Hans Rosling: Dobré zprávy desetiletí?

Jsme dnes tady, protože OSN formulovala cíle pro další vývoj zemí. Nazývají se Rozvojové cíle tisíciletí - Millenium Development Goals. Tyhle cíle se mi opravdu líbí, protože jich je osm. Tím, že stanovila osm různých cílů OSN vlastně řekla, že existuje právě tolik věcí, které se musí změnit k lepšímu, aby se pro lidi zajistil kvalitní život. Musíte skoncovat s chudobou, zlepšit vzdělání, rovnost pohlaví, zdraví dětí a matek, musíte dostat pod kontrolu infekční choroby, chránit životní prostředí a vytvořit dobré vztahy mezi národy ve všech směrech od humanitární pomoci po obchod.

Je i další důvod, proč se mi tyto cíle líbí, jsou totiž všechny kvantifikované a měřitelné. Například dětská úmrtnost. Cílem je snížit dětskou úmrtnost o dvě třetiny od roku 1990 do roku 2050. To jsou čtyři procenta za rok. A v tomto, v měření je ten rozdíl mezi řečmi politiků a skutečnou snahou docílit důležité věci, lepšího života pro lidi. Moc mě na tom tolik těší, že už teď jsme doložili, že mnoho zemí v Asii, na Středním východě, v Latinské Americe a ve Východní Evropě, které se zlepšují touto rychlostí. A dokonce i mohutná Brazílie klesá rychlostí pěti procent za rok, Turecko o sedm procent za rok. Takže máme dobré zprávy. Pak jsou ale také lidé, kteří říkají: "V Africe není žádný pokrok. Nemáme ani žádné statistiky, abychom věděli, co se tam děje." Dokážu, že nemají pravdu ani v jednom bodě.

Zvu vás teď do zázračného světa statistiky. Pojďte se mnou na stránky ChildMortality.org, kde se můžete podívat na úmrtí mezi dětmi do pěti let ve všech zemích. Ten průzkum dělají specialisté OSN. Vezměme například Keňu. Tady jsou ta data. Nepropadejte panice, pomůžu vám s tím. Vypadá to hrozně, jako ve škole, když jste neměli rádi statistiku. Ale jako první, když vidíte tečky jako jsou tyto, si musíte položit otázku: "Odkud ta data pocházejí? Kde je jejich původ?" Je to snad tak, že v Keni jsou lékaři a jiní specialisté, kteří po smrti dítěte sepíšou úmrtní list a pošlou ho do statistického úřadu? Ne. Země s nízkým příjmem, jako je Keňa pořád nemají tak vyspělou organizaci. Existuje tam, ale není kompletní, protože mnoho úmrtí se odehraje doma s rodinou a nikdo je nezaznamenává. Nespoléháme však na nekompletní systém. Máme k dispozici rozhovory, máme průzkumy. Ty jsou prováděny profesionálními tazatelkami, které se na hodinu sejdou se ženou a zeptají se jí na její porody a děti. Kolik dětí máte? Jsou naživu? Pokud zemřely, v jakém věku a ve kterém roce? A tohle je prováděno na reprezentativním vzorku tisíců žen z celé země a zpracováno v něčem, čemu se říkalo Zpráva o demografickém zdravotním průzkumu. Tyto průzkumy jsou ale drahé, takže mohou být prováděny jen jednou za tři až pět let. Jsou kvalitní, ale mají svá omezení. Všechny tyto barevné čáry představují výsledky různých studií. To je ovšem na dnešní dobu příliš komplikované, takže to pro vás zjednoduším a pro každou studii zobrazím jednu průměrnou hodnotu.

Jedná se o roky 1977, 1988, 1992, 1997 a 2002. Jakmile mají odborníci z OSN data z těchto průzkumů v databázi, mohou pomocí pokročilých matematických vzorců vytvořit čáru trendu, která vypadá takto. Je to v daném okamžiku nejlepší odhad, který můžou získat. Ale pozor: Protáhli tu čáru dál, za poslední bod až tam do prázdna. Odhadli, že v roce 2008 bude mít Keňa dětskou úmrtnost 128 na 1000 narozených. Z toho jsem byl smutný, protože jsme v tu dobu mohli pozorovat v Keni obrat k horšímu, v devadesátých letech tam dětská úmrtnost stoupala. Bylo to tragické. Ale v červnu jsem dostal e-mail o demografickém zdravotním průzkumu a v něm dobré zprávy z Keni. Udělalo mi to hroznou radost. Tohle byl odhad z té nové studie. Pak už trvalo jen tři měsíce, než to v OSN dostali na server, a v pátek jsme měli novou čáru trendu. Je tady dole. To je hezké, že? Vlastně jsem v pátek seděl u počítače a na vlastní oči jsem viděl hodnotu úmrtnosti spadnout ze 128 na 84. To jsme museli oslavit.

Když teď ale máme čáru trendu, jak změříme pokrok? Tohle proberu trošku detailněji. V OSN to dělají takhle: Začnou rokem 1990 a měří až do roku 2009, načež řeknou: "0,9 procenta, tedy žádný pokrok." To není fér. Myslím, že jako profesor mám právo navrhnout jinou možnost. Podle mě by se mělo dělat aspoň tohle: Na vysledování trendu stačí deset let. To jsou dva průzkumy a z nich už vypozorujete, co se děje. Úmrtnost klesla o 2,4 procenta. Kdybych pracoval na keňském ministerstvu zdravotnictví, asi bych raději spojil tyto dva body. Snažím se vám tedy sdělit, že známe hodnoty dětské úmrtnosti a trend je docela dobrý. Trošku se to ale kazí, když se snažíme měřit Millenium Development Goals. Afrika pro to ale má pádný důvod - devadesátá léta pro ni byla špatným obdobím, nejen pro Keňu, ale pro celou Afriku. Epidemie HIV vrcholila. Malárie se stala rezistentní na léky, dokud nebyly objeveny nové. Až později se rozšířily moskytiéry. A byly zde i socioekonomické problémy, které jsou nyní řešeny daleko lépe. Podívejme se tedy na průměrné hodnoty. Tohle je průměr pro celou subsaharskou Afriku. A OSN říká, že se jedná o pokles o 1,8 procenta.

To zní trochu teoreticky, ale zas tak teoretické to není. Však znáte ekonomy, milují peníze a chtějí jich víc a víc, chtějí, aby jich přibývalo. Spočítali tedy procentuální roční nárůst ekonomiky. My ve veřejném zdravotnictví nesnášíme dětská úmrtí, takže jich chceme méně a méně. Spočítáme tedy procentuální úbytek za rok. Ale vyjde nám prakticky stejný výsledek. Když ekonomika vzroste o čtyři procenta, poklesne o čtyři procenta dětská úmrtnost, pokud toho nárůstu dobře využijete a lidé se zapojí a využijí nové zdroje tak, jak chtějí. Je tedy spravedlivé měřit to pro období 19 let? Ekonom by to nikdy neudělal. Já to jen rozdělím na dva úseky. V devadesátých letech byl pokles jen 1,2 procenta, jen 1,2 procenta. Zatímco teď, vyšší rychlost - je to jakoby Afrika jela pomalu a teď zařadila vyšší rychlost. Ale ani tohle není spravedlivé vyobrazení Afriky, protože to je průměr, je to průměrná rychlost poklesu pro celou Afriku.

A když se podíváte na mé bublinové grafy - Máme tu Dětskou úmrtnost na 1000 porodů na téhle ose, Tady je rok. A teď vám to ukážu v širší perspektivě než Millenium Development Goals. Začnu před padesáti lety, když většina afrických zemí slavila nezávislost. Označíme si Kongo, které bylo vysoko, Ghanu, která je níže a Keňu, ještě níž. A co se od té doby stalo? Pojďme se podívat. Vidíte, že se s nezávislostí zlepšila gramotnost, začalo očkování, byly vymýceny pravé neštovice, zlepšila se hygiena a věci se začaly zlepšovat. Ale pak, v osmdesátých letech, podívejte, v Kongu vypukla občanská válka, a zůstali trčet tady. Ghana se rychle dostala daleko napřed, tady vidíme, jak Keňa zaostává a Ghana pokračuje dál, ale pak jde Keňa dolů společně s Ghanou a Kongo pořád stagnuje. V této situaci jsme dnes. Jak vidíte, nedává smysl zprůměrovat nulový růst s tímto rychlým zlepšováním. Přišel čas přestat považovat subsaharskou Afriku za jeden celek. Tamní země jsou navzájem odlišné a zaslouží si být rozpoznávány jedna od druhé. úplně stejně, jako země evropské. Můžu vám říct, že ekonomika Řecka a Švédska se v mnohém liší. To ví každý. A soudíme je zvlášť, každou zemi podle toho, jak se jí daří.

Podívejme se na to komplexněji. Má země, Švédsko, byla v roce 1800 tam nahoře. Jakou zvláštní poruchou osobnosti jsme museli trpět, když jsme tak pečlivě sledovali dětskou úmrtnost, i když byla tak vysoká. Je to dost zvláštní, skoro ostuda. Ale my Švédové už jsme takoví, počítali jsme všechna dětská úmrtí, ale nic už jsme s tím pak nedělali. Pak, jak vidíte, přišly roky hladomorů. To byla těžká doba, mnoho lidí už mělo Švédska dost. Mí předkové se odstěhovali do USA. Časem se ale věci stávaly lepšími a lepšími. Tady jsme získali vzdělání, tady se zlepšilo zdravotnictví a dětská úmrtnost poklesla. Nikdy jsme nebyli ve válce, ve Švédsku byl po celou tu dobu mír. Ale rychlost poklesu ve Švédsku nebyla moc rychlá. Švédsko dosáhlo nízké dětské úmrtnosti, protože jsme začali brzy. Povinná školní docházka u nás začala platit v roce 1842. A pak se objeví ten úžasný efekt, když o generaci později začaly ženy být gramotné. když o generaci později začaly ženy být gramotné. Musíte si uvědomit, že všechny naše průběžné investice jsou dlouhodobé. Není to o pěti letech. Jsou dlouhodobé. A Švédsko nikdy nedosáhlo úrovně Millenium Development Goals. Spočítal jsem, že dosáhlo 3,1 procenta. Takže to děláme špatně, hm. No, to je prostě Švédsko. Ale o tom moc nemluvíme. Chceme, aby ostatní byli lepší než my. A jim se to opravdu daří -

podívejme se na Thajsko, jak se mu daří. Od šedesátých let došlo až sem dolů a dosáhlo skoro stejné úrovně dětské úmrtnosti jako Švédsko. Povím vám i další příběh: Egypt, skrytý úžasný úspěch veřejného zdravotnictví. Egypt byl v roce 1960 tady nahoře, výš než Kongo. Delta Nilu byla pro děti trápením kvůli průjmovým onemocněním, malárii a spoustě dalších problémů. A pak postavili Asuánskou přehradu. Do domácností byla přivedena elektřina. Zlepšili vzdělávání. A zavedli síť primární lékařské péče. A úmrtnost šla dolů. Voda už nebyla tak nebezpečná, malárie byla vyhlazena. No není to snad úspěch? Millennium Development Goals pro dětskou úmrtnost jsou dosažitelné. Dobrou zprávou je, že Ghana dnes klesá stejnou rychlostí, jako Egypt, když se mu nejvíc dařilo. Keňa také zrychluje. Tady je ale problém. Máme vážný problém v zemích, které se nepohybují.

Podívejme se na to teď šířeji, na dětskou úmrtnost. Ukážu vám vztah mezi dětskou mortalitou na této ose - tato osa je dětská úmrtnost - a tady je velikost rodiny. Vztah mezi dětskou úmrtností a průměrnou velikostí rodiny. Jedno, dvě, tři, čtyři děti na ženu. Šest, sedm, osm dětí na ženu. Tohle je opět rok 1960, před padesáti lety. Každá bublina je jedna země. Barva reprezentuje světadíl. Tahle tmavě modrá je subsaharská Afrika. Velikost bubliny je počet obyvatel. Tohle jsou takzvané "rozvojové" země. Měly vysokou nebo velmi vysokou dětskou úmrtnost a šesti- až osmičlenné rodiny. Země, které jsou támhle byly takzvané západní země. Měly nízkou dětskou úmrtnost a malé rodiny. Co se dělo dál? Chtěl bych, abyste teď svýma vlastníma očima pozorovali vztah mezi poklesem dětské úmrtnosti a zmenšováním rodin. Nechci, aby v tom byly nějaké nejasnosti. Musíte to vidět sami. Stalo se tohle - teď rozběhnu svět. Začneme hned klesat díky vymýcení neštovic, lepšímu vzdělávání a zdravotnictví. A jsme až tady - Čína přichází do skupiny západních zemí. A tady už do těch míst míří i Brazílie. Indie se blíží. První Africké země přicházejí na úroveň západních států. A máme spoustu nových sousedů. Vítejte do slušného života. Jen pojďte, chceme tady dole mít všechny. To je vize, kterou máme, že? A podívejte se, první Africké země už přicházejí. Tady jsme dnes.

Neexistuje nic jako "západní svět" a "rozvojový svět." Tohle je zpráva OSN, která vyšla v pátek. Je velmi kvalitní - "Úrovně a trendy v dětské úmrtnosti"- tedy kromě téhle strany. Tahle strana je úplně špatná. Je to kategorizace zemí. Vymezují tu "rozvojové země" - můžu vám přečíst ten seznam - rozvojové země: Korejská republika - Jižní Korea. Cože? Mají Samsung, jak můžou být rozvojová země? Je tam i Singapur. V Singapuru je nejnižší dětská úmrtnost na světě. Švédsko předběhli před pěti lety a jsou označeni za rozvojovou zemi. Pak tam je Katar. Nejbohatší země světa, s Al-Džazírou. Jak můžou sakra být rozvojová země? To je na nic. (Potlesk) Zbytek je dobrý, zbytek je dobrý.

Musíme ten koncept zmodernizovat, tak, aby seděl k datům. A musíme si uvědomit, že všichni míříme sem, tady dolů. Co je důležité na těchto nových vztazích. I když se podíváme na Afriku. Tohle jsou africké země. Jasně vidíte vztah mezi klesající dětskou úmrtností a snižováním velikosti rodin i v rámci Afriky. Je očividné, že se děje právě tohle. V pátek byl publikován velmi zajímavý výzkum z Institutu zdravotnické metriky a hodnocení v Seattlu, který tvrdí, že téměř 50 procent z poklesu v dětské úmrtnosti lze připsat vzdělávání žen. Když tedy dostaneme dívky do škol, za 15 až 20 let uvidíme výsledky. To je teď velmi silný sekulární trend. Proto musíme uvažovat dlouho dopředu, ale dopady našich činů musíme měřit v desetiletých periodách. Je v lidských silách snížit dětskou úmrtnost ve všech těchto zemích a dostat je sem dolů do rohu, kde bychom chtěli žít všichni společně.

A samozřejmě je snižování dětské úmrtnosti krajně důležité i z hlediska humanitárního. Mluvíme tady přece o kvalitním životě pro děti. Mluvíme tady přece o kvalitním životě pro děti. Je to ale také strategická investice do budoucnosti celého lidstva, protože se to týká životního prostředí. Nebudeme schopni udržet životní prostředí a vyhnout se strašlivé klimatické krizi, pokud nestabilizujeme světovou populaci. V tom mějme jasno. A dosáhneme toho tak, že snížíme dětskou úmrtnost, zpřístupníme plánované rodičovství a zároveň budeme prosazovat vzdělávání žen. Je to v našich silách. Pojďme to udělat.

Mnohokrát vám děkuji.

(Potlesk)