu musíte propracovat. Takže tím, že dávám tyto informace na internet, vám říkám.. říkám vám všechno. Ale díky tomu zmatku, který se utvořil vlastně žiju velice anonymní život. A vlastně o mně moc nevíte. Takže jsem došel k závěru, že způsob, kterým chráníte své soukromí, zejména v éře, kdy všechno je zaznamenáváno, všechno je archivováno a sepisováno, vlastně ani nemusíte data mazat.

Takže co děláte, když je k dispozici naprosto všechno? No musíte to kontrolovat. A když vám řeknu věci takto přímo, tak je to jiný typ identity, než kdybyste museli analyzovat vše sami. Další zajímavá věc je, že zpravodajské služby -- ať už jde o jakoukoliv -- operují v odvětví, kde komoditou jsou informace či omezený přístup k informacím. A důvod, proč jejich informace mají hodnotu je protože nikdo jiný k nim nemá přístup. A tím, že jsem je obešel a dal informace přímo vám, jsem znehodnitil tyto informace pro FBI, čímž jsem znehodnotil jejich měnu. Vím samozřejmě, že na individuální úrovni je to čistě symbolické. Ale kdyby 300 miliónů lidí v USA udělali to samé, museli bychom přestavět spravodajský systém od hlavy až k patě. Protože by to jednoduše nefungovalo, kdyby každý sdílel vše. A k tomuto to směřuje.

Když jsem tento projekt začal, lidé se na mě dívali a říkali: "Co je důvodem toho, že o sobě říkáte všechno? Proč sdílíte všechny ty snímky?" Toto bylo předtím, než lidé sdíleli věci na Twitteru a 750 milionů lidí aktualizovalo statusy a štouchalo lidi. Takže jsem vlastně rád, že jsem jaksi zastaralý. V projektu pořád pokračuji, je už ale zastaralý, protože to už děláte všichni. Všichni to děláme každý den, ať už o tom víme, nebo ne. Takže tvoříme své vlastní archivy atd.

Přátelé mi vždy říkali: "Seš pouze paranoidní. Proč to děláš? Nikoho to nezjímá. Nikdo tě nebude obtěžovat." Takže jednou z věcí, které dělám, je že se koukám na záznamy ze serverů. Jde tu o sledování. Sleduji, kdo mě sleduje. A dostal jsem tento seznam. Toto jsou záznamy z mého serveru. Vidíte různé záznamy. Pročistil jsem to, takže je to zřetelnější. Můžete vidět, že server navštívily různé orgány -- Ministerstvo vnitra. Zde vidíte Národní bezpečnostní agenturu. Vlastně jsem se přestěhoval blíže k nim. Bydlím jen o ulici dále od jejich sídla. CIA. Kancelář prezidenta. Nevím pořádně proč chodí na moji stránku. Myslím, že se zajímají o umění. Jsem rád, že lidé z těchto branží se zajímají o umění.

Děkuji vám moc. Vážím si toho.

(Potlesk)

Bruno Giussani: Hasane, pouze mě zajímá. Řekl jste, že vše děláte skrze váš iPhone, ale ve skutečnosti přidáváte informace a obrázky. Kolik času vám to každý den zabere?

HE: Skoro žádný. Není to delší, než poslat SMS. Nezabere to déle, než kontrola emailu. Je to jedna z těch věcí, bez kterých jsme se obešli, než se objevily. Takže to je přirozené. Myslím tím... každý aktualizujeme své statusy, ani nepřemýšlíme, jak dlouho to zabere. Takže jde opravdu pouze o stisk pár tlačítek, odeslání a je to. A na stránce je všechno automatické.

BG: Panikaří FBI když se nacházíte v místě, kde není signál?

HE: V tom případě je to poslední místo, kde jsem se nacházel. Drží se to posledního místa, kde jsem se nacházel. Takže když jsem 12 hodin v letadle, na stránce uvidíte letiště, ze kterého jsem odlétal.

BG: Děkujeme Hasane. (HE: Děkuji.)

(Potlesk)