Dan Dennett o našem vědomí

Budu mluvit o svém problému. Problém je, že jsem fiosof.

(Smích)

Když jdu na večírek a lidé se mě ptají, co dělám a já řeknu: "Jsem profesor," jejich oči pohasnou. Když jdu na akademickou koktejlovou party a kolem jsou samí profesoři, ptají se mě, jakým oborem se zabývám a já řeknu, že filosofií -- jejich oči pohasnou.

(Smích)

Když jdu na večírek filosofů

(Smích)

a oni se mě ptají, na čem pracuji, a já odpovím, že na "vědomí", jejich oči nepohasnou -- zkroutí se jim rty.

(Smích)

A dostane se mi spousty hučení, výsměchu a mručení, protože si myslí: "To je nemožné! Vědomí se vysvětlt nedá." To je obrovská drzost, když si někdo myslí, že není možné, abyste vysvětlili vědomí.

Můj zesnulý přítel Bob Nozick, výborný filosof, mluvil ve své knize "Filosofická vysvětlení" o étosu filosofie -- o tom, jak filosofové pracují a přemýšlí. Říká, "Filosofové milují racionální argumenty." Říká, "Zdá se, jako by ideální argument pro většinu filosofů byl, že dají svému obecenstvu premisy a poté jim odhalí logické důsledky a závěr, a pokud publikum se závěrem nesouhlasí, zemře. Jejich hlavy explodují." Myšlenkou je, mít argument, který je tak silný, že zničí vaše oponenty. Po pravdě, toto vůbec nezmění lidská smýšlení ani názory.

Je velmi těžké změnit lidské mínění o něčem, jako je vědomí, a já jsem konečně přišel na to, proč tomu tak je. Důvodem je, že každý je expertem na vědomí. Včera jsme slyšeli, že mají všichni pevný názor na videohry. Všichni mají nápad na videohru, přestože nejsou profesionálové v tomto oboru. Ale nepovažují sami sebe za odborníky na videohry, pouze mají pevné názory. Jsem si jistý, že se lidé, kteří se zabývají, řekněme, změnou klimatu a globálním oteplováním nebo budoucností Internetu, setkají s lidmi, kteří mají velmi pevné názory na to, co se stane. Pravděpodobně však tyto názory nepovažují za odborné poznatky. Jsou to jen jejich pevné názory. Pokud jde ovšem o vědomí, zdá se, že si lidé myslí, každý z nás si myslí, "Jsem expert. Jednoduše proto, že jsem při vědomí, vím o něm všechno." A tak jim řeknete vaší teorii, a oni řeknou, "Ne, ne, takhle vědomí nefunguje! Ne, to máte špatně." A říkají to s takovým ohromujícím přesvědčením.

A proto se dnes pokusím otřást vaším přesvědčením. Protože znám ten pocit -- Sám to pociťuji. Chci abyste zapochybovali nad tím, že znáte ta nejniternější zákoutí své mysli -- že máte vy sami vládu nad svým vlastním vědomím. To je dnes na pořádku dne.

Tento pěkný obrázek ukazuje "balón myšlenek". Myšlenkovu bublinu. Myslím, že každý rozumí tomu, co to znamená. Mělo by to ukazovat tok vědomí. Tohle je můj nejoblíbenější obrázek vědomí, který byl kdy nakresen. Je to Saul Steinberg, samozřejmě -- byla to obálka časopisu New Yorker. Tenhle chlapík se dívá na obraz od Braqua. Připomíná mu to světové baroko, kasárny, štěkot, pudla, Suzanne R. -- je velmi zaneprázdněný. Tohle je úžasný proud vědomí a pokud ho budete sledovat, hodně se o tomto muži dozvíte. Co se mi na tomto obrázku také obzvlášť líbí, je, že Steiberg vylíčil tohoto muže v jakémsi pointilistickém stylu.

Což nám připomíná to, co včera říkal Rod Brooks: co jsme, co každý z nás je -- co jste vy, co jsem já -- přibližně 100 trilionů malinkých buněčných robotů. To je to, z čeho jsme vyrobeni. Žádné jiné ingredience. Jsme vyrobeni pouze z buněk, asi tak ze 100 bilionů buněk. Žádná z těchto buněk nemá vědomí, žádná z těchto buněk neví, kdo jste, ani ji to nezajímá. Musíme nějak vysvětlit, jak, když dáte dohromady týmy, armády, bataliony stovek milionů malinkých, robotických, nevědomých buněk -- které nejsou nijak zvlášť odlišné od bakterií -- výsledkem je toto. Jen se na to podívejte. Ten obsah -- jsou tu barvy, nápady, vzpomínky, minulost. A všechen tento obsah vědomí je možný díky horečné aktivitě hromady neuronů. Jak je to možné? Mnozí lidé si myslí, že to vůbec možné není. Myslí si, "Ne, vědomí nemůže mít jakékoli přirodovědecké vysvětlení."

Tohle je hezká kniha mého kamaráda Lee Siegela, který je profesorem náboženství na Havajské universitě, je profesionální kouzelník a expert na indická pouliční kouzla, o kterých tato kniha pojednává. "Síť kouzel." O jednu z pasáží této knihy bych se s vámi rád podělil. Velmi výmluvně se tam mluví o naší problematice. "Píšu knihu o kouzlení," vysvětluji. Jsem tázán, "O opravdových kouzlech?" Pod opravdovými kouzly si lidé představují zázraky, divutvorné akty a nadpřirozené síly. "Ne," odpovím. "Kouzelnické triky, ne opravdová kouzla." Opravdová kouzla jinými slovy popisují kouzla, která nejsou reálná, přičemž kouzla, která reálná jsou a mohou být předvedena, nejsou opravdová."

(Smích)

Toto je způsob, kterým mnozí lidé náhlížejí na vědomí.

(Smích)

Opravdové vědomí není snůška triků. Pokud se ho chystáte vysvětlit jako snůšku triků, není to opravdové vědomí, ať už je jakékoli. A jak řekl Marvin a další lidé, "Vědomí je snůška triků." Z toho vyplývá, že mnozí lidé zůstavají nespokojení a skeptičtí, když se pokusím vysvětlit jim vědomí. To je ten problém. Proto se musím pokusit dělat trošku té práce, která se mnohým z vás nebude líbit ze stejného důvodů, z kterého se vám nelíbí vysvětlení kouzelnického triku. Kolik z vás zde, pokudy by vám někdo -- nějaký chytrolín -- začal vysvětlovat, jak se provádí určitý kouzelnický trik, by si chtělo zacpat uši a říci, "Ne, ne, nechci to vědět! Neberte mi ten vzrušující pocit. Raději budu mystifikován. Neříkejte mi tu odpověď." Zjistil jsem, že tak mnozí lidé smýšlejí o vědomí. Omlouvám se, jestli vám vnutím nějaký jasnější náhled, nějaké to porozumění. Raději teď odejděte, pokud nechcete vědět, co stojí za těmito triky.

Všechno vám to vysvětlím. Budu dělat to, co dělají filosofové. Takhle vysvětluje filosof trik, v němž je žena rozřezána na dvě půlky. Znáte ten trik s rozřezáním ženy na dvě půlky? Filosof řekne, "Vysvětlím vám, jak se to dělá. Víte, ten kouzelník opravdu nerozřeže tu ženu na dvě poloviny."

(Smích)

"On jen zajistí, abyste si mysleli, že ji rozřezal." A vy řeknete "Ano, a jak to udělá?" On řekne, "Ou, to není můj obor, je mi líto."

(Smích)

Takže teď vám ukážu, jak filosofové vysvětlují vědomí. Ale také se pokusím vám ukázat, že vědomí není zas tak podivuhodné -- vaše vlastní vědomí není zas tak úžasné -- jak jste si asi mysleli Toto je mimochodem něco, o čem Lee Siegel píše ve své knize. Udivuje se nad tím, že když předvede kouzelnickou show, lidé budou přísahat, že dělal X, Y and Z. On tyhle věci nikdy nedělal. On se ani nesnažil ty věci dělat. Lidské vzpomínky nafukují to, co si myslely, že viděly. A to samé se dá říci o našem svědomí.

Podívejme se teď, zda to bude fungovat. Dobře. Dívejme se na toto. Dívejte se pozorně. Pracuji s mladým počítačovým animátorem dokumentaristou Nickem Deamerem a tohle je malé demo, které pro mě udělal. Součást většího projektu, který by některé z vás mohl zajímat. Hledáme sponzora. Je to dokument o vědomí. OK, teď jste všichni viděli, co se změnilo, že? Kolik z vás si všimlo, že každý z těchto čtverečků změnil barvu? Každý čtvereček. Ukážu vám to ještě jednou. I když víte, že všechny změní barvu, je velmi těžké si toho všimnout. Musíte se opravdu soustředit, abyste zaregistrovali jakoukoli změnu.

Toto je příklad -- jeden z mnoha -- fenoménu, který je v současnosti docela hodně zkoumán. Je to ten, který jsem předpovídal na poslední stránce nebo dvou v mé knize z roku 1991, "Vědomí vysvětleno," kde jsem říkal, že pokud provedete experimenty tohoto druhu, budete schopni zjistit, že lidé nedokážou zaregistrovat opravdu velké změny. Pokud budeme mít ke konci čas, ukážu vám daleko dramatičtější případ. Jak se může stát, že probíhá tolik změn a my si jich nejsme vědomi? Jeff Hawkins dnes zmínil, jakým způsobem kmitá vaše oko tak, že se poskočí třikrát nebo čtyřikrát za sekundu. Nezmínil tu rychlost. Vaše oko je neustále v pohybu, hýbe se dokola, dívá se na oči, nosy, lokty, dívá se na zajímavé věci na světě. A kam se vaše oko nedívá, tam jste ochuzeni ve vašem vidění. Je to proto, že fovea vašeho oka, která zajišťuje vysoké rozlišení, je velká asi jen tak, jako nehet na vašem palci, díváte-li se na něj v předpažení. To je ta detailní část. Nezdá se to tak, že? Nezdá se to tak, ale je to tak. Dostává se vám daleko méně informací, než si myslíte.

Zde je úplně jiný efekt. Tohle je obraz od Bellotta. Je v muzeu v Severní Karolíně. Bellotto byl Canalettovým studentem. A já takové obrazy miluju -- ten obraz je vlastně asi tak velký, jako ho nyní můžeme vidět. A miluji Canaleta, protože má takový fantastický detail a stačí se jen podívat a vidíte všechny ty detaily na obraze. Šel jsem napříč síní v Severní Karolíně, protože jsem si myslel, že to asi bude Canaletto a bude mít všechen ten detail. A všimnul jsem si, že je tam na mostě spousta lidí -- můžete je jen stěží vidět, jak jdou přes ten most. A jak jsem se přibližoval, myslel jsem, že uvidím všechny ty detaily na většině těch lidí, uvidím jejich oblečení a tak dále. A jak jsem se přibližoval a přibližoval, křičel jsem. Křičel jsem, protože když jsem se dostal blíže, zjistil jsem, že tam vůbec žádné detaily nejsou. Byly tam pouze malinké umělecky umístěné máznutí barvy. A jak jsem se přibližoval k tomu obrazu, viděl jsem detail, který tam nebyl. Umělec velmi chytře naznačil lidi a oblečení a povozy a mnohé další věci a můj mozek na ty náznaky dal.

Znáte jednu více současnou technologii, která je -- tady. Můžete se lépe podívat na ty mázy. Vidíte, když se přibližujete, jsou to opravdu jen kuličky barvy. Viděli jste něco takového -- tohle je opačný efekt. Ukážu vám to ještě jednou.

A co udělá váš mozek, když dá na ty náznaky? Když umělecký jeden nebo dva máz barvy naznačují osobu -- řekněme, jednu z Marvinovy Minskiho malé společnosti mysli -- vysílají malinké malíře, aby vyplnili všechny ty detaily někde u vás v mozku? Myslím, že ne. Ani náhodou. Jak se to tedy ale děje? Pamatujete si na filosofovo vysvětlení rozřezané ženy? Je to úplně stejné. Mozek prostě jen zařídí, abyste si mysleli, že tam ty detaily jsou. Myslíte si, že tam ty detaily jsou, ale ony tam nejsou. Mozek vám ve skutečnosti do hlavy žádné detaily nedává. Jen vás přiměje očekávat detail.

Pojďme si rychle zkusit takový experimet. Je ten tvar na levo stejný, jako ten na pravo, jen pootočený? Ano. Kolik z vás na to přišlo pootočením toho levého v duchu, abyste viděli, jestli se shoduje s tím na pravo? Kolik z vás si v duchu pootočilo ten pravý? OK. Jak víte, že je to to, co jste udělali?

(Smích)

Odehrála se velmi zajímavá debata bouřící již více než 20 let v kognitivních vědách -- různé experimenty, s kterými začal Roger Shepherd, který měřil úhlovou rychlost rotace mentálních obrazů. Ano, je možné ji měřit. Ale detaily tohoto procesu jsou stále signifikantně kontroverzní. Pokud čtete přísluné články, jedna z věcí, s kterou se opravdu musíte smířit, je, že i když jste pokusný subjekt, nevíte. Nevíte, jak to děláte. Víte jen, že máte určitá přesvědčení. A ty přijdou v určitém pořadí v určitý čas. A co vysvětluje skutečnost, že si myslíte zrovna toto? No, to je ta chvíle, kdy musíte jít do zákulisí a zeptat se kouzelníka.

Tohle miluji: Bradley, Petrie a Dumais. Můžete si myslet, že jsem podváděl, že jsem tam dal trochu bělejší než bílou hranici. Kolik z vás vidí takovou tu hranici s Neckerovou kostkou vzášející se před těmi kruhy? Vidíte to? No, víte, v podstatě tam ta hranice opravdu je, z určitého hlediska. Váš mozek si tu hranici vlastně vypočítává, tu hranici, která jde přímo tudy. Ale teď si všimněte, že tu kostku můžete vidět dvojím způsobem... Je to Neckerova kostka. Každý vidí dvě možnosti jak vidět tu kostku?. OK Vidíte čtyři možnosti jak vidět tu kostku? Protože je zde ještě jiný způsob, jakým ji můžete vidět. Jestli ji vidíte jako kostku vznášející se před nějakými kruhy, nějakými černými kruhy, je zde ještě jiný způsob pohledu. Můžete ji vidět i jako kostku na černém pozadí, viděnou přes kus švýcarského sýra.

(Smích)

Chápete to? Kolik z vás to nevidí? Tohle pomůže.

(Smích)

Teď to chápete. Jsou to dva velmi odlišné fenomény. Když vidíte tu kostku za obrazovkou, hranice zmizí. Stále však ještě můžeme vidět, že něco chybí. Nemáme problém vidět tu kostku, ale kde se mění ta barva? Musí tam váš mozek posílat malinké malíře? Fialoví a zelení malíři bojují o to, kdo bude malovat ten kousek za závěsem? Ne. Váš mozek to nechá být. Mozek to nepotřebuje doplnit. Když jsem začal hovořit o příkladu Bradley, Petrie, Dumais, který jste před chvílí viděli, vrátím se teď k němu. U tohoto, jak jsem řekl, se vzadu nic nedopňéovalo. A předpokládal jsem, že je to prostá pravda, vždy pravdivá. Bob Rob Van Lier nedávno ukázal, že není.

Pokud si myslíte, že vidíte světlou žlutou -- ukážu vám to ještě párkrát. Podívejte se na ty šedé plochy, a zjistěte, jestli tam vidíte něco jako pohybující se stíny -- ano! Je to úžasné. Není tam nic. Je to kouzlo. [ "Neschopnost zaregistrovat změny v obrazech" ] To je dílo Rona Rensinka, které bylo do určité míry inspirováno domněnkou v samém začátku knihy. Dovolte mi to jen na chvilku zastavit.

Toto je změno-slepost. Uvidíte dva obrázky, z nichž jeden je lehce odlišný od toho druhého. Vidíte zde červenou a šedou střechu a mezi nimi bude maska, kterou je prázdná obrazovka asi na čtvrt sekundy. Takže uvidíte první obrázek, pak masku. Poté druhý obrázek, pak masku. A toto bude pokračovat a vaším úkolem, jakožto subjektu, je zmáčknout tlačítko, jakmile si všimnete změny. Ukážeme původní obrázek na 240 milisekund. Prázdno. Ukážme další obrázek na 240 milisekund. Prázdno. A pokračujeme, dokud subjekt nestiskne tlačítko a neřekne "Zaregistroval jsem změnu."

Nyní se staneme subjekty experimetu. Začneme jednoduše. Nějaké příklady. Žádný problém. Vidí to všichni? Dobře. Jistě, Rensinkovým subjektům trvalo jen nepatrně déle než sekundu, než zmáčkli tlačítko. Vidíte tuhle? 2,9 sekundy. Kolik z vás to stále nevidí? Co je na střeše té stodoly?

(Smích)

Je to jednoduché. Je to most nebo molo? Ještě je tu pár dramatických, a pak už to uzavřu. Chci zkusit pár takových, které jsou obzlášť pozoruhodné. Tahle, protože je tak velká a stejně docela špatně viditelná. Vidíte ji?

Publikum: Ano

Vidíte ty stíny jdoucí dozadu a dopředu? Docela velké. 15 a půl sekundy je průměrný čas reakce subjektů v tomto experimentu.

Tenhle miluji. U toho skončím, už proto, že je to taková jasná a důležitá věc. Kolik z vás to ještě nevidí? Kolik z vás to ještě nevidí? Kolik motorů je na křídle toho Boeingu?

(Smích)

Přímo uprostřed obrázku! Děkuji vám mnohokrát za pozornost. To, co jsem vám chtěl ukázat, je, že vám vědci užívající své vnější metody třetí osoby mohou říci věci o vašem vědomí, o kterých se vám nikdy ani nezdálo. Ve skutečnosti nejste expertem na své vlastní vědomí, jakým si myslíte, že jste. A děláme opravdu velké pokroky, které povedou k nové teorii mysli.

Jeff Hawkins dnes ráno popisoval pokus o získávání teorie, velké a dobré teorie, v neurovědách. A má pravdu. Je to problém. Na harvardská fakultě medicíny jednou - byl jsem na té přednášce -- řekl vedoucí laboratoře, "V naší laboratoři máme jedno přísloví. Pokud zkoumáte jeden neuron, je to neurověda. Pokud zkoumáte dva neurony, je to psychologie."

(Smích)

Musíme znát více teorie a ta může přijít rozkladem a analýzou.

Děkuji mnohokrát.

(Potlesk)