Clay Shirky: Jak kognitivní přebytek změní svět

Příběh začíná v Keňi v prosinci 2007, kdy došlo k pochybným prezidentským volbám. Za dozvuků těchto voleb vypuklo k etnické násilí. Právnička z Nairobi, Ory Okolloh - můžete ji znát z jejího TED Talku - o tom začala blogovat na její stránce, Kenyan Pundit (keňský učenec). Krátce po volbách a po propuknutí násilí, vláda náhle zavedla embargo na zpravodajství. A tak se blogy staly z komentářů součástí mediální scény, které měly mezi médii zásadní vliv, s ohledem na chápání, kde došlo k násilí. A Okolloh žádala ve svých komentářích více informací o tom, co se dělo. A byl to celý příval komentářů. Okolloh je sbírala a pak je zveřejňovala. Rychle prohlásila: "Je toho moc. Mohla bych to dělat po celé dny a nestíhala bych to. Bylo tady víc informací o tom, co se právě teď v Keňi děje, než by kdokoli dokázal zvládnout. Pokud by to jenom šlo zautomatizovat."

A dva programátoři, kteří četli její blog se přihlásili a řekli: "Můžeme to udělat." A během 72 hodin spustili program Ushahidi. Ushahidi - znamená "svěděk" nebo "svědectví" ve Swahilštině - je to velice jednoduchý způsob jak publikovat zprávy z dotyčného místa, pokud je to skrz web nebo skrz mobilní telefony a SMS, agregovat je a umístit na mapu. To je vše, co to je, ale také to, co je zapotřebí. Tento program vezme tichou informaci a předá ji celému obyvatelstvu - každý ví, kde dochází k násilnostem, ale nikdo netuší to, co ví všichni - a vezme tu tichou informaci agreguje ji zmapuje ji a zveřejní ji. A tento manévr známý jako "krizové mapování" započalo v Keňi v lednu 2008.

Hodně lidí to zpozorovalo a přišlo jim cenné, že ti programátoři, kteří vytvořili Ushahidi, se rozhodli, že program nabídnou jako open source a učiní z něho platformu. Bylo to použito v Mexiku na odhalení volebních podvodů. Bylo to použito ve Washingtonu k monitorování odklízení sněhu. A s velkým ohlasem to bylo použito na Haiti při dozvucích zemětřesení. A když se podíváte na mapu nyní zvěřejňenou na domácí stránce Ushahidi, můžete si všimnout, že Ushahidi se teď používá na celém světě. Toto se vyvíjelo z jediné myšlenky a jediného uplatnění ve východní Africe během r. 2008 do celosvětově využívané utility během méně jak tří let.

To co Okolloh udělal by bylo nemožné bez digitální technologie. To co Okolloh udělala by bylo nemožné bez lidské velkorysosti. A zajímavým momentem je počet prostředí, kde výzva společenské struktury závisí na obou těchto věcech. O tomto zdroji právě mluvím. Říkám mu kognitivní nadbytek. A značí to schopnost světové populace spolupracovat a přispět na dobrovolné bázi na velkých, někdy celosvětových, projektech. Kognitivní nadbytek se skládá ze dvou prvků. První je samozřejmě volný čas a schopnosti. svět má více jak bilión hodin ročně volného času na práci na společných projektech. Tento volný čas existoval během 20. století, ale neměli jsme ve 20. století Ushahidi po ruce.

To je druhý prvek kognitivního přebytku. Mediální scéna ve 20. století velice dobře pomáhala lidem konzumovat. A kvůli tomu jsme se stali velice dobří v konzumování. Ale teď, když nám byly dány mediální nástroje - internet, mobilní telefony - to nám umožňuje mnohem více než konzumovat, pozorujeme, že lidé nebyli povaleči, protože se nám to tak líbilo. Byli jsme povaleči proto, že to byla jediná volba, která nám byla dána. Pořád rádi konzumujeme, ovšem. Ale ukazuje se, že také rádi tvoříme a rádi sdílíme. A ty dvě věci dohromady - prastará lidská motivace a moderní nástroje umožnily, aby ta motivace byla zahrnuta do velkorozměrných projektů - což je nový zdroj designu. Za využítí kognitivního přebytku začínáme pozorovat opravdu vyjímečné experimenty, ve vědeckých, literárních, uměleckých, politických projektech. Co se týče designu.

Také dostáváme hodně srandovních koček. LOLcats jsou roztomilé obrázky koček vyrobených, aby vyvolaly milý pocit. A jsou také součástí rozsáhlého mediálního prostoru. Tato z účastněných - jeden z těchto modelů, který vidíme přicházet, spolu s Ushahidi. Chtěl bych se ohradit, jak říkají právníci, LOLcats jsou nejpitomější z možných tvůrčích umění. Jsou samozřejmě také další, ale LOLcats slouží jako vzor. Ale pozor na tento fakt. Nejpitomější možný kreativní čin je nadále kreativním činem. Někdo, kdo udělal něco jako toto, jakkoli průměrné a zanedbatelné, se pokusil o něco, co pak zveřejnil. Pokud to už jednou udělali, můžou to udělat znovu. A můžou se v tom zlepšovat.

Existuje škála mezi průměrnou a dobrou prací. Ten, kdo někdy pracoval jako umělec nebo tvůrce ví, že jde o spektrum, ve kterém se neustále snažíte dostat na vrchol. Existuje mezera mezi děláním čehokoli a nic neděláním. A někým, kdo vyfotí LOLcat, už přešel přes tuto mezeru. Teď přišla chuť na vytváření programů Ushahidi namísto LOLcats, že? Snaha vytvořit věci bez zbytné veteše. Ale mediální dostatek nikdy takhle nepracuje. Svoboda experimentovat znamená svobodu experimentovat se vším. Dokonce s posvátným tiskařským strojem, erotické romány existují 150 let, to je dříve než vědecké žurnály.

Dříve než promluvím o tom, co je - podle mě - kritický rozdíl. mezi LOLcats a Ushahidi, chtěl bych promluvit o jejich sdíleném sdroji. A tím je design z velkorysosti. K jedné z kuriozit naší doby patří to, že když kognitivní přebytek se stává zdrojem, který můžeme přetvářet, společenské vědy také začínají vysvětlovat, jak důležité jsou pro nás naše vnitřní motivy, jak moc věci děláme, protože je máme rádi, spíše než proto, že nám to nakázal náš šéf, nebo proto, že jsme za ně placeni.

Toto je graf ze studie od pánů Uri Gneezy a Aldo Rustichini, kteří otestovali na počátku této dekády to, čemu říkali determinační teorie. A determinační teorie je velice jednoduchá teorie lidského chování. Pokud chcete po někom, aby něco dělal méně, potrestejte ho a budou toho dělat méně. Jednoduché, přímočaré, rozumné, ale také netestované. a tak se vydali zkoumat 10 družin v Haifě, v Izraeli. A zkoumali ty družiny v nejnáročnější denní době, což je doba vyzvedávání. V tu dobu učitelé, kteří byli s vašimi dětmi celý den, by byli rádi, pokud byste dorazili v danou dobu a vzali si děti domů. Mezitím, rodiče - moc zaměstaní, opozdilci - chtějí časovou rezervu na vyzvednutí dětí.

A tak Gneezy a Rustichini řekli: "Ke kolika případům opožděných vyzvednutí v 10 družinách došlo?" Teď uviděli - a toto ukazuje graf, toto jsou jednotlivé týdny a to je počet opožděných příjezdů - došlo k šeseti a deseti případům zpožděných vyzvednutí průměrně v deseti družinách. Rozděli družiny do dvou skupin. Bílá skupina je kontrolní; nic zde neměnili. Ale skupina černých družin představuje ty, kde řekli: "Měníme dohodu právě teď. Pokud si vyzvednete své dítě víc jak o 10 minut pozdě. Připíšeme Vám pokutu 10 šekelů na Váš účet. Bác. Žádné vyjímky."

V momentě, kdy to udělali, chování se v těch družinách změnilo. Pozdní příchody se zvýšily každý týden během příštích čtyřech týdnů až 3x převýšili původní stav a pak kolísali mezi dvojnásobkem a trojnásobkem průměru původního stavu, kdy pokuty byly platné. Můžete hned vidět, co se stalo. Pokuta zničila kulturu družin. Zavedením pokuty řekli rodičům, že celý jejich dluh vůči učitelům byl uhrazen zaplacením deseti šekelů a nebyla v tom žádná hanba nebo neshoda rodičů vůči učitelům. A tak si rodiče řekli: "10 šekelů za pozdní vyzvednutí dítěte? Co je na tom špatného?" (Smích)

Vysvětlení lidského chování, které jsme zdědili ve 20. století, nám prozrazovalo, že jsme všichni racionální, užitek maximující hráči. A vysvětlení - proč to v družinách nefunguje - by mělo fungovat bez jakýchkoli omezení. Ale to není správně. Pracují na základě společenských regulí spíš než na základě smluv. A především společenské regule vytvořily kulturu, která byla více velkorysá, než ta na základě smlouvy. A tak Gneezy a Rustichini nechali tento experiment běžet tucet týdnů - pokuty se vydávaly během 12 týdnů - a pak řekli: "OK, skončíme s tím." A potom se přihodila zajímavá věc. Nedošlo k žádné změně. Kultura, která byla zničena pokutou, zůstala zničena, když zrušili pokuty. Nejenom, že jsou ekonomické motivy a vnitřní motivy nezaměnitelné, tento rozpor může přetrvat po dlouhou dobu. Trik v utváření těchto druhů situací spočívá v pochopení, kde záleží na ekonomické části dohody - když rodiče platí učitelům - a kde záleží na společenské dohodě, když se snažíte vytvářet velkorysost.

Chtěl bych se ale vrátit k LOLcats a Ushahidi. To je podle mě škála, na které záleží. Obě záleží na kognitivním nadbytku. Oba jsou vytvořeny za předpokladu, že lidé rádi tvoří a chtějí sdílet. Toto je kritický rozdíl mezi nimi. LOLcat je společenská hodnota. Jejich hodnota je vytvořena účastníky pro další účastníky. Společenská hodnota na síti je všude kolem. Kdykoli vidíte velký celek sdílených nebo veřejných dat, pokud to jsou fotky na Flickeru nebo videa na Youtube nebo cokoli. Je to dobře. Mám rád LOLcats stejně jako další chlápek, možná, že i o trochu víc. Ale toto je také z valné části vyřešený problém. Dělá mi těžkosti představit si budoucnost, ve které někdo prohlásí: "Kde jenom sehnat obrázek roztomilé kočky?"

Ushahidi proti tomu je občanská hodnota. Je to hodnota vytvořená pro účastníky, ale využívaná celou společností. Cíle určené programem Ushahidi nespočívají jenom ve zlepšování života účastníků, ale be zlepšení života celé společnosti, ve které Ushahidi operuje. A ten druh občanské hodnoty není jenom vedlejší efekt uvolnění lidské motivace. Bude to opravdu vedlejší efekt toho, co dohromady tvoří tyto různé snahy. Existuje bilion hodin ročně účastnické hodnoty, která je k dispozici. To se stane pravdou během následujících let. Počet lidí, kteří budou schopní se účastnit se na těchto projektech, bude růst. A pozorujeme, jak organizace navržené na základě velkorysosti mohou dosáhnout velkých úspěchů aniž by fungovaly na základě nařízení. Je to jiný model, než náš základní model pro velké akční skupiny 20. století.

Zásadní změnou bude to, co řekl Dean Kamen, vynálezce a podnikatel, Kamen řekl: "Svobodné kultury dostanou to, co oslavují." Máme před sebou volbu. Máme ten bilión hodin na každý rok. Můžeme ho použít k tomu, že budem jeden druhého bavit a to také uděláme. To máme k dipozici zdarma. Ale můžeme také oslavovat a podporovat a odměňovat lidi, kteří se snaží využít kognitivní nadbytek k vytvoření občanské hodnoty. A podle toho, do jakého stupně to dokážeme dovést, podle toho dokážeme změnit společnost.

Děkuji vám.