Eben Bayer: Jsou houby nová umělá hmota?

Rád bych tedy dnes s vámi lidi strávil pár minut představami, jak by naše planeta mohla vypadat za tisíc let. Ale dříve než to udělám, vám musím povědět něco o syntetických materiálech jako jsou plasty, které ke svému vzniku vyžadují velké množství energie a pro svou problematickou odstranitelnost postupně zamořují naši planetu. Také bych vám chtěl povědět a podělit se s vámi jak já a můj tým jsme používali houby během posledních tří let. Nemyslím tak. (smích) (narážka na 'magic mushrooms') Používáme houby k výrobě zcela nové třídy materiálů, které se chovají podobně jako plasty během jejich využití, ale jsou vyrobeny z rostlinného odpadu a jsou zcela biologicky rozložitelné na konci své životnosti.

(jásot)

Ale nejprve vám musím povědět o těch, co považuji za nejvíce provinilé v kategorii jednoúčelových plastů. Tento materiál všichni znáte jako Polystyrénovou pěnu, ale j a ho považuji ho mám za bílou jeovatinu. V jedné krychlové stopě tohoto materiálu -- (28 litrů) množství, které běžně zaobalovalo váš počítač nebo televizi -- je obsaženo stejné množství energie jako je přibližně v litru a půl benzínu. Přesto po pár týdnech využití vyhodíte tento materiál do koše. A ten nenajdete pouze v krabicích. Za 20 miliard dolarů [380 mld. Kč] tohoto materiálu se vyrábí každý rok, ve všem možném, od stavebních materiálů přes surfovací prkna, kelímky na kávu až po stolní desky. A to nejsou jediná místa, kde se nacházejí. EPA [Americký úřad pro ochranu životního prostředí] odhaduje, že v USA, dle objemu tento materiál zabírá 25 procent našich skládek. Ještě horší je, když se dostane přírody -- na okraje silnic, nebo k břehům řek. Pokud je nesebere člověk, jako já nebo vy, zůstanou tam tisíce a tisíce let. Možná ještě horší je když se ty materiály dostanou do oceánů, do víru plastů ( http://goo.gl/LT6rc ) kde jsou mechanicky rozbíjeny na menší a menší kousky, ale skutečně se nikam nevytrácejí. Nejsou biologicky kompatibilní. Jednoduše zanášejí respirační a cirkulační systémy Země. A jelikož jsou tyto materiály tak rozšířené, protože je nacházíme na tolika místech, je zde ještě jedno místo, kde můžete najít styrén, materiál který je vyroben z benzenu, známého karcinogenu. Najdete ho uvnitř sebe samých.

Tedy, pro všechny tyto důvody, si myslím že potřebujeme lepší materiály, a jsou zde tři klíčové principy, jenž nás mohou dovést k takovým materiálům. Prvním z nich jsou suroviny. Dnes využíváme jedinou surovinu, ropu. K vytápění našich domovů, na pohon našich aut a k výrobě většiny materiálů, které vidíte okolo sebe. Víme že je to omezená surovina a je skutečně šílené to dělat, vyhodit litr a půl ropy do odpadkového koše vždy, když dostanete balík. Druhým principem je, že bychom se měli snažit používat mnohem méně energie na výrobu těchto materiálů. Říkám mnohem méně, protože 10 procent nestačí. Měli bychom hovořit o polovině, čtvrtině, o desetině spotřebované energie. A v poslední řadě, možná nejdůležitěji, měli bychom vytvářet materiály, které zapadají do toho, čemu říkám přírodní recyklační systém. Tento recyklační systém tu funguje již miliardu let. Já do něj zapadám, vy také, a během století, mé tělo se může vrátit zpět do země bez dalších úprav. Nicméně tento obal, ve kterém jsem včera dostal poštu, tu vydrží další tisíce let. To je šílené.

Příroda nám ale zde dává velmi dobrý vzor.. Když strom již nepotřebuje své listy -- své sluneční kolektory, tyhle úžasné molekulární, zařízení na chytání fotonů -- na konci sezóny je nesbalí, nepředá do nějakého centra na recyklaci listů, kde by je přetavili na nové listy. Prostě je jen upustí, v nejkratší možné vzdálenosti, na lesní půdu, kde jsou znovu-užity jako půda v příštím roce . A to nás dostává zpátky k houbám. Protože v přírodě houby jsou recyklačním systémem. A co jsme objevili je, že za použití části houby, kterou jste pravděpodobně nikdy neviděli -- něco jako kořenová struktura hub; nazývá se mycelium -- můžeme pěstovat materiály s mnoha stejnými vlastnostmi konvenčních umělých hmot.

Tohle mycelium je úžasný materiál jelikož je to samo-sestavující se materiál. Využívá totiž věci, které bychom považovali za odpad -- věci jako slupky semen nebo dřevitá biomasa -- a dokáže je přetransformovat v chitinový polymer, který můžete zformovat do téměř jakéhokoliv tvaru. Při naší výrobě ho jednoduše používáme jako tmel. A používáním mycelia jako tmelu můžete modelovat věci jako se to dělá v plastovém průmyslu, a můžete vytvořit materiály s mnoha různými vlastnostmi, materiály izolační, nehořlavé, odolávající vlhkosti, výparům -- materiály schopné absorbovat nárazy, schopné absorbovat akustické otřesy. Jenomže tyto materiály jsou vypěstovány ze zemědělských odpadů, nikoliv z ropy. A protože jsou vyrobeny z přírodních materiálů, jsou na 100 procent kompostovatelné na vašem vlastním dvorku.

Chtěl bych vám tedy prozradit čtyři základní kroky, potřebné k výrobě těchto materiálů. Prvním krokem je výběr suroviny, přednostně nějaké regionální, která se u vás vyskytuje, že -- místní průmysl. Dalším je obstarání této suroviny a vložení do stroje, tedy hmotné vyplnění nějakého nádoby, formy, v libovolném tvaru, jehož chcete docílit. Poté necháte mycelium prorůst tyto částice, a právě zde se odehrává ta magie, protože v této fázi odvádí práci organizmus, nikoliv zařízení. Posledním krokem je samozřejmě produkt, ať už je to obalový materiál, deska stolu, nebo stavební díl. Naší vizí je lokální výroba, jako je třeba lokální potravinářství, pro produkci. Proto jsme vytvořili formulace pro všechna místa na světě za použití regionálních vedlejších produktů. Kdyby jste byli v Číně, asi by jste použili slupky od rýže nebo slupky semen bavlníku. Být v severní Evropě nebo severní Americe, mohli byste použít věci jako skořápky pohanky, nebo slupky ovsa. My tyto skořápky se zpracují jistýmzákladním zařízením.

A rád bych se s vámi podělil o krátké video z naší výrobny, který vám ukáže jak to vypadá ve větším měřítku. Tedy to co zde vidíte jsou skořápky bavlníku z Texasu, v tomto případě. Je to odpadový materiál. V našem zařízení je, že prochází nepřetržitým procesem, který čistí, vaří, chladí a pasterizuje tyto materiály, přičemž je zároveň neustálr očkuje myceliem. Toto nám nepřetržitě dodává materiál, který můžeme téměř jakkoliv vytvarovat, a dnes vyrábíme rohové výplně. A když toto víčko zakryje tuto součástku, ta magie opravdu začíná. Protože výrobní proces je náš organismus. Ten začne trávit tyto odpady a během následujících pěti dnů z nich sestaví biomateriály. Celá naše výrobna je plná tisíců, tisíců a tisíců těchto nástrojů, dřepících uvnitř ve tmě, tiše samosestavujících se materiálů -- a vše od stavebních materiálů až po, v tomto případě, ochrannou rohovou výplň.

Mnohokrát jsem tedy říkal, že materiály pěstujeme. A je poměrně těžké si představit, jak k tomu dochází. Proto můj tým natočil růst v průběhu pěti dnů, což je pro nás typický růstový cyklus, a ten smrštil do 15 sekund dlouhé sekvence. A já bych chtěl, aby jste bedlivě sledovali tyto malé bílé body na plátně, protože během doby těch pěti dnů co udělají je, že se rozšíří a prorostou skrz tento materiál za použití energie obsažené v těch skořápkách tak, aby utvořili tuto chitinovou polymerovou síť. Tato síť se sama vytváří, roste skrz a okolo částic, vytváří miliony a miliony tenkých vláken. A části skořápek, které nestrávíme, se ve skutečnosti stanou součástí směsi výsledné hmoty. Takže přímo před vaším zrakem, tyto části se prostě sestavily samy. Ve skutečnosti to trvá trochu déle. Zabere to pět dní. Ale je to mnohem rychlejší než obvyklé zemědělství.

Posledním krokem je samozřejmě nasazení. V tomto případě jsme vypěstovali rohovou výplň. Významný výrobce nábytku z Fortune 500 [žebříček 500 nejúspěšnějších amerických firem] používá tyto rohové výplně k ochraně svých stolů v zásilkách. Byli zvyklí používat plastové obalové výplně, ale my jsme byli schopni jim nabídnout zcela stejný fyzický výkon s naším pěstovaným materiálem. Ze všeho nejlepší je, když se to dostane k zákazníkovi, není to odpad. Mohou to vložit do svého přírodního ekosystému bez jakéhokoliv upravování. a zlepší to tamní půdu.

Tedy, proč mycelinum? První důvod jsou běžné místní suroviny. Chcete být schopni toto udělat kdekoliv na světě a nestarat se zda jde o slupky z rýže, či ze semen bavlníku, protože máte mnoho možností. Dále je to samo-sestavitelnost, protože organismus dělá největší část práce v celém procesu. Nepotřebujete mnoho vybavení ke spuštění výroby. Takto můžete mít spousty malých výroben, roztroušených po celém světě. Biologická výnosnost je velmi důležitá. A protože 100 procent toho, co vkládáme do stroje, se stane konečným výrobkem, dokonce části, které se nerozložily, se staly součástí struktury, získáváme tak úžasný výnos.

Přírodní polymery, dobře ... Myslím si, že to je to nejdůležitější, protože tyhle polymery byly zkoušeny a testovány v našem ekosystému již miliardu let, ve všem možném - od hub po korýše. Nebudou zahcovat ekosystémy Země. Pracují skvěle. A zatímco dnes můžeme prakticky garantovat, že včerejší obalový materiál tu bude ještě za 10.000 let, co já vám chci garantovat je to, že za 10.000 let, naši potomci, děti našich dětí, budou žít šťastně a v harmonii se zdravou Zemí. A myslím si toto by mohly být opravdu dobré zprávy.

Děkuji.

(Potlesk)