David Hoffman o tom, jaké je to všechno ztratit

Před 9 jsem vyhořel. Můj archiv: 175 filmů, můj 16 mm negativ, všechny mé knihy a knihy mého otce, které jsem sbíral ... Byl jsem sběratel, hodně času -- je to pryč. Díval jsem se na to a nevěděl, co mám dělat. Myslím, to bylo ... byl jsem moje věci? Vždycky jsem žil přítomností --- miluji přítomnost.

Ochraňuji budoucnost. A naučil jsem se divné věci jako dítě, jako třeba, musíš si ze všeho zlého vzít něco dobrého. Musíte si ze všeho zlého vzít něco dobrého. Tohle bylo zlé! Bylo... Kašlal jsem. Byl jsem nemocný. To je čočka z mého foťáku. První... ta, s kterou jsem natočil film o Bobu Dylanovi před 35 lety. To je můj celovečerní film. "Král Murray" vyhrál filmový festival v Cannes v roce 1970 jediná kopie, kterou jsem měl. To jsou moje papíry.

To bylo v minutách -- 20 minut. Hrůza mě zasáhla. Něco mě zasáhlo. "musíš si ze všeho zlého vzít něco dobrého" Začal jsem to říkat všem svým přátelům, sousedům, své sestře. Mimochodem, Sputnik, který jsem točil loni, Sputnik byl dole v městě - jeho negativ. Nic se mu nestalo. Jsou tady nějaké části věcí, které jsem použil ve svém celovečerním filmu Sputnik, který se otevírá v New Yorku za dva týdny v centru. Volal jsem své sestře. Volal jsem svým sousedům. Řekl jsem "Přijďte" To jsem já za svým stolem. Tento stůl mi trval 40 let než jsem ho vybudoval. Víte --- všechno kolem. To je moje dcera, Jean. Přišla. Je sestra v San Franciscu.

"Objev se," řekl jsem. "Kousky. Chci kousky. Kousky a kousíčky." Přišel jsem s touhle myšlenkou: život kousků a částí, na které právě začínám dělat --- můj další projekt. To je moje sestra. Postarala se o obrázky, protože jsem byl velký sběratel momentek že jsem uvěřil hodně. A tady jsou některé z obrázků, které něco bylo dobré na těch uhořelých. Nevěděl jsem. Díval jsem se na ně a řekl "Wau, je to lepší než To je můj návrh na Jimmyho Doolittla. Udělal jsem tento film pro televizi. To je jediná kopie, kterou jsem měl -- kousky. Nápad o ženách.

Tak jsem začal říkat "Hej, ty jsi příliš! Měl bys brečet." Opravdu jsem nebrečel. Místo to jsem řekl "Udělám z toho něco a snad příští rok..." A oceňuji tuto chvíli kdy jsem na pódiu s tolika lidmi kteří mi už dali tolik útěchy, a říkám všem TEDům: Jsem na sebe pyšný. Že jsem vzal něco špatného, a změnil jsem to a teď z toho udělám něco dobrého, všechny tyto kousky. To je originální fotografie Arthura Leipziga, kterou miluji. Byl jsem velký sběratel desek tato deska to nezvládla. Chlapče, řeknu ti, filmy hoří, filmy hoří. Říkám, tohle je 16 mm bezpečnostní film. Negativy jsou pryč.

To je můj dopis od otce, který mi píše abych si vzal ženu, kterou jsem si vzal poprvé, když mi bylo 20 let. To je moje dcera a já. Je pořád tady. Je tady dnešní ráno. To je můj dům. Moje rodina žije v hotelu Hilton ve Scotts Valley. To je moje žena, Heidi, která to nevzala tak dobře jako já. Moje děti, Davey a Henry. Můj syn, Davey, v hotelu před dvěma nocemi.

Takže moje zpráva pro vás z mých tří minut je, že oceňuji šanci se s vámi podělit. Vrátím se. Miluji být v TED. Přišel jsem to zažít a zažívám to. To je výhled z mého okna v Santa Cruz, v Bonny Doon, jen 35 mil odsud. Děkuji všem.

(Potlesk)