Chris Bliss: Komedie je překlad

Gabriel García Márquez je můj oblíbený spisovatel, pro své vypravěčství, a nebo ještě lépe, pro krásu a preciznost své prózy. Ať už je to úvodní věta ze "Sto roků samoty" nebo fantastický proud vědomí v "Podzimu patriarchy," kde slova běží, jedna stránka neurčitých obrazů za druhou, unášející čtenáře jako divoká řeka, vinoucí se naskrz divokou jihoamerickou džunglí, četba Márqueze je hluboký zážitek. Což mě zasáhlo jako obzvlášť pozoruhodné během jedné chvíle s románem, kdy jsem si uvědomil, že jsem byl unesen na tuto pozoruhodnou, barvitou výpravu v překladu.

Vystudoval jsem obor literární komparatistika, což je něco jako studovat angličtinu, ale místo toho, abychom se tři měsíce babrali s Chaucerem, mohli jsme číst v překladech velká díla literatury z celého světa. A i když tyto knihy byly skvělé, vždy jste poznali, že k úplnému zážitku ještě kousek chybí. To není Márquezův případ, jeho překlady jsou považovány za ještě lepší než Márquezovy originály, což je ohromná poklona.

Takže když jsem se dozvěděl, že jeho překladatel, Gregory Rabassa, napsal na toto téma knihu, nemohl jsem odolat. Nazval ji podle Italského rčení, které jsem si vypůjčil z jeho předmluvy: "Jsouc to zrada." A je to půvabné čtení. Velmi to doporučuji každému, koho zajímá překladatelské umění. Ale zmiňuji to proto, že hned zpočátku Rabassa nabízí tento elegantně jednoduchý poznatek: "Každý skutek komunikace je skutkem překladu."

Možná to pro vás je už dlouho samozřejmé, ale pro mě, přestože jsem se setkával přesně s těmito obtížemi na denním pořádku, nikdy jsem nespatřil náročnost komunikace v tak jasném světle. Už od té doby, co vědomě přemýšlím o těchto věcech, komunikace byla moje ústřední vášeň. Dokonce už jako dítě, když jsem přemýšlel, co chci v životě nejvíc, jsem chtěl být schopen rozumět všemu, a pak se s tím podělit s ostatními. Neměl jsem problémy s egem. Je legrační, že moje žena, Daisy, jejíž rodina je zaplevelena schizofreniky -- a myslím doslova zaplevelena -- mi jednou řekla, "Chrisi, už mám bratra, který si myslí, že je Bůh. Nepotřebuju ještě manžela, který jím chce být taky."

(Smích)

Tak či tak, když jsem proplul svými dvacátými roky, stále více jsem si uvědomoval, jak nedosažitelná byla první část mých dětských přání, byla to ta druhá část, být schopen zdárně komunikovat s ostatními, ať jsem získával znalosti, jak mohl, kdy na mě marnost mého poslání opravdu dolehla. Čas od času, kdykoli jsem se hodlal podělit o nějakou velkou pravdu s zanedlouho vděčným příjemcem, mělo to opačný efekt. Zajímavé je, že když první věta vaší komunikace je: "Hej, dobře mě poslouchej, protože ti teď řeknu něco hodně poučného," je úžasné, jak brzy pocítíte ledový chlad i ohnivou palbu zároveň.

Nakonec, po zhruba 10-ti letech ztrácení přátel i úplně cizích lidí, se mi to nakonec povedlo; moje vlastní osobní pravda, že pokud chci někdy dobře komunikovat s ostatními lidmi o svých nápadech, musím najít jiný způsob, jak při tom postupovat. A tehdy jsem objevil komedii.

Komedie se přenáší odlišnou vlnovou délkou než všechny ostatní jazyky. Pokud bych ji měl umístit na nějakou škálu, řekl bych, že spadá někam mezi poezii a lhaní. A nemluvím tady teď o jakékoli komedii, protože, samozřejmě, máme mnoho druhů humoru, které bezpečně zapadají do toho, jak myslíme a cítíme. Ale chci mluvit o té jedinečné schopnosti, kterou má nejlepší komedie a satira, obcházet naše hluboce zakořeněné hledisko -- komedie jako kámen mudrců. Vezme základní kov našeho všeobecného povědomí a tím, že ho zesměšní, ho přetaví na odlišný způsob chápání, a nakonec i bytí ve světě. Protože to jsem si vzal z tématu této konference: Získáno v překladu. To, že je to o komunikaci, to neznamená jenom lepší porozumění mezi jedinci, ale vede k opravdové změně. Což podle mých zkušeností znamená komunikaci, která dokáže promlouvat k naší omezenosti a rozšiřovat ji. Nemám problém mluvit o lidské omezenosti, protože jsme tak naprogramovaní. Je to součást naší výbavy pro přežití, a proto je to pro nás tak důležité, a proto na té úrovni vždy posloucháme. A také protože tímto spůsobem, s ohledem na naše vlastní zájmy, se konečně chopíme naší schopnosti odpovědět, naší zodpovědnosti ke zbytku světa.

A k tomu, co považuji za nejlepší komedii a satiru, je práce, která vychází nejdřív a především z čestnosti a poctivosti. Pokud si vzpomenete na Tinu Fey v Saturday Night Live, jak imitovala čerstvě nominovanou kandidátku na viceprezidenta Sarah Palinovou, to bylo zničující. Fey poukázala daleko efektivněji, než kterýkoli politický učenec, na kandidátčin zásadní nedostatek vážnosti, upevnila tak dojem, který většině americké veřejnosti zůstal dodnes. A klíčový detail je, že Fey si svoje repliky nenapsala, a nenapsali je ani scenáristé SNL. Byly převzaté slovo od slova ze skutečných komentářů Sarah Palinové. (Smích) Před námi stál imitátor Palinové a citoval Palinovou slovo od slova. To je ta čestnost a poctivost, a také důvod, proč vystoupení Tiny Fey zanechávají trvalý dojem.

Z druhé strany politického spektra, když jsem poprvé slyšel Rushe Limbaugha, jak prezidentského kandidáta Johna Edwardse označil za reklamu na šampon, došlo mi, že to byl přímý zásah. Nestává se často, že si spojím slova čestnost a poctivost s Limbaughem, ale jeho pointa se nedá popřít. Jeho popis perfektně zachytil Edwardsovo lpění na vzhledu. A hádejte co? Nakonec to byl tentýž rys jeho osobnosti, který byl jádrem skandálu, který skončil jeho politickou kariéru.

A teď The Daily Show s Johnem Stewartem, která je zdaleka -- (Potlesk) (Smích) zdaleka nejlépe zdokumentovaným příkladem efektivity tohoto druhu komedie. Průzkum vedle průzkumu, ať už od Pew Research, nebo od Annenbergova centra pro veřejnou politiku, ukázal, že diváci Daily Show jsou lépe informovaní o současných událostech než diváci všech hlavních zpravodajských relací.

(Potlesk)

I když to spíš vypovídá o konfliktu mezi poctivostí a ziskovostí korporátní novinařiny, než o pozornosti Stewartových diváků, hlavní zjištění spočívá v tom, že Stewartův materiál má vždy hluboké kořeny ve faktech -- a ne proto, že jeho cílem je informovat. Není. Jeho cílem je rozesmát. Tak, jak je Stewartův druh humoru postavený, nefunguje, pokud nejsou fakta pravdivá. A výsledkem je skvělá komedie, a zároveň systém, který zprostředkovává informace, který má zřetelně více bodů, co do důvěryhodnosti a zapamatovatelnosti, než profesionální zpravodajská média. Je to dvojnásob ironické, když uvážíte, že to, co dává komedii výhodu, aby se dostala i k lidem za zdí, je to, že úmyslně zavádí nesprávným směrem.

Skvělý komediální kus je slovní kouzelnický trik, kdy si myslíte, že půjde sem a najednou z ničeho nic jste přeneseni zde. Dostaví se vnitřní radost a požitek, který je doprovázen fyzickou reakcí, tedy smíchem, který ne náhodou uvolňuje endorfiny v mozku. A najednou jste byli přilákáni k jinému způsobu nazírání na něco, protože endorfiny prolomily vaši obranu. To je pravý opak způsobu, kterým hněv a strach a panika, všechny "bojuj nebo uteč" reakce, fungují. "Bojuj nebo uteč" uvolňuje adrenalin, který vymrští naše zdi závratně vysoko. A přijde komedie, která se týká těch samých oblastí, kde je naše obrana nesilnější -- rasismus, náboženství, politika, sexualita - jenom tím, že volí přístup skrze humor místo adrenalinu, dostaneme endorfiny a alchemie smíchu promění naše zdi v okna, kterými můžeme spatřit čerstvý a nečekaný úhel pohledu.

Dám vám příklad ze svého vystoupení. Mám nějaký materiál o takzvané radikální gay agendě, který začíná otázkou, jak radikální je gay agenda? Protože, co můžu říct, tak tři věci, které američtí gayové zřejmě chtějí nejvíc, jsou vstoupit do armády, oženit se a založit rodinu. (Smích) Tři věci, kterým se snažím celý život vyhýbat. (Smích) Tu máte, vy radikální parchanti. Hřiště je vaše.

(Smích)

A následují repliky o adopci gayů: Proč je adopce gayů problém? Proč je to vůbec kontroverzní? Vždyť pokud mám dítě, a myslím si, že to dítě je gay, měl bych mít možnost je dát k adopci. (Smích) Dali jste život hnusu. Pryč s ním z vašeho příbytku. Tím, že vezmu biblický epiteton "hnus" a dám ho dohromady s obrazem naprosté nevinnosti, s dítětem, tento vtip přemostí emocionální spoje během debaty a nechá publiku příležitost, skrze jejich smích, zvážit otázku jeho opodstatněnosti.

Zavedení nesprávným směrem není jediný trik, který má komedie v rukávu. Ekonomičnost jazyka je další silná stránka komedie. Tady je několik frází, které obsahují koncentrovanější dávku podstaty a symbolu, než perfektní pointa. Bill Hicks - a pokud nejste obeznámeni s jeho prací, měli byste si ho vygooglovat - Hicks měl scénku o tom, jak se dostal do jedné z těch dětských slovních tahanic na hřišti, kdy mu nakonec jedno dítě řeklo: "Jo? A můj táta přepere tvého tátu," na což Hicks odpověděl: "Vážně? A kdy?" (Smích) To je celé dětství ve třech slovech. (Smích) Nehledě na to, že to odhaluje něco o dospělém, který je mluví.

A v neposlední řadě další silnou vlastností, kterou komedie má jako komunikace, je, že je z podstaty virální. Lidé se nemohou dočkat až někomu řeknou ten nový skvělý vtip. A to není nějaký nový fenomén našeho sdrátovaného světa. Komedie překračuje hranice ohromnou rychlostí už od dob, kdy nebyl internet, sociální média, dokonce ani kabelová televize. Tehdy v roce 1980, když se komik Richard Pryor náhodou zapálil během zapalování cracku, byl jsem v Los Angeles den poté, co se to stalo, a pak jsem byl ve Washingtonu D.C. dva dny na to. A slyšel jsem tu stejnou pointu na obou pobřežích - něco o Zapáleném černošském vysokoškolském fondu. Očividně, to nebylo nic z monologu v Tonight Show. A já hádám - byť to nemám podložené výzkumem - že pokud byste se opravdu vrátili nazpět a mohli to vypátrat, zjistili byste, že komedie je druhá nejstarší virální profese. Jako první tu byly bubny a potom vtipy "ťuky ťuk, kdo je tam?"

(Smích)

Ale když všechny tyto části poskládáte dohromady - když pochopíte virální dopad skvělého vtipu se silnou pointou, který je založen na čestnosti a poctivosti, může to mít opravdu celosvětový dopad na proměnu konverzace. Mám dobrého přítele, Joela Petta, který je kreslíř vtipů pro Lexington Herald-Leader. Dříve dělal pondělní zprávy pro USA Today. Navštívil jsem Joela víkend před Kodaňskou konferencí o klimatických změnách v prosinci 2009. A Joel mi vysvětloval, že jelikož USA Today je jeden ze čtyřech hlavních amerických deníků, bude ho číst naprosto každý, který se účastní konference, což znamená, že pokud uspěje se svým kresleným vtipem v pondělí, zahajovací den konference, bude se to šířit na nejvyšší úrovni mezi lidmi, kteří opravdu rozhodují.

Takže jsme začali mluvit o klimatických změnách. A ukázalo se, že Joelovi i mně leží v žaludku ta stejná věc, že jak velká část debaty se stále zaměřuje na vědu a jak dokonalá je nebo není, což nám oběma připadalo jaksi úmyslně mimo mísu. Protože za prvé, je tu falešný předpoklad, že něco takového jako dokonalá věda existuje. Právě guvernér Perry mého nově domovského státu Texas probíral to samé toto léto, na začátku jeho zvorané kampaně na Republikánského kandidáta na prezidenta, omílaje stále dokola, že věda není dokonalá v tu chvíli, kdy v 250 z 254 okresů ve státě Texas hořelo. A řešení Perryho politiky bylo, že požádal texaský lid, aby se modlil za déšť. Osobně jsem se modlil za čtyři další požáry abychom konečně s tou zatracenou vědou skoncovali.

(Smích)

A zpátky k roku 2009, otázka, o které jsme Joel a já stále dokola uvažovali, byla, proč tak pozdě v tomto zápase je tolik energie vynakládáno na povídání o vědě, když zákony, nezbytné k vypořádání se s klimatickými změnami, by byly jednoznačně přínosem pro lidstvo do budoucna nehledě na vědu. Takže jsme to převraceli tam a zpátky dokud Joel nepřišel s tímto: Kreslený vtip: "Co když je to jen kachna a my děláme svět lepší pro nic za nic?" (Smích) Ten nápad musíte milovat. (Potlesk) No a co? Co když vytváříme lepší svět pro nic za nic?" Ne pro Boha, ne pro vlast, ne pro zisk - jako základní ukazatel pro globální rozhodování.

Tento kreslený vtip byl trefa do černého. Krátce po skončení konference požádal Joela o podepsanou kopii ředitel EPA ve Washingtou, na jehož zdi teď visí. A nedlouho poté ho požádala o další kopii ředitelka EPA v Kaliforni, která ji použila jako součást svojí prezentace na mezinárodní konferenci o klimatických změnách loni v Sacramentu. A nezůstalo jen u toho. Dodnes Joel dostal žádosti od více než 40 ekologických skupin ze Spojených států. Kanady a Evropy. A na začátku tohoto roku dostal žádost od Strany Zelených v Austrálii, která ji použila ve své kampani, kde se stala součástí debaty, která přiměla australský parlament přijmout nejtvrdší zdanění uhlíkových zplodin ze všech zemí na světě. (Potlesk) To je velká síla na to, že jde o 14 slov.

Můj návrh pro ty z vás, kteří vážně usilujete o to, aby jste vytvořili lepší svět, je vyčlenit si malý kousek každého dne a trénovat, jak myslet vtipně, protože možná, že tak naleznete otázku, kterou jste hledali.

Děkuji.

(Potlesk)