Hans Rosling odkrývá nový pohled na chudobu

Loni jsem vám řekl tři věci. Řekl jsem, že světové statistiky nebyly pořádně zpřístupněny. V důsledku toho máme stále ty staré představy o rozvojových a průmyslových zemích, což je špatně. A že animované grafy můžou věci změnit. Věci se mění. A dnes na domácí stránce Divize pro Statistiku OSN stojí, že od prvního května je plný přístup do všech databází. (Potlesk) A jestli se s vámi mohu podělit o ten obrázek na obrazovce. Tak se staly tři věci. OSN zveřejnily své statistické databáze, a my máme novou verzi softwaru fungující jako beta verze na internetu, takže si jej už nemusíte stahovat.

A dovolte mi zopakovat to, co jste viděli loni. Ty bubliny jsou jednotlivé země. Tady máte míru porodnosti - počet dětí na jednu ženu - a tady máte délku života v rocích. Tohle je rok 1950 - tamto byly průmyslové země, tamto byly rozvojové země. V té době existovalo "my" a "oni". Ve světě byly obrovské rozdíly. Ale potom se to změnilo a vyvíjelo se to docela dobře.

A stalo se tohle. Vidíte, jak Čína je ta velká červená bublina, ta modrá tamhle je Indie. A procházejí přes tohle celé... Já se budu snažit být letos o trošku vážnější, když vám budu ukazovat jak se věci doopravdy změnily. A je to Afrika, která vyčnívá jako problém tady dole, ne? Stále velké rodiny a epidemie HIV takto stáhly ty země dolů. Tohle je víceméně to, co jsme viděli loni, a takhle to bude pokračovat v budoucnosti.

A já budu mluvit o tom jestli je tohle možné. Protože vidíte, že teď jsem ukazoval statistiky, které neexistují. Protože tohle je kde jsme teď. Bude to možné, aby se tohle stalo? Já tady pokrývám délku svého života, víte? Očekávám, že budu žít 100 let. A tohle je, kde jsme dnes. Teď, mohli bychom se podívat namísto toho na ekonomickou situaci ve světě? Chtěl bych to ukázat ve srovnání s dětskou úmrtností. Přehodíme osy: tady máte dětskou úmrtnost - tedy, přežití - čtyři děti umírají tady, 200 umírá tady. A tohle je HDP na hlavu na téhle ose. A takhle to bylo v roce 2007.

A když půjdu zpět v čase, přidal jsem nějaké historické statistiky - jedeme, jedeme, jedeme - 100 let zpátky neexistuje tak moc statistik. Některé země stále měly statistiky. Díváme se zpátky do archívů, a jsme zpět až v roce 1820, a jenom Rakousko a Švédskou jsou schopni podat záznamy. (Smích) Ale byly tady dole, měly 1000 dolarů na osobu na rok. A přišly o pětinu dětí před jejich prvními narozeninami.

Takže tohle je, co se dělo ve světě, když přehrajeme celý svět. Jak se stávaly postupně bohatší a bohatší, a přidávaly statistiky. Není to krásné, když získají statistiky? Vidíte, jak je to důležité? A tady děti nežijí déle. Minulé století, 1870, bylo těžké pro děti v Evropě, protože většina těchto statistik je Evropa. Teprve na přelomu století přežilo svůj první rok více jak 90 procent dětí. Tady se objevuje Indie, s prvními údaji z Indie. A tohle jsou Spojené státy, které se tady vzdalují, vydělávají víc peněz. A brzy uvidíme Čínu, jak se objevuje v tom nejvzdálenějším rohu tady. A zvedá se s Mao Ce-tungem, získává zdraví, ale moc nebohatne. Tady zemřel, pak Teng Siao-pching přinesl peníze, pohybuje se tímhle směrem tady. A ty bubliny se stále pohybují sem nahoru, a takhle svět vypadá dnes. (Potlesk)

Pojďme se podívat na Spojené státy. Tady máme funkci - můžu říct světu "zůstaň, kde jsi". A vezmu Spojené státy - pořád chceme vidět to pozadí - a vložím je takhle sem, a teď jdeme pozpátku. A vidíme, že Spojené státy jdou po pravé straně toho hlavního proudu. Pořád jsou na té straně peněz. A zpátky v roce 1915 byly Spojené státy sousedem Indie - Současné, dnešní Indie. A to znamená že Spojené státy byly bohatší, ale ztratily úměrně víc dětí než Indie dnes. A podívejte sem - srovnejte s dnešními Filipínami. Dnešní Filipíny mají téměř stejnou ekonomiku jako Spojené státy během první světové války. Musíme převést Spojené státy o docela velký kus v čase, abychom našli stejné zdraví Spojených států jako máme na Filipínách. Tady okolo roku 1957 je zdaví Spojených států stejné jako na Filipínách. A tohle je drama světa, kterému mnozí říkají globalizovaný, že Asie, arabské státy a Latinská Amerika jsou mnohem víc napřed ve zdraví, vzdělání, lidských zdrojích, než jsou ekonomicky.

Je to nepoměr v tom, co se dnes děje v nastupujících ekonomikách. Tam teď sociální výhody, sociální pokrok, jde napřed před hospodářským pokrokem. V roce 1957 měly Spojené státy stejnou ekonomiku jako má dnes Chile. A jak daleko musíme vzít Spojené státy abychom dostali stejné zdraví, jako má dnes Chile? Myslím, že musíme jít až sem - máme rok 2001, nebo 2002 - Spojené státy mají stejné zdraví jako Chile. Chile dotahuje! Během pár let může mít Chile lepší dětské přežití než Spojené státy. Je to opravdu změna, že máme tohle zpoždění o více jak 30, 40 let ve zdraví.

A za zdravím je úroveň vzdělání. A je tam hodně co se týče infrastruktury, a jsou tam lidské zdroje obecně. Teď tohle můžeme dát pryč - a chtěl bych vám ukázat rychlost, rychlost změny, jak rychle postupovali. Půjdeme zpátky do roku 1920, a chci se podívat na Japonsko. A chci se podívat na Švédsko a Spojené státy. A uspořádám tady závod mezi tímhle žlutým Fordem tady a červenou Toyotou tady dole a hnědým Volvem. (Smích) A jedem, jedem. Toyota má velmi špatný začátek tady dole, jak vidíte, a Ford Spojených států to bere terénem. A Volvo si vede celkem slušně. Tohle je válka. Toyota se ztrácí, a teď se Toyota objevuje na zdravější straně Švédska - vidíte to? A předjíždí Švédsko, a je teď zdravější než Švédsko. To je ten úsek, kdy jsem prodal Volvo a koupil Toyotu. (Smích) A teď můžeme vidět, že rychlost změny v Japonsku je enormní. Opravdu to dohnali.

A tohle se mění postupně. Musíme se podívat přes několik generací, abychom tomu rozuměli. Dovolte mi ukázat svoji vlastní rodinnou historii - my jsme vytvořili ty grafy tady. A tohle je stejné, peníze tady dole, a zdraví, vidíte? A tohle je moje rodina. Tohle je Švédsko, 1830, kdy se narodila moje pra-pra-babička. Švédsko bylo jako je Sierra Leone dnes. A tohle je když se narodila pra-babička, 1863. A Švédsko na tom bylo jako Mosambik. A tohle je když se narodila moje babička, 1891. Starala se o mě, když jsem byl dítě, takže já teď nemluvím o statistice - teď to je ústní historie mojí rodiny. Tehdy věřím statistice, když to je babičkou potvrzená statistika. (Smích) Myslím, že to je nejlepší způsob potvrzení historické statistiky. Švédsko bylo jako Ghana. Je zajímavé vidět tu obrovskou různorodost v rámci subsaharské Afriky. Říkal jsem to loni, řeknu to znova, moje matka se narodila v Egyptě, a já - kdo jsem já? Já jsem Mexikánec v naší rodině. A moje dcera, ta se narodila v Chile, a vnučka se narodila v Singapuru, dnes nejzdravějším státě na Zemi. Předběhl Švédsko asi před dvěma nebo třemi roky, s vyšším dětským přežitím. Ale oni jsou hrozně malí, víte. Jsou tak blízko nemocnice, že je nikdy nemůžeme v těchto končinách porazit. (Smích) Ale všechna čest Singapuru.

V Singapuru jsou teď nejlepší. Tak tohle teď také vypadá jako dobrý příběh. Ale není to tak jednoduché, že to je všechno dobrý příběh. Protože vám musím ukázat jednu další funkci. Můžeme taky použít tu barvu tady pro znázornění proměnné - a co tady vybírám? Emise oxidu uhličitého, v metrických tunách na hlavu. Tohle je 1962 a Spojené státy vypouštěly 16 tun na osobu. A Čína vypouštěla 0.6, a Indie vypouštěla 0.32 tun na hlavu. A co se stane když se posuneme vpřed? No, vidíte ten pěkný příběh o postupném bohatnutí a o zlepšujícím se zdraví - každý toho dosáhl za cenu vypouštění oxidu uhličitého. Není nikdo, kdo to zatím dotáhl dál. A my už nemáme všechna aktuální data, protože tohle jsou dnes skutečně žhavé data. A tady jsme, 2001.

A v diskusi, které jsem se zúčastnil s globálními lídry, víte, hodně jich teď říká, že problém je v nastupujících ekonomikách, že vytvářejí příliš mnoho oxidu uhličitého. Ministr životního prostředí Indie řekl, "No, byli jste to vy, kdo ten problém způsobil." Země OECD - země s vysokým příjmem - byly to ony, kdo způsobil změnu klimatu. "Ale my vám odpouštíme, protože jste to nevěděli. Ale od teďka počítáme na hlavu. Od teďka počítáme na hlavu. A každý je zodpovědný za emise na hlavu."

Tohle vám doopravdy ukazuje, že jsme neviděli dobrý ekonomický a zdravotní pokrok nikde na světě bez ničení podnebí. A to je to, co se doopravdy musí změnit. Byl jsem kritizován, že ukazuji příliš optimistický obraz světa, ale nemyslím, že to tak je. Ve světě je docela pěkný nepořádek. Tohle můžeme nazvat Dolarová ulice. Každý žije na téhle ulici. To kolik vydělávají - ve kterém čísle bydlí - je kolik vydělávají za den. Tahle rodina vydělává kolem jednoho dolaru na den. Jedeme ulicí nahoru, a nacházíme tady rodinu, která vydělává dva až tři dolary na den. A jedeme dál, tady - nacházíme první zahradu v téhle ulici, a tihle vydělávají 10 až 50 dolarů na den.

A jak žijí? Když se podíváme na postel, můžeme vidět že spí na pokrývce na zemi. Tohle je hranice chudoby - 80 procent rodinného příjmu jde pouze na pokrytí energetických potřeb, na jídlo na den. Tohle jsou dva až pět dolarů, tady máte postel. A tady je mnohem hezčí ložnice, jak vidíte. Přednášel jsem o tomhle pro Ikeu, a ti chtěli hned vidět pohovku. (Smích) A tohle je pohovka, jak se objevuje odsud. A zajímavá věc je, když tady jdete dokola v té panoramatické fotografii, stále tady vidíte rodinu sedící na zemi, i když je tady pohovka. Když se kouknete na kuchyň, můžete vidět, že největší rozdíl pro ženy nepřichází mezi jedním a 10 dolary. Přichází až později, kdy opravdu můžete získat dobré pracovní podmínky v rodině. A pokud opravdu chcete vidět rozdíl, tak se podíváte na záchod. Tohle se může změnit, to se může změnit. Tohle jsou všechno snímky z Afriky, a může se to hodně zlepšit. Můžeme se dostat z chudoby.

Můj vlastní výzkum nebyl v informačních technologiích ani ničem podobném. Já jsem strávil 20 let rozhovory s Africkými farmáři, kteří byli na pokraji hladomoru. A tohle je výsledek výzkumu na základě potřeb farmářů. Je pěkné, že tady nepoznáte kdo jsou na tomhle obrázku výzkumníci. To je, kdy výzkum pro společnost funguje - musíte s těmi lidmi doopravdy žít.

Když jste v bídě, všechno je jen o přežití. Je to o tom, mít jídlo. A tyhle dvě mladé farmářky, to jsou dívky - protože rodiče jsou mrtví kvůli HIV a AIDS - právě diskutují se školeným agronomem. Tohle je jeden z nejlepších agronomů v Malawi, Junatambe Kumbira, a on mluví o tom, který druh manioku zasadí - nejlepší konvertor slunečního svitu v jídlo, který člověk objevil. A ony se velmi, velmi dychtivě zajímají o rady, aby přežily v chudobě. To je jeden kontext. Dostat se z chudoby. Ty ženy nám říkaly jednu věc. "Dejte nám technologie. Nenávidíme tenhle hmoždíř, stát celé hodiny a hodiny. Dejte nám mlýn, abychom mohly mlít mouku, pak budeme moci zaplatit za zbytek samy." Technologie vás dostane z chudoby, ale je potřeba mít trh na únik z chudoby. A tahle žena je teď velice šťastná, když vozí svoje produkty na trh. Je velice vděčná za veřejné investice do školství, takže dokáže počítat, a nebude na trhu ošizená. Chce, aby její dítě bylo zdravé, takže bude moct jet na trh a nebude muset zůstat doma. a chce infrastrukturu - je dobré mít zpevněnou silnici. A dobré je to také s úvěry. Mikro-úvěry jí poskytly kolo. A informace jí řeknou, kdy má jet na trh s kterým produktem. Tohle se dá udělat.

Zjistil jsem, že moje zkušenost z 20 let v Africe je, že zdánlivě nemožné je možné. Afrika si nevedla špatně. Během 50 let se dostali z před-středověké úrovně, na velmi slušnou úroveň Evropy před 100 lety, s fungujícím národem a státem. Řekl bych, že subsaharská Afrika si vedla nejlépe na světě během posledních 50 let. Protože my se nedíváme, odkud začínali. Je to ten hloupý koncept rozvojových zemí, který dává dohromady Argentinu a Mosambik před 50 lety, a říká, že Mosambik si vedl hůř. Musíme toho vědět trochu víc o světě. Já mám souseda, co zná 200 druhů vína. Ví všechno. Ví jméno hroznů, teplotu a všechno. Já znám jenom dva druhy vína - bílé a červené. (Smích) Ale můj soused zná jenom dva druhy zemí - průmyslové a rozvojové. A já znám 200, já vím o všech těch podrobných datech. Ale to se dá udělat. (Potlesk)

Ale musím teď být vážný. A jak se člověk stane vážný? Použijete PowerPoint, že ano? (Smích) Pocta balíku Office, ne? Co je to, co je to, o čem mluvím? Mluvím o tom, že existuje mnoho rozměrů vývoje. Každý chce tu svoji malou věc. Když jste v podnikatelském sektoru, milujete mikro-kredity. Pokud bojujete v nevládní organizaci, milujete rovnost mezi pohlavími. Nebo když jste učitel, budete milovat UNESCO, a tak dál. Na globální úrovni potřebujeme mít víc než tu jednu vlastní věc. Potřebujeme všechno. Všechny tyhle věci jsou důležité pro rozvoj, zvlášť, když se právě dostáváte z chudoby a měli byste se posunovat k blahobytu.

To, o čem potřebujeme přemýšlet je, co je cílem rozvoje, a co jsou prostředky rozvoje? Dovolte mi nejdřív oznámkovat, co jsou nejdůležitější prostředky. Ekonomický růst pro mě, jako profesora veřejného zdraví, je nejdůležitější věc pro rozvoj, protože vysvětluje 80 procent přežití. Vládnutí. Mít vládu, která funguje - to je to, co vytáhlo Kalifornii z mizérie v roce 1850. Byla to vláda, která nakonec zavedla fungující zákon. Vzdělání, lidské zdroje jsou důležité. Zdraví je taky důležité, ale ne až tolik jako prostředek. Životní prostředí je důležité. Lidská práva jsou taky důležitá, ale dostanou jen jeden křížek.

A teď co cíle? Kam směřujeme? Nezajímají nás peníze. Peníze nejsou cíl. Je to ten nejlepší prostředek, ale dám jim nula jako cíli. Vládnutí, no, je zábavné volit o nějaké věci, ale není to cíl. A chodit do školy, to není cíl, to je prostředek. Zdraví dostane dva body. Chci říct, je pěkné být zdravý - zvlášť v mém věku - můžete tu stát, když jste zdraví. A to je dobré, dostává to dva plusy. Životní prostředí je velmi, velmi zásadní. Nic nezbude pro vnoučata, pokud nebudeme šetřit. Ale co jsou ty důležité cíle? Samozřejmě, jsou to lidská práva. Lidská práva jsou cíl, ale není to tak důležitý prostředek rozvoje. A kultura. Kultura je ta nejdůležitější věc, řekl bych, protože to je to, co přináší do života radost. Je to hodnota života.

Takže zdánlivě nemožné je možné. Dokonce africké země můžou tohohle dosáhnout. A já jsem vám ukázal záběr toho, kdy zdánlivě nemožné je možné. A pamatujte, prosím pamatujte si moje hlavní poselství, což je toto: zdánlivě nemožné je možné. Můžeme mít dobrý svět. Ukázal jsem vám záběry, dokázal jsem to v PowerPointu, a myslím, že vás přesvědčím také kulturou. (Smích) (Potlesk) Přineste mi můj meč! Polykání mečů pochází se staré Indie. Je to kulturní výraz, který po tisíce let inspiroval lidské jedince přemýšlet za hranice zjevného. (Smích) A já vám nyní dokážu, že zdánlivě nemožné je možné tím, že prostrčím tento kus oceli - pevné oceli - tohle je armádní bajonet Švédské armády, 1850, poslední rok, kdy jsme měli válku. A je to celé masivní ocel - můžete to slyšet. A já vezmu toto ocelové ostří a prostrčím jej skrze moje tělo z masa a krve, a dokážu vám, že zdánlivě nemožné je možné. Mohu požádat o okamžik absolutního ticha? (Potlesk)