Don Norman o třech způsobech, jak vás design dělá šťastnými

Dal jsem se na krásu. (Smích) Doopravdy. Lidé vždycky říkali, že ty Normanovy řeči jsou fajn, ale kdybyste se jimi řídili, vše by bylo použitelné, ale škaredé. To jsem skutečně nechtěl, takže...

Nádhera. Díky, že jste mi to takhle připravili. Vypadá to báječně. Nemám ani potuchy co to je nebo jak to funguje, ale chci to. A přesně o tom můj nový život je. Chci v něm pochopit krásno a emoce. Ve svém novém životě budu navrhovat věci krásné a zábavné.

Tohle je odšťavňovač od firmy Alessi, navržený Philippem Starckem. Je tak zajímavý, že ho sám mám doma. Džus s ním nedělám, mám ho na chodbě. (Smích) Dokonce jsem si koupil kus z omezené série, který je pozlacený. U odšťavňovače byla kartička, na které bylo napsáno, aby majitel odšťavňovač nepoužíval k odšťavňování, protože kyselé šťávy by zničily pozlacení. (Smích) Takže abych mohl pořídt tuhle fotku, nalil jsem do sklenice džus koupený. (Smích)

Na obrázku vidíte i krásný nůž značky Global, byl vyroben v Japonsku. Za prvé: jeho tvar a vzhled je fantastický, je prostě krásný. Za druhé: je i dobře vyvážený a drží se moc příjemně. A za třetí: je i velmi ostrý, krájí a krájí. Pracovat s ním je zkrátka potěšení. Co více si přát? Je krásný i funkční. Mohl bych o něm vyprávět dále a dále, sdělil bych vám svou reflexi. A z těchto tří prvků se skládá teorie emocí.

Hiroshi Ishii z mediální laboratoře na MIT si s kolegy vzali stůl na stolní tenis, umístili nad něj projektor a na povrch stolu promítali obraz vody s rybičkami. Pokaždé, když se míček dotknul povrchu, způsobil kruhy kolem místa dopadu a rybičky vyplašil. To samé na druhé straně sítě. Ubohé rybičky neměly chvíli klidu. (Smích) Je to dobrý způsob hraní ping-pongu? Ne! Ale je to zábavné? Rozhodně ano!

Podívejte se na Google. Pokud zadáte třeba hesla „Emoce a design“, dostanete deset stránek výsledků. Místo toho, aby Google napsal, že našel 73 tisíc výsledků, jednoduše roztáhl své logo. Místo informace, že tohle je strana první z dvaceti, ukázal tolik písmenek „o“, kolik stran výsledků nashromáždil. Jednoduchý způsob. Mnoho z vás si toho třeba ani nevšimlo. Je to záležitost podvědomí, je to něco příjemného, ale ani nevíte proč. A je to velmi nápadité. Nejlepší ale je, že když vložíte hesla „design a emoce“, první odkaz na první stránce je moje stránka. (Smích) Ale kupodivu, Google taky lže, protože když napíšu „design a emoce“, ohlásí, že spojku „a“ nemusím psát. Dobrá tedy, zkusil jsem napsat jen „design emoce“ a moje stránka už nebyla první, ale třetí! Ale to už je o něčem jiném...

V New York Times se objevila krásná recenze na automobil MINI Cooper. Psalo se v ní: „Je vám jasné, že tohle auto má spoustu nedostatků. Ale stejně ho kupte. Řídit ho je totiž moc zábavné.“ A když se podíváte dovnitř – sám jsem si ho chtěl prohlédnout, tak jsem si ho půjčil – (na tomhle obrázku je můj syn) uvidíte, že design interiéru je skutečně zábavný. Všechno je pěkně kulaté a ovládání funguje bezchybně. Přesně to je moje nové motto: hlavně zábavně.

Jsem přesvědčen, že příjemné produkty se užívají lépe. Nechápal jsem to do doby, než mi došlo, že… Podívejte se. Na zem položím fošnu. Představte si, že fošna je tak půl metru široká a nějakých deset metrů dlouhá. Klidně se po ní projdu; vidíte, že můžu jít tam a zpět, můžu si i povyskočit, aniž bych se díval, kam šlapu. Nemám s tím problém. Teď ustavím tu samou fošnu do stametrové výšky a najednou už se jí nechci ani přiblížit! Protože mě paralyzuje silný strach. A ovlivňuje fungování mého mozku.

Paul Saffo před svým vystoupením prohlásil, že ho neměl připravené až do poslední chvíle. V tomhle případě byl strach velkým pomocníkem, tak to funguje, způsobí takzvané „prohledávání do hloubky“, kdy se nenecháte rozptylovat. Já bych přes tu fošnu nepřešel, ale jsou lidé, kteří to dokážou. Akrobati nebo třeba pracovníci v hutích... Strach ale zásadně změní myšlení každého.

Psycholožka Alice Isenová provedla nádherný experiment. Studenty naučila řešit problémy. Do učebny, ve které visel jeden provázek tady a další tady, přivedla několik lidí. Byla to skoro prázdná učebna, byl tam jen stůl s nějakým nářadím a pomůckami. Isenová těmto studentům řekla, že je před nimi IQ test a na jeho základě bude jasné, jak si v životě povedou. Požádala je, aby ty dva provázky svázali. Vzali jeden konec a snažili se dosáhnout na ten druhý, ale nešlo to. Nikdo z nich nedokázal úkol splnit. Ale pak přivedla další skupinku lidí a před začátkem úkolu jim rozdala bonbóny s tím, že dostala bonboniéru, ale sama sladkosti nejí. To skupinku potěšilo. Nebyli v extázi, ale potěšilo a uvolnilo je to. A hádejte, co se stalo. Ten problém s provázky vyřešili!

Ukazuje se, že když jste nervózní, aktivují se neuronové spoje do mozku a to vám umožní zaměřit se na ono „prohledávání do hloubky“. A když jste šťastní – stav, který nazýváme pozitivní valencí – vystřelujete dopamin do prefrontálních laloků mozku, což způsobuje tzv. prohledávání do šířky. Jste schopni myšlení v širokém kontextu, ale také se snadno necháte vyrušit. O tom je přece brainstorming, že ano? Při brainstormingu jsme šťastní, hrajeme hry, nepřipouštíme žádnou kritiku a přicházíme na prapodivné nové nápady. Ale kdyby to takhle bylo ve skutečnosti pořád, nikdy nic nedokončíte, protože budete neustále přicházet na nové a nové způsoby řešení problémů. Takže abyste něco dokončili, musíte si stanovit termín dokončení. A musíte být nervózní. Takže mozek je schopný pracovat v různých módech. Když jste šťastní a v pohodě, jste více kreativní a každý problém vždy nějak můžete vyřešit. Jak jednoduché!

Existuje tzv. útrobní rovina zpracovávání. Skrze biologii jsme se naučili mít v oblibě pestré barvy. A je dobře, že primáti a savci mají rádi ovoce a výrazné rostliny, protože jedí ovoce a tím pádem roznášejí semena. V mozku je zakódována spousta zajímavých vlastností. Nemáme rádi hořkou chuť, hlasité zvuky, horko nebo velký chlad. Nemáme rádi káravé hlasy nebo mračící se tváře... máme rádi symetrické tváře atd. V designu můžete tuhle tzv. útrobní rovinu využít mnoha přístupy, třeba použitým fontem, nebo červenou barvou pro vyjádření vzrušujících vlastností. Vezměte si třeba tenhle Jaguar z roku 1963, je to ve skutečnosti auto nanic, rozpadá se na kusy, ale jeho majitelé ho přímo zbožňují. A je krásné, taky proto ho mají v Muzeu moderního umění. Láhev vody – kupujete ji kvůli láhvi, vůbec ne kvůli vodě. Když lidé vodu vypijí, láhev nevyhodí. Láhev od vína si mnohdy necháte jako dekoraci. Možná ji znovu naplníte vodou, což potvrzuje, že o samotnou vodu skutečně nejde. Jde o niterný zážitek.

Střední rovina zpracování je behaviorální, a právě na ní je dokončena většina činností. Niterné zpracování je podvědomé, behaviorální také. Skoro všechno, co člověk dělá, je podvědomé. Kráčím po tomhle pódiu a nepokouším se ovládat nohy. Většina mé přednášky je podvědomá. Hodně jsem přemýšlel, o čem tady budu povídat a zkoušel si to. Automatické, nacvičené chování... v množství chování se projevuje naše behaviorální stránka. A behaviorální design je o pocitu ovladatelnosti. To zahrnuje použitelnost a pochopení, ale také třeba pocity síly –

právě proto máme rádi takové nože, jaké jsem ukazoval. Jsou krásně vyvážené a ostré. Cítíte, že nad jejich použitím máte veškerou kontrolu. Stejná je jízda sportovního auta nějakým náročným prostředím: cítíte, že máte plnou kontrolu nad svým okolím. Anebo smyslné pocity: tohle je vodopádová sprcha značky Kohler, všechny tyhle knoflíky také mohou stříkat vodu a vy klidně v téhle sprše můžete zůstat celé hodiny. Mimochodem, nespotřebujete moc vody, systém neustále recykluje tu samou špinavou vodu. (Smích)

A další příklad: tohle je krásná konvice na čaj, kterou jsem objevil v hotelu Four Seasons v Chicagu. Je to nakláněcí konvice od firmy Ronnefeldt. Takhle vypadá. Používá se tak, že ji položíte na záda a dovnitř vložíte čaj. Potom ji naplníte vodou, ve které se čaj louhuje. Čaj je umístěn za přepážkou tady napravo, a voda postupně konvici zaplňuje. A když je čaj skoro připraven, konvici nakloníte. Čaj je v tu chvíli ponořen ve vodě už jen částečně a louhování se dokončuje. A když už chcete pít, postavíte konvici nastojato. Přitom čaj zůstane jen tady nahoře a voda steče dolů, a čaj máme připravený. Tahle konvice komunikuje. A o tom jsou emoce.

Emoce jsou o hraní. Jsou o pocitu bezpečí v okolním světě. Kognice je důležitá pro pochopení světa, emoce je důležitá pro jeho interpretování a naši přípravu na jednání, v jehož důsledku se napínají nebo uvolňují naše svaly. Odhadneme emoce druhých: svaly ovládají jejich těla a lidé jednají podvědomě. Tedy s výjimkou situací, vyjadřujeme silné emoce. Tahle konvice má také jakoby emoce, protože nám říká: „Hele, čaj je dokončen. Vidíš? Stojím.“ A číšník tak může přijít a zeptat se, jestli nechceme více vody. Tenhle design se mi moc líbí.

Třetí rovina je reflexivní, což je, chcete-li, superego. Je to malá část mozku, která neovládá, co děláte, neovládá smysly ani svaly. Jen se dívá, co se děje. Je to takový ten hlas ve vaší hlavě. Říká vám: „Tohle je v pořádku. Tohle je špatné.“ Nebo „Proč děláš tohle? Tomu nerozumím!“ Je to takové sídlo vědomí.

Tohle je reflexivní výrobek. Majitelé auta zn. Hummer řekli, že v životě už měli spoustu jiných značek, ale nikdy ne takovou, která by lákala tolik pozornosti. Jde hlavně o jejich image, není to o autu samotném. Kdybyste chtěli pozitivnější příklad, tak tohle je třeba auto značky General Motors. A proč byste ho kupovali? Záleží vám na životním prostředí. A to i přesto, že první série tohohle typu budou velmi drahé a nedokonalé. A to je také reflexivní design. Nebo drahé hodinky, kterými spoustu lidí ohromíte, budou říkat: „Týjo, nevěděl jsem, že máš takové hodinky!“ Narozdíl od těchto, které jsou ryze behaviorální a pravděpodobně jdou lépe než ty předchozí za 13 tisíc dolarů. Ale jsou ošklivé! Tohle jsou hodinky, které bych nosil já.

Zajímavé je, že někdy pustíte jednu emoci proti druhé. Niterný strach ze spadnutí proti klidu, kdy si říkáte, že to zvládnete a že je to v pohodě. Kdyby byla tahle horská dráha rezatá a rozviklaná, nevlezli byste na ni. Někdy emoce zkrátka stojí proti sobě. Dalším krásným příkladem je... (Smích) Křeslo, které navrhl Jack Cress. Tohle křeslo je součástí celé produktové řady. Ubohé křeslo ztratilo kuličku a zoufale se snaží ji zachytit, aniž by si toho někdo všiml. A to je přesně to nádherné na způsobech, jak přijímáme příběhy. A na emocích.

Takže jsem se proměnil. Od teď už budu říkat jen samé pozitivní věci. (Smích) (Potlesk)