Hanna Rosin: Nové údaje o vzestupu žen

Prožíváme úžasný a bezprecedentní okamžik, kdy se dynamika moci mezi muži a ženami velmi rychle mění. A na mnoha místech, kde na tom záleží nejvíc, mají vlastně ženy pod kontrolou vše. Moje máma nestudovala na vysoké škole. Jako mnoho žen. A dnes na každé dva muže, kteří získají vysokoškolský titul, připadají tři ženy, které dokážou totéž. Ženy poprvé v tomto roce tvoří většinu amerických pracujících. A začínají dominovat v mnoha profesích: jako lékařky, právničky, bankéřky, účetní. Více než 50 % manažerů jsou dnes ženy. A v 15 profesích, jež mají v příštím desetiletí růst nejvíc, ženy nedominují jen ve dvou. Globální ekonomika se tedy stává místem, kde jsou ženy úspěšnější než muži, věřte tomu nebo ne. Tyto ekonomické změny začínají rychle ovlivňovat naši kulturu: to, jak vypadají romantické komedie, jak vypadají naše manželství, jak vypadá naše randění i naši noví superhrdinové.

Americkému mužství dlouho dominoval tento obraz: tvrdý drsňák, který ovládá prostředí kolem sebe. Před několika lety odešel Marlboro Man do důchodu, a nahradil ho tento mnohem méně působivý jedinec, který je parodií na americkou mužnost. A tohle vidíme v dnešních reklamách. Úsloví "prvorozený syn" je v našem vědomí tak hluboce zakořeněné, že mě tato statistika šokovala. Na amerických klinikách reprodukční medicíny 75 % párů žádá dívky, ne chlapce. A na místech, kde by vás to ani nenapadlo, například v Jižní Korei, Indii a Číně, se velmi přísné patriarchální společnosti začínají pomalu rozpadat a rodiny už tolik nedávají přednost prvorozeným synům.

Když se nad tím zamyslíte, když připustíte tu možnost a začnete si to dávat dohromady, uvidíte důkazy všude. Ve skladbě absolventů vysokých škol, v představách o zaměstnání, v naší statistice manželství, v islandských volbách, o kterých ještě uslyšíte, i v jihokorejských průzkumech o preferencích synů vidíte, že se ženami se děje něco úžasného a bezprecedentního. Jistě to není poprvé, kdy dosáhly velkého pokroku. Vzpomeňme na 20. a 60. léta. Rozdíl je však v tom, že tehdy ho motivovalo velmi vášnivé feministické hnutí, které se snažilo projektovat svoje vlastní touhy, zatímco dnes nejde o vášeň ani o žádné hnutí. Jde o fakta ekonomické doby, v níž žijeme. Období 200 000 let, kdy všemu šéfovali muži, se skutečně chýlí ke konci, věřte tomu nebo ne, proto mluvím o konci mužů.

Teď byste, pánové, neměli přestat poslouchat a házet rajčata, protože jde o to, že tohle vše se děje nám všem. Mám muže, tátu a dva syny, které mám moc ráda. Proto o tom chci mluvit. Pokud to totiž nepřipustíme, bude přechod velmi bolestný. Když to však vezmeme v úvahu, pak to půjde mnohem snadněji. Poprvé jsem o tom začala přemýšlet asi před rokem a půl. Jako každý jiný jsem četla zprávy o krizi a začala vnímat jasnou strukturu: to, že krize postihuje muže mnohem hlouběji než ženy. Vzpomněla jsem si na dobu před 10 lety, kdy jsem četla knihu Susan Faludi s názvem "Neúspěšní: Zrada amerického muže". Popisovala v ní, jak těžce krize muže zasáhla. Začala jsem přemýšlet o tom, jestli se to během této krize zhoršilo. A uvědomila jsem si, že dvě věci jsou jiné. Zaprvé muže tentokrát krize nezasáhla jen přechodně, ale odráží hlubší, základní posun v naší globální ekonomice. A zadruhé už nejde jen o krizi mužů, ale ovlivňuje i ženy.

Podívejte se na tento druhý soubor snímků. Titulky říkají, co bude se ženami v příštích několika letech. Před pár lety bychom si to neuměli představit. Ženy: většina pracujících. A statistika: ženy zaujímají většinu manažerských pozic. Druhý soubor titulků: vidíte, že rodiny a manželství se začínají měnit. A podívejte se na poslední titulek: mladé ženy vydělávají víc než mladí muži. Ten mám od firmy, která provádí průzkum trhu. Jeden z jejich klientů se ptal, kdo bude v jeho čtvrti v budoucnu kupovat domy. Očekávali, že to budou mladé rodiny nebo mladí muži, jak to vždycky bývalo. Jenže zjistili něco velmi překvapujícího. Domy tam hlavně kupovaly mladé svobodné ženy. To zjištění je fascinovalo, proto se rozhodli udělat celostátní průzkum. Rozšířili ho o údaje ze sčítání lidu a zjištění mi ten muž popsal jako šokující: v 1 997 z 2 000 komunit ženy, mladé ženy, vydělávaly víc než mladí muži. Máme tu tedy generaci mladých žen, které dospívají a vnímají se jako příjmově silnější než mladí muži kolem nich.

Ukázala jsem vám situaci, ale ještě jsem nevysvětlila, proč k ní dochází. Za chvíli vám ukážu graf a to, co na něm uvidíte... začíná v roce 1973, než ženy začaly zaplavovat pracovní trh, a přivádí nás do současnosti. V podstatě uvidíte to, o čem ekonomové hovoří jako o polarizaci ekonomiky. Co to znamená? Že ekonomika se dělí na vysoce odborná, dobře placená místa a nekvalifikovaná, málo placená místa a že místa pro středně kvalifikované s průměrným příjmem začínají z ekonomiky mizet. To se děje už 40 let. Tento proces však ovlivňuje muže zcela jinak než ženy. Ženy označuje červená barva a muže modrá. Uvidíte, jak mizí ze střední třídy i to, co se děje se ženami a co s muži. Tady. Dívejte se. Obě skupiny mizí ze střední třídy. Sledujte, co se stane s ženami a co s muži. Muži jaksi stagnují, zatímco ženy stoupají na vysoce kvalifikovaná místa. Co to znamená? Jako by ženy dostaly nějakou silu ve videohře nebo jim do antikoncepčních pilulek přidali nějaké tajné sérum, a proto letí vzhůru. Tak to samozřejmě není.

Ekonomika se prostě hodně změnila. Dřív jsme měli výrobní ekonomiku, jejíž podstatou bylo vytváření zboží a a výrobků, teď máme ekonomiku služeb a informační a kreativní ekonomiku. Tyto dvě ekonomiky vyžadují velmi odlišné dovednosti. A ženy jsou v získávání nových dovedností náhodou mnohem lepší než muži. Dřív člověk, který šel na střední školu a neměl vysokoškolské vzdělání, ale měl specifické dovednosti, mohl pomocí odborů vést docela slušný středostavovský život. Jenže tak už to není. Tuto novou ekonomiku už nezajímá velikost a síla, které celé ty roky mužům pomáhaly. Dnes ekonomika vyžaduje úplně jiné dovednosti. V podstatě potřebujete inteligenci, schopnost sedět a soustředit se, otevřeně komunikovat, umět naslouchat lidem a fungovat na pracovišti, které je mnohem proměnlivější než dřív. A ženy, jak vidíme, tyto věci zvládají mimořádně dobře.

Když se podíváte na teorii řízení, dřív byl ideálním vedoucím někdo jako generál Patton. Dával rozkazy shora. Udržoval hierarchické vztahy. Všem dole říkal, co mají dělat. Jenže to už dnes ideální vedoucí není. Když si přečtete dnešní knihy o managementu, vedoucí je někdo, kdo umí podpořit kreativitu, kdo přiměje svoje zaměstnance - vidíte, vlastně říkám "jeho" - kdo přiměje zaměstnance, aby spolu mluvili, kdo umí vytvářet týmy a motivovat je ke kreativitě. A všechny tyhle věci ženy velmi dobře umí.

Navíc je tu jakýsi kaskádový efekt. Ženy vstupují do práce ve vedoucích pozicích a na úrovni dělnické třídy, a tam všechna nově vytvořená pracovní místa jsou práce, které ženy dělávaly doma zdarma. Jde o péči o děti, péči o starší občany a přípravu pokrmů. Všechny tyto práce jsou na vzestupu a dělají je obvykle ženy. Jednou se může stát, že matky si najmou nezaměstnaného oceláře ve středním věku, aby jim doma hlídal děti. Pro muže by to bylo dobré, ale ještě k tomu nedošlo.

Abychom zjistili, co se děje, nemůžeme se dívat jen na současný stav, ale i na ten budoucí. A je to poměrně jednoduché. Ženy získávají univerzitní vzdělání rychleji než muži. Proč? To je skutečně záhada. Mužů se ptali, proč se na vysokou školu nebo nástavbu nevrátí, nerekvalifikují se a nenaučí se nové dovednosti. Ukazuje se, že je jim to moc nepříjemné. Byli zvyklí vnímat se jako živitelé a neumí si vytvářet sociálních sítě, díky nimž by školu vystudovali. Proto se z nějakého důvodu muži do školy nevracejí. A ještě více znepokojující je to, co se děje s mladšími chlapci. Asi deset let probíhal výzkum takzvané krize chlapců. Tato krize znamená, že velmi mladí chlapci si z nějakého důvodu vedou ve škole hůř než dívky. Existují různé teorie. Je to proto, že osnovy jsou příliš verbální a dívky se líp vyjadřují než chlapci? Nebo chceme, aby děti seděly moc v klidu, a chlapci mají zpočátku pocit selhání? Podle některých lidí je to proto, že v 9. třídě chlapci ze školy odcházejí. Píšu o tom knihu a ještě to studuju, proto ještě odpověď neznám. Zatím požádám světovou odbornici na vzdělání, kterým je má 10letá dcera Noah, aby vám řekla, proč si kluci v její třídě vedou hůř.

(Video) Noah: Holky jsou samozřejmě chytřejší. Mají totiž mnohem větší slovní zásobu. Učí se mnohem rychleji. Víc se ovládají. Zítra budou za trest bez přestávky jen kluci.

Hanna Rosin: A proč?

Noah: Proč? Neposlouchali v hodině, zatímco holky pěkně seděly.

HR: A máte to. Na tohle tvrzení jsem si vzpomněla, když jsem jela navštívit školu v Kansas City, šlo o školu pro pracující. Na vysoké škole jsem od života něco očekávala: že můj manžel i já budeme pracovat a že oba budeme vychovávat děti. Jenže tyhle studentky svou budoucnost viděly úplně jinak. V podstatě mi řekly, že budou pracovat 18 hodin denně, že jejich muž bude mít možná práci, ale že bude spíš doma starat se o koťata. To mě trochu šokovalo. Můj oblíbený citát jedné z dívek zní: "Muži jsou nová koule u nohou."

(smích)

Teď se smějete, ale ten citát je trefný. A trefný je nejspíš proto, že tisíc let historie nezvrátíte bez velké bolesti. Proto říkám, že tím procházíme všichni společně. Večer po rozhovoru se studentkami jsem zajela za skupinou mužů v Kansasu. Byli obětmi výrobní ekonomiky, o které jsem už mluvila. Tito muži bývali dodavateli nebo stavěli domy, a po boomu bydlení přišli o práci. V té skupině byli, protože nezvládali platit alimenty. Ve třídě byl instruktor, který jim vysvětloval, jak v této nové době přišli o identitu. Říkal jim, že už nemají morální autoritu, že už nikdo nepotřebuje jejich emocionální podporu a že už ve skutečnosti nejsou živitelé. Tak kdo jsou? Pro ně to bylo velmi skličující. Pak napsal na tabuli údaj 85 000 dolarů a řekl: "To je její plat." Poté napsal údaj 12 000 dolarů. "To je váš plat. Kdo má teď navrch?" zeptal se jich. "Kdo má teď sakra navrch? Ona je teď muž." V místnosti zavládlo zděšení. A to je jeden z důvodů, proč o tom chci mluvit, může to totiž být dost bolestné, a my to musíme nějak zpracovat.

Druhý důvod, proč je to naléhavé, je ten, že se to neděje jen v USA. Děje se to na celém světě. V Indii se chudé ženy učí angličtinu rychleji než jejich mužské protějšky, aby pracovaly v nových call centrech, které v Indii přibývají. V Číně se hodně rozvíjí soukromé podnikání, protože ženy zakládají firmy, malé firmy, rychleji než muži. A tady je můj nejoblíbenější příklad, Jižní Korea. Během několika desítek let tam vznikla jedna z nejvíc patriarchálních společností, které známe. V podstatě tam zakotvili podřadné postavení žen do občanského zákoníku. Pokud se ženám nenarodil chlapec, v podstatě s nimi jednali jako se služkami. Někdy se rodina modlila k duchům, aby zabili holčičku, a oni mohli mít chlapce. Jenže během 70. a 80. let se jihokorejská vláda rozhodla pro rychlou industrializaci. A v podstatě začali ženy nutit do pracovního procesu. Od roku 1985 se ptají: "Nakolik dáváte přednost prvorozenému synovi?" A teď se podívejte na graf. Je z let 1985 až 2003. Nakolik dáváte přednost prvorozenému synovi?

Vidíte, že tyto ekonomické změny mají na naši kulturu opravdu silný vliv. Protože jsme tyto informace zcela nezpracovali, vrací se nám to v naší pop kultuře v podobě podivných a přehnaných projevů, kdy vidíte, že stereotypy se mění. Na straně mužů se tedy objevují, jak říká jeden můj kolega, "omega samci", tedy muži, kteří jsou romantičtí smolaři a nemůžou najít práci. Objevují se v mnoha různých podobách. Máme věčné puberťáky. Mrzouty bez kouzla. A pak pivaře, který je šťastný pecivál. A co je šokující: i nejpřitažlivější Američan, nejpřitažlivější muž ze všech, se dnes ve filmech objevuje jako romantik. Na straně žen máme opak, kterým jsou praštěné superhrdinky. Je tu Lady Gaga. Nová verze Jamese Bonda, Angelina Jolie. A netýká se to jen mladých. I Helen Mirren dnes umí držet zbraň. Zdá se tedy, že musíme přejít ze situace, kdy máme tyto hyperpřehnané obrazy, do stavu, který bude trochu normálnější.

V ekonomické oblasti jsme dlouho žili s pojmem skleněný strop. Nikdy se mi nelíbil. Zaprvé staví muže a ženy do nepřátelského vzájemného vztahu, protože muži jsou ti záludní podvodníci nahoře, kteří ten skleněný strop vytvořili. My ženy jsme vždycky pod ním. Máme spoustu dovedností a zkušeností, ale je to trik, protože jak se máte připravit na překonání skleněného stropu? I rozbití skleněného stropu je hrozná fráze. Který blázen by prorážel hlavou skleněný strop?

Proto si představuju místo skleněného stropu vysoký most. Je děsivé stát u vysokého mostu, ale je to také velmi vzrušující, protože nahoře je krásně a máte tam krásný výhled. A skvělé je, že v tom žádný trik jako se skleněným stropem není. Uprostřed není žádný muž ani žena, kteří by se chystali přeřezat kabely. Není tam žádná díra, kterou propadnete. A skvělé je i to, že můžete vzít kohokoli s sebou. Můžete vzít s sebou manžela. Na procházku s sebou můžete vzít přátele či kolegy nebo chůvu. A manželé tam můžou své ženy odtáhnout, pokud se necítí ještě připravené. U tohoto vysokého mostu jde o to, že si musíte být jistí, že si tam zasloužíte být a že máte všechny potřebné dovednosti a zkušenosti k tomu, abyste ho přešli. Musíte se jen rozhodnout, že uděláte ten první krok a vykročíte.

Moc vám děkuji.

(potlesk)