Damon Horowitz: Filozofie ve vězení

Tony je můj student. Je zhruba stejně starý jako já a je ve Státní věznici San Quentin. Když bylo Tonymu 16, jednoho dne, v jedné chvíli: "Byla to pistole mojí mámy. Prostě ji vytáhni a postraš ho. Je to tvrďák. Vzal nějaké peníze a my mu je sebereme. To ho naučí. V poslední chvíli si říkám: "To přece nemůžeš. Není to správné." Můj parťák říká: "No tak, pojďme na to." A já říkám: "Pojďme na to" A ta tři slova si bude Tony pamatovat až do smrti, protože v další chvíli uslyšel výstřel. Tvrďák leží na podlaze v kaluži krve. A to je vražda -- 25 let až doživotí, podmínečné propuštění v 50 letech, když máte štěstí. ale Tony nikdy nebyl dítě štěstěny.

Poznali jsme se ve vězení na mojí hodině filozofie, když jsem říkal: "Na této hodině budeme diskutovat o základech etiky," Tony mě přerušil. "Budete nás učit co je dobré a co špatné? Vím co je špatné. To, co jsem udělal, je špatné. Připomínají mi to každý den, v každé tváři, v každé zdi vidím, že jsem špatný. A jestli se odsud někdy dostanu, budu mít zápis v rejstříku. Jsem trestanec; ocejchovaný zločinec. Co mně budete vyprávět o tom, co je správné a co špatné?

Tak jsem řekl Tonymu, "Je mi líto, ale je to horší než si myslíš. Myslíš si, že víš co je správné a co špatné? Můžeš mi teda říct, co to je: "špatné"? Ne, prostě mi dej nějaký příklad. Zajímá mě podstata špatnosti, idea špatnosti. Co je to za ideu? Čím to, že je něco špatné? Jak poznáme, že je to špatné? Možná budeš se mnou nesouhlasit. Možná jeden z nás chápe špatnost špatně. Možná ty, možná já -- ale nejsme tady abychom si vyměňovali názory; každý máme nějaký názor. Jsme tu kvůli znalostem. Nepozornost je náš nepřítel. Tohle je filozofie."

A najednou se pro Tonyho něco změnilo. "Tak jsem špatný. Ale už nechci být špatný. Chci vědět, co je špatné. Chci vědět, co vím." Tony v té chvíli začal filozofický projekt, projekt na jehož počátku je údiv -- to, co Kant nazval: "obdiv a úžas nad hvězdným nebem nad námi a mravním zákonem v nás." Jak mohou tvorové jako my znát takové věci? Je to projekt který s sebou vždy nese otázku podmínek existence -- to, co Heidegger nazval: "vždy už být zde." Úkolem je zpochybnit to, čemu věříme a proč tomu věříme -- Sokrates tomu říkal "prozkoumaný život". Sokrates, člověk natolik moudrý, aby přiznal že nic neví. Sokrates zemřel ve vězení, jeho filozofii to ale nepoznamenalo.

A tak Tony začal pracovat na svém úkolu. Učil se všechna proč a proto, příčiny a souvislosti, logiku, omyly. Ukázalo se, že Tony má filozofické střevo. Jeho tělo je ve vězení, ale jeho mysl je volná. Tony se učí, co znamená "ontologicky promiskuitní, gnozeologicky skeptický, eticky nejistý, metafyzicky absurdní. To jsou Platón, Descartes, Nietzche a Bill Clinton.

Když mi odevzdal svoji závěrečnou práci, ve které namítá, že kategorický imperativ je možná příliš přísný na naše každodenní konflikty a žádá odpověď, jestli jsme tedy odsouzeni k morálnímu pochybení, odpovídám: "Nevím. Pojďme o tom uvažovat." Protože v tu chvíli není u Tonyho jména žádný záznam; jen my dva, co tu stojíme. Ne profesor a odsouzený, ale dvě hlavy, které filozofují. A říkám Tonymu: "Pojďme na to."

Děkuji.

(Potlesk)